Návrhy tras pro kola

Popis trasy: Ostravice ČD (po silnici směr nádrž Šance) - Mazák (dále po modré) - Butořanka (dále červená + neznačená) - hotel Montér (modrá) - Staškov (neznačená) - Satina - Hradová (modrá) - Ivančena (neznačená) - Zimný (asfalt. cesta) - Lysá hora (1328 m.n m.) - Zimný (neznačená lesní cesta) - Šance - Ostravice ČD.
(44 km)
Trasa

   Jedná se o trasu č.6 z cyklomapy SHOCartu 1:75 000 "Moravskoslezské Beskydy" ovšem v opačném směru! Naproti nádraží v Ostravici lze pohodlně zaparkovat. Říčka Ostravice tady tvoří hranici mezi Moravou a Slezskem: parkujete na Moravě, po přejetí mostu jste ve Slezsku. Cesta začíná krátkým rozjezdem po cyklostezce podél asfaltové silnice směrem na Staré Hamry a Makov. Po odbočení vlevo do lesa přichází první prudší stoupání po modré značce a asfaltové cestě. Ke konci, za mostkem, je již cesta nezpevněná, kamenitá a ještě prudší. Po výjezdu na rozcestí, kde je lyžařský rozcestník, pokračujeme buď ještě rovně nahoru asi 100 metrů k rozcestníku Butořanka nebo se dáme vlevo a hned vpravo, čímž se dostaneme na asfaltovou cestu, která pak vede od rozcestníku Butořanka (napojuje se zprava). Z rozcestí Butořanka se po kratičkém kamenitém úseku a už červené značce sjede na onu asfaltovou cestu, která prudkým klesáním vede zpět do Ostravice. Musíme si proto hlídat odbočku vpravo k hotelu Montér (nyní horský hotel Sepetná), která znamená zatočit téměř o 180°. Je to asi 1,5 kilometru. Odsud se znovu stoupá do kopce po neznačené asfaltové cestě. Kousek za hotelem Montér je rozcestí, na němž se dáme vpravo, mírně vzhůru. Správnost směru poznáme, když po cca 50 metrech projedeme v lese vracečkou doprava. Narazíme na modrou značku a jedeme po ní a asfaltové cestě. Zde, ve stoupání, uvidíme poprvé cíl své cesty - Lysou horu. Asfaltová cesta se na chvíli změni na kamenitou. V hospodě U Zbuja pod sedlem Staškov se můžeme občerstvit. Ze Staškova (Albínovo náměstí) jedeme rovně resp. mírně vlevo a z kopce po asfaltu. Na začátku klesání je ještě krásnější výhled na Horu. Asi po kilometru za táhlou levou zatáčkou musíme odbočit prudce vpravo na kamenitou lesní cestu a jedeme stále dolů až do údolí potoka Satina k rozcestí Korýtko. Zde se nabízí přejet po mostu potok a dát se vpravo po asfaltové silnici k hotelu Bezruč. Nebo před potokem obrátíme vpravo a do kopce po zelené uděláme malou "vlnku" a potok přejedeme až téměř před hotelem. Překřížíme již zmíněnou asfaltovou cestu ve směru "mírně vlevo" a začneme zase stoupat. Zprvu po zelené značce (první za silnicí je na bílém sloupku dopravní značky), v lese kousek za hotelem je třeba jet vlevo po široké lesní cestě jen mírně stoupající. V této chvíli se vzdalujeme od cíle cesty, ale tím se nesmíme nechat zmást. V mírném sjezdu narazíme na modrou značku a začne podobně strmé stoupání, jako na samém počátku dnešní cesty. Naštěstí to netrvá moc dlouho a prudký kopec je nahrazen přiměřeným stoupáním. Pokračujeme dál po kamenité cestě až za rozcestí Hradová. Když chce modrá odbočit vlevo do prudkého kopce mezi křoví, pokračujeme stále mírně z kopce po téže kamenité cestě až na rozcestí, kde odbočíme skoro o 180° vlevo a vystoupáme na hřeben. Na tomto hřebenu se cesta stočí vpravo a asi po 50 metrech se objevíme u mohyly Ivančena (825 m.n m.). Ivančena je kamenná mohyla, jejíž základy postavili skauti již v roce 1946, rok po popravě 5 mladých skautů Němci v Cieszyně 24. dubna 1945, těsně před koncem 2. světové války. Od Ivančeny již nepokračujeme po modré rovně do kopce, ale po neznačené cestě s lehce zpevněným povrchem se dáme vlevo dolů. Na křižovatce ve vracečce začneme po zahnutí vpravo opět stoupat. Později silnice křižuje žlutou a jedeme po ní až na Zimný - rozcestník u jediné asfaltové silnice vedoucí přímo na Lysou horu. Zde je také pramen s pitnou vodou. Zbývá 2,5 kilometru. Zpáteční cesta pak vede zpět na Zimný, kde kousek pod ním odbočíme ostře vpravo na lesní cestu s kamenitým povrchem. Dokonce se ještě i chvíli stoupá. Ve sjezdu je už ale asfalt a ke konci i obvyklé odvodňovací kanály napříč. Na cestě je několik odboček, ale neměl by být problém vytušit, která cesta vede k přehradě Šance. Pomůcka: na křižovatce tvaru "T", kde správný směr není tak zcela zřejmý, se dejte vpravo. Od přehrady už prakticky po rovině přijedete zpět do Ostravice k nádraží, zprvu po silnici paralelní s hlavní silnicí, za Mazákem už po cyklostezce vedle hlavní.
Tato trasa vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Na její zdolání i přes relativně krátkou vzdálenost počítejte se 7-8 hodinami včetně zastávek (čistá doba jízdy podle cyklocomputeru byla 3:31:00). Průměrná rychlost směrem na Lysou činila cca 9,5 - 10 km/h, cestou dolů se zvedla na 12,5 km/h. Na cestu z Lysé hory je i v létě lepší mít připraveno teplé oblečení, na podzim rukavice.
Občerstvení zpočátku v rekreačních střediscích (hotelích) na okraji Beskyd, U Zbuja, pak vrchol Lysé hory.

Popis trasy: Hvězda, motorest (dále CT6075, zelená KČT) - Ovčárna - (dále červená) Praděd (rozcestí) (dále modrá) - Praděd 1491 m.n m. - Praděd (rozcestí) - (červená) - Švýcárna - Petrovka - Červenohorské sedlo - (žlutá) Pekárna - Pod skalami Jeřábu (neznačená, asfaltová cesta) - Sedlovidelský kříž - Vidly - Karlova Studánka - Hvězda, motorest
(45 km)
Trasa

   V podstatě se jedná o trasu č.11 z mapy vydavatelství SHOCart, pouze začátek je posunut z Karlovy Studánky ke Hvězdě. Z parkoviště na Hvězdě se jede od počátku vzhůru po asfaltové silnici nejprve jako po cyklotrase 6075, později se připojí i zelená značka KČT, od Ovčárny (5. km) se přidá červená značka až k rozcestí pod Pradědem. Odsud vede pro změnu modrá značka stále po asfaltové silnici až k restauraci a vysílači na Pradědu. Na rozcestí pod Pradědem se musí vrátit a to stejnou cestou. Pokračuje se klesáním po pěší červené značce na chatu Švýcárna po rozbité asfaltové cestě. Dále už vede červená značka po dobré i horší lesní cestě až na Červenohorské sedlo. V tomto úseku se převážně klesá. Z Červenohorského sedla se dále jede po žluté pěší značce až do místa s názvem Pod skalami Jeřábu, kde se od značky odpojíme a pokračujeme po neznačené lesní cestě s dobrým povrchem a poměrně výrazným stoupáním. Tento neznačený úsek má asi 10 km a není obtížné udržet správný směr. Je ovšem dobré mít s sebou mapu, protože výlet lze v případě potřeby zkrátit cestou na Švýcárnu a vynechat tak úsek do Videl a Karlovy Studánky. Neznačená cesta vyústí po oněch 10 km u Sedlovidelského kříže a odsud se již pokračuje po silnici III. třídy. V tomto úseku je přichystáno nejméně jedno pěkné stoupání ale i klesání. Karlovu Studánku projedeme jen na jejím horním konci a pokračujeme 1 km k parkovišti Hvězda.

Popis trasy: Frenštát p. R. - Na Pekliskách - Vyrubanina - Horní Čeladná-kaple - Podolánky - Martiňák, Bařiny - Pustevny - Radhošť - Pustevny - Nořičí - Ráztoka - Trojanovice - Frenštát p. R.
(55 km)
Trasa

   Jedná se o trasu č. 8 dle mapy č. 7 "Moravskoslezské Beskydy" od SHOCartu. Z Frenštátu vede trasa nejdříve po asfaltové cestě s nízkým provozem. Po cca 5 km za Pekliskama přejde na lesní asfaltovou cestu vedoucí až do Horní Čeladné. Mezi H. Čeladnou a Podolánkami se jede opět po asfaltové silnici s poměrně malým provozem za mírného stoupání podél Čeladenky. V Podolánkách se s nástupem na žlutou značku začne výrazně stoupat a trasa již vede po nezpevněných cestách a pěšinách místy s kamenitým povrchem. Po najetí na červenou značku na Bařinách doporučuji držet se jí až na Pustevny a tím na chvíli opustit doporučovanou neznačenou cyklistickou trasu - za cenu přenášení kol na krátkém úseku (desítky metrů) přes kameny neztratíme těžce nabytou výšku a můžeme se déle kochat výhledy do jednostranně otevřeného údolí.
   Na Pustevnách je možnost občerstvení. Cesta k Radegastovi a dále na Radhošť bude asi plná pěších turistů a je dosti kamenitá, proto dávejte velký pozor a buďte ohleduplní. Z Pusteven ke kapli Cyrila a Metoděje na Radhošti jsou to 4 km. Z Radhoště se vracíte stejnou cestou na Pustevny, celkem tedy 8 km.
   Závěr patří přes 10 km dlouhému sjezdu, jen na chvíli přerušovaném rovnými úseky. Po objetí Nořičí najedete z pěšiny na lesní asfaltovou cestu, vedoucí až do Frenštátu.

Popis trasy: Moravský Beroun (modrá, po silnici 1,5 km) - odbočka vpravo (dále modrá, asfalt+pěšina) - Slunečná (800,2 m.n m.) - (modrá, pěšina) - Černý most - (zelená, po silnici) - Valšov - Moravskoslezský Kočov - Uhlířský vrch - Moravskoslezský Kočov - (žlutá, modrá, cesta) - Venušina sopka (odbočka cca 1,5 km po modré z Meziny) - Mezina - (silnice) - Mezina lom - (silnice) - Razová - (pěšina) - Razová lom - (silnice) - Leskovec nad Moravicí - hráz Slezská Harta - Bílčice - Dvorce - Moravský Beroun
(67 km)
Trasa

Trasa vznikla na popud článku z časopisu Cykloturistika 4/2001 "Na kole přes pět sopek". Je trochu upravená, aby se zvětšil podíl lesních cest proti asfaltu a vedla přes nejvyšší kopec pohoří Slunečnou.
   V Moravském Berouně najděte modrou značku a jeďte po ní. Vede po silnici, ale asi po 1,5 km odbočí na cestu mezi poli. U lesa se změní na lesní pěšinu stále stoupající na vrchol Slunečné (nejvyšší hora Nízkého Jeseníku). Vrchol je zalesněný a není odsud žádný rozhled. Není zde žádné občerstvení. Dále po modré se pokračuje lesem až k nejzápadnějšímu cípu přehrady Slezská Harta a pak po asfaltové silnici a současně zelené značce do Valšova a Moravskoslezského Kočova. Mineme odbočku na žlutou u hřiště a hospody, kudy pojedeme později a za obcí odbočíme vlevo do prudké stráně na pěšinu, na jejímž vrcholu stojí kostel. Staneme na Uhlířském vrchu. Pod ním je ze strany od silnice lom s naučnou tabulí. I díky tomu je to asi nejzajímavější lokalita této trasy. Následuje návrat zpět na okraj Moravskoslezského Kočova a u zmíněného hřiště se odbočí vlevo na žlutou, která na okraji obce Mezina přejde v modrou značku. Na okraji Meziny je možné odbočit vpravo na Venušinu sopku, na niž vede modrá značka. Na konci sjezdu Kočovem odbočíme na křižovatce s hlavní silnicí z Bruntálu vpravo na Razovou. Kousek za touto odbočkou je další odbočka vpravo, po níž se dá dojet do lomu, odkrývajícího jeden z lávových proudů z Venušiny sopky. Návštěva stojí za to. Po hlavní silnici pak dojedeme po vlnící se asfaltové silnici do Razové. Na jejím dolním konci, u přehrady, má být další lom. Odsud je nutné se vrátit opět na hlavní silnici a pokračovat na hráz přehrady Slezská Harta. Do Moravského Berouna se dostaneme po silnici přes Bílčice a Dvorce.
Cesta vede zčásti kolem naší nejmladší přehrady Slezská Harta na řece Moravici. Přehrada byla postavena v letech 1987-1995 a napouštěna 1996-1998, je dlouhá 15 km a její sypaná hráz je vysoká 65 m. Jde o největší přehradu se sypanou hrází v ČR. Hladina přehrady je ve výšce 500 m.n m. Povodňová vlna v červenci 1997 o několik let urychlila její napouštění. Trasa vede i přes nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku s nadmořskou výškou 800,2 m.n m. a z rozdílu výšek plyne i celkem malá náročnost výletu. Za Slunečnou se překonává hranice rozvodí Odra - Dunaj.
Cesta jde různě obměňovat, mapka ukazuje spíše maximální variantu a je z tohoto důvodu pouze orientační. Popsaná trasa vynechává např. Velký i Malý Roudný a Červenou horu. Vynecháním Slunečné a tím jízdy v terénu bude trasa vhodná i pro silniční kola.

Citát z Cykloturistiky 4/2001:
"V Nízkém Jeseníku se nachází několik sopek, které patří k nejmladším na našem území. Byly totiž činné ještě před 1,7 - 2,4 mil. let. Navržená cesta, měřící celkem 90 km, vede přes 4 takové - Venušina sopka (643 m.n m.), Uhlířský vrch (671,7 m.n m.), Velký Roudný (780 m.n m.) a Červenou horu (749 m.n m.). Zajímavý bude určitě i pohled do několika lomů, kde je odhalena struktura sopečných usazenin do hloubky několika desítek metrů."

Popis trasy: Police nad Metují - Suchý Důl - Hvězda (671 m.n m.)- (po kamenných schodech dolů) - Amerika (hospoda) - (po trati závodu horských kol ) U Vejrů (hospoda) - Suchý Důl - Police n. Met.
   Okružní trasa vede přímo skrz hřbet pískovcových skalních věží a tomu někdy odpovídá i terén. Některé pasáže je lepší a některé dokonce nutné projít vedle kola. Pokud nechcete nést kolo asi 1 kilometr do kopce po schodech, musíte úsek Hvězda - Amerika "jet" opravdu v uvedeném pořadí. Prakticky celá popsaná trasa vede po trati závodu horských kol, zakreslená v použité mapě SHOCart "BROUMOVSKO, Adršpašsko-teplické skály" a v terénu značená. Nějakou mapu budete určitě potřebovat - my jsme z původně zamýšlené trasy sjeli i přesto, že jsme s sebou jednu měli. Ve skalách je téměř bludiště různých cest, značených většinou jen jedním druhem značky broumovského drtiče a správný směr v terénu poznáte jen stěží. Na popsaném okruhu využijete kvality odpružených kol, která jsou zde jako doma díky spoustě kamenů na pěšinách. Mám ale kladně vyzkoušeno i s trekkingovým kolem bez odpružení.

Popis trasy: Deštné v Orlických horách - (dále po zelené) Polomské sedlo - (dále po červené, Jiráskova cesta) - Šerlich - Velká Deštná (1115 m.n m.) - Pěticestí - Komáří vrch - Anenský vrch - Hanička (vojenská pevnost) (neznačená, asfaltová cesta) - Říčky - Zdobnice - Luisino údolí - Deštné v O.h.
(57 km)
Trasa

   Zvolená cesta zpočátku asi 2 km strmě stoupá nad Deštné (není doporučená pro cyklisty). Po překonání této překážky se ale už jede nádherně po hřebeni až asi 5 km za Velkou Deštnou do okolí Kunštátské kaple, kde je nutné překonat několik podobně strmých ale mnohem kratších kopečků. Odměnou za způsobená příkoří jsou pekelně rychlé sjezdy z Velké Deštné, od pevnosti Hanička a závěrečný do Deštného z Luisina údolí. Dosažené maximum zde činilo 61 km/h. Povrch tratě vystřídá všechny druhy od asfaltu po trávu.
Občerstvení v chatě na Šerlichu a od Říček dál kdekoliv podél cesty až do cíle.

