Návrhy tras pro kola

(poslední aktualizace 2.10.2020)




1. Moravsko-slezské Beskydy - odjeto
Popis trasy: Ostravice ČD (po silnici směr nádrž Šance) - Mazák (dále po modré) - Butořanka (dále červená + neznačená) - hotel Montér (modrá) - Staškov (neznačená) - Satina - Hradová (modrá) - Ivančena (neznačená) - Zimný (asfalt. cesta) - Lysá hora (1328 m.n m.) - Zimný (neznačená lesní cesta) - Šance - Ostravice ČD.
(44 km)
Trasa

   Jedná se o trasu č.6 z cyklomapy SHOCartu 1:75 000 "Moravskoslezské Beskydy" ovšem v opačném směru! Naproti nádraží v Ostravici lze pohodlně zaparkovat. Říčka Ostravice tady tvoří hranici mezi Moravou a Slezskem: parkujete na Moravě, po přejetí mostu jste ve Slezsku. Cesta začíná krátkým rozjezdem po cyklostezce podél asfaltové silnice směrem na Staré Hamry a Makov. Po odbočení vlevo do lesa přichází první prudší stoupání po modré značce a asfaltové cestě. Ke konci, za mostkem, je již cesta nezpevněná, kamenitá a ještě prudší. Po výjezdu na rozcestí, kde je lyžařský rozcestník, pokračujeme buď ještě rovně nahoru asi 100 metrů k rozcestníku Butořanka nebo se dáme vlevo a hned vpravo, čímž se dostaneme na asfaltovou cestu, která pak vede od rozcestníku Butořanka (napojuje se zprava). Z rozcestí Butořanka se po kratičkém kamenitém úseku a už červené značce sjede na onu asfaltovou cestu, která prudkým klesáním vede zpět do Ostravice. Musíme si proto hlídat odbočku vpravo k hotelu Montér (nyní horský hotel Sepetná), která znamená zatočit téměř o 180°. Je to asi 1,5 kilometru. Odsud se znovu stoupá do kopce po neznačené asfaltové cestě. Kousek za hotelem Montér je rozcestí, na němž se dáme vpravo, mírně vzhůru. Správnost směru poznáme, když po cca 50 metrech projedeme v lese vracečkou doprava. Narazíme na modrou značku a jedeme po ní a asfaltové cestě. Zde, ve stoupání, uvidíme poprvé cíl své cesty - Lysou horu. Asfaltová cesta se na chvíli změni na kamenitou. V hospodě U Zbuja pod sedlem Staškov se můžeme občerstvit. Ze Staškova (Albínovo náměstí) jedeme rovně resp. mírně vlevo a z kopce po asfaltu. Na začátku klesání je ještě krásnější výhled na Horu. Asi po kilometru za táhlou levou zatáčkou musíme odbočit prudce vpravo na kamenitou lesní cestu a jedeme stále dolů až do údolí potoka Satina k rozcestí Korýtko. Zde se nabízí přejet po mostu potok a dát se vpravo po asfaltové silnici k hotelu Bezruč. Nebo před potokem obrátíme vpravo a do kopce po zelené uděláme malou "vlnku" a potok přejedeme až téměř před hotelem. Překřížíme již zmíněnou asfaltovou cestu ve směru "mírně vlevo" a začneme zase stoupat. Zprvu po zelené značce (první za silnicí je na bílém sloupku dopravní značky), v lese kousek za hotelem je třeba jet vlevo po široké lesní cestě jen mírně stoupající. V této chvíli se vzdalujeme od cíle cesty, ale tím se nesmíme nechat zmást. V mírném sjezdu narazíme na modrou značku a začne podobně strmé stoupání, jako na samém počátku dnešní cesty. Naštěstí to netrvá moc dlouho a prudký kopec je nahrazen přiměřeným stoupáním. Pokračujeme dál po kamenité cestě až za rozcestí Hradová. Když chce modrá odbočit vlevo do prudkého kopce mezi křoví, pokračujeme stále mírně z kopce po téže kamenité cestě až na rozcestí, kde odbočíme skoro o 180° vlevo a vystoupáme na hřeben. Na tomto hřebenu se cesta stočí vpravo a asi po 50 metrech se objevíme u mohyly Ivančena (825 m.n m.). Ivančena je kamenná mohyla, jejíž základy postavili skauti již v roce 1946, rok po popravě 5 mladých skautů Němci v Cieszyně 24. dubna 1945, těsně před koncem 2. světové války. Od Ivančeny již nepokračujeme po modré rovně do kopce, ale po neznačené cestě s lehce zpevněným povrchem se dáme vlevo dolů. Na křižovatce ve vracečce začneme po zahnutí vpravo opět stoupat. Později silnice křižuje žlutou a jedeme po ní až na Zimný - rozcestník u jediné asfaltové silnice vedoucí přímo na Lysou horu. Zde je také pramen s pitnou vodou. Zbývá 2,5 kilometru. Zpáteční cesta pak vede zpět na Zimný, kde kousek pod ním odbočíme ostře vpravo na lesní cestu s kamenitým povrchem. Dokonce se ještě i chvíli stoupá. Ve sjezdu je už ale asfalt a ke konci i obvyklé odvodňovací kanály napříč. Na cestě je několik odboček, ale neměl by být problém vytušit, která cesta vede k přehradě Šance. Pomůcka: na křižovatce tvaru "T", kde správný směr není tak zcela zřejmý, se dejte vpravo. Od přehrady už prakticky po rovině přijedete zpět do Ostravice k nádraží, zprvu po silnici paralelní s hlavní silnicí, za Mazákem už po cyklostezce vedle hlavní.
Tato trasa vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Na její zdolání i přes relativně krátkou vzdálenost počítejte se 7-8 hodinami včetně zastávek (čistá doba jízdy podle cyklocomputeru byla 3:31:00). Průměrná rychlost směrem na Lysou činila cca 9,5 - 10 km/h, cestou dolů se zvedla na 12,5 km/h. Na cestu z Lysé hory je i v létě lepší mít připraveno teplé oblečení, na podzim rukavice.
Občerstvení zpočátku v rekreačních střediscích (hotelích) na okraji Beskyd, U Zbuja, pak vrchol Lysé hory.
Délka trasy: 44 km
Nejnižší místo: Ostravice (480 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Lysá hora 1328 m.n m. (nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd)
Převýšení: 2187 m  profil
Povrch: silnice 15%, asfaltová cesta 40%, nezpevněná cesta 45%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Doba jízdy: 8 hodin
Průměrná rychlost: 11,2 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: prudká stoupání, pěkné výhledy, dlouhé sjezdy
Vzdálenost od Zlína: 90 km

2. Hrubý Jeseník - odjeto
Popis trasy: Hvězda, motorest (dále CT6075, zelená KČT) - Ovčárna - (dále červená) Praděd (rozcestí) (dále modrá) - Praděd 1491 m.n m. - Praděd (rozcestí) - (červená) - Švýcárna - Petrovka - Červenohorské sedlo - (žlutá) Pekárna - Pod skalami Jeřábu (neznačená, asfaltová cesta) - Sedlovidelský kříž - Vidly - Karlova Studánka - Hvězda, motorest
(45 km)
Trasa

   V podstatě se jedná o trasu č.11 z mapy vydavatelství SHOCart, pouze začátek je posunut z Karlovy Studánky ke Hvězdě. Z parkoviště na Hvězdě se jede od počátku vzhůru po asfaltové silnici nejprve jako po cyklotrase 6075, později se připojí i zelená značka KČT, od Ovčárny (5. km) se přidá červená značka až k rozcestí pod Pradědem. Odsud vede pro změnu modrá značka stále po asfaltové silnici až k restauraci a vysílači na Pradědu. Roční úhrn srážek na Pradědu je 1200 mm a průměrná roční teplota je 1°C. Přestože je vrchol Pradědu až pátým nejvyšším vrcholem v ČR, rekord zde najdeme. Vrchol vysílače Praděd je totiž nejvyšší pevný bod České republiky, který je v nadmořské výšce 1638 m.n m., a je tedy o 35 metrů výše než vrchol Sněžky.
   Na rozcestí pod Pradědem se musí vrátit a to stejnou cestou. Pokračuje se klesáním po pěší červené značce na chatu Švýcárna po rozbité asfaltové cestě. Dále už vede červená značka po dobré i horší lesní cestě až na Červenohorské sedlo. V tomto úseku se převážně klesá. Z Červenohorského sedla se dále jede po žluté pěší značce až do místa s názvem Pod skalami Jeřábu, kde se od značky odpojíme a pokračujeme po neznačené lesní cestě s dobrým povrchem a poměrně výrazným stoupáním. Tento neznačený úsek má asi 10 km a není obtížné udržet správný směr. Je ovšem dobré mít s sebou mapu, protože výlet lze v případě potřeby zkrátit cestou na Švýcárnu a vynechat tak úsek do Videl a Karlovy Studánky. Neznačená cesta vyústí po oněch 10 km u Sedlovidelského kříže a odsud se již pokračuje po silnici III. třídy. V tomto úseku je přichystáno nejméně jedno pěkné stoupání ale i klesání. Karlovu Studánku projedeme jen na jejím horním konci a pokračujeme 1 km k parkovišti Hvězda.
Délka trasy: 45 km
Nejnižší místo: Vidly (760 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Praděd 1491 m.n m. (nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku)
Převýšení: 1847 m  profil
Povrch: silnice 30%, zpevněná cesta 55%, nezpevněná cesta 15%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: prudká stoupání, pěkné výhledy, dlouhé sjezdy
Vzdálenost od Zlína: 140 km

3. Beskydy - Radhošť - odjeto
Popis trasy: Frenštát p. R. - Na Pekliskách - Vyrubanina - Horní Čeladná-kaple - Podolánky - Martiňák, Bařiny - Pustevny - Radhošť - Pustevny - Nořičí - Ráztoka - Trojanovice - Frenštát p. R.
(55 km)
Trasa

   Jedná se o trasu č. 8 dle mapy č. 7 "Moravskoslezské Beskydy" od SHOCartu. Z Frenštátu vede trasa nejdříve po asfaltové cestě s nízkým provozem. Po cca 5 km za Pekliskama přejde na lesní asfaltovou cestu vedoucí až do Horní Čeladné. Mezi H. Čeladnou a Podolánkami se jede opět po asfaltové silnici s poměrně malým provozem za mírného stoupání podél Čeladenky. V Podolánkách se s nástupem na žlutou značku začne výrazně stoupat a trasa již vede po nezpevněných cestách a pěšinách místy s kamenitým povrchem. Po najetí na červenou značku na Bařinách doporučuji držet se jí až na Pustevny a tím na chvíli opustit doporučovanou neznačenou cyklistickou trasu - za cenu přenášení kol na krátkém úseku (desítky metrů) přes kameny neztratíme těžce nabytou výšku a můžeme se déle kochat výhledy do jednostranně otevřeného údolí.
   Na Pustevnách je možnost občerstvení. Cesta k Radegastovi a dále na Radhošť bude asi plná pěších turistů a je dosti kamenitá, proto dávejte velký pozor a buďte ohleduplní. Z Pusteven ke kapli Cyrila a Metoděje na Radhošti jsou to 4 km. Z Radhoště se vracíte stejnou cestou na Pustevny, celkem tedy 8 km.
   Závěr patří přes 10 km dlouhému sjezdu, jen na chvíli přerušovaném rovnými úseky. Po objetí Nořičí najedete z pěšiny na lesní asfaltovou cestu, vedoucí až do Frenštátu.

Délka trasy: 55 km
Nejnižší místo: Frenštát p. Radhoštěm (350 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Radhošť (1129 m.n m.)
Převýšení: 1753 m  profil
Povrch: zpevněná cesta 50%, nezpevněná cesta 40%, pěšina 10%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: prudká stoupání, hřebenovka, dlouhý sjezd
Vzdálenost od Zlína: 75 km
Mapa: (276 kB)

4. Nízký Jeseník - odjeto
kliknutím zvětšíš
Popis trasy: Moravský Beroun (modrá, po silnici 1,5 km) - odbočka vpravo (dále modrá, asfalt+pěšina) - Slunečná (800,2 m.n m.) - (modrá, pěšina) - Černý most - (zelená, po silnici) - Valšov - Moravskoslezský Kočov - Uhlířský vrch - Moravskoslezský Kočov - (žlutá, modrá, cesta) - Venušina sopka (odbočka cca 1,5 km po modré z Meziny) - Mezina - (silnice) - Mezina lom - (silnice) - Razová - (pěšina) - Razová lom - (silnice) - Leskovec nad Moravicí - hráz Slezská Harta - Bílčice - Dvorce - Moravský Beroun
(67 km)
Trasa

Trasa vznikla na popud článku z časopisu Cykloturistika 4/2001 "Na kole přes pět sopek". Je trochu upravená, aby se zvětšil podíl lesních cest proti asfaltu a vedla přes nejvyšší kopec pohoří Slunečnou.
   V Moravském Berouně najděte modrou značku a jeďte po ní. Vede po silnici, ale asi po 1,5 km odbočí na cestu mezi poli. U lesa se změní na lesní pěšinu stále stoupající na vrchol Slunečné (nejvyšší hora Nízkého Jeseníku). Vrchol je zalesněný a není odsud žádný rozhled. Není zde žádné občerstvení. Dále po modré se pokračuje lesem až k nejzápadnějšímu cípu přehrady Slezská Harta a pak po asfaltové silnici a současně zelené značce do Valšova a Moravskoslezského Kočova. Mineme odbočku na žlutou u hřiště a hospody, kudy pojedeme později a za obcí odbočíme vlevo do prudké stráně na pěšinu, na jejímž vrcholu stojí kostel. Staneme na Uhlířském vrchu. Pod ním je ze strany od silnice lom s naučnou tabulí. I díky tomu je to asi nejzajímavější lokalita této trasy. Následuje návrat zpět na okraj Moravskoslezského Kočova a u zmíněného hřiště se odbočí vlevo na žlutou, která na okraji obce Mezina přejde v modrou značku. Na okraji Meziny je možné odbočit vpravo na Venušinu sopku, na niž vede modrá značka. Na konci sjezdu Kočovem odbočíme na křižovatce s hlavní silnicí z Bruntálu vpravo na Razovou. Kousek za touto odbočkou je další odbočka vpravo, po níž se dá dojet do lomu, odkrývajícího jeden z lávových proudů z Venušiny sopky. Návštěva stojí za to. Po hlavní silnici pak dojedeme po vlnící se asfaltové silnici do Razové. Na jejím dolním konci, u přehrady, má být další lom. Odsud je nutné se vrátit opět na hlavní silnici a pokračovat na hráz přehrady Slezská Harta. Do Moravského Berouna se dostaneme po silnici přes Bílčice a Dvorce.
Cesta vede zčásti kolem naší nejmladší přehrady Slezská Harta na řece Moravici. Přehrada byla postavena v letech 1987-1995 a napouštěna 1996-1998, je dlouhá 15 km a její sypaná hráz je vysoká 65 m. Jde o největší přehradu se sypanou hrází v ČR. Hladina přehrady je ve výšce 500 m.n m. Povodňová vlna v červenci 1997 o několik let urychlila její napouštění. Trasa vede i přes nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku s nadmořskou výškou 800,2 m.n m. a z rozdílu výšek plyne i celkem malá náročnost výletu. Za Slunečnou se překonává hranice rozvodí Odra - Dunaj.
Cesta jde různě obměňovat, mapka ukazuje spíše maximální variantu a je z tohoto důvodu pouze orientační. Popsaná trasa vynechává např. Velký i Malý Roudný a Červenou horu. Vynecháním Slunečné a tím jízdy v terénu bude trasa vhodná i pro silniční kola.

Citát z Cykloturistiky 4/2001:
"V Nízkém Jeseníku se nachází několik sopek, které patří k nejmladším na našem území. Byly totiž činné ještě před 1,7 - 2,4 mil. let. Navržená cesta, měřící celkem 90 km, vede přes 4 takové - Venušina sopka (643 m.n m.), Uhlířský vrch (671,7 m.n m.), Velký Roudný (780 m.n m.) a Červenou horu (749 m.n m.). Zajímavý bude určitě i pohled do několika lomů, kde je odhalena struktura sopečných usazenin do hloubky několika desítek metrů."

Délka trasy: 67 km
Nejnižší místo: hráz přehrady Slezská Harta 500,8 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Slunečná 800,2 m.n m. (nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku)
Převýšení: 1317 m  profil
Povrch: pěšiny 25%, silnice 75%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: zajímavá krajina, málo civilizace
Vzdálenost od Zlína: 95 km (110 km z Brna)

5. Broumovské stěny - odjeto
Popis trasy: Police nad Metují - Suchý Důl - Hvězda (671 m.n m.)- (po kamenných schodech dolů) - Amerika (hospoda) - (po trati závodu horských kol značka v terénu i na mapě SHOCart) U Vejrů (hospoda) - Suchý Důl - Police n. Met.
   Okružní trasa vede přímo skrz hřbet pískovcových skalních věží a tomu někdy odpovídá i terén. Některé pasáže je lepší a některé dokonce nutné projít vedle kola. Pokud nechcete nést kolo asi 1 kilometr do kopce po schodech, musíte úsek Hvězda - Amerika "jet" opravdu v uvedeném pořadí. Prakticky celá popsaná trasa vede po trati závodu horských kol, zakreslená v použité mapě SHOCart "BROUMOVSKO, Adršpašsko-teplické skály" a v terénu značená. Nějakou mapu budete určitě potřebovat - my jsme z původně zamýšlené trasy sjeli i přesto, že jsme s sebou jednu měli. Ve skalách je téměř bludiště různých cest, značených většinou jen jedním druhem značky broumovského drtiče a správný směr v terénu poznáte jen stěží. Na popsaném okruhu využijete kvality odpružených kol, která jsou zde jako doma díky spoustě kamenů na pěšinách. Mám ale kladně vyzkoušeno i s trekkingovým kolem bez odpružení.
Délka trasy: 20,5 km
Nejnižší místo: Police nad Metují (441 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Hvězda (671 m.n m.)
Převýšení: 625 m  profil
Povrch: zpevněná cesta 40%, pěšina 60%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: prudká stoupání, technický terén, technické sjezdy
Vzdálenost od Zlína: 240 km

6. Orlické hory - odjeto
Popis trasy: Deštné v Orlických horách - (dále po zelené) Polomské sedlo - (dále po červené, Jiráskova cesta) - Šerlich - Velká Deštná (1115 m.n m.) - Pěticestí - Komáří vrch - Anenský vrch - Hanička (vojenská pevnost) (neznačená, asfaltová cesta) - Říčky - Zdobnice - Luisino údolí - Deštné v O.h.
(57 km)
Trasa

   Zvolená cesta zpočátku asi 2 km strmě stoupá nad Deštné (není doporučená pro cyklisty). Po překonání této překážky se ale už jede nádherně po hřebeni až asi 5 km za Velkou Deštnou do okolí Kunštátské kaple, kde je nutné překonat několik podobně strmých ale mnohem kratších kopečků. Odměnou za způsobená příkoří jsou pekelně rychlé sjezdy z Velké Deštné, od pevnosti Hanička a závěrečný do Deštného z Luisina údolí. Dosažené maximum zde činilo 61 km/h. Povrch tratě vystřídá všechny druhy od asfaltu po trávu.
Občerstvení v chatě na Šerlichu a od Říček dál kdekoliv podél cesty až do cíle.
Délka trasy: 57 km
Nejnižší místo: Deštné v Orlických horách (650 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Velká Deštná 1115 m.n m. (nejvyšší vrchol Orlických hor)
Převýšení: 1542 m  profil
Povrch: silnice 25%, zpevněná cesta 10%, nezpevněná cesta 10%, pěšina 55%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: hřebenovka, pěkné výhledy, dlouhé sjezdy, hodně hospod, technický terén
Vzdálenost od Zlína: 190 km

7. Krkonoše - odjeto/odtlačeno
Popis trasy: Pec p. Sněžkou (neznačená, asfaltová silnice) - Malá Úpa - Pomezní Boudy (neznačená, asfaltová silnice) - Kowary (PL) - Karpacz (PL) (dále černá) - Kopa - Slaski dom - Sněžka (1603,3 m.n m.) (modrá) - Obří Důl - Pec pod Sněžkou (neznačená, asfaltová cesta).
(57 km)
Trasa

Jízda na kole je v celém Krkonošském parku zakázána s výjimkou cyklistických tras. Vedení kola není v rozporu s návštěvním řádem KRNAPu a je tedy možné kdekoliv. Žádná lanovka na Sněžku do roku 2003 kola nepřepravovala.

   Pro start byla zvolena křižovatka cest pod Pecí p. Sněžkou na Pomezní Boudy u penzionu (parkovné 40,- Kč na auto a den). Po asfaltové cestě se vystoupá z 650 m.n m. na Pomezní Boudy do 1050 m.n m. (12 km) k hraničnímu přechodu. Následoval přes 10 km dlouhý sjezd po asfaltové cestě do Kowar (PL). Jeli jsme stále po silnici a přejeli 2 větší křižovatky, na kterých jsme jeli vždy vlevo (první byla 4,5 km od hraničního přechodu). V Kowarech jsou již směrníky na Karpacz. Průjezd Kowary je trochu klikatý, ale poměrně dobře značený (držet se hlavní silnice a směrníků). Odsud začíná silnice ve vlnkách stoupat do Karpacze, kde pak již vede stále vzhůru.
V Karpaczi máme na výběr v podstatě ze dvou možností:
První varianta: Tu jsme jeli ale nelze ji doporučit. V Karpaczi jet stále po hlavní, klikatící se silnici. V jedné chvíli se míjí značka "Wang 2,5 km" (viz. popis druhé varianty) a po levé straně se objeví kruhovité parkoviště, m.j. obratiště místního vláčku. Je to 35. kilometr trasy a od této chvíle zbývá na vrchol Sněžky ještě 8,5 km. Odbočí se vlevo na parkoviště a z něho vpravo do mírného kopce v lese po červené, žluté a zelené značce a kamenité pěšině se pokračuje až k bráně do krkonošského parku, ležící kousek od malých vodopádků, "wodopad Lomniczki". Vstupné bylo 30,- Kč za osobu, 3 zloté. Platit bylo možné i v CZK. Za branou je stanice lanovky. Od brány vycházející černá značka vede zprvu lesem po pěkné lesní cestě, pak ale dojde na kamenitý povrch a prudké stoupání, kde je nezbytné kolo tlačit, místy vyžadující dokonce přenesení kola přes větší kameny. O jízdě v sedle nelze uvažovat a je stejně zakázána. V zatáčce pod hřebenem, kde se připojuje na černou značku žlutá, se povrch zlepší a stoupání zmírní (viz. strana na fotky z Krkonoš a Jizerských hor). Až sem jsou to přibližně 3 kilometry. Kolem horní stanice lanovky u vrcholu Kopa (1377 m.n m.) je povrch už vysloveně sjízdný, ale jízda stále zakázána. V okolí Slaského domu, v místě, kde se napojuje modrá značka z Obřího dolu a červená od Luční boudy počítejte s pohraniční stráží s dalekohledem. Odsud je již povrch tvořen typickou krkonošskou dlažbou, po níž není možné jet na jiném než horském kole. Zbývá cca 1 km na vrchol po dlažbě. Na Sněžce je jeden stánek s občerstvením a razítkem (Poštovna), dva prodavači suvenýrů (kameny a pohledy) a několik podivných postav zabalených do kůží (??) a fotících se s turisty a jedna kaple sv. Vavřince. Výhled je při obcházení staveb kruhový. Cesta zpět byla zprvu opět po kostkách k Slaskému domu a pak přes stupínky po modré značce dolů do Obřího dolu kolem nefunkční staré vodárny (trkač). Po nějakých 2 km lze nasednout na kolo (ale je to ještě zakázáno) a ušetřit si tak zhruba 1 km vedení kola z kopce. Cyklotrasa s povolenou jízdou na kole začíná až u malého stavení, v němž je výstavka připomínající sesuv půdy (zemní lavinu), k němuž došlo v Obřím dole v létě roku 1897. Z tohoto místa už bez šlápnutí dojedete nějakých 8 km až na výchozí rozcestí pod Pecí.
Až na sestupovou trasu do Obřího dolu nemůžeme tuto trasu na Sněžku doporučit. Nemůžeme se sice porovnávat s Járou Cimrmanem, který byl pravým pionýrem slepých uliček, ale tuto jsme teda objevili. K výstupu na Sněžku nelze uvažovat ani o opačné trase z první varianty přes Obří důl pro vysoké stupně, vyžadující nesení kola na zádech v úseku zhruba 2 km! Pro výstup kteroukoliv cestou lze jen doporučit období mimo vrcholnou letní turistickou sezónu, tedy duben, květen nebo září, říjen nebo alespoň nevíkendové dny kvůli obrovskému množství turistů, deroucích se na vrchol z polské strany. Cestovat s kolem na Sněžku mohou ale v každém případě jen osoby s velkou motivací.
Pro úplnost a nezávislé posouzení dva odkazy jiných cyklistů, objevivších se na Sněžce: bc.mseno.cz, home.tiscali.cz/cykloturistika/web a časopis Cykloturistika 8/2002.