Popis trasy: Pec p. Sněžkou (neznačená, asfaltová silnice) - Malá Úpa - Pomezní Boudy (neznačená, asfaltová silnice) - Kowary (PL) - Karpacz (PL) (dále černá) - Kopa - Slaski dom - Sněžka (1602 m.n m.) (modrá) - Obří Důl - Pec pod Sněžkou (neznačená, asfaltová cesta).
(57 km)
Trasa

Jízda na kole je v celém Krkonošském parku zakázána s výjimkou cyklistických tras. Vedení kola není v rozporu s návštěvním řádem KRNAPu a je tedy možné kdekoliv. Žádná lanovka na Sněžku do roku 2003 kola nepřepravovala.
   Pro start byla zvolena křižovatka cest pod Pecí p. Sněžkou na Pomezní Boudy u penzionu (parkovné 40,- Kč na auto a den). Po asfaltové cestě se vystoupá z 650 m.n m. na Pomezní Boudy do 1050 m.n m. (12 km) k hraničnímu přechodu. Následoval přes 10 km dlouhý sjezd po asfaltové cestě do Kowar (PL). Jeli jsme stále po silnici a přejeli 2 větší křižovatky, na kterých jsme jeli vždy vlevo (první byla 4,5 km od hraničního přechodu). V Kowarech jsou již směrníky na Karpacz. Průjezd Kowary je trochu klikatý, ale poměrně dobře značený (držet se hlavní silnice a směrníků). Odsud začíná silnice ve vlnkách stoupat do Karpacze, kde pak již vede stále vzhůru.
V Karpaczi máme na výběr v podstatě ze dvou možností:
První varianta: Tu jsme jeli ale nelze ji doporučit. V Karpaczi jet stále po hlavní, klikatící se silnici. V jedné chvíli se míjí značka "Wang 2,5 km" (viz. popis druhé varianty) a po levé straně se objeví kruhovité parkoviště, m.j. obratiště místního vláčku. Je to 35. kilometr trasy a od této chvíle zbývá na vrchol Sněžky ještě 8,5 km. Odbočí se vlevo na parkoviště a z něho vpravo do mírného kopce v lese po červené, žluté a zelené značce a kamenité pěšině se pokračuje až k bráně do krkonošského parku, ležící kousek od malých vodopádků, "wodopad Lomniczki". Vstupné bylo 30,- Kč za osobu, 3 zloté. Platit bylo možné i v CZK. Za branou je stanice lanovky. Od brány vycházející černá značka vede zprvu lesem po pěkné lesní cestě, pak ale dojde na kamenitý povrch a prudké stoupání, kde je nezbytné kolo tlačit, místy vyžadující dokonce přenesení kola přes větší kameny. O jízdě v sedle nelze uvažovat a je stejně zakázána. V zatáčce pod hřebenem, kde se připojuje na černou značku žlutá, se povrch zlepší a stoupání zmírní (viz. strana na fotky z Krkonoš a Jizerských hor). Až sem jsou to přibližně 3 kilometry. Kolem horní stanice lanovky u vrcholu Kopa (1377 m.n m.) je povrch už vysloveně sjízdný, ale jízda stále zakázána. V okolí Slaského domu, v místě, kde se napojuje modrá značka z Obřího dolu a červená od Luční boudy počítejte s pohraniční stráží s dalekohledem. Odsud je již povrch tvořen typickou krkonošskou dlažbou, po níž není možné jet na jiném než horském kole. Zbývá cca 1 km na vrchol po dlažbě. Na Sněžce je jeden stánek s občerstvením a razítkem (Poštovna), dva prodavači suvenýrů (kameny a pohledy) a několik podivných postav zabalených do kůží (??) a fotících se s turisty a jedna kaple sv. Vavřince. Výhled je při obcházení staveb kruhový. Cesta zpět byla zprvu opět po kostkách k Slaskému domu a pak přes stupínky po modré značce dolů do Obřího dolu kolem nefunkční staré vodárny (trkač). Po nějakých 2 km lze nasednout na kolo (ale je to ještě zakázáno) a ušetřit si tak zhruba 1 km vedení kola z kopce. Cyklotrasa s povolenou jízdou na kole začíná až u malého stavení, v němž je výstavka připomínající sesuv půdy (zemní lavinu), k němuž došlo v Obřím dole v létě roku 1897. Z tohoto místa už bez šlápnutí dojedete nějakých 8 km až na výchozí rozcestí pod Pecí.
Až na sestupovou trasu do Obřího dolu nemůžeme tuto trasu na Sněžku doporučit. Nemůžeme se sice porovnávat s Járou Cimrmanem, který byl pravým pionýrem slepých uliček, ale tuto jsme teda objevili. K výstupu na Sněžku nelze uvažovat ani o opačné trase z první varianty přes Obří důl pro vysoké stupně, vyžadující nesení kola na zádech v úseku zhruba 2 km! Pro výstup kteroukoliv cestou lze jen doporučit období mimo vrcholnou letní turistickou sezónu, tedy duben, květen nebo září, říjen nebo alespoň nevíkendové dny kvůli obrovskému množství turistů, deroucích se na vrchol z polské strany. Cestovat s kolem na Sněžku mohou ale v každém případě jen osoby s velkou motivací.
Pro úplnost a nezávislé posouzení dva odkazy jiných cyklistů, objevivších se na Sněžce: bc.mseno.cz, home.tiscali.cz/cykloturistika/web a časopis Cykloturistika 8/2002.

Druhá varianta: V Karpaczi jet až ke kostelu Wang (Swiatynia Wang). Zde projet bránou, zaplatit vstupné a jet po značně hrbolatých kostkách na Strzechu Akademicku. Až sem je údajně jízda povolena. Odsud pak stále po kostkové cestě na Slaski dom a na vrchol, "nejbezpečněji" po svých.
Občerstvení: Pomezní Boudy, v Polsku ve městech, Sněžka, Pec pod Sněžkou

Popis trasy: Tanvald (neznačená, asfaltová cesta) - Tesařov - Horní Polubný - po Saské cestě - Jizerka-Bukovec (dále červená) - Jizerka-Pyramida (dále zelená, dále neznačená) - po Lasičí cestě - Rybí loučky - Zelený kámen (zelená) - Předěl (červená) - Na Písčinách - Nebeský žebřík (zelená) - Tišina (červená) - Pod Smrkem (modrá) - Smrk (1124 m.n m.) - Pod Smrkem (červená) - Tišina (červená, dále neznačená) - U Červeného buku (zelená a neznačená) - Bartlova bouda - Sedmitrámový most (červená a neznačená) - Smědava (modrá) - Na Knejpě (zprvu modrá, pak neznačená, ke konci zelená) - údolím Bílé Desné - Mariánskohorské boudy (žlutá) - Protržená přehrada (po žluté) - silnice Souš-Smědava - rozcestí (dále neznačená) - sedlo pod Zámky (dále po žluté) - Václavíkova studánka - Nad Hor. Polubným - Horní Polubný. resp. Protržená přehrada (neznačená) - Desná, U dubu - Tanvald.
(65 km)
Trasa

   Jizerské hory jsou rájem cyklistů. Doporučuji koupit nějakou mapu a průvodce, protože hory jsou nabity trasami a pamětihodnostmi.
Naše trasa začínala z časových důvodů v Horním Polubném na parkovišti u kostela a nikoliv Tanvaldu. Tím jsme ušetřili několik kilometrů stoupání, ale současně se nemohli podívat do Hostince U labutě, který je zvěčněn ve hře Járy Cimrmana Posel z Liptákova (- viz. zde). I tak vedou ale první metry do kopce a to až do osady Jizerka. Následuje sjezd a výjezd k odbočce z Lasičí cesty (opouští se zelená značka). Až k Nebeskému žebříku, k němuž přijedeme po červené značce, je pak cesta mírně zvlněná, asfalt je střídán panely. U Nebeského žebříku je možné zanechat kola a na vrchol Smrku vyjít pěšky. Stojí za to ale jet dál, po zelené značce a asfaltové silnici, až k rozcestí Tišina, odkud vede červená značka na rozcestí Pod Smrkem a dále červená+modrá až na Smrk. Z Tišiny je to asi 3 km na vrchol Smrku (1124 m.n m.) po hlinitopísčité cestě. Na vrcholu Smrku je od září roku 2003 nová rozhledna.
Zpět musíme sjet na Tišinu stejnou cestou a pokračujeme ve sjezdu po asfaltu až k Bartlově boudě, což je neuvěřitelných zhruba 10 kilometrů téměř bez šlápnutí. "Odměnou" za to je asi 5 kilometrů stoupání po asfaltu na Smědavu po červené a pak ještě asi kilometr kolem vrcholu Jizera po modré turistické značce a hlinitopísčité cestě. Mineme naučnou stezku Na Knejpě a Klečové louky. U Zimního kiosku změní cesta povrch na asfaltový. Stále se držíme modré značky až 2 km za Zimní kiosek. Zde odbočíme na neznačenou cestu, po níž klesneme asi 5 km na Mariánskohorské boudy. Cestou k Boudám jsme přibrali zelenou značku, kterou nyní opustíme a do krátkého stoupání vyjedem po žluté značce, která po chvíli mizí v lese a my zůstaneme na panelové cestě, která oklikou míří až k Protržené přehradě. Zde se opět na žlutou napojíme. Přejedeme silnici Souš-Smědava a stále po nezpevněném povrchu jedeme až k rozcestí pěti cest, na němž se dáme vpravo, už ne po žluté značce. Cesta vede po vrstevnici a je z ní krásný výhled na přehradu Souš. V Sedle pod Zámky začíná žlutá značka na tzv. Knížecí cestě (a kříží se modrá). Žlutá značka nás dovede až do Horního Polubného, přičemž poslední asi 1 kilometr je společný se začátkem trasy.

Popis trasy: Karolinka (asfaltová silnice) - Velké Karlovice - Podťaté - Kasárne - Velký Javorník (1071 m.n m.) - Stratenec - Malý Javorník - Portáš - kóta 878 - Halenkov - Karolinka
(46 km)
Trasa

   Cestu je možno začít kdekoliv na silnici Halenkov - Velké Karlovice. Záleží na každém, zda bude chtít jet více po asfaltu na začátku nebo na konci trasy. Zde uváděné kilometrové vzdálenosti platí pro výchozí bod KAROLINKA-centrum. Tato hřebenová trasa je charakteristická krátkými prudkými výjezdy nebo sjezdy, občas zpestřenými kameny. Proto je vhodné jet trasu za suchého počasí, nejlépe aspoň dva dny po dešti.
Po asfaltové silnici, místy po cyklostezce, se vydáme směrem na Velké Karlovice. Mineme Hotel Potocký po levé, autokempink Machůzky a Hotel Kratochvíl po pravé straně a na 6. kilometru přichází odbočka vpravo na Podťaté a Kasárna. Cesta ještě asi 5 km mírně stoupá až do Podťatého. Na rozcestí tvaru "Y" Podťaté-Světlá se dáme vlevo chvíli po žluté značce, jinak se držíme asfaltu, tzn. po 0,5 km vpravo. Cedulí o nutnosti povolení celního úřadu se nenechte zneklidnit, protože platí pro motoristy. Začíná 3,5 kilometrové stoupání na Kasárna. Projedeme areálem rekreační oblasti Kasárna (už na Slovensku). Na rozcestí Butorky a 16. kilometru se dáme vpravo po žluté značce a po chvíli i lesní cestě. Tento typ cesty vydrží až do zhruba poloviny sjezdu z hřebene do údolí k silnici Halenkov - Velké Karlovice.
18. kilometr je sedlo Gežov (1060 m.n m.). Zde se otočíme téměř o 180 stupňů abychom po červené značce vyjeli nějakých 800 metrů na vrchol Velkého Javorníku (1071 m.n m.).
Z Velkého Javorníku se musíme vrátit zpět do sedla a dále pokračujeme po hřebeni a červené značce přes Ztracenec (1055 m.n m.) na Malý Javorník (1019 m.n m.), což je od startu asi 24,5 km. Dalších 6 kilometrů neustálých sjezdů a výjezdů různé náročnosti je to na Portáš a chatu Kohútka (913 m.n m.). Stále pokračujeme po červené značce a hřebeni. Zde se nabízí několik možností sjezdů do údolí, a to po žluté, zelené nebo modré značce. My jsme zvolili zelenou, která zprvu vede opravdu ve strmém svahu, kde si musí každý dávat pozor, protože riziko pádu je poměrně velké. Přestože se nám zelená značka ztratila, nebyl problém po najetí na asfaltovou silnici horši kvality dojet až k hlavní dopravní tepně Hovězí-Velké Karlovice-Bumbálka. Pak už zbývá dojet do místa, kde jsme ráno nechali auto.

Popis trasy: Sněžné (asfaltová silnice) - Milovy - (lesní cesta, pěšina) - Devět skal (836 m.n m.) - Pražská trasa (asfaltová silnice) - Kadov - Krátká - Sněžné
(21 km)
Trasa

   Vrchol Devět skal (836 m.n m.) je nejvyšší horou Žďárských vrchů, které patří do pohoří Českomoravské vrchoviny. Jen o 1 metr vyšší je vrchol Javořice v Jihlavských vrších - viz. výlet č. 14. Název vrcholu Devět skal je odvozen ze skupiny devíti větších skal, které na vrcholu tvoří malé skalní město. Výšky bloků dosahují až 15 m. Na jejich úpatí jsou odlámané suťové haldy, na něž navazuje 80 m dlouhý balvanový proud. Skalní komplex pokračuje na severovýchodně ukloněném svahu v délce 1150 m řadou dalších jedenácti skalních útvarů.
   Ze Sněžného se vyjede po asfaltové silnici směr Svratka a po zhruba 3 kilometrech přijedeme k Milovskému rybníku a posléze k hotelu Devět skal. Zde odbočíme ze silnice vlevo a asi po 150 metrech je odbočka vpravo, kde najedeme na lesní asfaltovou silnici a začneme mírně stoupat. Po 2,5 kilometrech potkáme modrou značku a dáme se po ní. Po asi 300 metrech je rozcestí, kde modrá značka uhýbá vlevo, ale pozor!! Křižovatka má uprostřed travnatý trojúhelník a je nutné jej projíždět vpravo, abychom uviděli cestu s pokračující modrou značkou. Od této chvíle už cesta není asfaltová, naopak časem se kolem začnou objevovat roztroušené skály (Pastýř, Lvice) a z cesty se stane turistická pěšina. To je známka toho, že se blíží závěrečné stoupání a protože kamenů stále přibývá, bude nutné slézt z kola. Na vrcholu je několik skal a na jedné z nich je vyhlídka. Dnes už ji stromy přerostly a výhled je možný jen severním směrem. Ze Sněžného jsme tím pádem ujeli asi 9 kilometrů.
Kousek pod vrcholem je rozcestí, kde se nyní napojíme na žlutou a posléze červenou značku, která nás klesáním přivede až na afaltovou, tzv. Pražskou trasu k bývalému Rumpoltovu mlýnu. Zbývajících 11 kilometrů je pak již ve znamení střídavého klesání a stoupání v lese a přes obce Kadov a Krátká až do Sněžného.

Popis trasy: Buchlov, bistro TRAMP(dále CT5151) - Pod holým kopcem - Na Pile - Pod Ocáskem - U kazatelny - U křížku (červená) - U mísy (zelená) - Cimburk (zelená+CT5150) - vod. nádrž Koryčany (CT473) - Nad přehradou - Stupava (CT5150) - parkoviště u E50 (CT5159) - Buchlovský kámen (červená) - Pod Vlčákem - Vlčák (červená+CT5158) - Brdo (587 m.n m.) - Bunč (modrá+CT5018) - Salaš - Salašský potok,háj. (CT5156, žlutá) - Chabaně (červená) - Pod Břesteckou skalkou - Pod Barborkou - Buchlov (červená) - Buchlov, bistro TRAMP
(55 km)
Trasa

   Trasa přes Chřiby je docela nabitá kulturně-poznávacími objekty.
Začátek jsme zvolili u bistra TRAMP (na pravé straně cesty Uh. Hradiště-Brno), protože se zde nemusí platit a přitom nehrozí zvýšené nebezpečí vykradení vozu v nepřítomnosti. Je možné startovat i z parkoviště pod hradem Buchlov.
Od bistra se sjede kousek dolů po cestě směr UH a odbočí doprava na lesní asfaltovou cestu. Ta zprvu stoupá, pak klesá, pak zase stoupá a tak dále. Z asfaltové cesty se také stane nezpevněná lesní cesta. Na rozcestí Kazatelna lze cestu mírně zkrátit po červené značce přímo ke studánce U Mísy. Jinak se jede až na rozc. U Křížku, odbočí se doprava po červené a kolem skalního útvaru Kozel se dojede ke studánce U Mísy. Odsud je to už kousek ke zřícenině hradu Cimburk.
Z odbočky ke zřícenině se po cyklotrase 5150 dostaneme na silnici Stupava-Koryčany a dáme se vpravo na Stupavu. Ve Stupavě, u rozcestí dvou možných variant (CT473 a 5150) je hospoda U Strýčků se zahrádkou. Za ní začíná u varianty "CT5150" prudké stoupání nejprve po asfaltu na hřeben, kde se napojíme na zelenou značku. Pokud zůstaneme na CT5150, přijedeme až na nepříliš frekventované parkoviště. Nyní je vhodné najet na hlavní silnici E50 a z kopce dolů dojet až k první odbočce vlevo, což je asfaltová silnice ke hradu Buchlov. Ve stoupání k Buchlovu ale odbočíme asi po 0,5 km vlevo na nezpevněnou cestu s červenou značkou a současně CT5159. Aby nebylo nutno vyjíždět další, velmi strmé stoupání za Starými Hutěmi, je vhodné setrvat na červené značce vlastně až na Vlčák a dále na vrchol Brdo. Samotný výšlap na Brdo, nějakých 100 metrů, je velmi strmý a díky pískovému podloží i kluzký, ale dá se vyjet i sjet. Na vrcholu Brdo (587 m.n m.) je od 28.10.2004 zpřístupněna nová kamenná rozhledna.
   Úsek Vlčák - Bunč je charakteristický řadou zdánlivě chaoticky rozmístěných staveb, které však měly jedno společné - patřily k nikdy nedokončené dálnici, která měla vést z východu na západ již naší předválečné republiky. Teprve po obsazení Němci se ale dálnice začíná budovat. O vývoji její trasy a plno dalších zajímavostí si přečtete na stránkách www.dalnice.com.
Na Bunči je možnost občerstvení. Do Salaše vedou z Bunče dvě cesty - CT473 a CT5018. Obě vedou neustále z kopce, takže je jedno, kterou se kdo dá. Po průjezdu obcí Salaš se pokračuje ještě asi 2 km směrem na Velehrad až k místu, kde je ze silnice odbočka vpravo k lesu. Na poli jsou nějaké stavby, podobné skleníkům. U lesa se dáme vpravo až dojedeme k hájence s rozcestníkem "Salašský potok, háj.", za níž se dáme vlevo po neznačené polní cestě do kopce. V době naší jízdy nebyla tato trasa značena - mělo by jít o CT5156. Existuje ještě varianta jízdy přes pole a přes potok po úzké lávce. Na jejím konci se ale dáme doleva a dojedeme opět k hájence. Vyjde to sice o něco kratší, ale cesta je horší, zejména v rozmoklém stavu.
Asi dvoukilometrové stoupání k Chabaním bude vykoupeno dalším zážitkem. V Chabaních totiž roste už přes 200 let sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), který lze jinak spatřit pouze v severní Americe. V roce 1972 byl zasažen bleskem, který mu urazil vrcholek, takže je nyní vysoký kolem 60 metrů. Ve svém věku by normálně mohl mít 70-80 metrů. Tyto stromy za 2300 let svého života dorůstají výšky až 110 metrů.
Další cesta vede z kopce po červené značce až k hospodě Pod Břesteckou skalou. Jak to tak chodí, po cestě z kopce přijde zase kopec, a nejinak tomu je i tentokrát. Po červené značce se pustíme do boje se z počátku velmi prudkým kopcem, jehož vrcholu dosáhneme vlastně až u hradu Buchlov. Tím jsme překonali převýšení 250 metrů na necelých 4 kilometrech. Bonbónkem na závěr je technický sjezd po lesní cestě (červená značka) k silnici E50. Existuje i asfaltová varianta, jak dojet k autu u bistra TRAMP.

Popis trasy: Troják (dále modrá) - Pod Křížkem (červená) - Pod Kyčerou (zelená) - U Tří kamenů (modrá+zelená) - Holý vrch (zelená) - Klapinov - Skalný, rozc. (modrá) - Bukovina (neznač) - hlavní silnice na Hostýn (neznač) - Hostýn (734 m.n m) (žlutá) - Pod Valy (modrá) - Bukovina (neznač) - hlavní silnice na Hostýn (neznač., červená) - Chvalčov, lesní školka (zelená, neznačená) - Humenec (žlutá) - Jehelník (zelená) - Kelčský Javorník (865 m.n m.) (zelená) - Holubova chata (zelená) - Pod Černou Bařinou (žlutá) - Rosošné (červená+CT5034) - Rajnochovice (neznač.) - Hotel WALD (neznač.) - Bílová paseka (červená) - Lázy, okraj (zelená) - Čečetkov (zelená) - Kotáry (zelená) - Maruška (zelená) - Troják
(44 km)
Trasa

   Trasa začíná u restaurace Na Trojáku. Po modré značce se jede nejprve přes louky a potom lesem, kde nás čeká první ostré stoupání k rozcestí U Tří kamenů. Zde se k modré značce připojí zelená z Tesáku a po zelené se jede přes Holý vrch, Klapinov až pod vrchol Skalný. Odtud pak po modré k rozcestí Bukovina. Tady existují dvě varianty výjezdu na Hostýn: buď těžkým kamenitým stoupáním nebo pohodovější po asfaltu. Naše trasa tvořila jakýsi okruh, kdy jsme k výjezdu na Hostýn zvolili asfaltovou variantu a ke sjezdu zpět na Bukovinu variantu rozbité lesní cesty.
O Hostýně nemá cenu se rozepisovat, protože by to vydalo na samostatný článek. Jen krátce: od roku 1748 zde stojí chrám, který je hojně navštěvován křesťanskými poutníky. Proto je zde široká možnost občerstvení v kteroukoliv roční dobu.
Po návratu na Bukovinu jsme pokračovali opět k hlavní silnici na Hostýn (asi 1 km) a tentokrát se dali směrem dolů. Upozorňuji, že Ti, kteří zvolili pro sjezd z Hostýna asfaltovou hlavní cestu, budou po ní pouze pokračovat. Od místa, kde se na hlavní silnici na Hostýn napojuje cesta z Bukoviny, sjedeme asi 0,5 km dolů. V místě, kde tuto silnici kříží červená značka, přelezeme svodidla a pokračujeme těžkým sjezdem dolů až k rozcestí Chvalčov, lesní školka. Odsud se dáme nejprve asi 300 m podél potoka po červené, pak přejdeme silnici a pokračujeme po zelené značce a kamenité silnici vzhůru kolem vrcholu Smrduté. V místě, kde zelená značka ústí na křižovatce a míří dále nahoru po nepříliš prošlapané pěšině, se můžeme s výhodou dát vlevo a po vrstevnici a široké lesní cestě dojedeme k přístřešku pod Humencem. Dáme se vlevo a po krátkém sjezdu následuje série prudkých stoupání nejprve na Humenec, pak Jehelník a nakonec Kelčský Javorník (865 m.n m.). Tento úsek od Chvalčova sem a pak dále do Rajnochovic je součástí trasy Bikemaratonu Drásal. Z Kelčského Javorníku pak, jak jinak cesta klesá rozbitou lesní pěšinou až k rozcestí Pod Černou bařinou, kde začíná horší asfalt a žlutá značka. Z Rosošného do Rajnochovic vede krásná asfaltová silnice v tomto směru s mírným klesáním. Značka pak v Rajnochovicích zatáčí prudce vpravo a od této chvíle bude cesta zase stoupat. Doporučuji se držet červené značky, neboť námi zkoušená trasa po neznačené cestě kolem hotelu Wald nás dovedla trochu jinam, než jsme chtěli, a byla téměř nejetelná.
Z rozcestí Bílová paseka se můžeme držet červené až do Lázů a zde najet na zelenou, která nás po hřebeni s krásnými výhledy přes louky dovede zpět na Troják.

Popis trasy: Vizovice, Valašský šenk (dále neznač.) - odb. u rekr. střediska REVIKA (neznač.) - rozcestí s červenou (neznač) - pískovna (dále modrá) - Spletený vrch (modrá) - Klokočí (modrá) - Pod Doubravou (neznač, CT5057) - hájovna (křížení se žlutou) - rozcestí (19. km) - Vysoké Pole-Klementina (neznač.) - Ploština (neznač.) - Bařinka (modrá+zelená) - Pod Svéradovem (modrá) - Klášťov (753 m.n m.) (modrá) Klášťov (753 m.n m.) (modrá) - Pod Suchým vrchem (modrá) - Pod Doubravou (CT5057+CT46) - Vizovice, Valašský šenk
(34 km)
Trasa

   Začátek trasy lze s výhodou zvolit ve Vizovicích u restaurace Valašský šenk, kde je jednak velké parkoviště a na konci cesty se zde lze výborně najíst. Pokud zde ovšem není zrovna svatba :-)
Cesta od Šenku začíná ihned mírně stoupat po asfaltovém povrchu. Mělo by jít o cyklotrasu 5056, v době našeho průjezdu (09/2005) ovšem nebyla nijak značená. Po nějakých 4,5 km výjezdu přijedeme k zatáčce u pískovny, v níž CT5056 pokračuje vpravo, z kopce. Vyšlápnutím asi 100 m po silnici do kopce se napojíme na modrou turistickou značku, po níž bychom stejně za chvíli jeli, a tak si lze cestu zkrátit asi o 2 kilometry. Dáme se vlevo. Následující cesta po modré značce je ve znamení neustálého stoupání a klesání v písčitém terénu vizovických flyšů. Četné kameny se pak starají o zábavu.
Příjezd k Chladné studni, poutnímu místu s léčivou vodou, můžeme využít k doplnění vody. K rozcestí Pod Doubravou je třeba vyšlapat ještě jeden kopec, přičemž je možná lepší využít silnice.
Z rozcestí se dá vystoupat na vrchol Doubrava (676 m.n m.), kde byla zpřístupněna vysílací věž mobilního operátora jako vyhlídka. Vstupné činilo 20,- Kč.
U rozcestí Pod Doubravou (12. km) překřížíme silnici Loučka-Vizovice, po níž později pojedeme do Vizovic. Nyní máme na vybranou, kudy dojet na nejvyšší vrchol Vizovických vrchů, Klášťov. Buď pokračujeme po modré nebo se dáme po CT5057. My jsme zvolili druhou variantu, a nelitovali jsme. CT5057 vede nejprve z kopce po lesní silnici s rozbitým asfaltem, potom, jak jinak, do kopce a tak dál, celkově ale nejsou stoupání tak náročná, jako v předchozím úseku "pískovna-Pod Doubravou". Variantou celé trasy je její zkrácení asi o 10 km. Tato zkrácená varianta má jednu chybu - musíte se umět orientovat v mapě, abyste našli správnou odbočku na neznačený úsek, vedoucí až na Klášťov. Od Valašského šenku je to asi 19. kilometr. Jedná se o křižovatku, kde lesní silnice pokračuje vpravo, přímo a vlevo jsou lesní pěšiny. Určíte-li odbočku vlevo správně, pojedete po pěšině vzhůru asi 400 metrů a přijedete k lesnímu jezírku, kolem něhož se cesta rozdvojuje. Dáte se vpravo od jezírka. Následující pasáž není příliš jetelná, svah je stále strmější, ale úsek, ve kterém budete kola tlačit je dlouhý maximálně kilometr. Neznačená pěšina Vás přivede na hřeben s modrou značkou. Zde se dáme už na kole vpravo a po pár stech metrech jsme na rozcestí Pod Klášťovem. Zbývající krátký úsek je rovněž možno vyjet na kole.
Na vrcholu Klášťova (753 m.n m.) je skalisko, ovšem výhled není téměř žádný. Okolní stromy jsou příliš vzrostlé. Je zde ale altán, umožňující přečkat nepříznivé počasí, a vrcholová kniha, lákající k provedení zápisu. Až sem nám cesta trvala asi 4,5 hodiny a vrchol byl na 23. kilometru.
Cesta zpět po modré značce na rozcestí Pod Doubravou vede převážně z kopce po příjemné písčité pěšině, ovšem je zde i pár prudkých stoupání s kamenitým povrchem.
Pod Doubravou činil náš průměr 9,8 km/h. Následující sjezd do Vizovic o délce přibližně 4 kilometry, nám průměr zvedl na 10,7 km/h. Asfaltová silnice je ale poněkud hrbolatá a člověk s obvyklým pudem sebezáchovy nemůže naplno využít možností klesání. I tak ale není třeba šlápnout do pedálů až k odbočce k Valašskému šenku. Do cíle cesty je pak třeba vyšlápnout mírné stoupání o délce 1 km. Delší varianta: Z CT5057 neodbočíme na 19. kilometru, ale pokračujeme po lesní silnici až na okraj obce Vysoké Pole. Zde se dáme po vyjetí z lesa prudce vlevo na asfaltovou silnici na Ploštinu (25. km). Odsud se nedáme po zelené značce ale po silnici více vpravo na Bařinku (28. km). Zde se napojíme na modrou značku a odbočíme vlevo směr Klášťov (32. km). Po příjezdu na rozcestí Pod Klášťovem je již trasa shodná s výše popisovanou zkrácenou variantou.

Popis trasy: Telč - V lipkách - Hostětice - Částkovice - Lhotka - Mrhatina - Březová bouda - Světelská chata - dub - Javořice (837 m.n m.) - rozcestí - Míchova skála - Velký pařezitý rybník - zemljanka por. Karpova - Malý pařezitý rybník - Roštejn-hrad - Doupě - Vanůvek - Telč
(34 km)
Trasa

Vrchol Javořice (837 m.n m.) je nejvyšší vrchol Jihlavských vrchů a současné celého pohoří Českomoravské vrchoviny, jejíž jsou Jihlavské vrchy součástí.
   Pro začátek trasy je zvoleno parkoviště na okraji Telče ve směru na Jindřichův Hradec, zvané u lihovaru. Je placené.
Za rohem najdeme červenou turistickou značku, vedoucí po asfaltové silnici lipovou alejí kolem hřbitova až k chovnému rybníčku. Zde zahneme po zelené vlevo, ta ale za chvíli mizí v lese, takže je lepší pokračovat po asfaltové cestě a zelená se zase za rohem vrátí. V Hostěticích se zahýbá vpravo a stále po asfaltové silnici, kolem Částkovického rybníčku, přijedeme do Lhotky. Tady nás opustí zelená a za Lhotkou se zase připojí modrá, jinak ale jedeme stále po cyklotrase 5124. Projedeme kolem Březové boudy na rozcestí a ve stoupání za ní budeme odbočovat vpravo. Cesta nyní stále stoupá a je také stále asfaltová. Projedeme křižovatku v řídkém lese rovně - zde budeme sjíždět z Javořice - a na další se dáme vlevo. Po pár metrech se přidá žlutá tur. značka, která končí u Studánky páně. Na vrchol nás dovede po asfaltu zelená značka. Je to přibližně 13. kilometr cesty.
Z vrcholu Javořice pokračujeme po zelené značce, ovšem už ne po asfaltu, ale kamenité lesní pěšině. I z tohoto důvodu je lepší volit pro výjezd na vrchol výše popsaný směr. Křižovatku v řídkém lese projíždíme rovně, kolmo na předchozí směr při výjezdu, a čeká nás výjezd k odbočce na Míchovu skálu. Zejména při pěkném počasí stojí tato krátká odbočka (cca 200 m) za to. Jsou zde dva skalní útvary, na něž se dá vylézt a je z nich krásný výhled.
V dalším klesání si musíme dávat pozor a na křižovatce lesních cest se dáme vpravo, kam vede i zelená značka.
Od Velkého pařezitého rybníka pokračujeme stále po zelené značce a nově i asfaltové silnici, protože se chceme podívat na zemljanku por. Karpova. Není to ale nutné, protože z ní už nic nezbylo. Je tedy možné od Velkého pařezitého rybníka jet stále po modré.
U altánku Klepadlo se odpojí červená značka. Zemljanka je trochu v lese, nějakých 50 m od neznačené silnice. Dalších několik desítek metrů od pozůstatků zemljanky je pomník Partyzánské stezky. Vrátíme se na neznačenou silnici a po ní dojedeme k silnici Nová Ves-Řídelov. Dáme se vpravo a po krátkém sjezdu jsme u Malého pařezitého rybníka. Zde se připojíme k modré značce, která nás dovede až na hrad Roštejn. Na hradě je možnost prohlídky s průvodcem nebo jen vyhlídka z věže (placená).
Trasa z hradu Roštejn vede po silnicích II. a III. třídy přes Doupě a Vanůvek až do Telče. Až na malé výjimky je to pořád z kopce.

Popis trasy: Velké Karlovice (dále neznač.) - Čarták (červená) - Soláň-hřeben - Pod Kotlovou - Kotlová - Pálenice-rozc. - Benešky - Polana - Vysoká (1024 m.n m.) - Třeštík (žlutá+neznač.) - Čarták - Beskydek (červená) - U Tabulí - Pod Oselnou - Lemešná-sedlo (žlutá) - Na Lemešné - Podťaté -Světlá (modrá) - V.Karlovice-Podťaté-rozc. (modrá+neznač.) - Velké Karlovice
(39 km)
Trasa
nebo

Karolinka (dále neznač.) - Kobylská - Pod Vsackou Tanečnicí (modrá+červená) - Vsacká Tanečnice - Pod Leštím - Skálí - Čarták a dále jako v předchozí variantě, dojezd do Karolinky.
(53 km)

   Vyzkoušeli jsme kratší variantu. Ve Velkých Karlovicích se na křižovatce dáme po asfaltové silnici č. 481 směr Pustevny. Po 6,5 km stoupání jsme o 350 m výš ve středisku Soláň. Odsud už vede hřebenovka po červené směr Třeštík. Po cca 10 kilometrech jsme na rozcestí Pod Vysokou, kde cyklistická trasa odbočuje vpravo dolů, ale my se dáme rovně nahoru po pěšině, abychom zdolali nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů - Vysokou. Místy je kopec opravdu strmý a kvalita pěšiny také nedává příliš šancí na jízdu. Na vrcholu není žádná občerstvovací stanice. Sjezd je stejně krkolomný jako výjezd. Nejde o doporučenou cestu pro cyklisty, proto je k ní třeba takto přistupovat a raději sesednout z kola. Pod kopcem je restaurace na Třeštíku. Odsud je vidět i protější kopec, který je třeba asi do poloviny po žluté značce vyšlapat. Projedeme kolem chaty Súkenická a stejnojmenné rozhledny. Zde se poprvé přiblížíme ke Slovenským hranicím a zde je také možnost odbočit k chatě Bumbálka. Podél hranice a nově po červené značce jedeme až k průsmyku U Tabulí s partyzánským památníkem. Odsud dál byla v době našeho průjezdu cesta po červené značce opravdu značně zneprůjezdněna popadanými stromy. Proto by se v podobném případě dala doporučit změna trasy, kdy na rozcestí Pod Oselnou nepojedeme rovně po červené, ale doprava dolů po CT6020/5 do údolí směr Léskové. Po červené značce cesta dál postupně stoupá až pod vrchol Lemešné (953 m.n m.), červená značka zde ale uhýbá ostře vlevo z velmi, velmi prudkého kopce po kamenité lesní cestě. Jeho sjetí si může dovolit jen opravdu zdatný cyklista, a to jen za sucha. V méně strmé části kopce je třeba na kraji lesa jet po pěšině více vlevo (na louku) a tak se dostaneme přímo k rozcestníku, podle něhož je Podťaté po žluté značce 7 km. U druhého rozcestníku, vzdáleném asi 500 m již začíná asfaltová cesta, po níž z kopce cesta rychle ubíhá. Cestou mineme odbočku na Kasárna, kam vede trasa č.10. U kapličky u hlavní cesty se dáme vlevo a zbývajících 1,5 km vede po hlavní cestě údolím až do Velkých Karlovic.

Popis trasy: Malé Žernoseky (dále zelená, CT25) - Opárenské údolí - Oparno (po silnici) - Velemín - Milešov (červená) - Milešovka (837 m.n m.) - Bilka - rozc. s E55 (po silnici) - Záhoří - Žim - Radejčín - Dubice - Stebno - Podlešín (žlutá) - Nad Vaňovem (zelená) - Vrkoč (vodopád) - Vaňov - Dolní Zálezly - (po silnici) - Malé Žernoseky
(53 km)
Trasa

   V Malých Žernosekách se dá pěkně zaparkovat u hříště. Přímo zde také začíná žlutá značka a cyklotrasa č. 25. Spíše se ale budeme držet zelené značky a to až k mostku v zatáčce doleva. Zde lze buď zabočit vlevo a cestou do kopce v obci Oparno se dostat na hlavní silnici do Velemína nebo pokračovat rovně po modré značce do Velemína po polní cestě. (Jestliže se rozhodnete jet na hlavní silnici, zvažte i výjezd na vrch Boreč, který vystupuje jen několik set metrů dále jižně od E55. Tento vrch je unikátní svým puklinovým labyrintem, který zejména v chladném zimním počasí dokáže na zemi vytvořit působivé kulisy. Rozdíl teplot nasávaného a vyfukovaného vzduchu může být až 20 °C.)
Mezi Velemínem a Milešovem už není na silnici provoz prakticky žádný. Vpravo je pěkný pohled na dvojici kuželových hor Kletečná a Milešovka. Milešovem je třeba projet, narazit na červenou značku a u jezírka pod zámkem odbočit vpravo. Na konci obce už silnice začíná stoupat, ale dá se po ní ještě jet. Asi po kilometru a půl se chodník hodně zúží a také přibývá kamenů, znemožňujících jízdu. S tlačením kola je ostatně třeba počítat ze všech přístupových směrů.
Na vrcholu je bufet se základními potřebami pro přežití (párek, grog, pivo). Také je zde meteorologická stanice, kde Vám většinou umožní za poplatek 30,- Kč (v roce 2006) vystoupat na ochoz věže stanice a podstatně si tak zlepšit rozhled na kruhový.
Cesta po červené značce z Milešovky do Bilky je sjízdná s výjimkou kratičkého úseku pod vrcholem, který může být nebezpečný. Z kopce se jede až ke křižovatce se silnicí E55. Zde je možné pokračovat po červené značce až k obci Stebno nebo zvolit "asfaltovou variantu". Ta vede po E55 k odbočce do Záhoří a pak přes Žim, Radejčín, Dubici a Stebno do Podlešína. V Podlešíně je třeba najít žlutou značku směrem doleva (je to ještě před stoupáním na konci obce, v "dolíku", podél domu a přes trávník). Lesni cesta s občasným výskytem kamenů nás po žluté a následně po zelené značce dovede k vodopádu Vrkoč. Myslím, že tento krásný vodopád určitě stojí za vidění a v našem případě bych dojem z něho možná hodnotil jako lepší než zamlžený rozhled z Milešovky.
Od vodopádu dál klesá cesta až k Labi po nepříjemném kamení. Jet po ní v sedle lze jen s nejvyšší opatrností.
Po výjezdu z lesa nás přivítá pohled na široké Labe s hradem Střekov na protějším břehu a čedičová skála Vrkoč, tyčící se na naší straně. Má krásnou sloupcovitě odlučnou strukturu a dává tak jasně najevo vulkanický původ zdejších hornin.
Od skály pokračujeme po zelené značce, která se zprvu klikatí po cestách ve Vaňově, až na jeho konci zaústí do lesa nad hlavní silnicí. Cesta je poměrně bohatá na stoupání a klesání. Je zde i pramen pitné vody a cestu zpočátku zpříjemňují výtvory neznámého umělce, který do lesa zakomponoval celou řadu zvířat, z nichž mě asi nejvíce zaujal vztyčený had.
V Dolních Zálezlech cesta klesne opět až k hlavní silnici Ústí nad Labem - Lovosice. Silnice má širokou krajnici a proto po ní lze vcelku bezpečně a hlavně pohodlně a rychle dojet až do cíle v Malých Žernosekách. Cestou mineme motorest U Neptuna s příjemným interiérem, obsluhou, jídlem i cenami.