Druhá varianta: V Karpaczi jet až ke kostelu Wang (Swiatynia Wang). Zde projet bránou, zaplatit vstupné a jet po značně hrbolatých kostkách na Strzechu Akademicku. Až sem je údajně jízda povolena. Odsud pak stále po kostkové cestě na Slaski dom a na vrchol, "nejbezpečněji" po svých. (Ke kostelu Wang stojí dojet už jenom proto, že jde o dřevěný kostel v norském stylu, který sem byl skutečně dopraven až z Norska. Původně stál od roku 1175 norské vesnici Vang. Roku 1844 byl dokončen přesun a nová výstavba v Karpaczi.)
Občerstvení: Pomezní Boudy, v Polsku ve městech, Sněžka, Pec pod Sněžkou
Délka trasy první varianty: 57 km
Nejnižší místo: Kowary (PL) (425 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Sněžka 1603,3 m.n m. (nejvyšší vrchol ČR a Krkonoš)
Převýšení: 1930 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 15 % nezpevněný povrch, 10 % zpevněný povrch
Sjízdnost: horské kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 11,5 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek a zřejmě období chůze)
Hodnocení: prudká stoupání, táhlá stoupání, dlouhé sjezdy, pěkné výhledy
Vzdálenost od Zlína: 278 km (Zlín-Hořičky 220 km)

8. Jizerské hory - odjeto
Popis trasy: Tanvald (neznačená, asfaltová cesta) - Tesařov - Horní Polubný - po Saské cestě - Jizerka-Bukovec (dále červená) - Jizerka-Pyramida (dále zelená, dále neznačená) - po Lasičí cestě - Rybí loučky - Zelený kámen (zelená) - Předěl (červená) - Na Písčinách - Nebeský žebřík (zelená) - Tišina (červená) - Pod Smrkem (modrá) - Smrk (1124 m.n m.) - Pod Smrkem (červená) - Tišina (červená, dále neznačená) - U Červeného buku (zelená a neznačená) - Bartlova bouda - Sedmitrámový most (červená a neznačená) - Smědava (modrá) - Na Knejpě (zprvu modrá, pak neznačená, ke konci zelená) - údolím Bílé Desné - Mariánskohorské boudy (žlutá) - Protržená přehrada (po žluté) - silnice Souš-Smědava - rozcestí (dále neznačená) - sedlo pod Zámky (dále po žluté) - Václavíkova studánka - Nad Hor. Polubným - Horní Polubný. resp. Protržená přehrada (neznačená) - Desná, U dubu - Tanvald.
(65 km)
Trasa

   Jizerské hory jsou rájem cyklistů. Doporučuji koupit nějakou mapu a průvodce, protože hory jsou nabity trasami a pamětihodnostmi.
Naše trasa začínala z časových důvodů v Horním Polubném na parkovišti u kostela a nikoliv Tanvaldu. Tím jsme ušetřili několik kilometrů stoupání, ale současně se nemohli podívat do Hostince U labutě, který je zvěčněn ve hře Járy Cimrmana Posel z Liptákova (- viz. zde). I tak vedou ale první metry do kopce a to až do osady Jizerka. Následuje sjezd a výjezd k odbočce z Lasičí cesty (opouští se zelená značka). Až k Nebeskému žebříku, k němuž přijedeme po červené značce, je pak cesta mírně zvlněná, asfalt je střídán panely. U Nebeského žebříku je možné zanechat kola a na vrchol Smrku vyjít pěšky. Stojí za to ale jet dál, po zelené značce a asfaltové silnici, až k rozcestí Tišina, odkud vede červená značka na rozcestí Pod Smrkem a dále červená+modrá až na Smrk. Z Tišiny je to asi 3 km na vrchol Smrku (1124 m.n m.) po hlinitopísčité cestě. Na vrcholu Smrku je od září roku 2003 nová rozhledna.
Zpět musíme sjet na Tišinu stejnou cestou a pokračujeme ve sjezdu po asfaltu až k Bartlově boudě, což je neuvěřitelných zhruba 10 kilometrů téměř bez šlápnutí. "Odměnou" za to je asi 5 kilometrů stoupání po asfaltu na Smědavu po červené a pak ještě asi kilometr kolem vrcholu Jizera po modré turistické značce a hlinitopísčité cestě. Mineme naučnou stezku Na Knejpě a Klečové louky. U Zimního kiosku změní cesta povrch na asfaltový. Stále se držíme modré značky až 2 km za Zimní kiosek. Zde odbočíme na neznačenou cestu, po níž klesneme asi 5 km na Mariánskohorské boudy. Cestou k Boudám jsme přibrali zelenou značku, kterou nyní opustíme a do krátkého stoupání vyjedem po žluté značce, která po chvíli mizí v lese a my zůstaneme na panelové cestě, která oklikou míří až k Protržené přehradě. Zde se opět na žlutou napojíme. Přejedeme silnici Souš-Smědava a stále po nezpevněném povrchu jedeme až k rozcestí pěti cest, na němž se dáme vpravo, už ne po žluté značce. Cesta vede po vrstevnici a je z ní krásný výhled na přehradu Souš. V Sedle pod Zámky začíná žlutá značka na tzv. Knížecí cestě (a kříží se modrá). Žlutá značka nás dovede až do Horního Polubného, přičemž poslední asi 1 kilometr je společný se začátkem trasy.

Občerstvení: Jizerka, Bartlova bouda, Smědava, Na Knejpě, Horní Polubný, Tanvald Délka trasy: 65 km popsaná trasa z H. Polubného, 61 km varianta z Tanvaldu
Nejnižší místo: Horní Polubný (800 m.n m.), Tanvald (450 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Smrk 1124 m.n m. (nejvyšší vrchol Jizerských hor)
Převýšení: 1748 m Hor. Polubný-Hor. Polubný, 1269 m Tanvald-Tanvald  profil
Povrch: 75 % asfalt, 20 % nezpevněný povrch, 5 % panely
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7,5 hodiny
Průměrná rychlost: 14,8 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: pěkné výhledy, dlouhé sjezdy, louky, zajímavá krajina
Vzdálenost od Zlína: 288 km

9. Javorníky - odjeto
Popis trasy: Karolinka (asfaltová silnice) - Velké Karlovice - Podťaté - Kasárne - Velký Javorník (1071 m.n m.) - Stratenec - Malý Javorník - Portáš - kóta 878 - Halenkov - Karolinka
(46 km)
Trasa

   Cestu je možno začít kdekoliv na silnici Halenkov - Velké Karlovice. Záleží na každém, zda bude chtít jet více po asfaltu na začátku nebo na konci trasy. Zde uváděné kilometrové vzdálenosti platí pro výchozí bod KAROLINKA-centrum. Tato hřebenová trasa je charakteristická krátkými prudkými výjezdy nebo sjezdy, občas zpestřenými kameny. Proto je vhodné jet trasu za suchého počasí, nejlépe aspoň dva dny po dešti.
Po asfaltové silnici, místy po cyklostezce, se vydáme směrem na Velké Karlovice. Mineme Hotel Potocký po levé, autokempink Machůzky a Hotel Kratochvíl po pravé straně a na 6. kilometru přichází odbočka vpravo na Podťaté a Kasárna. Cesta ještě asi 5 km mírně stoupá až do Podťatého. Na rozcestí tvaru "Y" Podťaté-Světlá se dáme vlevo chvíli po žluté značce, jinak se držíme asfaltu, tzn. po 0,5 km vpravo. Cedulí o nutnosti povolení celního úřadu se nenechte zneklidnit, protože platí pro motoristy. Začíná 3,5 kilometrové stoupání na Kasárna. Projedeme areálem rekreační oblasti Kasárna (už na Slovensku). Na rozcestí Butorky a 16. kilometru se dáme vpravo po žluté značce a po chvíli i lesní cestě. Tento typ cesty vydrží až do zhruba poloviny sjezdu z hřebene do údolí k silnici Halenkov - Velké Karlovice.
18. kilometr je sedlo Gežov (1060 m.n m.). Zde se otočíme téměř o 180 stupňů abychom po červené značce vyjeli nějakých 800 metrů na vrchol Velkého Javorníku (1071 m.n m.).
Z Velkého Javorníku se musíme vrátit zpět do sedla a dále pokračujeme po hřebeni a červené značce přes Ztracenec (Stratenec, 1055 m.n m.) na Malý Javorník (1019 m.n m.), což je od startu asi 24,5 km. Protože vrcholy Velkého Javorníku i Ztracence leží na Slovensku, je nejvyšší vrchol Javorníků v ČR právě Malý Javorník. Dalších 6 kilometrů neustálých sjezdů a výjezdů různé náročnosti je to na Portáš a chatu Kohútka (913 m.n m.). Stále pokračujeme po červené značce a hřebeni. Zde se nabízí několik možností sjezdů do údolí, a to po žluté, zelené nebo modré značce. My jsme zvolili zelenou, která zprvu vede opravdu ve strmém svahu, kde si musí každý dávat pozor, protože riziko pádu je poměrně velké. Přestože se nám zelená značka ztratila, nebyl problém po najetí na asfaltovou silnici horši kvality dojet až k hlavní dopravní tepně Hovězí-Velké Karlovice-Bumbálka. Pak už zbývá dojet do místa, kde jsme ráno nechali auto.

Občerstvení: Velké Karlovice, Kasárne, Portáš, Halenkov
Délka trasy: 46 km
Nejnižší místo: Halenkov (420 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Velký Javorník 1071 m.n m. (nejvyšší vrchol Javorníků)
Převýšení: 1437 m  profil
Povrch: 50 % asfalt, 50 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin
Průměrná rychlost: 12,3 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: pěkné výhledy, dlouhé stoupání, hřebenovka
Vzdálenost od Zlína: 70 km

10. Žďárské vrchy - odjeto
Popis trasy: Sněžné (asfaltová silnice) - Milovy - (lesní cesta, pěšina) - Devět skal (836 m.n m.) - Pražská trasa (asfaltová silnice) - Kadov - Krátká - Sněžné
(21 km)
Trasa

   Vrchol Devět skal (836 m.n m.) je nejvyšší horou Žďárských vrchů, které patří do pohoří Českomoravské vrchoviny. Jen o 1 metr vyšší je vrchol Javořice v Jihlavských vrších - viz. výlet č. 14. Název vrcholu Devět skal je odvozen ze skupiny devíti větších skal, které na vrcholu tvoří malé skalní město. Výšky bloků dosahují až 15 m. Na jejich úpatí jsou odlámané suťové haldy, na něž navazuje 80 m dlouhý balvanový proud. Skalní komplex pokračuje na severovýchodně ukloněném svahu v délce 1150 m řadou dalších jedenácti skalních útvarů.
   Ze Sněžného se vyjede po asfaltové silnici směr Svratka a po zhruba 3 kilometrech přijedeme k Milovskému rybníku a posléze k hotelu Devět skal. Zde odbočíme ze silnice vlevo a asi po 150 metrech je odbočka vpravo, kde najedeme na lesní asfaltovou silnici a začneme mírně stoupat. Po 2,5 kilometrech potkáme modrou značku a dáme se po ní. Po asi 300 metrech je rozcestí, kde modrá značka uhýbá vlevo, ale pozor!! Křižovatka má uprostřed travnatý trojúhelník a je nutné jej projíždět vpravo, abychom uviděli cestu s pokračující modrou značkou. Od této chvíle už cesta není asfaltová, naopak časem se kolem začnou objevovat roztroušené skály (Pastýř, Lvice) a z cesty se stane turistická pěšina. To je známka toho, že se blíží závěrečné stoupání a protože kamenů stále přibývá, bude nutné slézt z kola. Na vrcholu je několik skal a na jedné z nich je vyhlídka. Dnes už ji stromy přerostly a výhled je možný jen severním směrem. Ze Sněžného jsme tím pádem ujeli asi 9 kilometrů.
Kousek pod vrcholem je rozcestí, kde se nyní napojíme na žlutou a posléze červenou značku, která nás klesáním přivede až na afaltovou, tzv. Pražskou trasu k bývalému Rumpoltovu mlýnu. Zbývajících 11 kilometrů je pak již ve znamení střídavého klesání a stoupání v lese a přes obce Kadov a Krátká až do Sněžného.