Popis trasy: Roudnice n./L. (dále červená) - Krabčice - Říp (459 m.n m.) - Ctiněves (dále neznačená) - Krabčice - Bechlín - Horní Počaply (dále modrá pásová cyklistická) - Račice - vodácký areál Račice - Záluží - Roudnice n./L.
(37 km)
Trasa

   V Roudnici n./L. je vhodným východiskem na trasu třeba nádraží ČD. Červenou je pak třeba trochu hledat. Výhodou měl být přímý návrat, kdyby u nádraží ovšem nebyla jednosměrka.
Červená značka za Roudnicí není zrovna nejlépe udržovaná, ale kdo chce, může do Krabčic dojet i po silnici č.246 Roudnice-Mělník. Stejně pak zbytek trasy po asfaltu vede skoro celý. V Krabčicích si dejte pozor na místní značení červenými kolečky, které Vás na Říp zavedou zbytečnou oklikou. Držte se silnice, směrovek a taky trochu té červené pásové turistické značky. Za Krabčicema začíná silnice stoupat alejí k parkovišti. Od tohoto místa proj(e)dete celkem kolem třech zákazů vjezdu. Vypořádejte se s tím po svém, ale vyšlapat v sedle to jde.
Na Řípu je románská rotunda z roku 1126, restaurace, prodejna suvenýrů (s poštovní schránkou) a dvě vyhlídky: severní a jižní. Severní je asi 500 m za rotundou, jižní je na cestě do Ctiněvsi, kam vede i naše popisovaná trasa.
Z jižní vyhlídky vede doprava po jižním úbočí hory Říp úzká pěšina s kameny, kde není možné krátký úsek jet na kole. Po sjezdu se odpojuje červená značka od žluté u rozcestníku a červená dále pokračuje po vrstevnici vlevo kolem Řípu. Po nějakých 700 metrech odbočuje vpravo do polí do Ctiněvsi. Od této chvíle je to prakticky pořád po asfaltu.
Ve Ctiněvsi stojí hostinec U praotce Čecha, který nás zklamal svou otevírací dobou. Mít v neděli až od 15:00 je snad v kapitalismu trochu divné.
Ze Ctiněvsi se trasa vrací kolem východní strany Řípu do Krabčic, kde se odbočí vpravo na Mělník a vzápětí vlevo na Bechlín a Horní Počaply. V Počaplech narazíme za přejezdem na modré pásové cykloznačení (proti pěším trasám s bílými upozorňovacími pruhy má cykloznačení žluté upozorňovací pruhy), podle něhož pojedeme vlevo. Stále podél trati dojedeme do Račice, kde je postaven vodácký a veslařský areál. Vypadá to zde trochu jako v malém Beverly Hills. Že by to veslování tolik vynášelo? No, možné to je.
Po písčité cestě je třeba nyní dojet do Záluží. U odbočky není zrovna značka a tak je třeba se orientovat podle polohy podél vodáckého kanálu. Je to odbočka doprava spíše v zadní polovině vodní plochy. Krátce potom za lesem končí písková cesta. Po přejetí trati se v Záluží odbočí vlevo a už bez problému se dojede do Roudnice n./L.

Popis trasy: Březová (dále CT46) - Lopeník-točna (žlutá) - Obecní háj (červená) - Březová, rozc.(BUS) - Dubina - Hrabina (červená + CT5052) - Kamenná bouda (CT5052)- Velká Javořina-hřeben - Velká Javořina (970 m.n m.) - Holubyho chata - Velká Javořina-hřeben - rozc. s modrou tur. zn. (dále modrá + CT5052) - Vápenky (žlutá + CT46) - Kamenná bouda (červená + CT5052) - Hrabina (E54) - Strání (CT46) - Březová, rozc.(BUS) - Březová
(51 km)
Trasa

   Popisovaná trasa začíná v obci Březová u hospody resp. kostela. Nejprve vede po cyklotrase č. 46 směrem na Lopeník po asfaltové silnici. Po cca 2,8 km křižuje silnici žlutá značka s rozcestníkem. Nyní je nutné odbočit vlevo a spíše vytlačit kolo asi 0,5 km do kopce k rozcestí "Obecní háj". Žlutá značka zde končí, pokračuje se vlevo po červené lesem. Pěšina střídavě stoupá a klesá až k rozcestí Březová (BUS). Pokračuje se stále po červené. Nejprve se jede krátce po silnici, pak červená značka zkracuje serpentinu, přičemž je lepší jet po silnici a pak teprve odbočit vpravo do lesa. Dále vede pěšina už více po loukách s rozhledy na Uherskobrodsko. Hlavní tah do Trenčína překonává trasa v lokalitě Hrabina (parkoviště, naučný panel). To jsme na nějakém 12. kilometru ve výšce asi 580 m a na vrchol Velké Javořiny (970 m) zbývá 10 km. Většinu cesty na vrchol se jede po silnici s rozbitým asfaltovým povrchem, pokrytým pískem. Po 4 km červená značka odbočuje vlevo a asi je lepší pokračovat po silnici. Blíže k vrcholu, zhruba od křížení s modrou, je pak silnice již pouze kamenitá lesní cesta a značka "Silnice se v zimě neudržuje" u státních hranic působí jako dobrý vtip. Za poslední zatáčkou v lese se po výjezdu na hřebenovou louku otevřou nádherné výhledy na Moravu i na Slovensko. Před definitivním výjezdem na vrchol Velké Javořiny s vysílačem se ještě trochu sjíždí. U vysílače končí asfaltová silnice ze slovenské strany. My jsme jeli ale vlevo kolem vysílače a dále po sjezdovce. Zde se otevřou snad ještě krásnější výhledy na Malou Fatru, Vtáčnik a Malé Karpaty, umocněné "předsunutým" údolím Váhu. Po sjezdovce s vyšlapanou a vyjetou pěšinou se dostaneme k Holubyho chatě. Je to od startu první možnost občerstvení. V roce 2007 zde brali české koruny, ale vraceli ve slovenských v poměru 1:1. Orientační ceny: kapustnica, dršťková pol. 55 Sk, pivo Gambrinus 10° 28 Sk, Kofola original 25 Sk, smažený sýr 80 Sk.
   Od chaty lze pokračovat po zmiňované asfaltové silnici zpět k vysílači a dále po hřebeni a červené značce přes státní hranici až k místu, kde silnici křižuje modrá značka. Je zde dřevěný altánek. V popisovaném směru je třeba odbočit prudce vlevo a pokračovat dále asi 3,5 km sjezdem zprvu po lesní cestě, ke konci před obcí Nová Lhota-Vápenky po asfaltu. Zde trasa odbočuje vlevo na žlutou značku a cyklotrasu č. 46. Cesta stoupá lesem po asfaltu asi 3 kilometry. Dostaneme se na rozbitý asfalt silnice od Hrabiny, kam nyní musíme dojet. Zde máme na výběr ze tří variant: pokračovat po CT46 a červené značce nebo sjet do Strání po hlavní silnici a dále stoupat do Březové a nebo se vracet po stejné trase jako v úvodu. První dvě varianty mají nevýhodu ve značné ztrátě výšky, třetí varianta zase znamená jet stejnou cestou a nevidět nic nového. Popisovaná trasa vedla po hlavním tahu do Strání (3 km za 5 minut). Na kraji obce Strání se odbočuje vlevo do kopce směrem na Březovou. Stoupání měří 3 kilometry, zhruba stejnou délku se pak bude klesat do výchozího místa, Březové.

Popis trasy:1. Stříbrnice (dále po neznač. silnici) - Návrší (žlutá) - Nad Adéliným pramenem (červená+modrá) - Stříbrnické sedlo (červená) - K.S. - Franciska (žlutá+červená) - Králický Sněžník (1423 m.n m.) (žlutá+červená) - K.S. - Franciska (žlutá) - Ve Strži - Pod Vilemínkou (neznač.) - Uhlisko - rozc. pod Sviní horou (modrá) - Pod Babuší (neznač.) - U Čtyř rohů - Mokřiny (neznač.+CT4071) - Pevnůstky pod Štvanicí (dále po neznač. silnici) - Stříbrnice
(41 km)
Trasa

nebo

2. Stříbrnice (dále po neznač. silnici) - Návrší (žlutá) - Nad Adéliným pramenem (červená+modrá) - Stříbrnické sedlo (červená) - K.S. - Franciska (žlutá+červená) - Králický Sněžník (1423 m.n m.) (žlutá+červená) - K.S. - Franciska (žlutá) - Ve Strži - Pod Vilemínkou (neznač.) - Uhlisko - rozc. pod Sviní horou (modrá) - Pod Babuší (zelená) - Chata Babuše (modrá, dále neznač.) - Mokřiny - rozc. s červenou (červená) - rozc. Mokřiny (dále neznač.+CT4071) - Pevnůstky pod Štvanicí (dále po neznač. silnici) - Stříbrnice
(39 km)

Popsána je první varianta. Druhá se liší jen malou odchylkou ve druhé třetině trasy, kdy bylo cílem projet kolem řady opevnění v Mokřinách.
   Stříbrnicemi vede asfaltová cesta, stále stoupající až na vrchol lyžařského areálu Návrší (3 km). Dalšího 2,5 kilometru se stoupá po široké cestě s lehce kamenitým podkladem přes rozcestí Pod Adéliným pramenem (dále po modré a červené tur. značce) a Adélin pramen. Kousek za pramenem značky odbočují ze zpevněné lesní cesty vpravo do kopce. Na informační ceduli je i symbol zákazu jízdy na kole. V době naší jízdy (10/2007) zde byly polomy a na rozježděné pěšině nebyly stopy našich kol ani patrné. V oblasti Stříbrnického sedla (cca 6. - 7,5. km) je pěkná pěšina. Za rozcestím Franciska (chata horské služby) je ovšem už terén takový, že jízda v sedle kola není téměř možná. Na km 8,5 (1380 m.n m.) je pramen řeky Moravy, odkud je to na vrchol Králického Sněžníku (1423 m.n m.) ještě 400 metrů po žluté značce.
   Trasa zpět vede stejnou cestou až k rozcestníku Franciska (chata h.s.). To je asi 10,5. kilometr. Zde popisovaná trasa odbočuje vpravo po žluté značce. Ani zde není jízda na kole možná, a to ne proto, že není povolená. Kořeny, kameny a úzká pěšina brání jízdě až na 12,5. km. Cestou je možné se podívat na protější hřeben, kudy povede další cesta. Ještě než půjde na kolo bezpečně sednout, mineme tabuli naučné stezky Lavinová dráha. Až k rozcestí Pod Vilemínkou se jede po žluté tur. značce.
   Po sjezdu s četnými příčnými odvodňovacími kanály přichází stoupání na hřeben po neznačené trase. Vystoupat z 865 m.n m. do nějakých 1100 m.n m. na délce 2-3 km se určitě vyplatí. Trasa se pak v délce zhruba 7 km vine širokou lesní cestou po úbočích prakticky po vrstevnici, takže je možné vychutnávat západní výhledy do údolí řeky Moravy a zpět severně na Králický Sněžník. U horní stanice vleků Horní Moravy se silnice stáčí po úbočí a výhledy jsou nyní na jih a východ. Zde se také na silnici vynoří modrá značka z Horní Moravy. Po nějakém kilometru má ale končit u rozc. Pod Babuší (neviděli jsme ho). Po neznačené silnici jedeme až k rozcestí U Sedmi cest (nebo též U čtyř rohů) - 28. kilometr. Z rozcestí pokračujeme stále po neznačené cestě až k rozcestí Mokřiny (31. km). Následuje sjezd po asfaltové silnici v délce téměř 3 kilometrů. Pak je třeba ve vracečce odbočit vpravo po červené cykloturistické značce (má žluté upozorňovací pruhy). Lehce vlnitým terénem dojedeme po 4 km k rozcestí Pevnůstky pod Štvanicí. Tady jsou na louce roztroušeny bunkry - zbytky opevnění republiky, budovaného v letech 1935-1938.
Následuje poslední klesání v délce 3 km do Stříbrnic po asfaltové silnici a žluté tur. značce.

Králický Sněžník, zastarale také Kladský Sněžník, je nejvyšší vrchol (1423,7 m) stejnojmenného třetího nejvyššího pohoří v České republice. Nesprávně se píše s krátkým "a" ve slově "Kralický". Na českém území Králického Sněžníku se rozprostírá chráněné území Národní přírodní rezervace Králický Sněžník, vyhlášená roku 1990. Název hory vyplývá z dlouhého zimního období - sněhová pokrývka vydrží na vrcholu až 8 měsíců v roce. Počasí: "Roční průměr srážek na Králickém Sněžníku činí 1230 mm. Celostátní dlouhodobý průměr je 672 mm srážek. Počet dní se srážkami 253, z toho 116 dní sněží. Asi 150 dní nevystupuje teplota nad 0°C, dalších 150 dní se pohybuje mezi 5 až 10°C a jen asi 65 dní od 10 do 15°C." Pohoří Králický Sněžník je někdy nazýváno "střechou Evropy", protože z vrcholu Klepáče (polsky Trojmórski Wierch) odtékají vody do tří moří. Do Baltského moře, Severního moře a do Černého moře.
(Některé údaje pochází z www.sneznik.cz)

Popis trasy: Minkovice (dále po CT14) - Šimonovice - Rašovka (dále po modré) - Rašovský hřbet - U Šámalů - Mohyla - Pláně (žlutá) - NS Terasy Ještědu (přechod na červenou) - památník letců - Nad Výpřeží - rozc. nad Ještědkou (dále po silnici) - Ještěd (1012 m.n m.) - Ještědka (dále modrá pásová cyklistická) - Na Výpřeži resp. Tetřeví sedlo (červená, dále CT3007) - Dánské kameny (odb.) - Sedlo nad žst. Křižany (CT21) - Novina - Kryštofovo údolí - Kryštofovo údolí (rozdvojení silnic) - Machnín - Ostašov - Dolní Hanychov - Horní Hanychov - Pilínkov - Minkovice
(42 km)
Trasa

   Z Minkovic se vyjíždí po asfaltové silnici ve směru na Český Dub stále vzhůru až k restauraci Rašovka. Kousek zpět je rozcestník, od něhož vede pěšina s modrou turistickou značkou dále vzhůru. Stoupáními s různou náročností dojedeme až na Pláně pod Ještědem. Odsud vede žlutá turistická značka v mírnějším sklonu vzhůru a s občasným klesáním společně s naučnou stezkou Terasy Ještědu. Asi 100 m za zastavením "Červený kámen" se odbočuje prudce vzhůru na červenou značku. Mineme památník letců z roku 1948 se zbytky letadla (100 m od značené cesty) a po necelém kilometru přijedeme na rozcestí Nad Výpřeží. Odsud je možné vést kolo z kopce po modré tur. značce a dostat se tak níže na sfaltovou cestu na Ještěd nebo se dát strmě vzhůru po červené značce s nutností kolo tlačit v kamenitém terénu. Tím se dostaneme téměř pod vrchol a o 1,5 km výše než při variantě "po modré".
   Vrchol leží na 14. kilometru cesty. Z vrcholu Ještědu je kruhový rozhled. Je zde možnost se občerstvit v bufetu i restauraci. Je vhodné toho využít, protože další rozumná možnost je až v údolí Novina a dále.
   Z Ještědu sjíždíme po asfaltové silnici přes Ještědku, kolem Vířivých kamenů až do sedla Na Výpřeži (podle přepřahání pomocných tažných koní). Zde je pouze velmi malá možnost občerstvení - sušenky, nápoje. Opustíme asfalt a po červené značce vjedeme do lesa směrem na Sedlo nad žst. Křižany. Po necelých 2 km vede červená značka rovně a lesní cesta s cyklotrasou zatáčí doleva dolů až do zmíněného sedla. Odsud až do konce trasy je povrch trasy asfaltový. Začíná se asi šestikilometrovým sjezdem obcí Novina a Kryštofovým údolím. Až k rozdvojení silnic za Kryštofovým údolím jde vlastně o 16 kilometrový sjezd!
   V obci Novina nalezneme unikátní stavbu - železniční viadukt.
   Na konci Kryštofova údolí přijedeme ke křižovatce, na níž pojedeme vpravo na Machnín. Po příjezdu do Machnína musíme najít cyklotrasu č.14. Není to na první křižovatce vpravo nahoru. Musí se jet kousek k mostu a teprve potom doprava. Cyklotrasa vede předměstími Liberce střídavě nahoru a dolů, stále po asfaltu. Z Machnína do Minkovic je to nějakých 10 kilometrů.

Popis trasy: Sobotka (dále po nezanč.) - Vesec, rozc. (dále po modré) - Libošovice (CT modrá + červená KČT) - Záhorsko - Podlažany (CT zelená) - Troskovice - Trosky 488 m.n m. - Kopanina - Borek pod Troskami - Hrubá Skála (penzion Jana) (dále CT4010) - Lázně Sedmihorky - CT4089 - Valdštejn (dále CT červená) - Cestník - Hrubá Skála (penzion Jana) (dále CT4015) - Věžické údolí, rozc. (dále CT zelená) - Podlažany (dále CT14) - Pleskotský mlýn - Libošovice (dále modrá a neznač.) - Sobotka
(42 km)
Trasa

   Popisovaná trasa začíná na parkovišti před zámkem Humprecht (parkovné v r. 2008 30,- Kč za den). Na křižovatce ve stoupání za železničním přejezdem se dáme vpravo na Mladějov, přejedem další přejezd, odbočíme vlevo, přejedeme další přejezd a jsme v Libošovicích. Zvolená trasa využívá červené značky, která vede do polí kousek za křižovatkou Vyskeř-Mladějov na konci obce Libošovice. V lesní části jsou na této cestě poprvé vidět pískovcové skály. Abychom se dostali k rozcestníku Podlažany, je nutno překonat potok přes most ze třech klád. Od rozcestníku se držíme žluté značky, která po 1 km asfaltové cesty odbočuje vpravo na polní cestu kolem Věžického rybníka. V této lokalitě byly filmovány záběry do filmu "Jak dostat tatínka do polepšovny". (Kdo by si chtěl kousek zajet, pak u Semínského rybníka je klenutý most z téhož filmu a ve Vesci u Sobotky, kousek od startu, je zase obchod, kam jezdil Tomáš Holý nakupovat). Na konci rybníka Věžák zatáčí žlutá značka vlevo a my se dáme vpravo po CT s modrým pásovým značením. Přijde stoupání, v něm prudká pravá zatáčka (s odbočkou) a jsme na asfaltové silnici. Dáme se po ní vpravo a po kilometru jsme v Troskovicích. Zde je již šipka na hrad Trosky (vlevo). Na následující křižovatce pod Troskami odbočíme vpravo do kopce a již závěrečnéo stoupání na vrchol. Z parkoviště vede až k bráně hradu stezka, zprvu asfaltová, úplně před koncem již rozbitá kamenitá, značně prudká.
   Do zříceniny se s koly nesmí. V roce 2008 činilo vstupné pro dospělou osobu 40,- Kč, tištěný průvodce 50,- Kč. Vyhlídka je možná z odpočívadel na schodech, z vrcholu věže Baba a nebo z věže Panna, ovšem tady zdaleka ne z jejího vrcholu.
   Zpět jedeme stejnou cestou až ke křižovatce pod Troskami. Na ní odbočíme vpravo a jedeme dále z kopce až do obce Borek. Vjedeme vlevo na hlavní silnici a po pár metrech odbočíme opět vlevo směrem na Hrubou Skálu. Čeká nás asi tříkilometrové stoupání k penzionu Jana. Za ním je křižovatka v lese, na níž cestou vlevo by se dojelo k zámku Hrubá Skála. Cesta vpravo vede do civilizace. V pravé zatáčce se musíme dát vlevo po pěšině. Odbočky jsou dvě poměrně krátce za sebou; my jsme zvolili tu druhou, ale je možné, že se spojují. Zprvu se jede kolem rybníčku, potom se vjede již přímo mezi pískovcové skály. Lesní cesta je široká a pohodlná. Za sv. Prokopem klesá až do lázeňského městečka Sedmihorky. Chvíli se jede po rovině, pak trasa zabočí doleva a dále po CT4089 se již stoupá do kopce. Přidá se i žlutá značka, která ovšem u schodů míří vzhůru a cyklisté musí zůstat na lesní cestě. Značka se opět připojí o pár set metrů dál. Po cestě se vyjede až k hradu Valdštejn.
   Od hradu se již prakticky po vrstevnici jede po červené značce zpět směrem na Hrubou Skálu. Cesta je opět široká, lehce písčitá. Je zde několik vyhlídkových míst do nitra skal. Ke konci této části narazíme na výcvikové středisko univerzity J.E.Purkyně, vedle něhož je volně přístupné arboretum Bukovina. Nachází se zde 35 druhů cizokrajných dřevin většinou ze Severní Ameriky.
   Po třech kilometrech od Valdštejna přijedeme k asfaltové silnici. Na ní odbočíme vpravo do kopce a pokračujeme po ní většinou z kopce až do Krčkovic. Mineme ranní odbočku k rybníku Věžák a odsud po žluté jedeme stále po asfaltu k rozcestí U Pleskotského mlýna. Odbočíme vlevo a přes Libošovice dojedeme přes tři přejezdy zpět do Sobotky.