Občerstvení: Sněžné, Milovy, Kadov, Krátká
Délka trasy: 21 km
Nejnižší místo: Kadov (680 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Devět skal 836 m.n m. (nejvyšší vrchol Žďárských vrchů)
Převýšení: 442 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 25 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 2 hodiny
Průměrná rychlost: 15,3 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, hospody
Vzdálenost od Zlína: 200 km

11. Chřiby - odjeto
Popis trasy: Buchlov, bistro TRAMP(dále CT5151) - Pod holým kopcem - Na Pile - Pod Ocáskem - U kazatelny - U křížku (červená) - U mísy (zelená) - Cimburk (zelená+CT5150) - vod. nádrž Koryčany (CT473) - Nad přehradou - Stupava (CT5150) - parkoviště u E50 (CT5159) - Buchlovský kámen (červená) - Pod Vlčákem - Vlčák (červená+CT5158) - Brdo (587 m.n m.) - Bunč (modrá+CT5018) - Salaš - Salašský potok,háj. (CT5156, žlutá) - Chabaně (červená) - Pod Břesteckou skalkou - Pod Barborkou - Buchlov (červená) - Buchlov, bistro TRAMP
(55 km)
Trasa

   Trasa přes Chřiby je docela nabitá kulturně-poznávacími objekty.
Začátek jsme zvolili u bistra TRAMP (na pravé straně cesty Uh. Hradiště-Brno), protože se zde nemusí platit a přitom nehrozí zvýšené nebezpečí vykradení vozu v nepřítomnosti. Je možné startovat i z parkoviště pod hradem Buchlov.
Od bistra se sjede kousek dolů po cestě směr UH a odbočí doprava na lesní asfaltovou cestu. Ta zprvu stoupá, pak klesá, pak zase stoupá a tak dále. Z asfaltové cesty se také stane nezpevněná lesní cesta. Na rozcestí Kazatelna lze cestu mírně zkrátit po červené značce přímo ke studánce U Mísy. Jinak se jede až na rozc. U Křížku, odbočí se doprava po červené a kolem skalního útvaru Kozel se dojede ke studánce U Mísy. Odsud je to už kousek ke zřícenině hradu Cimburk.
Z odbočky ke zřícenině se po cyklotrase 5150 dostaneme na silnici Stupava-Koryčany a dáme se vpravo na Stupavu. Ve Stupavě, u rozcestí dvou možných variant (CT473 a 5150) je hospoda U Strýčků se zahrádkou. Za ní začíná u varianty "CT5150" prudké stoupání nejprve po asfaltu na hřeben, kde se napojíme na zelenou značku. Pokud zůstaneme na CT5150, přijedeme až na nepříliš frekventované parkoviště. Nyní je vhodné najet na hlavní silnici E50 a z kopce dolů dojet až k první odbočce vlevo, což je asfaltová silnice ke hradu Buchlov. Ve stoupání k Buchlovu ale odbočíme asi po 0,5 km vlevo na nezpevněnou cestu s červenou značkou a současně CT5159. Aby nebylo nutno vyjíždět další, velmi strmé stoupání za Starými Hutěmi, je vhodné setrvat na červené značce vlastně až na Vlčák a dále na vrchol Brdo. Samotný výšlap na Brdo, nějakých 100 metrů, je velmi strmý a díky pískovému podloží i kluzký, ale dá se vyjet i sjet. Na vrcholu Brdo (587 m.n m.) je od 28.10.2004 zpřístupněna nová kamenná rozhledna.
   Úsek Vlčák - Bunč je charakteristický řadou zdánlivě chaoticky rozmístěných staveb, které však měly jedno společné - patřily k nikdy nedokončené dálnici, která měla vést z východu na západ již naší předválečné republiky. Teprve po obsazení Němci se ale dálnice začíná budovat. O vývoji její trasy a plno dalších zajímavostí si přečtete na stránkách www.dalnice.com.
Na Bunči je možnost občerstvení. Do Salaše vedou z Bunče dvě cesty - CT473 a CT5018. Obě vedou neustále z kopce, takže je jedno, kterou se kdo dá. Po průjezdu obcí Salaš se pokračuje ještě asi 2 km směrem na Velehrad až k místu, kde je ze silnice odbočka vpravo k lesu. Na poli jsou nějaké stavby, podobné skleníkům. U lesa se dáme vpravo až dojedeme k hájence s rozcestníkem "Salašský potok, háj.", za níž se dáme vlevo po neznačené polní cestě do kopce. V době naší jízdy nebyla tato trasa značena - mělo by jít o CT5156. Existuje ještě varianta jízdy přes pole a přes potok po úzké lávce. Na jejím konci se ale dáme doleva a dojedeme opět k hájence. Vyjde to sice o něco kratší, ale cesta je horší, zejména v rozmoklém stavu.
Asi dvoukilometrové stoupání k Chabaním bude vykoupeno dalším zážitkem. V Chabaních totiž roste už přes 200 let sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), který lze jinak spatřit pouze v severní Americe. V roce 1972 byl zasažen bleskem, který mu urazil vrcholek, takže je nyní vysoký kolem 60 metrů. Ve svém věku by normálně mohl mít 70-80 metrů. Tyto stromy za 2300 let svého života dorůstají výšky až 110 metrů.
Další cesta vede z kopce po červené značce až k hospodě Pod Břesteckou skalou. Jak to tak chodí, po cestě z kopce přijde zase kopec, a nejinak tomu je i tentokrát. Po červené značce se pustíme do boje se z počátku velmi prudkým kopcem, jehož vrcholu dosáhneme vlastně až u hradu Buchlov. Tím jsme překonali převýšení 250 metrů na necelých 4 kilometrech. Bonbónkem na závěr je technický sjezd po lesní cestě (červená značka) k silnici E50. Existuje i asfaltová varianta, jak dojet k autu u bistra TRAMP.

Občerstvení: Buchlov, Stupava, Bunč, Chabaně
Délka trasy: 55 km
Nejnižší místo: Stupava (300 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Brdo 587 m.n m. (nejvyšší vrchol Chřibů)
Převýšení: 1509 m  profil
Povrch: 40 % asfalt, 60 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 12,1 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: zajímavá krajina
Vzdálenost od Zlína: 40 km
Mapa: (468 kB)

12. Hostýnské vrchy - odjeto
Popis trasy: Troják (dále modrá) - Pod Křížkem (červená) - Pod Kyčerou (zelená) - U Tří kamenů (modrá+zelená) - Holý vrch (zelená) - Klapinov - Skalný, rozc. (modrá) - Bukovina (neznač) - hlavní silnice na Hostýn (neznač) - Hostýn (734 m.n m) (žlutá) - Pod Valy (modrá) - Bukovina (neznač) - hlavní silnice na Hostýn (neznač., červená) - Chvalčov, lesní školka (zelená, neznačená) - Humenec (žlutá) - Jehelník (zelená) - Kelčský Javorník (865 m.n m.) (zelená) - Holubova chata (zelená) - Pod Černou Bařinou (žlutá) - Rosošné (červená+CT5034) - Rajnochovice (neznač.) - Hotel WALD (neznač.) - Bílová paseka (červená) - Lázy, okraj (zelená) - Čečetkov (zelená) - Kotáry (zelená) - Maruška (zelená) - Troják
(44 km)
Trasa

   Trasa začíná u restaurace Na Trojáku. Po modré značce se jede nejprve přes louky a potom lesem, kde nás čeká první ostré stoupání k rozcestí U Tří kamenů. Zde se k modré značce připojí zelená z Tesáku a po zelené se jede přes Holý vrch, Klapinov až pod vrchol Skalný. Odtud pak po modré k rozcestí Bukovina. Tady existují dvě varianty výjezdu na Hostýn: buď těžkým kamenitým stoupáním nebo pohodovější po asfaltu. Naše trasa tvořila jakýsi okruh, kdy jsme k výjezdu na Hostýn zvolili asfaltovou variantu a ke sjezdu zpět na Bukovinu variantu rozbité lesní cesty.
O Hostýně nemá cenu se rozepisovat, protože by to vydalo na samostatný článek. Jen krátce: od roku 1748 zde stojí chrám, který je hojně navštěvován křesťanskými poutníky. Proto je zde široká možnost občerstvení v kteroukoliv roční dobu.
Po návratu na Bukovinu jsme pokračovali opět k hlavní silnici na Hostýn (asi 1 km) a tentokrát se dali směrem dolů. Upozorňuji, že Ti, kteří zvolili pro sjezd z Hostýna asfaltovou hlavní cestu, budou po ní pouze pokračovat. Od místa, kde se na hlavní silnici na Hostýn napojuje cesta z Bukoviny, sjedeme asi 0,5 km dolů. V místě, kde tuto silnici kříží červená značka, přelezeme svodidla a pokračujeme těžkým sjezdem dolů až k rozcestí Chvalčov, lesní školka. Odsud se dáme nejprve asi 300 m podél potoka po červené, pak přejdeme silnici a pokračujeme po zelené značce a kamenité silnici vzhůru kolem vrcholu Smrduté. V místě, kde zelená značka ústí na křižovatce a míří dále nahoru po nepříliš prošlapané pěšině, se můžeme s výhodou dát vlevo a po vrstevnici a široké lesní cestě dojedeme k přístřešku pod Humencem. Dáme se vlevo a po krátkém sjezdu následuje série prudkých stoupání nejprve na Humenec, pak Jehelník a nakonec Kelčský Javorník (865 m.n m.). Tento úsek od Chvalčova sem a pak dále do Rajnochovic je součástí trasy Bikemaratonu Drásal. Z Kelčského Javorníku pak, jak jinak cesta klesá rozbitou lesní pěšinou až k rozcestí Pod Černou bařinou, kde začíná horší asfalt a žlutá značka. Z Rosošného do Rajnochovic vede krásná asfaltová silnice v tomto směru s mírným klesáním. Značka pak v Rajnochovicích zatáčí prudce vpravo a od této chvíle bude cesta zase stoupat. Doporučuji se držet červené značky, neboť námi zkoušená trasa po neznačené cestě kolem hotelu Wald nás dovedla trochu jinam, než jsme chtěli, a byla téměř nejetelná.
Z rozcestí Bílová paseka se můžeme držet červené až do Lázů a zde najet na zelenou, která nás po hřebeni s krásnými výhledy přes louky dovede zpět na Troják.

Občerstvení: Troják, Hostýn, Rajnochovice
Délka trasy: 44 km
Nejnižší místo: Rajnochovice (400 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Kelčský Javorník 865 m.n m. (nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů)
Převýšení: 1689 m  profil
Povrch: 15 % asfalt, 84 % nezpevněný povrch, 1 % kamenitý povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 10,9 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: prudká stoupání, louky, kulturní památky (Hostýn)
Vzdálenost od Zlína: 30 km
Mapa: (316 kB)

13. Vizovické vrchy - odjeto
Popis trasy: Vizovice, Valašský šenk (dále neznač.) - odb. u rekr. střediska REVIKA (neznač.) - rozcestí s červenou (neznač) - pískovna (dále modrá) - Spletený vrch (modrá) - Klokočí (modrá) - Pod Doubravou (neznač, CT5057) - hájovna (křížení se žlutou) - rozcestí (19. km) - Vysoké Pole-Klementina (neznač.) - Ploština (neznač.) - Bařinka (modrá+zelená) - Pod Svéradovem (modrá) - Klášťov (753 m.n m.) (modrá) Klášťov (753 m.n m.) (modrá) - Pod Suchým vrchem (modrá) - Pod Doubravou (CT5057+CT46) - Vizovice, Valašský šenk
(34 km)
Trasa

   Začátek trasy lze s výhodou zvolit ve Vizovicích u restaurace Valašský šenk, kde je jednak velké parkoviště a na konci cesty se zde lze výborně najíst. Pokud zde ovšem není zrovna svatba :-)
Cesta od Šenku začíná ihned mírně stoupat po asfaltovém povrchu. Mělo by jít o cyklotrasu 5056, v době našeho průjezdu (09/2005) ovšem nebyla nijak značená. Po nějakých 4,5 km výjezdu přijedeme k zatáčce u pískovny, v níž CT5056 pokračuje vpravo, z kopce. Vyšlápnutím asi 100 m po silnici do kopce se napojíme na modrou turistickou značku, po níž bychom stejně za chvíli jeli, a tak si lze cestu zkrátit asi o 2 kilometry. Dáme se vlevo. Následující cesta po modré značce je ve znamení neustálého stoupání a klesání v písčitém terénu vizovických flyšů. Četné kameny se pak starají o zábavu.
Příjezd k Chladné studni, poutnímu místu s léčivou vodou, můžeme využít k doplnění vody. K rozcestí Pod Doubravou je třeba vyšlapat ještě jeden kopec, přičemž je možná lepší využít silnice.
Z rozcestí se dá vystoupat na vrchol Doubrava (676 m.n m.), kde byla zpřístupněna vysílací věž mobilního operátora jako vyhlídka. Vstupné činilo 20,- Kč.
U rozcestí Pod Doubravou (12. km) překřížíme silnici Loučka-Vizovice, po níž později pojedeme do Vizovic. Nyní máme na vybranou, kudy dojet na nejvyšší vrchol Vizovických vrchů, Klášťov. Buď pokračujeme po modré nebo se dáme po CT5057. My jsme zvolili druhou variantu, a nelitovali jsme. CT5057 vede nejprve z kopce po lesní silnici s rozbitým asfaltem, potom, jak jinak, do kopce a tak dál, celkově ale nejsou stoupání tak náročná, jako v předchozím úseku "pískovna-Pod Doubravou". Variantou celé trasy je její zkrácení asi o 10 km. Tato zkrácená varianta má jednu chybu - musíte se umět orientovat v mapě, abyste našli správnou odbočku na neznačený úsek, vedoucí až na Klášťov. Od Valašského šenku je to asi 19. kilometr. Jedná se o křižovatku, kde lesní silnice pokračuje vpravo, přímo a vlevo jsou lesní pěšiny. Určíte-li odbočku vlevo správně, pojedete po pěšině vzhůru asi 400 metrů a přijedete k lesnímu jezírku, kolem něhož se cesta rozdvojuje. Dáte se vpravo od jezírka. Následující pasáž není příliš jetelná, svah je stále strmější, ale úsek, ve kterém budete kola tlačit je dlouhý maximálně kilometr. Neznačená pěšina Vás přivede na hřeben s modrou značkou. Zde se dáme už na kole vpravo a po pár stech metrech jsme na rozcestí Pod Klášťovem. Zbývající krátký úsek je rovněž možno vyjet na kole.
Na vrcholu Klášťova (753 m.n m.) je skalisko, ovšem výhled není téměř žádný. Okolní stromy jsou příliš vzrostlé. Je zde ale altán, umožňující přečkat nepříznivé počasí, a vrcholová kniha, lákající k provedení zápisu. Až sem nám cesta trvala asi 4,5 hodiny a vrchol byl na 23. kilometru.
Cesta zpět po modré značce na rozcestí Pod Doubravou vede převážně z kopce po příjemné písčité pěšině, ovšem je zde i pár prudkých stoupání s kamenitým povrchem.
Pod Doubravou činil náš průměr 9,8 km/h. Následující sjezd do Vizovic o délce přibližně 4 kilometry, nám průměr zvedl na 10,7 km/h. Asfaltová silnice je ale poněkud hrbolatá a člověk s obvyklým pudem sebezáchovy nemůže naplno využít možností klesání. I tak ale není třeba šlápnout do pedálů až k odbočce k Valašskému šenku. Do cíle cesty je pak třeba vyšlápnout mírné stoupání o délce 1 km. Delší varianta: Z CT5057 neodbočíme na 19. kilometru, ale pokračujeme po lesní silnici až na okraj obce Vysoké Pole. Zde se dáme po vyjetí z lesa prudce vlevo na asfaltovou silnici na Ploštinu (25. km). Odsud se nedáme po zelené značce ale po silnici více vpravo na Bařinku (28. km). Zde se napojíme na modrou značku a odbočíme vlevo směr Klášťov (32. km). Po příjezdu na rozcestí Pod Klášťovem je již trasa shodná s výše popisovanou zkrácenou variantou.

Občerstvení: Vizovice, Ploština; voda-Chladná studně (10,5. km)
Délka trasy: 34 km (44,5 km)
Nejnižší místo: Vizovice (300 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Klášťov 753 m.n m. (nejvyšší vrchol Vizovických vrchů)
Převýšení: 1325 m 890 m  profil
Povrch: 20 % asfalt, 20 % rozbitý asfalt, 60 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin odhad 10 hodin
Průměrná rychlost: 10,7 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: prudká stoupání, technický terén, dlouhý sjezd
Vzdálenost od Zlína: 20 km
Mapa: (257 kB)

14. Jihlavské vrchy - odjeto
Popis trasy: Telč - V lipkách - Hostětice - Částkovice - Lhotka - Mrhatina - Březová bouda - Světelská chata - dub - Javořice (837 m.n m.) - rozcestí - Míchova skála - Velký pařezitý rybník - zemljanka por. Karpova - Malý pařezitý rybník - Roštejn-hrad - Doupě - Vanůvek - Telč
(34 km)
Trasa

Vrchol Javořice (837 m.n m.) je nejvyšší vrchol Jihlavských vrchů a současné celého pohoří Českomoravské vrchoviny, jejíž jsou Jihlavské vrchy součástí.
   Pro začátek trasy je zvoleno parkoviště na okraji Telče ve směru na Jindřichův Hradec, zvané u lihovaru. Je placené.
Za rohem najdeme červenou turistickou značku, vedoucí po asfaltové silnici lipovou alejí kolem hřbitova až k chovnému rybníčku. Zde zahneme po zelené vlevo, ta ale za chvíli mizí v lese, takže je lepší pokračovat po asfaltové cestě a zelená se zase za rohem vrátí. V Hostěticích se zahýbá vpravo a stále po asfaltové silnici, kolem Částkovického rybníčku, přijedeme do Lhotky. Tady nás opustí zelená a za Lhotkou se zase připojí modrá, jinak ale jedeme stále po cyklotrase 5124. Projedeme kolem Březové boudy na rozcestí a ve stoupání za ní budeme odbočovat vpravo. Cesta nyní stále stoupá a je také stále asfaltová. Projedeme křižovatku v řídkém lese rovně - zde budeme sjíždět z Javořice - a na další se dáme vlevo. Po pár metrech se přidá žlutá tur. značka, která končí u Studánky páně. Na vrchol nás dovede po asfaltu zelená značka. Je to přibližně 13. kilometr cesty.
Z vrcholu Javořice pokračujeme po zelené značce, ovšem už ne po asfaltu, ale kamenité lesní pěšině. I z tohoto důvodu je lepší volit pro výjezd na vrchol výše popsaný směr. Křižovatku v řídkém lese projíždíme rovně, kolmo na předchozí směr při výjezdu, a čeká nás výjezd k odbočce na Míchovu skálu. Zejména při pěkném počasí stojí tato krátká odbočka (cca 200 m) za to. Jsou zde dva skalní útvary, na něž se dá vylézt a je z nich krásný výhled.
V dalším klesání si musíme dávat pozor a na křižovatce lesních cest se dáme vpravo, kam vede i zelená značka.
Od Velkého pařezitého rybníka pokračujeme stále po zelené značce a nově i asfaltové silnici, protože se chceme podívat na zemljanku por. Karpova. Není to ale nutné, protože z ní už nic nezbylo. Je tedy možné od Velkého pařezitého rybníka jet stále po modré.
U altánku Klepadlo se odpojí červená značka. Zemljanka je trochu v lese, nějakých 50 m od neznačené silnice. Dalších několik desítek metrů od pozůstatků zemljanky je pomník Partyzánské stezky. Vrátíme se na neznačenou silnici a po ní dojedeme k silnici Nová Ves-Řídelov. Dáme se vpravo a po krátkém sjezdu jsme u Malého pařezitého rybníka. Zde se připojíme k modré značce, která nás dovede až na hrad Roštejn. Na hradě je možnost prohlídky s průvodcem nebo jen vyhlídka z věže (placená).
Trasa z hradu Roštejn vede po silnicích II. a III. třídy přes Doupě a Vanůvek až do Telče. Až na malé výjimky je to pořád z kopce.

Občerstvení: Lhotka, Vanůvek, Telč; voda-Studánka páně (12.km)
Délka trasy: 34 km
Nejnižší místo: Telč (510 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Javořice 837 m.n m. (nejvyšší vrchol Jihlavských vrchů a Českomoravské vrchoviny)
Převýšení: 583 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 15 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4,5 hodiny
Průměrná rychlost: 14,2 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: pěkné výhledy, dlouhý sjezd, pěkná krajina
Vzdálenost od Zlína: 200 km
Mapa: (231 kB)

15. Vsetínské vrchy - odjeto
Popis trasy: Velké Karlovice (dále neznač.) - Čarták (červená) - Soláň-hřeben - Pod Kotlovou - Kotlová - Pálenice-rozc. - Benešky - Polana - Vysoká (1024 m.n m.) - Třeštík (žlutá+neznač.) - Čarták - Beskydek (červená) - U Tabulí - Pod Oselnou - Lemešná-sedlo (žlutá) - Na Lemešné - Podťaté -Světlá (modrá) - V.Karlovice-Podťaté-rozc. (modrá+neznač.) - Velké Karlovice
(39 km)
Trasa
nebo

Karolinka (dále neznač.) - Kobylská - Pod Vsackou Tanečnicí (modrá+červená) - Vsacká Tanečnice - Pod Leštím - Skálí - Čarták a dále jako v předchozí variantě, dojezd do Karolinky.
(53 km)

   Vyzkoušeli jsme kratší variantu. Ve Velkých Karlovicích se na křižovatce dáme po asfaltové silnici č. 481 směr Pustevny. Po 6,5 km stoupání jsme o 350 m výš ve středisku Soláň. Odsud už vede hřebenovka po červené směr Třeštík. Po cca 10 kilometrech jsme na rozcestí Pod Vysokou, kde cyklistická trasa odbočuje vpravo dolů, ale my se dáme rovně nahoru po pěšině, abychom zdolali nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů - Vysokou (1024 m.n m.) - a současně jejich jedinou "tisícovku". Místy je kopec opravdu strmý a kvalita pěšiny také nedává příliš šancí na jízdu. Na vrcholu není žádná občerstvovací stanice. Sjezd je stejně krkolomný jako výjezd. Nejde o doporučenou cestu pro cyklisty, proto je k ní třeba takto přistupovat a raději sesednout z kola. Pod kopcem je restaurace na Třeštíku. Odsud je vidět i protější kopec, který je třeba asi do poloviny po žluté značce vyšlapat. Projedeme kolem chaty Súkenická a stejnojmenné rozhledny. Zde se poprvé přiblížíme ke Slovenským hranicím a zde je také možnost odbočit k chatě Bumbálka. Podél hranice a nově po červené značce jedeme až k průsmyku U Tabulí s partyzánským památníkem. Odsud dál byla v době našeho průjezdu cesta po červené značce opravdu značně zneprůjezdněna popadanými stromy. Proto by se v podobném případě dala doporučit změna trasy, kdy na rozcestí Pod Oselnou nepojedeme rovně po červené, ale doprava dolů po CT6020/5 do údolí směr Léskové. Po červené značce cesta dál postupně stoupá až pod vrchol Lemešné (953 m.n m.), červená značka zde ale uhýbá ostře vlevo z velmi, velmi prudkého kopce po kamenité lesní cestě. Jeho sjetí si může dovolit jen opravdu zdatný cyklista, a to jen za sucha. V méně strmé části kopce je třeba na kraji lesa jet po pěšině více vlevo (na louku) a tak se dostaneme přímo k rozcestníku, podle něhož je Podťaté po žluté značce 7 km. U druhého rozcestníku, vzdáleném asi 500 m již začíná asfaltová cesta, po níž z kopce cesta rychle ubíhá. Cestou mineme odbočku na Kasárna, kam vede trasa č.10. U kapličky u hlavní cesty se dáme vlevo a zbývajících 1,5 km vede po hlavní cestě údolím až do Velkých Karlovic.

Občerstvení: Velké Karlovice, Soláň, Třeštík, (Bumbálka)
Délka trasy: 39 km
Nejnižší místo: Velké Karlovice (510 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Vysoká 1024 m.n m. (nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů)
Převýšení: 1309 m  profil
Povrch: 30 % asfalt, 70 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin
Průměrná rychlost: 11,9 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: hřebenovka, hospody, technicky náročný terén, sjezdy
Vzdálenost od Zlína: 80 km
Mapa: (478 kB)

16. České Středohoří - odjeto
Popis trasy: Malé Žernoseky (dále zelená, CT25) - Opárenské údolí - Oparno (po silnici) - Velemín - Milešov (červená) - Milešovka (837 m.n m.) - Bilka - rozc. s E55 (po silnici) - Záhoří - Žim - Radejčín - Dubice - Stebno - Podlešín (žlutá) - Nad Vaňovem (zelená) - Vrkoč (vodopád) - Vaňov - Dolní Zálezly - (po silnici) - Malé Žernoseky
(53 km)
Trasa

   V Malých Žernosekách se dá pěkně zaparkovat u hříště. Přímo zde také začíná žlutá značka a cyklotrasa č. 25. Spíše se ale budeme držet zelené značky a to až k mostku v zatáčce doleva. Zde lze buď zabočit vlevo a cestou do kopce v obci Oparno se dostat na hlavní silnici do Velemína nebo pokračovat rovně po modré značce do Velemína po polní cestě. (Jestliže se rozhodnete jet na hlavní silnici, zvažte i výjezd na vrch Boreč, který vystupuje jen několik set metrů dále jižně od E55. Tento vrch je unikátní svým puklinovým labyrintem, který zejména v chladném zimním počasí dokáže na zemi vytvořit působivé kulisy. Rozdíl teplot nasávaného a vyfukovaného vzduchu může být až 20 °C.)
Mezi Velemínem a Milešovem už není na silnici provoz prakticky žádný. Vpravo je pěkný pohled na dvojici kuželových hor Kletečná a Milešovka. Milešovem je třeba projet, narazit na červenou značku a u jezírka pod zámkem odbočit vpravo. Na konci obce už silnice začíná stoupat, ale dá se po ní ještě jet. Asi po kilometru a půl se chodník hodně zúží a také přibývá kamenů, znemožňujících jízdu. S tlačením kola je ostatně třeba počítat ze všech přístupových směrů.
Na vrcholu je bufet se základními potřebami pro přežití (párek, grog, pivo). Také je zde meteorologická stanice, kde Vám většinou umožní za poplatek 30,- Kč (v roce 2006) vystoupat na ochoz věže stanice a podstatně si tak zlepšit rozhled na kruhový.
Cesta po červené značce z Milešovky do Bilky je sjízdná s výjimkou kratičkého úseku pod vrcholem, který může být nebezpečný. Z kopce se jede až ke křižovatce se silnicí E55. Zde je možné pokračovat po červené značce až k obci Stebno nebo zvolit "asfaltovou variantu". Ta vede po E55 k odbočce do Záhoří a pak přes Žim, Radejčín, Dubici a Stebno do Podlešína. V Podlešíně je třeba najít žlutou značku směrem doleva (je to ještě před stoupáním na konci obce, v "dolíku", podél domu a přes trávník). Lesni cesta s občasným výskytem kamenů nás po žluté a následně po zelené značce dovede k vodopádu Vrkoč. Myslím, že tento krásný vodopád určitě stojí za vidění a v našem případě bych dojem z něho možná hodnotil jako lepší než zamlžený rozhled z Milešovky.
Od vodopádu dál klesá cesta až k Labi po nepříjemném kamení. Jet po ní v sedle lze jen s nejvyšší opatrností.
Po výjezdu z lesa nás přivítá pohled na široké Labe s hradem Střekov na protějším břehu a čedičová skála Vrkoč, tyčící se na naší straně. Má krásnou sloupcovitě odlučnou strukturu a dává tak jasně najevo vulkanický původ zdejších hornin.
Od skály pokračujeme po zelené značce, která se zprvu klikatí po cestách ve Vaňově, až na jeho konci zaústí do lesa nad hlavní silnicí. Cesta je poměrně bohatá na stoupání a klesání. Je zde i pramen pitné vody a cestu zpočátku zpříjemňují výtvory neznámého umělce, který do lesa zakomponoval celou řadu zvířat, z nichž mě asi nejvíce zaujal vztyčený had.
V Dolních Zálezlech cesta klesne opět až k hlavní silnici Ústí nad Labem - Lovosice. Silnice má širokou krajnici a proto po ní lze vcelku bezpečně a hlavně pohodlně a rychle dojet až do cíle v Malých Žernosekách. Cestou mineme motorest U Neptuna s příjemným interiérem, obsluhou, jídlem i cenami.