Popis trasy: Horní Planá (přívoz) - Bližší Lhota (dále po modré) - Huťský Dvůr (dále CT 1033) - Klápa (dále CT 1023) - Raškov - Schwarzenberský kanál a Koňský potok - Rossbach (dále po CT 1026) - Hraniční kámen (dále pěšky po červené) - Nad Kamenným mořem (červená+žlutá) - Plechý (1378 m.n m.) (dále pěšky po žluté) - Pomník A. Stiftera - Plešné jezero (dále na kole po CT 1029+zelená) - U Stříšky - Hučina - Horní portál tunelu - Jelení (dále CT 1027 po silnici) - Mazník - Nová Pec (dále CT 33) - Pernek - Horní Planá
(46 km)
Trasa
   Tuto trasu nelze v žádném případě doporučit k jízdě na kole. Nebyly sice porušeny předpisy platící v národním parku, ale pro běžného cykloturistu nemá význam tlačit a přenášet kolo ve velmi náročném kamenitém terénu na úseku 5 km.

   Z Horní Plané jezdí přes Lipno přívoz s půlhodinovými až hodinovými intervaly do Bližší Lhoty. Jízdní řád je zveřejněn na internetu. Z rozcestí u přívozu s nadmořskou výškou 750 m.n m. se dáme prostřední cestou, strmě stoupající do kopců. Než dojedeme do Huťského Dvora, ještě několikrát klesneme a vystoupáme. U rozcestí Huťský Dvůr (840 m.n m., dřevařská osada) už narazíme na Schwarzenberský kanál a pojedeme podél něho asi 5 km k rozcestí "Schwarzenberský kanál a Koňský potok - Rossbach". Kanál se zde kříží s Koňským potokem. Cestou máme možnost vidět kanál v různém stavu. Jedná se o tzv. starý kanál, vybudovaný v letech 1789-1793 v délce 39,9 km od obce Hory k osadě Jelení vrchy. Kanál měl na horní straně šířku 3,5 - 4 metry a sloužil k dopravě dřevěných polen o délce 75 - 90 cm. Na rozcestí Rossbach se dáme vlevo a tady končí pohodová jízda téměř po vrstevnici. Začíná asi tříkilometrové stoupání po modré TZ a CT1026 k hranicím s Rakouskem. Cestou míjíme jednu z mála možností občerstvení na této trase v Říjišti. V Říjišti bylo vybudováno v roce 1835 napájecí jezírko kanálu po ukončení jeho druhé fáze výstavby (1821-1824).
   Na hranicích, ve výšce 915 m.n m., pokračuje regulérní cesta pro cyklisty pouze směrem do Rakouska. Na vrchol Plechého je možné se dostat pouze pěšky, 3 km po červené turistické značce. Zbývá vystoupat 463 metrů, což obnáší průměrný sklon 15 %. Někteří lidé udělají pro fotku na vrcholu se svým (!) kolem téměř cokoliv. Protože pravidla pro pohyb v národním parku nedovolují jízdu na kolech mimo vyznačené cyklotrasy, je nutné kolo vést nebo nést. V tomto výstupu se využijí obě varianty (viz. fotografická příloha). Tři kilometry náročného stoupání jsme zvládli za 1,5 hodiny. Rozhled z vrcholu je hlavně na Rakouskou stranu a na východní část české strany Šumavy. Ostatní kryjí stromy (nebo taky vše mraky).
   Když sestoupíme o něco níže po žluté značce, rozevře se pod námi asi 260 metrů hluboký ledovcový kotel (kar), na jehož dně se nachází Plešné jezero. Kdyby pro nic jiného, tak pro tento pohled může někomu stát za to sem vystoupat. Žlutá značka pak vede spolu s naučnou stezkou až k Plešnému jezeru (1089 m.n m.). Průměrná teplota vzduchu u Plešného jezera se pohybuje kolem 3 stupňů a roční srážky mají průměr kolem 1500 mm (na Králickém Sněžníku 1230 mm). Voda má teplotu od 4 °C do maximálně 14 °C a jezero je 18 m hluboké.
   U Plešného jezera je už možné nasednout na kolo a dát se jedinou možnou cestou z kopce dolů po asfaltu, CT 1029 a zelené TZ ke 4 km vzdálenému rozcestí Hučina. Tady odbočíme vpravo a již prakticky po vrstevnici jedeme zase podél Schwarzenberského kanálu. Po 2 km přijedeme k portálu vodního tunelu (délka 400 m), patřícímu k nověji budované části kanálu. Stavba tunelu trvala 2 roky a umožnila zkrátit plánovanou délku kanálu o 19 km. Po dalším kilometru přijedeme do osady Jelení (Jelení vrchy), kde je zatím druhá možnost občerstvení ve dvou hospodách.
   Z Jelení by bylo možné pokračovat několika vhodnými směry za dalšími pamětihodnostmi, my jsme z technických důvodů zvolili nejkratší cestu zpět přes Novou Pec do Horní Plané. Do Nové Pece vede silnice sedmikilometrovým klesáním. Přes Lipno zde do Bělé stojí silniční most. Zbývá ujet asi 10 km do výchozího místa, Horní Plané.

Popis trasy: Zlatá Koruna (dále po červené a pak CT 1166) - U Modrého obrazu - U Hájovny Plánský - Pod Vysílačem - Kleť (1083 m.n m.) (dále po červené) - Pod Kletí - Nad Výhledem (dále po modré) - Tunel (dále po zelené) - Krasetín (dále po CT1168) - Holubov (CT 1127) - Holubovské hadce - Dívčí kámen - Třísov - Plešovice - Zlatá Koruna
(30 km)
Trasa

   Ze Zlaté Koruny vede červená turistická značka na Kleť a na ní začíná i dále popisovná trasa. U restaurace Na Letné přejedeme silnici a pokračujeme do lesního stoupání. Asi po 1,5 km přijedeme na rozcestí, na němž se dáme vlevo po silnici, která je značena jako cyklotrasa 1166. Cesta stále stoupá a bude stoupat po asfaltové silnici až na vrchol Kletě.
Na vrcholu je nejstarší kamenná rozhledna v Čechách. Byla postavena roku 1825. Při dobré viditelnosti jsou z vrcholu vidět vrcholky Alp, vzdálené zhruba 200 km. Kousek pod vrcholem se nachází naše nejvýše položená hvězdárna. Observatoř na Kleti se zaměřuje na hledání a výzkum planetek a komet (ze 180.000 planetek jich 897 bylo objeveno do září 2008 na Kleti). V roce 1996 zde objevili planetku, která dostala jméno po českém géniovi Járovi Cimrmanovi.
   Na cestu dolů jsme zvolili zpočátku trochu drsnou cestu po červené značce. Kdo si netroufne jet z kopce po kamenité stezce, může na tomto ne více než kilometrovém úseku jít vedle kola. Na rozcestí Nad Výhledem odbočíme vlevo po modré značce a už normální lesní cestě. Podjedeme lanovku a jsme u rozcestí Tunel. Modrá značka zde končí a pokračuje se sjezdem po zelené do Krasetína. V závěru sjezdu od dolní stanice lanovky se na asfaltu dosahuje rychlosti k 70 km/h. V Krasetíně opustíme zelenou a jedeme po CT1168 do Holubova. V Holubově začíná u železniční stanice žlutá značka, která nás zavede do malebného údolí Křemžského potoka. Údolím prochází také naučná stezka, věnovaná hadcové stepi, vodním technickým památkám, zřícenině hradu Dívčí kámen a keltskému oppidu.
Zbytek cesty zpět do Zlaté Koruny vede po CT1127.

Popis trasy: Lysice (dále po červené a pak CT 5143) - Bedřichov (CT 5144) - Kunice (CT 5145) - Hluboké u Kunštátu (CT 5144 + červená KČT) - Kunštát (CT 5142 + CT 5085) - j. Blanických rytířů Rudka (modrá KČT) - Pod Křibem (žlutá KČT) - Sebranice - Mladkov (CT 5143) - Boskovice (modrá KČT) - Chlum (CT 505) - Kořenec - Benešov (žlutá KČT) - Skalky (735 m.n m.) (modrá KČT a dále po CT 5227) - Suchý (zelená KČT) - Žďárná (červená KČT) - Valchov - Boskovice (dále po silnici) - Lhota Rapotina - Obora (červená KČT) - Lysice
(72 km)
Trasa

   Drahanská vrchovina má díky neexistenci velkých průmyslových podniků velmi čisté ovzduší. Kopce jsou příjemně strmé, existuje zde poměrně bohatá síť cest a cestiček a součástí vrchoviny je také Moravský kras. To je dost důvodů, proč si sem zajet, přestože popisovaný výlet nevede přes velké lákadlo Moravského krasu. Alternativní trasu v mapě tedy najdete zde.
   V Lysicích najdeme červenou turistickou značku a jedeme po ní směr Štěchov. Za obcí přejde značka ze silnice na lesní cestu střídavé kvality. V jednom místě je přejezd přes potok. Asi po 2,5 km přijedeme k silnici z Lysic do Bedřichova a dáme se po ní vpravo, což je cyklotrasa 5143. V Bedřichově najedeme na CT 5144 a jedeme po ní až do Kunic. Na jejich počátku je rozcestník, u něhož odbočíme vlevo na polní cestu, značenou jako CT 5145. Pěšina nás zavede do Hlubokého u Kunštátu. Po silnici pak dojedeme do Kunštátu. Součástí dnešního kulturního vzdělávání je možnost návštěvy jeskyně Rudka, v níž jsou vytesány sochy blanických rytířů a jiné sochy (více třeba zde). Jeskyně se nachází asi 1 km za Kunštátem cestou po CT 5142 a 5085. Dále pokračujeme po modré turistické značce, kterou asi po kilometru opustíme a vyměníme za žlutou. V lese je třeba se po značkách dobře dívat. Tento úsek až do Sebranic je za mokra obtížně sjízdný.
Po přejetí železničních kolejí kousek za Sebranicemi, u Mladkova, začíná stoupání, které prakticky nepřestane až na Skalky. Odsud je to na vrchol ještě nějakých 20 kilometrů. V Boskovicích je vhodné se držet směrovek na Westernové městečko, zhruba od poloviny pak i modré tur. značky resp. značení CT 5028. Přijedeme k asfaltové silnici a dáme se vpravo po CT 505 směrem na Kořenec a Benešov. Od křižovatky v Benešově vede k vrcholu Skalky žlutá značka. Lesní cesta vede kolem stanice meteorologického radiolokátoru, který zjišťuje momentální intenzitu srážek na území ČR. Vzhledem k dosahu kolem 250 km je pro ČR nutná ještě jedna stanice a ta je situována v Brdech na kótě Praha - viz. výlet č. 27. Skutečný vrchol Skalky leží ale asi 100 metrů v lese za věží.
Z vrcholu pokračujeme po modré turistické značce až k rozcestí cca 500 metrů. Pak odbočímě vpravo z kopce. Dva kilometry klesání po pěšině nás zavede do obce Suchý. Jedeme až do Žďárné, v níž najdeme červenou turistickou značku, která nás přes kopeček dovede do Valchova. Stále po červené pak dojedeme až do Boskovic.
Od této chvíle už pojedeme jen po asfaltové silnici s menším provozem směrem na Lhotu Rapotina a Oboru. V Oboře najedeme na červenou turistickou značku, díky níž se podíváme i na pole (letos s kukuřicí). Přejdeme velmi frekventovanou silnici Brno - Svitavy a již po zpevněných komunikacích dojedeme zbývající 3 km do Lysic. V závěru musíme dávat pozor na odbočení červené značky k silnici (k benzínové pumpě), jinak dojedeme k bráně nějakého zemědělského podniku.

Popis trasy: Lázně Kynžvart (dále po CT2136) - Vysoké sedlo (dále neznačená) - Lesný (983 m.n m.) - Vysoké sedlo (dále po žluté) - Kladské rašeliny - Hvězda (dále po zelené) - Kladská (CT2135) - Prameny (modrá) - Vlčí kámen - Kyselka - Smraďoch - Přehrada - Lunapark - Mariánské Lázně, kolonáda (červená+CT361) - Zádub-Závišín (neznač.+žlutá+červená) - Podhorní vrch (847 m.n m.) (červená+CTII) - Zádub-Závišín (CT361) - Mariánské Lázně (červená+modrá) - Balbínův pramen - Král smrků - alej Svobody (CT2136) - Na Hvězdě - Lázně Kynžvart
(53 km)
Trasa

   Chráněná krajinná oblast Slavkovský les je tvořena třemi celky: karlovarským masivem, Slavkovským lesem a Tepelskou vrchovinou. Druhé dvě jmenované protíná popisovaná trasa. Oblast Slavkovského lesa je protkána rašeliništi, kde rostou například vzácné masožravé rostliny rosnatka okrouhlolistá a tučnice obecná. Za návštěvu určitě stojí naučné stezky v Kladské, věnované rašeliništím nebo na Smraďochu, kde jsou k vidění bahenní sopky. Podhorní vrch je zajímavou sopečnou vyvřelinou (se zajímavým výstupem).
   Kdo by měl zájem prodloužit si výlet o nějakých 25 km, může se dostat až do středu Evropy pod vrcholem Dyleň. (Varianta trasy na Dyleň.)
   Z Lázní Kynžvart začínáme asfaltovým stoupáním po cyklotrase 2136 v délce 4,5 km do Vysokého sedla. Tady se dáme vlevo na neznačenou lesní cestu, protože na Lesný žádná značená cesta v současnosti nevede (a je to škoda). Asi po 200 metrech přijedeme na rozcestí. Cesta vlevo je pokračování příjezdové cesty a mírně vpravo je méně zřetelná pěšina. My jsme zvolili cestu vlevo, po dalších cca 500 metrech lehkého stoupání jsme přijeli na mýtinu s rozcestím, kde "naše" cesta rovně začínala klesat. Pokračovali jsme asi 300 metrů z kopce a vpravo se objevila odbočka do prudkého kopce. Bohužel byla nesjízdná a navíc po chvíli končila. Nicméně intuitivně jsme dorazili lesem až na vrchol Lesný.
Lepší tedy je na prvním rozcestí za Vysokým sedlem sjet z projeté cesty vpravo na méně zřetelnou pěšinu. Po výjezdu z lesa přijde rozcestí, kdy je nutné se dát vlevo stále do kopce a za chvíli jste na vrcholu. Zpět se pak jede stejnou trasou. Nákres výše popsaných způsobů výjezdu v mapě je na stránce s fotografiemi z tohoto výletu.
Z vrcholu Lesného není v podstatě žádný rozhled. Polovina vrcholu je holá, ale stromy na úbočí přesto brání rozhledu. Je zde ale vrcholová kniha a na to, že zde nevede turistická značka, je tu docela provoz.
   Jakmile sjedeme zpět na rozcestí Vysoké sedlo, pokračujeme rovně přes silnici po žluté turistické značce už po asfaltu neustálým sjezdem až do Kladské. Zajímavostí Kladské je několik zdejších dřevěných staveb švýcarsko-tyrolského typu, které sem byly po roce 1873 převezeny z výstavy ve Vídni. Z Kladského rybníka, u něhož je krásná naučná stezka, vtéká voda do tzv. Dlouhé stoky. Umělý vodní kanál má délku 24 km a byl vybudován v letech 1531 až 1536. Přiváděl vodu pro pohon důlních strojů a také se po něm plavilo dřevo pro báňské provozy. Přímo kolem něj nevede žádná cesta, ale je možné udělat několik odboček ze silnice.
   Z Kladské se vydáme směrem na Prameny po CT2135 resp. silnici č.211. Asfaltová silnice zde stále klesá. Ještě před obcí Prameny je odbočka vpravo po asfaltové silnici směrem na Mariánské Lázně, jinak též po CT2139. Sledujeme ale modrou značku, která se odchýlí z hlavní silnice a časem, v levé zatáčce, zamíří rovně do dost prudkého kopce. Po vystoupání pod vrchol Vlčí kámen nás čeká jízda po hřebeni tak trochu cyklotrialového ražení kvůli kořenům, kamenům, loužím a ležícím kmenům. Po modré značce přijedeme až do přírodní rezervace Smraďoch. Tady je nezbytné prohlédnout si bublající jezírka, ochutnat nahnědlou Farskou kyselku a nalít do vhodné prohlubně vodu, která vzápětí začne také bublat.
Stále po modré a stále trochu obtížnějším terénem přijedeme k vodní nádrži Mariánské Lázně a následně Lunaparku s lanovým centrem i pro děti. A to už jsme v Mariánských Lázních. Silnice, na kterou jsme se napojili, vede kolem horní části Kolonády se zpívající fontánou. Kolonádu projdeme a pod zastřešením Rudolfova pramene se vydáme do kopce směrem vlevo, kde je už vidět červená značka. Po chvíli stoupání máme na vybranou: buď se dát po silnici doleva a projet na kole serpentinu pod nejvýše umístěnými hotely nebo jít pěšky po červené a zatáčku si zkrátit. Každopádně nás čeká stoupání ve směru na Zádub-Závišín po CT361. V Závišíně narazíme na červenou značku, které se můžeme chvíli držet, než přejedeme hlavní silnici č.230 z Bečova n.T. Z asfaltové silničky je asi po 100 metrech odbočka vpravo. Pojedeme po ní, dokud nenarazíme na červenou a žlutou značku - dáme se vlevo do kopce. Tato část turistické pěšiny není právě často používaná a připomíná trochu rostlinný prales. Kola je spíše nutno tlačit. Ale jdeme na sopečný vrchol, tak se není čemu divit. Závěr stoupání k vrcholu Podhorního vrchu ze sedla tohoto dvojvrcholu už tvoří schody a kdo se chce s koly vyfotit na úžasné skále, musí si ho hodit na záda. I kolo ten výhled určitě ocení!
   Dolů do Závišína jedeme po asfaltové cestě (přístupová k vysílači) a můžeme použít stejnou trasu jako k vrcholu, protože je krásně z kopce. V Mariánských Lázních sjedeme kolem spodní části kolonády (Rudolfova pramene) do nejnižšího bodu, k Úšovickému potoku, odbočíme vpravo a hledáme modrou značku. Bude to znamenat odbočit vlevo do stoupání, podjede se nadjezd, u hřbitova se jede mírně vpravo a narazíme na značení cyklotrasy 2136. My jsme jeli jinak, ale je vhodné jet na začátek aleje Svobody po CT a modré značce. Alejí, dlouhou 3,5 km, probíhají cyklotrasy 361 a 2136. Na jednom z rozcestí je odbočka vpravo k zajímavému Králi smrků. Prohlídku stojí za to absolvovat.
Než přijedeme na silnici, lesní asfaltka ještě jednou vystoupá a klesne. Po CT2136 pak zamíříme po asfaltové silnici do Lázní Kynžvart, což znamená trvalé stoupání.