Občerstvení: Velemín, Milešov, Milešovka, Bilka, Stebno, Vaňov, Dolní Zálezly, Malé Žernoseky
Délka trasy: 53 km
Nejnižší místo: Vaňov (140 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Milešovka 837 m.n m. (nejvyšší vrchol Českého Středohoří)
Převýšení: 1490 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 25 % lesní cesta
Sjízdnost: místy nesjízdné nebo obtížně sjízdné (vrchol Milešovky, vodopád Vrkoč), jinak alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 11,2 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: pěkné výhledy, zajímavá krajina, technicky náročný terén, prudká stoupání, prudké sjezdy
Vzdálenost od Zlína: 390 km
Mapa: (646 kB)

17. Říp - odjeto
Popis trasy: Roudnice n./L. (dále červená) - Krabčice - Říp (459 m.n m.) - Ctiněves (dále neznačená) - Krabčice - Bechlín - Horní Počaply (dále modrá pásová cyklistická) - Račice - vodácký areál Račice - Záluží - Roudnice n./L.
(37 km)
Trasa

   V Roudnici n./L. je vhodným východiskem na trasu třeba nádraží ČD. Červenou je pak třeba trochu hledat. Výhodou měl být přímý návrat, kdyby u nádraží ovšem nebyla jednosměrka.
Červená značka za Roudnicí není zrovna nejlépe udržovaná, ale kdo chce, může do Krabčic dojet i po silnici č.246 Roudnice-Mělník. Stejně pak zbytek trasy po asfaltu vede skoro celý. V Krabčicích si dejte pozor na místní značení červenými kolečky, které Vás na Říp zavedou zbytečnou oklikou. Držte se silnice, směrovek a taky trochu té červené pásové turistické značky. Za Krabčicema začíná silnice stoupat alejí k parkovišti. Od tohoto místa proj(e)dete celkem kolem třech zákazů vjezdu. Vypořádejte se s tím po svém, ale vyšlapat v sedle to jde.
Na Řípu je románská rotunda z roku 1126, restaurace, prodejna suvenýrů (s poštovní schránkou) a dvě vyhlídky: severní a jižní. Severní je asi 500 m za rotundou, jižní je na cestě do Ctiněvsi, kam vede i naše popisovaná trasa.
Z jižní vyhlídky vede doprava po jižním úbočí hory Říp úzká pěšina s kameny, kde není možné krátký úsek jet na kole. Po sjezdu se odpojuje červená značka od žluté u rozcestníku a červená dále pokračuje po vrstevnici vlevo kolem Řípu. Po nějakých 700 metrech odbočuje vpravo do polí do Ctiněvsi. Od této chvíle je to prakticky pořád po asfaltu.
Ve Ctiněvsi stojí hostinec U praotce Čecha, který nás zklamal svou otevírací dobou. Mít v neděli až od 15:00 je snad v kapitalismu trochu divné.
Ze Ctiněvsi se trasa vrací kolem východní strany Řípu do Krabčic, kde se odbočí vpravo na Mělník a vzápětí vlevo na Bechlín a Horní Počaply. V Počaplech narazíme za přejezdem na modré pásové cykloznačení (proti pěším trasám s bílými upozorňovacími pruhy má cykloznačení žluté upozorňovací pruhy), podle něhož pojedeme vlevo. Stále podél trati dojedeme do Račice, kde je postaven vodácký a veslařský areál. Vypadá to zde trochu jako v malém Beverly Hills. Že by to veslování tolik vynášelo? No, možné to je.
Po písčité cestě je třeba nyní dojet do Záluží. U odbočky není zrovna značka a tak je třeba se orientovat podle polohy podél vodáckého kanálu. Je to odbočka doprava spíše v zadní polovině vodní plochy. Krátce potom za lesem končí písková cesta. Po přejetí trati se v Záluží odbočí vlevo a už bez problému se dojede do Roudnice n./L.
   V Roudnici nad Labem se točil nezapomenutelný český film Marečku, podejte mi pero. Na Špindlerově třídě najdete vrátnici do továrny, odkud pocházejí záběry z podniku na zemědělské stroje, kde pracoval pan Jiří Kroupa i Hujer.

Občerstvení: Krabčice, Říp, Ctiněves (od 15:00), Bechlín, Horní Počaply, Račice (na Koreji od 14:00), Roudnice n./L.
Délka trasy: 37 km
Nejnižší místo: Roudnice n./L. (150 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Říp 459 m.n m.
Převýšení: 486 m  profil
Povrch: 90 % asfalt, 10 % pěšina
Sjízdnost: až na krátký úsek sjezdu z Řípu směr Ctiněves s nutným vedením kola alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin
Průměrná rychlost: 13,7 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: prudké stoupání, náročný sjezd, zajímavá krajina, filmová místa
Vzdálenost od Zlína: 360 km
Mapa: (521 kB)

18. Bílé Karpaty - odjeto
Popis trasy: Březová (dále CT46) - Lopeník-točna (žlutá) - Obecní háj (červená) - Březová, rozc.(BUS) - Dubina - Hrabina (červená + CT5052) - Kamenná bouda (CT5052)- Velká Javořina-hřeben - Velká Javořina (970 m.n m.) - Holubyho chata - Velká Javořina-hřeben - rozc. s modrou tur. zn. (dále modrá + CT5052) - Vápenky (žlutá + CT46) - Kamenná bouda (červená + CT5052) - Hrabina (E54) - Strání (CT46) - Březová, rozc.(BUS) - Březová
(51 km)
Trasa

Varianta z Holubyho chaty přes bývalou vojenskou věž Jelenec:
(36 km)
Trasa

   Popisovaná trasa začíná v obci Březová u hospody resp. kostela. Nejprve vede po cyklotrase č. 46 směrem na Lopeník po asfaltové silnici. Po cca 2,8 km křižuje silnici žlutá značka s rozcestníkem. Nyní je nutné odbočit vlevo a spíše vytlačit kolo asi 0,5 km do kopce k rozcestí "Obecní háj". Žlutá značka zde končí, pokračuje se vlevo po červené lesem. Pěšina střídavě stoupá a klesá až k rozcestí Březová (BUS). Pokračuje se stále po červené. Nejprve se jede krátce po silnici, pak červená značka zkracuje serpentinu, přičemž je lepší jet po silnici a pak teprve odbočit vpravo do lesa. Dále vede pěšina už více po loukách s rozhledy na Uherskobrodsko. Hlavní tah do Trenčína překonává trasa v lokalitě Hrabina (parkoviště, naučný panel). To jsme na nějakém 12. kilometru ve výšce asi 580 m a na vrchol Velké Javořiny (970 m) zbývá 10 km. Většinu cesty na vrchol se jede po silnici s rozbitým asfaltovým povrchem, pokrytým pískem. Po 4 km červená značka odbočuje vlevo a asi je lepší pokračovat po silnici. Blíže k vrcholu, zhruba od křížení s modrou, je pak silnice již pouze kamenitá lesní cesta a značka "Silnice se v zimě neudržuje" u státních hranic působí jako dobrý vtip. Za poslední zatáčkou v lese se po výjezdu na hřebenovou louku otevřou nádherné výhledy na Moravu i na Slovensko. Před definitivním výjezdem na vrchol Velké Javořiny s vysílačem se ještě trochu sjíždí. U vysílače končí asfaltová silnice ze slovenské strany. My jsme jeli ale vlevo kolem vysílače a dále po sjezdovce. Zde se otevřou snad ještě krásnější výhledy na Malou Fatru, Vtáčnik a Malé Karpaty, umocněné "předsunutým" údolím Váhu. Po sjezdovce s vyšlapanou a vyjetou pěšinou se dostaneme k Holubyho chatě. Je to od startu první možnost občerstvení. V roce 2007 zde brali české koruny, ale vraceli ve slovenských v poměru 1:1. Orientační ceny: kapustnica, dršťková pol. 55 Sk, pivo Gambrinus 10° 28 Sk, Kofola original 25 Sk, smažený sýr 80 Sk.
   Od chaty lze pokračovat po zmiňované asfaltové silnici zpět k vysílači a dále po hřebeni a červené značce přes státní hranici až k místu, kde silnici křižuje modrá značka. Je zde dřevěný altánek. V popisovaném směru je třeba odbočit prudce vlevo a pokračovat dále asi 3,5 km sjezdem zprvu po lesní cestě, ke konci před obcí Nová Lhota-Vápenky po asfaltu. Zde trasa odbočuje vlevo na žlutou značku a cyklotrasu č. 46. Cesta stoupá lesem po asfaltu asi 3 kilometry. Dostaneme se na rozbitý asfalt silnice od Hrabiny, kam nyní musíme dojet. Zde máme na výběr ze tří variant: pokračovat po CT46 a červené značce nebo sjet do Strání po hlavní silnici a dále stoupat do Březové a nebo se vracet po stejné trase jako v úvodu. První dvě varianty mají nevýhodu ve značné ztrátě výšky, třetí varianta zase znamená jet stejnou cestou a nevidět nic nového. Popisovaná trasa vedla po hlavním tahu do Strání (3 km za 5 minut). Na kraji obce Strání se odbočuje vlevo do kopce směrem na Březovou. Stoupání měří 3 kilometry, zhruba stejnou délku se pak bude klesat do výchozího místa, Březové.

Varianta z Holubyho chaty po zelené značce KČT přes rozhlednu Jelenec: Rozhledna Jelenec se nachází na stejnojmenném vrchu (925 m n. m.) v národní přírodní rezervaci Velká Javorina při česko-slovenské hranici a je součástí hlavního hřebene chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Oficiálně se nejedná o turistickou rozhlednu, ale o bývalou vojenskou věž. Několikapatrová konstrukce je zpřístupněna po kovových žebřících, a to pouze na vlastní nebezpečí. Z vyhlídkových plošin se nabízí perfektní kruhový rozhled. Část klesání z Jelence do Květné je prudší a vyžaduje zvážení schopností jezdce a momentálních podmínek.

Občerstvení: Holubyho chata (Velká Javořina), Vápenky, Strání, Březová
Délka trasy: 51 km (36 km varianta)
Nejnižší místo: Březová (450 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Velká Javořina 970 m.n m. (nejvyšší vrchol Bílých Karpat)
Převýšení: 1512 m  profil (1153 m varianta  profil)
Povrch: 35 % asfalt, 15 % rozbitý asfalt, 45 % lesní cesta, 5 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8 hodin
Průměrná rychlost: 13,1 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: výhledy, louky, dlouhé sjezdy
Vzdálenost od Zlína: 40 km
Mapa:

19. Králický Sněžník - odjeto
Popis trasy:1. Stříbrnice (dále po neznač. silnici) - Návrší (žlutá) - Nad Adéliným pramenem (červená+modrá) - Stříbrnické sedlo (červená) - K.S. - Franciska (žlutá+červená) - Králický Sněžník (1423 m.n m.) (žlutá+červená) - K.S. - Franciska (žlutá) - Ve Strži - Pod Vilemínkou (neznač.) - Uhlisko - rozc. pod Sviní horou (modrá) - Pod Babuší (neznač.) - U Čtyř rohů - Mokřiny (neznač.+CT4071) - Pevnůstky pod Štvanicí (dále po neznač. silnici) - Stříbrnice
(41 km)
Trasa

nebo

2. Stříbrnice (dále po neznač. silnici) - Návrší (žlutá) - Nad Adéliným pramenem (červená+modrá) - Stříbrnické sedlo (červená) - K.S. - Franciska (žlutá+červená) - Králický Sněžník (1423 m.n m.) (žlutá+červená) - K.S. - Franciska (žlutá) - Ve Strži - Pod Vilemínkou (neznač.) - Uhlisko - rozc. pod Sviní horou (modrá) - Pod Babuší (zelená) - Chata Babuše (modrá, dále neznač.) - Mokřiny - rozc. s červenou (červená) - rozc. Mokřiny (dále neznač.+CT4071) - Pevnůstky pod Štvanicí (dále po neznač. silnici) - Stříbrnice
(39 km)

Popsána je první varianta. Druhá se liší jen malou odchylkou ve druhé třetině trasy, kdy bylo cílem projet kolem řady opevnění v Mokřinách.
   Stříbrnicemi vede asfaltová cesta, stále stoupající až na vrchol lyžařského areálu Návrší (3 km). Dalšího 2,5 kilometru se stoupá po široké cestě s lehce kamenitým podkladem přes rozcestí Pod Adéliným pramenem (dále po modré a červené tur. značce) a Adélin pramen. Kousek za pramenem značky odbočují ze zpevněné lesní cesty vpravo do kopce. Na informační ceduli je i symbol zákazu jízdy na kole. V době naší jízdy (10/2007) zde byly polomy a na rozježděné pěšině nebyly stopy našich kol ani patrné. V oblasti Stříbrnického sedla (cca 6. - 7,5. km) je pěkná pěšina. Za rozcestím Franciska (chata horské služby) je ovšem už terén takový, že jízda v sedle kola není téměř možná. Na km 8,5 (1380 m.n m.) je pramen řeky Moravy, odkud je to na vrchol Králického Sněžníku (1423 m.n m.) ještě 400 metrů po žluté značce.
   Trasa zpět vede stejnou cestou až k rozcestníku Franciska (chata h.s.). To je asi 10,5. kilometr. Zde popisovaná trasa odbočuje vpravo po žluté značce. Ani zde není jízda na kole možná, a to ne proto, že není povolená. Kořeny, kameny a úzká pěšina brání jízdě až na 12,5. km. Cestou je možné se podívat na protější hřeben, kudy povede další cesta. Ještě než půjde na kolo bezpečně sednout, mineme tabuli naučné stezky Lavinová dráha. Až k rozcestí Pod Vilemínkou se jede po žluté tur. značce.
   Po sjezdu s četnými příčnými odvodňovacími kanály přichází stoupání na hřeben po neznačené trase. Vystoupat z 865 m.n m. do nějakých 1100 m.n m. na délce 2-3 km se určitě vyplatí. Trasa se pak v délce zhruba 7 km vine širokou lesní cestou po úbočích prakticky po vrstevnici, takže je možné vychutnávat západní výhledy do údolí řeky Moravy a zpět severně na Králický Sněžník. U horní stanice vleků Horní Moravy se silnice stáčí po úbočí a výhledy jsou nyní na jih a východ. Zde se také na silnici vynoří modrá značka z Horní Moravy. Po nějakém kilometru má ale končit u rozc. Pod Babuší (neviděli jsme ho). Po neznačené silnici jedeme až k rozcestí U Sedmi cest (nebo též U čtyř rohů) - 28. kilometr. Z rozcestí pokračujeme stále po neznačené cestě až k rozcestí Mokřiny (31. km). Následuje sjezd po asfaltové silnici v délce téměř 3 kilometrů. Pak je třeba ve vracečce odbočit vpravo po červené cykloturistické značce (má žluté upozorňovací pruhy). Lehce vlnitým terénem dojedeme po 4 km k rozcestí Pevnůstky pod Štvanicí. Tady jsou na louce roztroušeny bunkry - zbytky opevnění republiky, budovaného v letech 1935-1938.
Následuje poslední klesání v délce 3 km do Stříbrnic po asfaltové silnici a žluté tur. značce.

Králický Sněžník, zastarale také Kladský Sněžník, je nejvyšší vrchol (1423,7 m) stejnojmenného třetího nejvyššího pohoří v České republice. Nesprávně se píše s krátkým "a" ve slově "Kralický". Na českém území Králického Sněžníku se rozprostírá chráněné území Národní přírodní rezervace Králický Sněžník, vyhlášená roku 1990. Název hory vyplývá z dlouhého zimního období - sněhová pokrývka vydrží na vrcholu až 8 měsíců v roce. Počasí: "Roční průměr srážek na Králickém Sněžníku činí 1230 mm. Celostátní dlouhodobý průměr je 672 mm srážek. Počet dní se srážkami 253, z toho 116 dní sněží. Asi 150 dní nevystupuje teplota nad 0°C, dalších 150 dní se pohybuje mezi 5 až 10°C a jen asi 65 dní od 10 do 15°C." Pohoří Králický Sněžník je někdy nazýváno "střechou Evropy", protože z vrcholu Klepáče (polsky Trojmórski Wierch) odtékají vody do tří moří. Do Baltského moře, Severního moře a do Černého moře.
(Některé údaje pochází z www.sneznik.cz)

Občerstvení: na trase není možnost občerstvení
Délka trasy: 41 km
Nejnižší místo: Stříbrnice (640 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Králický Sněžník 1423 m.n m. (nejvyšší vrchol pohoří Králický Sněžník)
Převýšení: 2257 m  profil
Povrch: 15 % asfalt, 70 % lesní cesta, 15 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7 hodin
Průměrná rychlost: 9,4 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: výhledy, pěkná krajina, dlouhá stoupání, dlouhé sjezdy, náročný terén
Vzdálenost od Zlína: 160 km
Mapa: (391 kB)

20. Ještědsko-kozákovský hřbet - odjeto
Popis trasy: Minkovice (dále po CT14) - Šimonovice - Rašovka (dále po modré) - Rašovský hřbet - U Šámalů - Mohyla - Pláně (žlutá) - NS Terasy Ještědu (přechod na červenou) - památník letců - Nad Výpřeží - rozc. nad Ještědkou (dále po silnici) - Ještěd (1012 m.n m.) - Ještědka (dále modrá pásová cyklistická) - Na Výpřeži resp. Tetřeví sedlo (červená, dále CT3007) - Dánské kameny (odb.) - Sedlo nad žst. Křižany (CT21) - Novina - Kryštofovo údolí - Kryštofovo údolí (rozdvojení silnic) - Machnín - Ostašov - Dolní Hanychov - Horní Hanychov - Pilínkov - Minkovice
(42 km)
Trasa

   Z Minkovic se vyjíždí po asfaltové silnici ve směru na Český Dub stále vzhůru až k restauraci Rašovka. Kousek zpět je rozcestník, od něhož vede pěšina s modrou turistickou značkou dále vzhůru. Stoupáními s různou náročností dojedeme až na Pláně pod Ještědem. Odsud vede žlutá turistická značka v mírnějším sklonu vzhůru a s občasným klesáním společně s naučnou stezkou Terasy Ještědu. Asi 100 m za zastavením "Červený kámen" se odbočuje prudce vzhůru na červenou značku. Mineme památník letců z roku 1948 se zbytky letadla (100 m od značené cesty) a po necelém kilometru přijedeme na rozcestí Nad Výpřeží. Odsud je možné vést kolo z kopce po modré tur. značce a dostat se tak níže na sfaltovou cestu na Ještěd nebo se dát strmě vzhůru po červené značce s nutností kolo tlačit v kamenitém terénu. Tím se dostaneme téměř pod vrchol a o 1,5 km výše než při variantě "po modré".
   Vrchol leží na 14. kilometru cesty. Z vrcholu Ještědu je kruhový rozhled. Je zde možnost se občerstvit v bufetu i restauraci. Je vhodné toho využít, protože další rozumná možnost je až v údolí Novina a dále.
   Z Ještědu sjíždíme po asfaltové silnici přes Ještědku, kolem Vířivých kamenů až do sedla Na Výpřeži (podle přepřahání pomocných tažných koní). Zde je pouze velmi malá možnost občerstvení - sušenky, nápoje. Opustíme asfalt a po červené značce vjedeme do lesa směrem na Sedlo nad žst. Křižany. Po necelých 2 km vede červená značka rovně a lesní cesta s cyklotrasou zatáčí doleva dolů až do zmíněného sedla. Odsud až do konce trasy je povrch trasy asfaltový. Začíná se asi šestikilometrovým sjezdem obcí Novina a Kryštofovým údolím. Až k rozdvojení silnic za Kryštofovým údolím jde vlastně o 16 kilometrový sjezd!
   V obci Novina nalezneme unikátní stavbu - železniční viadukt.
   Na konci Kryštofova údolí přijedeme ke křižovatce, na níž pojedeme vpravo na Machnín. Po příjezdu do Machnína musíme najít cyklotrasu č.14. Není to na první křižovatce vpravo nahoru. Musí se jet kousek k mostu a teprve potom doprava. Cyklotrasa vede předměstími Liberce střídavě nahoru a dolů, stále po asfaltu. Z Machnína do Minkovic je to nějakých 10 kilometrů.

Občerstvení: Minkovice, Rašovka, Pod Pláněmi, Ještěd, Na Výpřeži (pití), Novina, Kryštofovo údolí, Machnín, Ostašov, Hanychov, Pilínkov
Délka trasy: 42 km
Nejnižší místo: Kryštofovo údolí (320 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Ještěd 1012 m.n m. (nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu)
Převýšení: 1275 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 25 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo, 500 m tlačení do kopce
Celková doba jízdy: 6,25 hodiny
Průměrná rychlost: 14,0 (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: dlouhé sjezdy, pěkné výhledy, hospody
Vzdálenost od Zlína: 310 km (Zlín-Liberec)
Mapa: (460 kB) s vyznačenou trasou

21. Trosky - odjeto
Popis trasy: Sobotka (dále po nezanč.) - Vesec, rozc. (dále po modré) - Libošovice (CT modrá + červená KČT) - Záhorsko - Podlažany (CT zelená) - Troskovice - Trosky 488 m.n m. - Kopanina - Borek pod Troskami - Hrubá Skála (penzion Jana) (dále CT4010) - Lázně Sedmihorky - CT4089 - Valdštejn (dále CT červená) - Cestník - Hrubá Skála (penzion Jana) (dále CT4015) - Věžické údolí, rozc. (dále CT zelená) - Podlažany (dále CT14) - Pleskotský mlýn - Libošovice (dále modrá a neznač.) - Sobotka
(42 km)
Trasa

   Popisovaná trasa začíná na parkovišti před zámkem Humprecht (parkovné v r. 2008 30,- Kč za den). Na křižovatce ve stoupání za železničním přejezdem se dáme vpravo na Mladějov, přejedem další přejezd, odbočíme vlevo, přejedeme další přejezd a jsme v Libošovicích. Zvolená trasa využívá červené značky, která vede do polí kousek za křižovatkou Vyskeř-Mladějov na konci obce Libošovice. V lesní části jsou na této cestě poprvé vidět pískovcové skály. Abychom se dostali k rozcestníku Podlažany, je nutno překonat potok přes most ze třech klád. Od rozcestníku se držíme žluté značky, která po 1 km asfaltové cesty odbočuje vpravo na polní cestu kolem Věžického rybníka. V této lokalitě byly filmovány záběry do filmu "Jak dostat tatínka do polepšovny". (Kdo by si chtěl kousek zajet, pak u Semínského rybníka je klenutý most z téhož filmu a ve Vesci u Sobotky, kousek od startu, je zase obchod, kam jezdil Tomáš Holý nakupovat). Na konci rybníka Věžák zatáčí žlutá značka vlevo a my se dáme vpravo po CT s modrým pásovým značením. Přijde stoupání, v něm prudká pravá zatáčka (s odbočkou) a jsme na asfaltové silnici. Dáme se po ní vpravo a po kilometru jsme v Troskovicích. Zde je již šipka na hrad Trosky (vlevo). Na následující křižovatce pod Troskami odbočíme vpravo do kopce a již závěrečnéo stoupání na vrchol. Z parkoviště vede až k bráně hradu stezka, zprvu asfaltová, úplně před koncem již rozbitá kamenitá, značně prudká.
   Do zříceniny se s koly nesmí. V roce 2008 činilo vstupné pro dospělou osobu 40,- Kč, tištěný průvodce 50,- Kč. Vyhlídka je možná z odpočívadel na schodech, z vrcholu věže Baba a nebo z věže Panna, ovšem tady zdaleka ne z jejího vrcholu.
   Zpět jedeme stejnou cestou až ke křižovatce pod Troskami. Na ní odbočíme vpravo a jedeme dále z kopce až do obce Borek. Vjedeme vlevo na hlavní silnici a po pár metrech odbočíme opět vlevo směrem na Hrubou Skálu. Čeká nás asi tříkilometrové stoupání k penzionu Jana. Za ním je křižovatka v lese, na níž cestou vlevo by se dojelo k zámku Hrubá Skála. Cesta vpravo vede do civilizace. V pravé zatáčce se musíme dát vlevo po pěšině. Odbočky jsou dvě poměrně krátce za sebou; my jsme zvolili tu druhou, ale je možné, že se spojují. Zprvu se jede kolem rybníčku, potom se vjede již přímo mezi pískovcové skály. Lesní cesta je široká a pohodlná. Za sv. Prokopem klesá až do lázeňského městečka Sedmihorky. Chvíli se jede po rovině, pak trasa zabočí doleva a dále po CT4089 se již stoupá do kopce. Přidá se i žlutá značka, která ovšem u schodů míří vzhůru a cyklisté musí zůstat na lesní cestě. Značka se opět připojí o pár set metrů dál. Po cestě se vyjede až k hradu Valdštejn.
   Od hradu se již prakticky po vrstevnici jede po červené značce zpět směrem na Hrubou Skálu. Cesta je opět široká, lehce písčitá. Je zde několik vyhlídkových míst do nitra skal. Ke konci této části narazíme na výcvikové středisko univerzity J.E.Purkyně, vedle něhož je volně přístupné arboretum Bukovina. Nachází se zde 35 druhů cizokrajných dřevin většinou ze Severní Ameriky.
   Po třech kilometrech od Valdštejna přijedeme k asfaltové silnici. Na ní odbočíme vpravo do kopce a pokračujeme po ní většinou z kopce až do Krčkovic. Mineme ranní odbočku k rybníku Věžák a odsud po žluté jedeme stále po asfaltu k rozcestí U Pleskotského mlýna. Odbočíme vlevo a přes Libošovice dojedeme přes tři přejezdy zpět do Sobotky.