Popis trasy: Abertamy (dále po CT2198) - Hřebečná (CT2198+červená KČT) - Mrtvý rybník - Pod Špičákem - Špičák božídarský - Boží Dar - Na Neklidu - Klínovec (1244 m.n m.) - Boží Dar (červená, dále neznač.) - Terasa, křiž. (dále CT2198) - Pod Špičákem (žlutá KČT) - pod Vrškem, křiž. (dále neznač.) - Abertamy
(34 km)
Trasa

   Projetá trasa je jen minimální variantou k dosažení cíle - vyjetí na nejvyšší vrchol Krušných hor (dříve Rudohoří). Ze stejného výchozího místa, Abertam, je možné naplánovat jednodenní výlet přes hornické město Horní Blatná, Vlčí jámy, v nichž je sníh i během léta, kolem Blatenského příkopu, obdoby Dlouhé stoky nebo i Schwarzenberského kanálu (viz. výlety č. 23 a 26) a třeba na rozhlednu na Plešivci (1028 m.n m.).
   Z Abertam vyjíždíme po asfaltové silnici a CT2198 do Hřebečné. Asi 1,5 km za Hřebečnou je ze silnice odbočka cyklotrasy 2198 vpravo na kamenitou cestu. Vede tudy i červená značka. Té se budeme držet prakticky až na Klínovec. Cesta několikrát změní povrch od cyklotrialového až po asfaltový, vede kolem Mrtvého rybníka, rašelinišť, Božidarského špičáku a po Ježíškově cestě.
    Asi na 12. kilometru dorazíme do nejvýše položené obce ve střední Evropě, Božího Daru (1028 m.n m.). Červená značka zde odbočuje vpravo mezi domy a, přesto že není vyznačena, vede po sjezdovce vzhůru na kopec Neklid. Stoupání není nijak zvlášť prudké. Dál se jede lesem až k silnici na vrchol Klínovce. V tomto místě je lepší červenou značku opustit a závěrečných pár stovek metrů absolvovat po asfaltu.
Vrchol Klínovce se nachází v nadmořské výšce 1244 m. Nachází se zde uzavřený hotel s nepřístupnou vyhlídkovou věží a nepřístupná telekomunikační věž Českých radiokomunikací. Na vrchol vede z Jáchymova (Černého potoka) jednosedačková lanovka dlouhá 1685 m, na níž je umožněna doprava kol. Možnosti občerstvení jsou na tak významný bod mizivé. Alespoň že je z vrcholu nerušený rozhled do všech stran.
   Pro cestu dolů zvolíme jednu z červených značek a zamíříme do Božího Daru. Z Božího Daru sjíždíme po hlavní silnici č. 25 na Jáchymov. V zatáčce, odbočce na Abertamy, se dáme vpravo ještě asi 500 m po silnici a pak odbočíme vpravo do lesa. Je zde most přes potok. Stoupáme k rozcestí Pod Špičákem, kudy jsme již jednou projížděli. Po pár desítkách metrů ale odbočíme vlevo na žlutou značku. Široká písčitá lesní cesta se vlní, ale je přímá. Dojedeme po ní až k asfaltové silnici do Abertam a to už je téměř konec výletu. V tomto místě je možné pokračovat přes cestu rovně na Plešivec s jeho rozhlednou.

Popis trasy: Rožmitál pod Třemšínem (dále po červené značce KČT) - Voltuš (dále po žluté) - mohyla J.J.Ryby - Štadruž (modrá) - Pod Třemešným - Kobylí Hlava - Třemšín (dále po žluté) - Pod srázem - Dlouhá - Na Burku - Nad Maráskem - U Dívčí studánky - Dolní Borovno - Borovno - Číčov (dále po neznač.) - Hořice (žlutá) - Trokavec (CT2273) - zpřístupněnou zónou vojenského výcvikového prostoru Jince) - Padrťské rybníky - Nepomuk - Praha (862 m.n m.) - Nepomuk (CT8190) - Rožmitál pod Třemšínem
(54 km)
Trasa

   Z Rožmitálu p.T. vyjedeme po červené značce směrem na Voltuš. My jsme ji na chvíli opustili a jeli stále po silnici. Ve Voltuši jsme se napojili na žlutou značku KČT a stále do kopce a s malou odbočkou k mohyle Jakuba Jana Ryby (autora České mše vánoční) jsme na ní vydrželi až k rozcestí Štadruž. Tady se odbočí doleva a už po modré značce se sjede k silnici. Odbočku na modrou je třeba si hlídat :-). Vcelku pohodovou lesní cestou se dostaneme až na vrchol Třemšín (827 m.n m.). Není tu žádné občerstvení, jen lehce ztrouchnivělá rozhledna; bohužel jsou vrcholky stromů již nějaký ten rok vyšší, než vyhlídková plošinka.
Námi projetá trasa z vrcholu Třemšín vedla po žluté značce. Prvních pár set metrů vede ale trochu náročným kamenitým terénem. Proto by bylo možná lepší jet po modré značce směrem na Vrchy, ale na rozcestí Pod Třemšínem přejet na červenou značku a dojet k rozcestí Dlouhá. Odtud už pak po žluté značce na zajímavý skalnatý vrchol Nad Maráskem. Následuje cca 4,5 km dlouhé klesání do Borovna, kde se na rozcestí u silnice nachází první dnešní restaurace (zhruba 22. kilometr). Po silnici a cyklotrase 2147 dojedeme do Čížova. Zde bych doporučoval pokračovat po silnici a žluté značce KČT do Hořic. Námi projetá zkratka přes pole není příliš vhodná, rozhodně ne za vlhkého stavu. Po žluté až do Trokavce, kde opustíme žlutou značku a necháme se vést značením cyklotrasy 2147. Asi po 1,5 km přijedeme k lesu, jehož okraj je současně hranicí vojenského výcvikového prostoru Jince. Průjezd po cyklotrase je od 1.6.2008 možný (SO, NE, svátky), nesmí se z ní ale nikam uhnout. Připomínají to každých 100 metrů výstražné tabule po obou stranách cesty resp. pěšiny. Pohodová cesta nás dovede na hráz Padrťských rybníků. Cyklotrasa se pak dále klikatí lesem, ale je zatím perfektně značena.
   K samotnému výjezdu na vrchol Praha (862 m.n m.) se musí překročit hranice volně přístupného prostoru. Za tímto účelem se musí zažádat nejméně měsíc předem o vyjádření Středisko obsluhy výcvikového zařízení Brdy a s tímto vyjádřením zažádat o povolení vstupu přednostu ÚÚř VÚ Brdy. Žádost musí obsahovat mapu se zakreslenou trasou, seznam osob (č.OP, bydliště, r.č.), datum akce a trasa nesmí vést přes dopadové plochy. Mapu aktuálně zpřístupněných oblastí je možné najít na vojujezd-brdy.cz na Úřední desce.
   Z Nepomuku (není to TEN Nepomuk Jana Nepomuckého) vede na vrchol samozřejmě neznačená šotolinová cesta. Na vrcholu byla roku 1999 zahájena stavba věže pro hydrometeorologický radiolokátor. Jedná se o protějšek radaru stejného účelu, který stojí na vrcholu Skalky v Drahanské vrchovině - viz. výlet č. 24. Tvoří náhradu za dříve využívaný radar v Praze-Libuši z roku 1971. Z vrcholu existuje varianta jinou trasou zpět do Nepomuku. Z něho můžeme jet po CT8190 až do Rožmitálu, jen je nutné si hlídat odbočku ze zelené značky ve sjezdu k obci Buková :-). Pak už jen jednou do kopce a pak stále dolů do Rožmitálu.

Popis trasy: Ratměřice (dále po silnici) - Odlochovice (dále zelená KČT) - Šlapánov - Roudný - Předbořice - odb. k Dolejšímu Mlýnu (neznač.) - Dolejší Mlýn (červená) - Hrajovice - Býkovice - Malý Blaník (580 m.n m.) - Rozc. tří červených (neznač.) - U Chýše (červená) - Velký Blaník (638 m.n m.) - Louňovice pod Blaníkem (CT112) - Libouň - Zvěstov - Ratměřice
(35 km)
Trasa

   Jako výchozí bod byly zvoleny Ratměřice. V této obci se totiž nachází zámek s parkem, ve kterém rostou dvě sekvoje obrovské. Letos byly staré přes 150 let a vysoké 45 metrů. Údajně jsou to nejvyšší sekvojovce u nás. Až se budete v závěru trasy blížit k Ratměřicím, nezapomeňte sledovat linii stromů před sebou: tři vrcholky zcela jasně převyšují ostatní stromy kolem sebe.
   Z Ratměřic si najdeme zkratku kolem zřejmě bývalého JZD na Odlochovice. Do Odlochovic se krásně klesá alejí. V Odlochovicích najedeme na zelenou značku KČT a té se budeme držet dalších cca 6 kilometrů. Hned po výjezdu na první kopeček máme možnost se kochat výhledem na vrchol Velkého Blaníku, který neomylně poznáme podle siluety netradiční rozhledny na něm stojící. Cestou pojedeme kolem bývalého zlatého dolu Roudný, který patří mezi nejdéle využívané zlatonosné lokality. Za ním vede trasa po poli a není to dnes naposledy. A vlastně ani poprvé. V celém tomto úseku si musíte dobře hlídat zelenou značku. Projedeme kolem předbořického rybníčku a po necelém kilometru opustíme zelenou značku, když odbočíme doleva na příjezdovou cestu k bývalému Dolejšímu mlýnu. Přes potok Blanici vede úzká lávka, která se dá zdolat i v sedle. Za usedlostí vystoupáme k poli, které musíme překonat, abychom se dostali na silnici Kamberk - Hrajovice. Variantou je neodbočit ze zelené, ale jet po ní až do Kamberka a v něm odbočit vlevo na Hrajovice.
V této chvíli už sledujeme červenou turistickou značku přes obce Hrajovice, Rejkovice a Býkovice. Za Býkovicemi, za rybníčkem s naučným zastavením, budeme odbočovat doleva do lesa, stále po červené značce. Po chvíli kličkování mezi stromy po jehličí nás čeká stoupání na Malý Blaník (580 m.n m.). Pod vrcholem se nachází kaple sv. Máří Magdaleny. V rámci reforem Josefa II., který se snažil podřídit církevní život svému vlivu (a ne naopak, jako tomu bylo dosud), byly od roku 1783 zrušeny poutě na tento vrchol a kaple začala chátrat. Další oživení přinesl až rok 1887.
Ale to je "jen" Malý Blaník. Naším hlavním cílem je Velký Blaník, neboť "Čím jest lidu českému na severu Čech hora Říp, tím v jihovýchodních Čechách jest mu vrch Blaník." Z Malého Blaníku sjedeme po červené k silnici kousek za Louňovicemi p.Bl., která vede mezi oběma Blaníky. Dáme se po ní vpravo, mineme odbočku červené značky do lesa k vrcholu a jedeme ještě něco přes půl kilometru, než odbočíme doleva do lesa na neznačenou lesní cestu. Jedeme po ní tak dlouho, než narazíme na křížení se zelenou značkou, po níž se pak dáme doleva. Pomalu začínáme stoupat a než dojedeme pod závěrečné dřevěné schody na Blaník, máme toho docela dost. Zbývá vytlačit pár desítek metrů kolo podél schodů (spíš přírodně upravený terén) na vlastní vrchol dne - Velký Blaník.
   Na vrcholu Velkého Blaníku (638 m.n m.) se nachází zajímavá dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky, v jejíž patě je příjemná možnost občerstvení. Informace o rozhledně jsou třeba zde.
Pro cestu dolů jsme zvolili pokračování červené značky do Louňovic pod Blaníkem. Zpočátku je naprosto jasné, že i zde jsou kamenná moře a různé skalní výčnělky, proto je prvních pár stovek metrů lepší kolo vést zejména s ohledem na ostatní turisty. Dole pod Blaníkem narazíme na dříve míjený rozcestník, u něhož je položen kámen Václava Klause se slovy:
Zde Václav Klaus zanechal stopu
"Rytíři, hrrr na Evropu
květen 2005"
Památná slova, která by si měl promyslet každý obyvatel České republiky.
Pokračování dnešní vyjížďky už je jen po asfaltu po cyklotrase č. 112 přes Louňovice, Libouň, Zvěstov do Ratměřic.

Popis trasy: Kozlov - pramen Odry - Fidlův kopec (680 m.n m.) - Strážisko - Velká Střelná - Smilov - Město Libavá - Domašov n. B. - údolí Bystřice - Smilov, žel.st. - Velká Střelná (Pozorovatelna) - Nová Ves nad Odrou - Zelený kříž - Kozlov
(63 km)
Trasa

   Psáno v roce 2010
Tento výlet se liší od ostatních zde popsaných možností přístupu. Téměř celá trasa se nachází ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá, který je posledních 17 let přístupný pouze 1. května, a to jen v rámci turistické a cyklistické akce Bílý kámen.

   Pohyb ve vojenském prostoru (vojenském újezdu) je možný pouze po vybraných cestách. Každý účastník dostane po zaplacení vstupného mapu vojenského prostoru a blízkého okolí s vyznačenými povolenými trasami. Tyto trasy jsou značeny bílými fáborky a na křižovatkách jsou umístěny srozumitelné směrovky s mapkou. Z tohoto důvodu je zbytečné, aby zde byl uveden podrobný popis projeté trasy. Podmínky ke vstupu se mohou měnit. V roce 2010 např. začala pro cyklisty platit povinnost mít na hlavě cyklistickou přilbu. Proto je nutné, aby si každý před odjezdem přečetl pokyny pořadatelů na stránkách www.akcebilykamen.cz. Zde jsou také popsány zajímavosti a aktuálně pořádané doprovodné akce, vztahující se k životu ve vojenském prostoru a zaniklých nebo ještě existujících obcích.

Popis trasy: Větrolam (dále po červené) - Smrk (1125 m.n m.) (dále po zelené) - Brousek - Císařská lov. chata (dále po červené) - Petříkov - Větrolam
(22 km)
Trasa

   Trasa patří sice mezi nejkratší, přesto by nebylo dobré ji podceňovat.
   Výchozím bodem je bývalá chata VUT nad Ramzovou, abychom si ušetřili stoupání po asfaltu. Z parkoviště se začíná hned do kopce po sypané příjezdové cestě kolem chaty. Nad ní se napojíme na červenou značku a začneme ostře stoupat kolmo na vrstevnice. Některé úseky není téměř možné ustát. To trvá jen ale asi 2 kilometry, pak se terén umoudří a vcelku v poklidu vystoupáme až na vrchol Smrku. Vlastní vrchol ale není u rozcestníku na hranicích, kde je zastřešené posezení, ale o půl kilometru dříve, na mýtině.
Na rozcestí Smrk-hraničník odbočíme vlevo na zelenou značku. Po chvíli se na rozdvojení cest značka ztratí - je potřeba jet spíše vlevo, ne více do kopce vpravo. Přijde úsek přes rozmáčenou louku, kde se osvědčí řidičský talent a dobrý vzorek na pláštích nebo vodotěsné boty. Na křižovatce zelené značky s červenou se dáme vlevo a čeká nás prudší sjezd do Petříkova. Tady je vlastně jediná možnost občerstvení na této krátké trase. Po asfaltové silnici sjíždíme stále dolů, musíme si ale hlídat odbočení červené značky vlevo do kopce a za chvíli jsme na parkovišti.

Popis trasy: Babylon (dále po zelené značce KČT) - Pec pod Čerchovem - Výhledy (dále po modré) - Capartice - Skalky na Sádku (dále po červené) - Haltrava - Škarmanka - Malá skála - Vranovské sedlo - Starý Herštejn - Vranovské sedlo (dále po CT36) - Nemanice - Lísková (dále CT36+modrá) - Nad Basilovým mlýnem (dále po CT36) - Čerchov (1041 m.n m.) (dále po zelené) - Tři znaky - Býv. Bystřice (dále CT36) - Babylon
(59 km)
Trasa

   Pohoří Český les je pokračováním Šumavy, z jejího severovýchodního konce, v oblati Domažlicka. Jeho vrcholy jsou v průměru o 300-500 metrů nižší. Po zkušenosti se Šumavou ale musím říct, že sice možná jsou nižší, ale rozhodně strmější.
   Český les je protkán sítí značených turistických tras i cyklotras a tak nebude problém popisovanou trasu pozměnit.
Začíná se v Babylonu, turistickém středisku s řadou hotelů a penzionů. Najdeme zelenou turistickou značku směr Pec pod Čerchovem na cyklostezce podél hlavní silnice a lesem, už po pěšíně, pěkně po rovince vyjedeme. Přijde jeden kopeček a před vrcholem je ne příliš dobře viditelná odbočka zelené značky vpravo. Nebo jeďte ještě kousek rovně, kolem závory na silnici, vpravo a sjedete do Pece pod Čerchovem po silnici. Zelená značka nás pak zavede na Výhledy, odkud je pěkný výhled do roviny pod projížděným pohořím. Stojí zde pomník J. Š. Baarovi, chodský básník a spisovatel. Z Výhledů pojedeme po modré značce do Capartic, což není nic než pár chat, a změníme značku na červenou. Následuje pěkná cesta lesem, ne příliš nahoru a dolů, přes Skalky na Sádku, Haltravu, Škarmanku až na Vranovské sedlo, k asfaltové silnici. Odsud můžeme udělat odbočku (no teda jede se rovně přes cestu) ke zřícenině hradu Starý Herštejn. Cesta je poměrně náročná a dohromady tam i zpět to budou skoro 4 kilometry. Nemyslím, že by bylo nutné tam jet.
Na Vranovském sedle začíná asfaltová anabáze, která vydrží až na Čerchov. Nejdříve téměř nepřetržitě sjedeme až do Lískové k hraničnímu přechodu a protože jedeme na vrchol, dokonce nejvyšší, je jasné, že všechno budeme muset zase vystoupat. V Lískové jsou asi dvě restaurace, kam jezdí Němci na jídlo, když se jim nechce vařit a tomu jsou přizpůsobeny i ceny. Za benzínovou stanicí, přímo proti křižovatce při příjezdu z Nemanic, je silnička, která začíná nemilosrdně stoupat tak příkře, že pro někoho bude lepší i šlapat vedle kola. Je zde i pár klesání, ale stoupáni na těchto 7 kilometrech zcela logicky převažuje. Pod Čerchovem začíná houstnout síť cest, zřejmě bývalých vojenských, takže je lepší mít s sebou mapu.
   Vrchol Čerchova naštěstí umí odměnit unavené poutníky všeho druhu, protože je zde hezká a bytelná kamenná rozhledna, tzv. Kurzova věž, vysoká 25 metrů. Stojí zde od roku 1905, ale již v roce 1894 zde Klub českých turistů postavil rozhlednu dřevěnou. Vedle kamenné rozhledny stojí bývalá vojenská radiová věž, která má zajímavý tvar, připomínající věž na Poledníku. My jsme ale jako první zamířili do hospody a po vykonané práci nám bylo úplně jedno, v jakém je stavu. Výběr jídel je až neuvěřitelný a jídelníček je i v češtině.
   Rozhlednu na Čerchově jsme viděli už ráno z Babylonu a nebylo by nic snazšího než sjet dolů do výchozího místa. My jsme ale chtěli vidět ještě Tři znaky, místo, kde se stýkaly tři území: Bavorsko, Čechy a Falcko. K tomu je nutné sjet z Čerchova po příjezdové silnici, ale pozor: hned v první pravotočivé zatáčce je třeba odbočit spolu se zelenou značkou. K samotným Třem znakům vede stezka, po které se nesmí jet na kolech. Ono to částečně ani nejde. Od Třech znaků pokračujeme stále po zelené zpět na lesní cestu, ze které ale zelená asi po 1 km odbočuje doprava do lesa. Z následujícího úseku budou mít radost pouze DH jezdci a šílenci. Trasa není určena pro jízdu na kole, není tak ani značena v mapě. Normální lidé slezou z kola a příkrý kamenitý svah sejdou. Podobný úsek je na trase do Bývalé Bystřice ještě jeden. V B. Bystřici odbočíme vlevo a po necelém 1 km vpravo na CT36. Zbývající úsek asi 9 km je s asfaltovým povrchem. Popisuje se jen těžko, protože rozcestí v lese nejsou pojmenována a nejsou zde ani žádné osady - jde přece jen o bývalý vojenský prostor. CT36 se změní na CT2014 a závěr do Babylonu patří zelené značce.
   Nevýhodou této trasy je značná fyzická náročnost. Zanedbatelné není ani minimum občerstvení po cestě. Někomu by mohla připadat i zbytečně moc technicky náročná. Všem nám ale připomněla legendární trasu na Lysou horu (viz. číslo 1), kdy také od počátku Lysou horu vidíme, ale stále se nepřibližujeme. Nedoporučuju jet na Starý Herštejn a změkčilým a normálním povahám ani na Tři znaky kvůli nesjízdnému terénu.

Popis trasy: Kdyně (dále po neznač.) - Starý Dvůr (CT2194) - Prudice (žlutá KČT) - Úlíkov - Kněžská Hůrka - Netřeb - Kanice (dále po neznač.) - Všepadly (dále po CT2042) - Úboč - Němčice (dále po CT2194) - Mezholezy (dále po CT2051) - U Sloupku (dále po zelené) - Koráb (772 m.n m.) - Pod Korábem (dále po žluté+CT2051) - silnice 184 (dále po CT2042) - Kdyně
(41 km)
Trasa

   Jestliže na západ od Domažlic byl cíl cesty na Čerchov, pak zhruba ve stejné vzdálenosti na východ od nich leží další cíl. Je jím nejvyšší vrchol Plzeňské pahorkatiny - Koráb.
   Kdyně je tím nejlepším startovním místem pro výlet do okolí. Výraz "pahorkatina" výstižně charakterizuje krajinu a téměř na každém kopečku je zřícenina hradu. Nejlépe na Náměstí najdeme ulici Americkou a žlutou turistickou zančku. Z Americké odbočíme na Dělnickou směr Starý Dvůr. Za posledními kdyňskými domy pokračujeme po tečně ze silnice po úzké silničce po úbočí. Po 2 km dojedeme na rozcestí, kde jsou u domu dva významné stromy - letité duby. Pokračujeme rovně, už po CT3. Po příjezdu na silnici od Nového Dvora odbočíme vpravo a stále po asfaltu jedeme po CT2194. Asi po 2,5 km kříží silnici žlutá značka, po které jsme jeli my. Doporučuju ale jet dalších 1,2 km na rozcestí a dát se vlevo do kopce na Úlíkov. Je to mnohem lepší varianta. Úlíkovem se projede za stálého stoupání, jen asfalt se změní na polní a lesní cestu, již před ním jsme přibrali žlutou značku. Žlutá značka vede následně kolem zříceniny hradu Netřeb až do Kanic. Nám se ale stalo, že jsme hradní torzo zcela přehlédli a zjistili to až v Kanicích. Také turistické značení v této oblasti má k dokonalosti daleko, protože řada značek chybí.
Pokud už jsme teda v Kanicích, jedeme po silnici do Únějovic, Všepadel, Úboče a Němčic. V Němčicích sjíždíme z kopce, dole odbočíme vlevo a asi po 150 metrech vpravo po CT2194. Ta nás zavede cestou mezi poli do Mezholez: při výjezdu na "hlavní" silnici odbočíme z kopce vpravo dolů. V Mezholezích pak už začíná stoupání, které potrvá až na Koráb, což je v této chvíli nějaké 4 km. Z Mezholez jsme po 3,1 km na rozcestí U Sloupku, které je ve výšce 675 m.n m. a nám tedy na posledním kilometru stoupání toho dne zbývá nastoupat zbylých 97 metrů. Vzpomínáme na včerejší Čerchov, kde bylo závěrečné stoupání velmi podobné tomuto.
   Vrchol Korábu (772 m.n m.) je opět odměnou. Stojí zde zajímavá rozhledna, nahoře prosklená. Dole v restauraci dostanete za 20 korun klíč od dveří do rozhledny a mapku horizontu. Vyhlídková gondola je trojboká, vysunutá tak, že jeden vrchol trojúhelníka je ukotven do tubusu se schody, takže na sever je trochu obtížnější rozhled. Nahoru vede 144 schodů.
Z časových důvodů jsme vynechali zřejmě nejzajímavější část zamýšleného výletu přes Nový Herštejn, Příkopy a Rýzmberk. Zato jsme si užili sjezd serpentinami po silnici č. 184, která nás zavedla přímo na horní konec Náměstí ve Kdyni.
   Utkvělo mi v paměti skutečně nevídané množství cedulí a tabulek, co všechno bylo postaveno s pomocí Evropské unie a jejich slavných fondů, které přerozdělují peníze, vybrané od členských států. Realita je bohužel taková, že v celkovém součtu nedokážeme z různých příčin dostat zpět ani to, co do Unie vložíme i přesto, že zrovna v roce 2010 je bilance kladná. Samozřejmě i ten aparát něco, a to dost, stojí. Počínají se také množit obvinění z rozkrádání dotačních fondů, což je logický důsledek přerozdělování, jinými slovy správy cizích peněz. Kdybychom si jako stát řídili sami, co budeme financovat, nemusely by krajinu zaplevelovat tyto pomníčky, spolu s modrými vlajkami tak připomínajícími dobu nedávno minulou. Jen ty vlajky bývaly červené. Jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat, než se jim budeme moci smát stejně, jako se usmíváme nad sousošími reálného socialismu.

Popis trasy: Nové Mlýny (dále po červené značce KČT) - Bulhary (červená KČT+CT5043) - Lednice (CT412) - Janův hrad (zelená KČT) - Valtická alej, rozc. (neznač.) - Apollonův chrám (žlutá KČT) - Lednické rybníky (červená KČT) - Chrám Tří Gracií - Svatý Hubert - Dianin chrám - Valtice (modrá KČT) - Hlohovec - Sedlec - Mikulov (červená KČT) - Turold - Klentnice - Soutěska - Pod Děvínem (518 m.n m.) - Dívčí Hrady - Pavlov (CT5043) - Milovice - Nové Mlýny
(62 km)
Trasa

   Pavlovské vrchy jsou největším moravským vápencovým bradlem a současně nejmenším moravským pohořím. Ačkoliv se to nezdá, patří ke Karpatům - jsou jejich nejzápadnějším výběžkem. Nejvyšším vrcholem je Děvín s nadmořskou výškou 550 m.n m. V Pavlovských vrších se nachází chráněná krajinná oblast Pálava. V našich podmínkách je naprosto ojedinělou kombinací vápencového podloží a teplého a suchého klimatu na jihu naší republiky. Nejatraktivnější jsou části kolem nejvyššího vrcholu Děvína, v této oblasti nelze ale zapomínat ani na rozlehlý Lednicko-Valtický areál, kde se nachází nespočet zajímavých staveb a atrakcí. Níže popsaná trasa je jednou z variant, jak vidět hodně z toho, co zdejší kraj nabízí; zdaleka však ne všechno.
   V Nových Mlýnech je snadné zaparkovat přímo u cesty, kde prochází červená turistická značka. Cesta se po chvilce změní na pěšinu vedoucí po náspu na louce. Před obcí Bulhary se přejede na asfalt, pak přes most a následných 5 kilometrů se jede po asfaltové silničce v mokřadních lesích až do Lednice. Silnička vyústí prakticky přímo před branou do areálu Lednického zámku, který si určitě zaslouží návštěvu. Kromě zámku se nabízí prohlídka tropického skleníku, akvária s živočichy z jezera Malawi, zámeckého parku, minaretu, možnost podržet si na ruce dravce a i pro cyklisty některé další lákadla.
   Následně je vhodné pokračovat vně zdi parku po silnici a na první odbočce vpravo odbočit vpravo k Janovu hradu. Stále po asfaltové silnici, zde už jen s minimálním provozem, dojedeme po cca 3 km k novodobé zřícenině Jana Lichtenštejnského (více třeba zde: www.pruvodce.com/januvhrad/). U Janova hradu je i malý stánek s občerstvením.
Od Janova hradu pokračujeme nejdříve přes dřevěný most přes Starou Dyji, až přijedeme k rozcestníku. Pokračujeme po zelené turistické značce lužními lesy až k rozcestníku Valtická alej. Zde opustíme zelenou značku odbočkou vpravo a po pár stech metrech se ocitneme už v jiném prostředí. Za chrámem Apollo sice ještě pojedem kolem rybníků, půda je zde již ale o poznání sušší. U Tří Grácií už projíždíme dubovými háji a borovicovými lesy, kde za pěkného teplého počasí můžeme vychutnat jejich vůni, připomínající jižní státy Evropy. Za Třemi Gráciemi pojedeme ještě kolem sochy svatého Huberta a empírového zámečku Dianin chrám, zvaném též Rendez-vous. To už jsme blízko města Valtice, které je významově rovnocenné s Lednicí. My ho ale mineme, najedeme na asfalt a po průjezdu Hlohovcem jsme za chvíli u rybníka Nesyt. Tento rybník je největší na Moravě a sedmý největší v republice. Téměř tři a půl kilometru pojedeme kolem jeho delší strany až do Sedlece. Za Sedlecem přijde první dnešní stoupání. Po asi kilometru a půl se ocitneme na vrcholu v osadě Na Mušlově. V době naší vyjížďky zde byla špatně vyznačena trasa modré značky, která vede do uzavřeného soukromého objektu, hlídaného psy. Správný průjezd vypadá tak, že po příjezdu do osady nejprve zahneme doprava a pak opět doprava mezi domy. Cestička se pak stáčí mírně vlevo, pak začne klesat. Dojedem k poli, dáme se vlevo, stále z kopce, až přijedeme k vedlejší silnici Mikulov - Lednice, kterou překřížíme u Mušlovských rybníků. Zde se napojíme na modrou značku a za stálého mírného stoupání mezi vinicemi přijedeme k Mikulovu.
   Mikulov je další město, které stojí za návštěvu, a určitě na více než jeden den. Namátkou: jeskyně Turold, Stolová hora, svatý Kopeček, Kozí hrádek a přímo ve městě zámek, Dietrichsteinská hrobka, náměstí a nespočet objektů, souvisejících s vinařstvím. My ho proto poznáme jen okrajově a raději se zaměříme na stoupání v délce nějakých 3 kilometrů, až na počátek Klentnice. To se dostaneme do výšky 360 m.n m., které průjezdem Klentnicí ztratíme a dostaneme se do výchozí výšky asi 320 m, a to u odbočky červené značky ze silnice. Zde vstoupíme do CHKO Pálava. Přes rozcestí Soutěska stále stoupáme po červené značce, ovšem nesmíme na kolech jet, poněvadž to nedovolují pravidla pohybu v CHKO. Až na kótu Pod Děvínem (518 m.n m.) to znamená pěšky 2 kilometry, a až k hranici CHKO nad Pavlovem to je dalších 2,5 kilometru. Terén je k vedení kola příhodný, takže je nutné počítat pouze se snížením rychlostního průměru zaviněným chůzí. Nesmíme zapomenout udělat malou odbočku na zříceninu Dívčí hrady nebo též Děvičky (418 m.n m.).
Pak už zbývá jen krátký úsek vedení kola z kopce, následuje sjezd do obce Pavlov až k silnici, vedoucí po jižní straně vodní nádrže Nové Mlýny. Stále po asfaltu dojedeme zbylých 5 kilometrů z Pavlova do obce Nové Mlýny.

Popis trasy: Bystřice (dále CT6087) - Nýdek (dále zelená KČT + neznač.) - Velká Čantoryje (995 m.n m.) (dále červená KČT) - Velký Sošov - Velký Stožek - Bukovec (CT56+zelená) - nejvýchodnější bod ČR - Na Dílku (červená) - Girová (839 m.n m.) (neznač. + zelená KČT + CT6080)- Jablunkov (dále neznač.) - Hrádek - Bystřice
(58 km)
Trasa

   V následujících odstavcích popisovaná trasa je vhodná pro drsnější povahy. Vyskytuje se zde řada velmi strmých stoupání i klesání, nezřídka na nebezpečném povrchu. Přesto je dostatečně atraktivní díky možnosti pokořit dva nejvyšší vrcholy českých pohoří, vydat se na nejvýchodnější bod České republiky a ještě stanout na jednom ze čtyř trojmezí v ČR a to vše na jeden zátah. No, faktem je, že my jsme toto všechno nezvládli.
   Náš výlet začal na parkovišti před obecním úřadem v Bystřici u Jablunkova. Počátečních 6 kilometrů je pohodových a po asfaltu. Pak přijde odbočka vlevo ze zelené značky KČT na neznačenou lesní cestu a stoupání, které místy nelze vyjet v sedle kola. Tak tomu je nějakých 5 km. Jako odměnu si můžeme vychutnat občerstveni v Chatě na Čantoryji. Při naší návštěvě byl před chatou stánek s grilovanými specialitami a gulášovou polévkou. Nic lepšího jsme už dlouho nejedli. Využít toho doporučujeme už jen proto, že na vlastní Velké Čantoryji, nacházející se o pár set metrů dál, bude pravděpodobně plno Poláků a výběr jídel už nebude tak velký (r.2011).
   Velká Čantoryje je pro Slezany totéž co pro Čechy Blaník; také k tomuto místu se váže podobná pověst o spících rytířích v nitru hory. Z Nýdku sem vede Naučná stezka rytířská.    Při sjezdu z Velké Čantoryje jsme ocenili volbu směru jízdy, protože rozbitý povrch pěšiny bylo rozhodně lepší sjíždět než vyjíždět.
   Následujících zhruba 16 kilometrů se nese v rytmu neustálých sjezdů a výjezdů v rozpětí 850 - 950 m.n m. Delší klesání si užijeme až za Velkým Stožkem přes Bahenec (viz. fotografie) do obce Bukovec. My jsme využili zdejšího pohostinství k restauraci pošramocené psychiky.
   V Bukovci se napojíme na CT56, vedoucí po asfaltce ke státní hranici s Polskem. Přímo před hraniční závorou, za sjezdem, odbočíme doprava na zelenou značku KČT. Jsou zde i šipky k naučné stezce Bukovec. Je lepší mít s sebou GPSku nebo vytištěný popis, abyste si ušetřili bloudění.
   Od NS Bukovec pokračujeme za stálého stoupání dál. Nám už je jasné, že na Trojmezí u Hrčavy se nám nebude chtít. Proto jsme u rozcestí Na Dílku odbočili ze zelené značky vpravo na červenou (a chvíli zelenou a žlutou) a jeli až k chatě Girová pod Girovou. Girová je se svými 839 metry nejvyšší vrchol Jablunkovského mezihoří. Už nevím, kolik výškových metrů nám zbývalo od chaty na vrchol, ale je to nezapomenutelný zážitek: je to jeden z těch kopců, kde nevíte, jestli už máte jít po čtyřech nebo ještě po dvou. S koly teda těch možností zase tolik není. Ale pochopili jsme, proč tam nevede ani značka. Na druhou stranu nahoře je mapka horizontu, informační tabule a posezení. Rozhled díky okolním stromům ale není prakticky žádný.
   Sjezd z Girové (jinou cestou) je snad ještě krkolomnější než výšplh. Naštěstí po chvíli se vše vrátí do rozumných mezí a my si můžeme vychutnat asi tak pětikilometrový sjezd do Jablunkova a následný asfaltový dojezd po hlavní silnici do Bystřice.

Popis trasy: Trenčianske Stankovce (dále neznač.) - Selec (zelená) - Inovec (1042 m.n m.) (dále po červené) - Ostrý vrch (modrá) - Ivanov vrštek - Kalnica - Beckov (CT2301 + 002 + žlutá) - Trenčianske Stankovce
(48 km)
Trasa

   Jestliže jsme si původně, před více než deseti lety, dali za cíl zjišťovat průjezdnost tras pro kola, pak v tomto případě musíme říct: "Tudy ne, přátelé!" Není se moc čemu divit - část v pohoří Povážského Inovce není vyznačena jako cyklotrasa a slovenské hory ve střední a západní části Slovenska mají převážně strmější sklon a jsou členitější. Škoda, že jsme takovou úvahu neprovedli ještě před výjezdem. Pokud už se přesto rozhodnete na Inovec vyjet, pak určitě zvolte výjezd ze směru od Trenčianského Jastrabia a cestou nahoru to máte i s občerstvením v Chatě pod Inovcom.
   My jsme trasu zvolili s ohledem na co nejkratší vzdálenost přesunu z předchozího místa a byl to omyl. Proto trasu z Trenčianských Stankoviec přes Selec a dále po zelené značce kolem Hradiska na Inovec nedoporučujeme. Nepředpokládám, že nás bude někdo následovat, takže ani nebudu upozorňovat, že je třeba si hlídat zelenou značku po sjezdu do údolí za kamenným mořem; tam se musí vpravo nahoru do přibližně 45° stoupání (tj. 100% :-) ), a ne jet rovně po široké lesní cestě mírně do kopce... Jinak tedy nejprve pohodová vyjížďka po asfaltu do obce Selec ihned po vstupu do lesa rázně končí velice prudkým stoupáním, které se pak snad ještě zhorší právě za zmíněnou dolinkou, oznamující počátek stoupání na vlastní Inovec. Už dávno nejedeme v sedle, ale tlačíme. Mohlo nás to napadnout: začátek trasy ve 200 m.n m., po 11 km Inovec 1042 m.n m.. To hovoří za vše. Na vrcholu Inovce není nic, kromě vrcholové knihy a oploceného vysílače. Dokonce ani výhled ne. Nyní máme za sebou asi 7 kilometrů asfaltu a 5 kilometrů tvrdého stoupání. O kousek dál po červené je ale nádherný rozhled do údolí Váhu směrem na Nové Mesto nad Váhom. Výhled je díky strmosti hor jako z letadla, v našem případě ještě umocněn nízkými, dramatickými mraky. Kdyby se v této chvíli profil tratě umoudřil, asi bychom na počáteční tlačící epizodu zapomněli.
   Nebylo tomu tak. Že hřebenovka neznamená jízdu téměř po rovině, to víme už hodně dávno. Ovšem co předvádí tady, to jsme už dlouho neviděli. Při pohledu na profil tratě se zdá, že z Inovce se pořád v podstatě klesá, jenže jsou tam i stoupáky (a hlavně ty), v nichž se prostě musí dolů z kola. Také sjezdy nejsou zrovna vhodné pro jízdu na kole, určitě ne bez odpružení a s dobrým řidičem v sedle. Tak to je asi 16 km za Inovec, kdy přijde hezké klesání do Kálnice. Těsně před ní si dokonce sjedete i sjezdovku a můžete i po trase pro downhillová kola.
   Jedním z důvodů, proč jsme jeli právě sem, byla i informace, že z této strany se nabízí obdivuhodný pohled na zříceninu hradu Beckov. Pokud jste někdy jeli po slovenské dálnici D1 z Trnavy na Žilinu, pak jste ho museli vidět. Tyčí se nad údolím na kamenném ostrohu a je to skutečně úchvatný pohled, zejména z větší dálky, kdy je jakoby vystrčený do údolí Váhu. Takže jsme se těšili a... bylo to pěkné. Předtím jsme ale museli absolvovat poslední výrazné stoupání, a tak jsme možná měli sůl v očích.
   Po sjezdu do obce Beckov zbývá posledních asi 15 km po asfaltu do výchozího místa.

Popis trasy: Brtníky - Hrazený (610 m.n m.) - Šluknov - Lobendava - nejsevernější bod ČR - Mikulášovice - Brtníky
(58 km)
Trasa

   Bylo by hříchem nepřidat si k výjezdu na nejvyšší vrchol Šluknovské pahorkatiny ještě jedno "nej": nejsevernější bod České republiky. Přitom se nám v tomto relativně nepříliš náročném výletu podařilo projet ještě i kousek národního parku České Švýcarsko, kterému ovšem stojí za to věnovat více času.
   Z výchozích Brtníků začne silnička ihned stoupat po červené značce k železniční stanici. Projedeme kolem ní a po přejezdu kolejí se dostaneme k pastvině, kde je nutné odpojit dráty ohrady a po průjezdu je opět zaháknout. Z tohoto místa pak není příliš patrné, kudy vede značení KČT; patrně nedošlo k dohodě s majitelem pastviny. My jsme šli mírně vpravo do kopce mezi řadou stromů a pak dále nahoru k lesu a na značku jsme, po přehození kol přes dráty ohrady, narazili. Dále se pokračuje lesem po pěšině až pod vrchol Hrazeného. Zde je rozcestník, podle něhož červená značka obchází kopec vpravo po jeho úpatí, na vyhlídku vede značka ve tvaru červeného trojúhelníku (značka KČT), přičemž ta by nás vedla do kopce a mírně vpravo. My však potřebujeme přímo nahoru do kopce a když se budeme stále držet nepříliš znatelné pěšiny, dojedeme až na vrchol Hrazený (610 m.n m.). Je lepší mít s sebou přístroj GPS, protože na vrcholu žádné označení není. Pro další pokračování se musíme vrátit kousek zpět ke skalce z čedičové horniny vulkanického původu (šestihranná sloupcová struktura) a buď projedeme přes vyhlídku a dále po schodech dolů na kraj lesa, nebo se vrátíme až ke zmiňovanému rozcestníku a kopec v pohodě objedeme.
V následujícím sjezdu je nutné si hlídat červenou značku, jinak vyjedeme na silnici o pár set metrů výš, což může vyvolat zbytečné zmatení. Sjezd po asfaltu do Šluknova je příležitostí k odpočinku. Ze Šluknova se vyjíždí do kopce přes železniční přejezd s historickými závorami. Trasa je zvlněná, střídá se rozbitý asfalt s pěšinou vysypanou kamínky. Na asfalt se napojíme před obcí Lipová a to už se blížíme k nejsevernějšímu bodu naší republiky. Na asfalt najedeme až před obcí Severní. Po jejím průjezdu se brzy dostaneme k hranici, kde odbočíme doleva a jedeme po pěšině po dřevěných směrovkách s nápisy Nordkap. Tuto cestu vyznačili kupodivu Němci, nikdo z našeho státu o to neprojevil zájem. Pěšina pak klesne k potoku, kolem něhož se pak přijde až ke kýženému místu. Je zde postaven přístřešek s německým nápisem "Am Nordkap" (Na Nordkapu), naučná tabule v němčině se stručnými českými informacemi a informace o souřadnicích tohoto bodu na svépomocí vyrobené tabulce od turistů ze Vsetína a Hulína. Místo si nepleťte s norským Nordkapp - nejsevernějším bodem Evropy. (nejsevernější bod pevninské Evropy leží ale jižněji na poloostrově Nordkinn).
   Pro cestu zpět jsme zvolili tutéž cestu do Severní a dále jsme pokračovali do Lobendavy. Zde je hospoda U Hraničáře, kde si můžete dát asi nejsevernější pivo v ČR. Z Lobendavy jsme pokračovali po silnici na Dolní Poustevnu a v místní části Markéta jsme odbočili doprava do Vilémova a do Mikulášovic. Ty jsou jednak šíleně dlouhé a jednak jsou i docela zajímavé. Kromě několika kostelů, hvězdárny a bývalého větrného mlýna je tu i továrna na nože Mikov, která byla založena již v roce 1794 (!). Muzeum nožířství se buduje.
   Za Mikulášovicemi odbočíme vpravo a zakrátko opustíme asfalt. Přejedeme koleje a jsme na tzv. Pašerácké cestě (jak to tak u hranic chodí). Sjezdem se dostaneme do osady Kopec, kde na křižovatce tvaru "T" odbočíme doprava dolů po asfaltce modré značce a přes CHKO Labské pískovce se dostaneme až do žádaného NP České Švýcarsko. Jistě, jde o okrajovou část, takže nejhezčí výhledy tu neuvidíme, ale jede se hezky téměř po rovině, kolem potoka, takže jde o pohodový úsek. V Zadních Doubicích vyměníme značku za červenou a za Turistickým mostem za CT3033 a trasa také začne trochu stoupat. Samotný závěr ale patří krásnému, nepříliš dlouhému sjezdu do Brtníků.

Popis trasy: Kytlice - chata Luž - hranice ČR/D - Luž (792 m.n m.) - Tolštejn - Kytlice
(31 km)
Trasa

   Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách nebo taky "mezi těmi dvěma výčnělky na mapě ČR". V minulosti zde probíhaly sopečné výlevy magmatu, takže řada vrchů má charakteristický kuželovitý tvar. Naše cestování po Lužických horách bylo, jako vždy, velmi krátké a určitě by stálo za to vidět třeba Zlatý vrch, Panskou skálu z Pyšné princezny, Bílé kameny, Suchý vrch s ledovou jeskyní a další přírodní zajímavosti a města. Samotné startovní místo - víska Kytlice - také není bez zajímavostí. Měl zde například svou chalupu herec Miroslav Horníček, který je pochován na zdejším hřbitově, a jeho životní filozofie je vepsána do zdí místního kostela. V lese nad obcí se při autonehodě zabil dětský herec Tomáš Holý.
   Pokud budete sledovat námi navrženou trasu, pak prvních asi 6 kilometrů z Kytlic není vůbec špatných. Asfalt s mírným stoupáním ve stínu lesa. Kolem Bouřného se ale už musí trochu stoupat (žlutá značka), abychom pak výšku zase ztratili před stoupáním (po zelené) k chatě Luž. Ta je ještě na české straně, ale počet německy mluvících osob a německy psaných nápisů silně vzrostl. Od chaty s možností občerstvení opět o něco klesneme, a to přímo k hranici s Německem. Ihned za hraničním sloupkem vede z německé strany asfaltová cesta k hotýlku na severní straně hory Luž. To je ale jen asi 0,5 km, pak už je jen kamenitá pěšina, jejíž sklon se rychle změní (také díky povrchu a turistickému provozu) na nejetelný. Ostatně co nás čeká jsme měli možnost pozorovat od hranice. Kužel hory dával tušit zase jednou nezapomenutelné zážitky. Celé stoupání nemá příliš přes 1 kilometr, navíc je skryto mezi stromy, takže ani v letních vedrech není strádání umocněno. Bude hůř.
   Z vrcholu Luž (792 m.n m.) je krásný, úžasný, téměř kruhový rozhled - odhaduji na 300°. Není zde žádná možnost občerstvení, takže co si na oslavu zdolání vrcholu nepřivezete, to nemáte.
   Dolů na českou stranu se s výjimkou prvních 10 metrů dá celkem v pohodě jet. "Česká" pěšina na vrchol nám připomínala stoupání na Milešovku z Milešova, a to jak šířkou, povrchem a sklonem, tak typem porostu na svahu hory. Už z vrcholu Luže jedeme po červené značce KČT. Po sjezdu následuje překrásná pasáž po pískovcové pěšince prakticky po vrstevnici a poblíž státní hranice. Tak tomu je až k rozcestí Pod Ptačincem. Tady vyměníme červenou značku za modrou a začneme prudce klesat po asfaltové lesní cestě. Tím ztratíme na 2,5 km asi 200 výškových metrů. Sjezd to je pěkný. Nyní jsme ale ve 450 m.n m. v obci Lesné a máme jet na Tolštejn, který má nebetyčných 670 m.n m. Je to tedy rozdíl 220 metrů na vzdálenosti 1 km. To je stoupání 22%. Část vede po asflatu, takže ubývá jeden důvod k tlačení kola. Stín tady nehledejte. Už dlouho ze mě pot tak nelil.
   Ani hodinová přestávka na "nejlépe zachované hradní zřícenině v Lužických horách", tedy spíše v její restauraci ve venkovní části, nestačila k úplnému vysušení všech součástí oděvu, a tak je následný sjezd pěkně chladivý. Nejdříve jedeme po silnici a CT3015, na rozcestí Tolštejnská cesta přibereme ještě žlutou a zelenou značku, abychom je o kousek dál vyměnili za CT3013. Značení je tady trochu zmatečné, protože CT3013 měla podle naší mapy vést jinudy. Bude stačit, když pojedete na "Kytlice, Hraniční rybník" po CT3013, přestože dodatková tabulka hlásí, že je "cyklotrasa přes Jedlovské rybníky neprůjezdná". Na jednom z nich je totiž protržená přehrada, místo se ale dá objet a nečiní to vážné potíže.
   Asi po kilometru už najedeme na asfaltovou silnici do Kytlic, po níž jsme jeli opačným směrem už ráno. Zbývá příjemných 5 kilometrů do konce cesty.

Popis trasy: Jílové u Děčína - Děčínský Sněžník (723 m.n m.) - Kristinin Hrádek - Dolní Žleb - krajem pískovcových skal - Děčín - Jílové u Děčína
(52 km)
Trasa

   

Popis trasy: Pohorská Ves - Pohoří na Šumavě - Kamenec (1072 m.n m.) - Pohoří na Šumavě - Janovy Hutě - Stříbrné Hutě - Skelná Huť - Žofín - Huťský rybník - Pohorská Ves
(37 km)
Trasa

   

Popis trasy: Koryčany - Brankovice - Hradisko (518m) - Nesovice - U Slepice (438m) - Ždánice - Babí lom (417m) - Bukovany - Koryčany
(64 km)
Trasa

   

Popis trasy: Začiatok je z Rajeckej Lesnej (Frivald). Vydáme sa Frivaldskou dolinou modrou značkou po asfaltke asi na 8 km asfalt končí a smerom doprava po zvážnici. Natrafíme na križovatku zvážnic, odbočíme doľava nahor k sedlu pod Úplazom. Komu došlí tekutiny môže ich doplniť na sedle pod Úplazom od turistickej tabuli asi 5 minúť peši je studnička je zaznačená aj na tabuli. Po občerstvení pokračujeme po červenej značke doprava smerom Skalky (Kľak). Po náročnom stúpaní (dúfam že budete mať šťastie na suché počasie a nebudete musieť tlačiť bike) sa dostaneme na Jankovu 1163 m.n.m.. Je tu nádherný výhľad na Martinské Hole, Kľak na Rajeckú aj Martinskú dolinu. Z Jankovej pokračujeme stále po červenej značke nadol, potom nasleduje stúpanie na Skalky (1190 m.n m.)chodníkom pomedzi kosodrevinou sa dostaneme na vrchol. Naskytuje sa nám ďalší krásny výhľad Na Malú Fatru a Strážovské vrchy. Zo Skaliek pokračujeme stále po červenej značke. Po dlhšom zjazde sa dostaneme na Vrické sedlo je tam kríž. Tí ktorí toho majú dosť môžu odbočiť doprava po žltej značke do Rajeckej Lesnej. My pokračujeme po žltej značke doľava smer Vricko. Po zjazde sa dostaneme do Vrickej doliny odbočíme doľava po žltej značke, prejdeme cez Vricko, už po asfaltke. V dedine Predvricko odbočíme doprava na Klačno. Na Vríckem sedle (jiném, než předtím) odbočíme na lesní cestu doprava na červenou značku č. 0801 směr Fačkovské sedlo. Z Fačkovského sedla po asfaltové silnici č. 64 přes Fačkov do Rajecké Lesné.

Popis trasy: Z Liptovské Revúce po asfaltce k začátku žluté značky u myslivny "Hajabačka". Nejdřív po žluté, pak po čárkované lesní cestě ("Ide najprv Suchou dolinou po zelenej znacke, cca 2-3km nad dedinou je nalavo horaren. Tam este pred nou sa odboci vlavo po dobrej lesnej ceste a dlho sa kopiruje hreben za staleho stupania. Na najvyssom bode cesty sa odboci dolava (cesta dalej kopirujuc hreben klesa do doliny a vyusti pred odpojenim stupajucej zelenej znacky od potoka na lavu stranu doliny) a kusok vyssie prejde Prasnickym sedlom. Dalej temer po rovine ide subezne s hrebenom popoden (ktory je totalne neprejazdny pre MTB a velmi obtiazny pre pesich (Zvolen-Krizna)) az sa vyjde z lesa a dojde do Rybovskeho sedla."). Z tohoto sedla ne po červené, ale stále po neznačené cestě ("Pohled na smer a sklon cervene znacky, ktera odtud vede na hlavni hreben mne snadno presvedcuje o tom, ze je lepsi vyuzit delsi, ale mene strme neznacene cesty vedouci na hreben Krizna - Majerova skala.") Střídavě v sedle i vedle kola to jde až na modrou značku (c.2628) pod kopcem Liška (1445 m.n m.). Zde odbočíme vpravo a dojedeme na Križnou (1574 m.n m.). Další cesta bude asi málo pohodlná, neboť chodník je hluboko zaříznutý a kvůli travním drnům po bocích cesty se nedá moc šlapat. Trasa je sjízdná přes nejvyšší vrchol Velké Fatry Ostredok (1592 m.n m.) až téměř k Suchému vrchu, kde jsou drobné problémy s kameny vyčnívajícími z cesty. Sjezd ze Suchého vrchu po nově vedené stezce na západním svahu kopce je velice strmý a ztížený množstvím balvanů v cestě, ale s jednou nohou v pohotovosti se to dá zvládnout. Následuje poměrně rovný úsek ovšem balvánky a skalky rychlou jízdu značně znepříjemňují. Krátký sestup ke křižovatce na Kyškách (1340 m.n m.) je ale nesjízdný. Od křižovatky až téměř do poloviny svahu Ploské ještě jedu na kole. "Zbytek (stale po cervene) tlacim." Na vrcholu Ploské (1532 m.n m.) odbočíme doprava na žlutou (c.8604) do Sedla Ploskej a pak stále po ní až do Vyšnej Revúcej a po asfaltce do Liptovskej Revúcej.
Úsek ze Sedla Ploskej dále po zelené na Čierny kameň v délce asi 3 km je v podstatě nesjízdný ("Dalsi usek traverzujici Cierny kamen je tak kamenity, ze je lepe jizdu zde vubec nezkouset. Ja, tlacen casem, jsem to zkusil a odnesl to zub na velkem tacu. Na kolo sedam az na krizovatce zelene a cervene znacky pred Mincolom."). V případě dostatku času by šlo zkusit to projet (projít) po zelené až ke křižovatce s červenou (0858) a po ní přímo do Lipt. Revúcej.
Další variantou je cesta z Lipt. Revúcej po asfaltce na hřeben (cyklotrasa) do sedla Velký Šturec a odsud vpravo po červené (0801) směr Prašnické sedla. Nesměla by se ale minout křižovatka s výše doporučenou lesní cestou, nahrazující červenou značku do Rybovského sedla.

Popis trasy: Ráno vyrážame z Telgártu.Vychádzajúc z Telgártu si obzeráme (za jazdy) príbytky našich rómskych spoluobčanov a čudujeme sa kde všade sa dá žiť. Na ceste nám núkajú rôzne lesné plody. My však nezastavujeme a pokračujeme cez Červenú skalu na dedinu Šumiac. Zatial cesta ide príjemne z kopca. Obrat nastáva pri odbočení z hlavnej cesty na Šumiac. Cesta stúpa aj cez dedinu celkom slušne sa začíname zahrievať. Na námestíčku pri obchode sa pýtame na cestu a pokračujeme. Cesta vedie po modrej značke vľavo od kostola. Asfalt končí, strieda ho šotolinová široká cesta. Modrá značka odbáča strmo hore, ale my pokračujeme ďalej po ceste. Vchádzame do lesa. Stále stúpame a po niekoľkých zákrutách sa opät ocitáme na slnku. Tu začína byť úsek náročnejší. Šotolina je málo spevnená a kolesá sa zabáraju. To nás pri takom stúpaní stojí viac síl. Dorážame na Predné sedlo, kde sa pretíname s modrou značkou. Odtialto vedie asfaltová cecta neobvyklej šírky až na vrch Kráľovej hole.(stúpanie Šumiaca - Kráľova hola cca 13 km.) Z Kráľovej hole je nádherný výhľad na Vysoké Tatry a Veporské vrchy. Rozhodujeme sa pokračovať ďalej po hrebeni. Prvý úsek na hrebeni hneď preveruje techniku jazdy. A neskôr sa ukáže, že aj zvyšok hrebeňa nie je práve určený na pohodlnú jazdu v sedle. Kamene rôznych velkostí a rôzneho tvaru svojim usporiadaním zavádzajú viac akoby sme chceli. Tušíme, že dnes nás budú bolieť viac ruky ako svaly na nohách. Stúpanie na Orlovú je riadný záber, ktorý ešte dopľňajú trsy trávy na úzkej cestičke. Naozajstná "lahôdka" na nás čaká za Bartkovou - zjazd (po vlastných) do Ždiarského sedla. Odtialto pokračujeme modrou značkou na Pohorelú. Na začiatku modrej značky(treba ju hladať!) je studnička. "Cesta" je málo používaná a pripadáme si skôr ako kosačky na malinčie. Po asi 2km sa cesta zlepšuje a vzchádza na zvažnicu horšej kvality, ktorá prudko klesá. Modrá značka pokračuje húštinou ďalej prudko do lesa. My však odbáčame vpravo po zvažnici, ktorá nás stále dole kopcom privádza až do Pohorelej. Odtial ideme už po hlavnej ceste späť do Telgártu.
voda - prameň pod Kráľovou holou
- Ždiarské sedlo