Občerstvení: Libošovice, Troskovice, Trosky, Borek, Hrubá Skála, Sedmihorky, Bukovina (u arboreta), Sobotka
Délka trasy: 42 km
Nejnižší místo: Borek pod Tr., Věžické údolí (280 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Trosky 488 m.n m. (nejvyšší vrchol Jičínské pahorkatiny)
Převýšení: 1095 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 25 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 5,5 hodiny
Průměrná rychlost: 14,2 (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, pěkné výhledy, hospody, filmová místa
Vzdálenost od Zlína: 270 km (Zlín-Sobotka)
Mapa: (309 kB) s vyznačenou trasou

22. Šumava - odjeto
Popis trasy: Horní Planá (přívoz) - Bližší Lhota (dále po modré) - Huťský Dvůr (dále CT 1033) - Klápa (dále CT 1023) - Raškov - Schwarzenberský kanál a Koňský potok - Rossbach (dále po CT 1026) - Hraniční kámen (dále pěšky po červené) - Nad Kamenným mořem (červená+žlutá) - Plechý (1378 m.n m.) (dále pěšky po žluté) - Pomník A. Stiftera - Plešné jezero (dále na kole po CT 1029+zelená) - U Stříšky - Hučina - Horní portál tunelu - Jelení (dále CT 1027 po silnici) - Mazník - Nová Pec (dále CT 33) - Pernek - Horní Planá
(46 km)
Trasa
   Tuto trasu nelze v žádném případě doporučit k jízdě na kole. Nebyly sice porušeny předpisy platící v národním parku, ale pro běžného cykloturistu nemá význam tlačit a přenášet kolo ve velmi náročném kamenitém terénu na úseku 5 km.

   Z Horní Plané jezdí přes Lipno přívoz s půlhodinovými až hodinovými intervaly do Bližší Lhoty. Jízdní řád je zveřejněn na internetu. Z rozcestí u přívozu s nadmořskou výškou 750 m.n m. se dáme prostřední cestou, strmě stoupající do kopců. Než dojedeme do Huťského Dvora, ještě několikrát klesneme a vystoupáme. U rozcestí Huťský Dvůr (840 m.n m., dřevařská osada) už narazíme na Schwarzenberský kanál a pojedeme podél něho asi 5 km k rozcestí "Schwarzenberský kanál a Koňský potok - Rossbach". Kanál se zde kříží s Koňským potokem. Cestou máme možnost vidět kanál v různém stavu. Jedná se o tzv. starý kanál, vybudovaný v letech 1789-1793 v délce 39,9 km od obce Hory k osadě Jelení vrchy. Kanál měl na horní straně šířku 3,5 - 4 metry a sloužil k dopravě dřevěných polen o délce 75 - 90 cm. Na rozcestí Rossbach se dáme vlevo a tady končí pohodová jízda téměř po vrstevnici. Začíná asi tříkilometrové stoupání po modré TZ a CT1026 k hranicím s Rakouskem. Cestou míjíme jednu z mála možností občerstvení na této trase v Říjišti. V Říjišti bylo vybudováno v roce 1835 napájecí jezírko kanálu po ukončení jeho druhé fáze výstavby (1821-1824).
   Na hranicích, ve výšce 915 m.n m., pokračuje regulérní cesta pro cyklisty pouze směrem do Rakouska. Na vrchol Plechého je možné se dostat pouze pěšky, 3 km po červené turistické značce. Zbývá vystoupat 463 metrů, což obnáší průměrný sklon 15 %. Někteří lidé udělají pro fotku na vrcholu se svým (!) kolem téměř cokoliv. Protože pravidla pro pohyb v národním parku nedovolují jízdu na kolech mimo vyznačené cyklotrasy, je nutné kolo vést nebo nést. V tomto výstupu se využijí obě varianty (viz. fotografická příloha). Tři kilometry náročného stoupání jsme zvládli za 1,5 hodiny. Rozhled z vrcholu je hlavně na Rakouskou stranu a na východní část české strany Šumavy. Ostatní kryjí stromy (nebo taky vše mraky).
   Když sestoupíme o něco níže po žluté značce, rozevře se pod námi asi 260 metrů hluboký ledovcový kotel (kar), na jehož dně se nachází Plešné jezero. Kdyby pro nic jiného, tak pro tento pohled může někomu stát za to sem vystoupat. Žlutá značka pak vede spolu s naučnou stezkou až k Plešnému jezeru (1089 m.n m.). Průměrná teplota vzduchu u Plešného jezera se pohybuje kolem 3 stupňů a roční srážky mají průměr kolem 1500 mm (na Králickém Sněžníku 1230 mm). Voda má teplotu od 4 °C do maximálně 14 °C a jezero je 18 m hluboké.
   U Plešného jezera je už možné nasednout na kolo a dát se jedinou možnou cestou z kopce dolů po asfaltu, CT 1029 a zelené TZ ke 4 km vzdálenému rozcestí Hučina. Tady odbočíme vpravo a již prakticky po vrstevnici jedeme zase podél Schwarzenberského kanálu. Po 2 km přijedeme k portálu vodního tunelu (délka 400 m), patřícímu k nověji budované části kanálu. Stavba tunelu trvala 2 roky a umožnila zkrátit plánovanou délku kanálu o 19 km. Po dalším kilometru přijedeme do osady Jelení (Jelení vrchy), kde je zatím druhá možnost občerstvení ve dvou hospodách.
   Z Jelení by bylo možné pokračovat několika vhodnými směry za dalšími pamětihodnostmi, my jsme z technických důvodů zvolili nejkratší cestu zpět přes Novou Pec do Horní Plané. Do Nové Pece vede silnice sedmikilometrovým klesáním. Přes Lipno zde do Bělé stojí silniční most. Zbývá ujet asi 10 km do výchozího místa, Horní Plané.
kleť-mapka

Občerstvení: Říjiště, Jelení, Nová Pec, Pernek, Horní Planá
Délka trasy: 46 km
Nejnižší místo: Horní Planá (přívoz) (750 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Plechý 1378 m.n m. (nejvyšší vrchol české strany Šumavy)
Převýšení: 1101 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 10 % lesní cesta, 15 % nesjízdný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8 hodin
Průměrná rychlost: 12,5 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: stoupání, sjezdy, roviny, nesjízdná cesta
Vzdálenost od Zlína: 340 km (Zlín-Horní Planá)


23. Blanský les - odjeto
Popis trasy: Zlatá Koruna (dále po červené a pak CT 1166) - U Modrého obrazu - U Hájovny Plánský - Pod Vysílačem - Kleť (1083 m.n m.) (dále po červené) - Pod Kletí - Nad Výhledem (dále po modré) - Tunel (dále po zelené) - Krasetín (dále po CT1168) - Holubov (CT 1127) - Holubovské hadce - Dívčí kámen - Třísov - Plešovice - Zlatá Koruna
(30 km)
Trasa

   Ze Zlaté Koruny vede červená turistická značka na Kleť a na ní začíná i dále popisovná trasa. U restaurace Na Letné přejedeme silnici a pokračujeme do lesního stoupání. Asi po 1,5 km přijedeme na rozcestí, na němž se dáme vlevo po silnici, která je značena jako cyklotrasa 1166. Cesta stále stoupá a bude stoupat po asfaltové silnici až na vrchol Kletě.
Na vrcholu je nejstarší kamenná rozhledna v Čechách. Byla postavena roku 1825. Při dobré viditelnosti jsou z vrcholu vidět vrcholky Alp, vzdálené zhruba 200 km. Kousek pod vrcholem se nachází naše nejvýše položená hvězdárna. Observatoř na Kleti se zaměřuje na hledání a výzkum planetek a komet (ze 180.000 planetek jich 897 bylo objeveno do září 2008 na Kleti). V roce 1996 zde objevili planetku, která dostala jméno po českém géniovi Járovi Cimrmanovi.
   Na cestu dolů jsme zvolili zpočátku trochu drsnou cestu po červené značce. Kdo si netroufne jet z kopce po kamenité stezce, může na tomto ne více než kilometrovém úseku jít vedle kola. Na rozcestí Nad Výhledem odbočíme vlevo po modré značce a už normální lesní cestě. Podjedeme lanovku a jsme u rozcestí Tunel. Modrá značka zde končí a pokračuje se sjezdem po zelené do Krasetína. V závěru sjezdu od dolní stanice lanovky se na asfaltu dosahuje rychlosti k 70 km/h. V Krasetíně opustíme zelenou a jedeme po CT1168 do Holubova. V Holubově začíná u železniční stanice žlutá značka, která nás zavede do malebného údolí Křemžského potoka. Údolím prochází také naučná stezka, věnovaná hadcové stepi, vodním technickým památkám, zřícenině hradu Dívčí kámen a keltskému oppidu.
Zbytek cesty zpět do Zlaté Koruny vede po CT1127.
kleť-mapka

Občerstvení: Kleť, Krasetín, Holubov, Plešovice, Zlatá Koruna
Délka trasy: 30 km
Nejnižší místo: Dívčí kámen (450 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Kleť 1083 m.n m. (nejvyšší vrchol Blanského lesa)
Převýšení: 882 m  profil
Povrch: 90 % asfalt, 10 % zpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 5 hodin
Průměrná rychlost: 11,5 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: stoupání, sjezdy, roviny, nesjízdná cesta
Vzdálenost od Zlína: 290 km (Zlín-Zlatá Koruna)


24. Drahanská vrchovina - odjeto
Popis trasy: Lysice (dále po červené a pak CT 5143) - Bedřichov (CT 5144) - Kunice (CT 5145) - Hluboké u Kunštátu (CT 5144 + červená KČT) - Kunštát (CT 5142 + CT 5085) - j. Blanických rytířů Rudka (modrá KČT) - Pod Křibem (žlutá KČT) - Sebranice - Mladkov (CT 5143) - Boskovice (modrá KČT) - Chlum (CT 505) - Kořenec - Benešov (žlutá KČT) - Skalky (735 m.n m.) (modrá KČT a dále po CT 5227) - Suchý (zelená KČT) - Žďárná (červená KČT) - Valchov - Boskovice (dále po silnici) - Lhota Rapotina - Obora (červená KČT) - Lysice
(72 km)
Trasa

   Drahanská vrchovina má díky neexistenci velkých průmyslových podniků velmi čisté ovzduší. Kopce jsou příjemně strmé, existuje zde poměrně bohatá síť cest a cestiček a součástí vrchoviny je také Moravský kras. To je dost důvodů, proč si sem zajet, přestože popisovaný výlet nevede přes velké lákadlo Moravského krasu. Alternativní trasu v mapě tedy najdete zde.
   V Lysicích najdeme červenou turistickou značku a jedeme po ní směr Štěchov. Za obcí přejde značka ze silnice na lesní cestu střídavé kvality. V jednom místě je přejezd přes potok. Asi po 2,5 km přijedeme k silnici z Lysic do Bedřichova a dáme se po ní vpravo, což je cyklotrasa 5143. V Bedřichově najedeme na CT 5144 a jedeme po ní až do Kunic. Na jejich počátku je rozcestník, u něhož odbočíme vlevo na polní cestu, značenou jako CT 5145. Pěšina nás zavede do Hlubokého u Kunštátu. Po silnici pak dojedeme do Kunštátu. Součástí dnešního kulturního vzdělávání je možnost návštěvy jeskyně Rudka, v níž jsou vytesány sochy blanických rytířů a jiné sochy (více třeba zde). Jeskyně se nachází asi 1 km za Kunštátem cestou po CT 5142 a 5085. Dále pokračujeme po modré turistické značce, kterou asi po kilometru opustíme a vyměníme za žlutou. V lese je třeba se po značkách dobře dívat. Tento úsek až do Sebranic je za mokra obtížně sjízdný.
Po přejetí železničních kolejí kousek za Sebranicemi, u Mladkova, začíná stoupání, které prakticky nepřestane až na Skalky. Odsud je to na vrchol ještě nějakých 20 kilometrů. V Boskovicích je vhodné se držet směrovek na Westernové městečko, zhruba od poloviny pak i modré tur. značky resp. značení CT 5028. Přijedeme k asfaltové silnici a dáme se vpravo po CT 505 směrem na Kořenec a Benešov. Od křižovatky v Benešově vede k vrcholu Skalky žlutá značka. Lesní cesta vede kolem stanice meteorologického radiolokátoru, který zjišťuje momentální intenzitu srážek na území ČR. Vzhledem k dosahu kolem 250 km je pro ČR nutná ještě jedna stanice a ta je situována v Brdech na kótě Praha - viz. výlet č. 27. Skutečný vrchol Skalky leží ale asi 100 metrů v lese za věží.
Z vrcholu pokračujeme po modré turistické značce až k rozcestí U Vodojemu cca 500 metrů. Pak odbočímě vpravo z kopce po CT 5227. Hned na začátku sjezdu budem mít po levé ruce pramen Punkvy. (Též na webu České televize: Zpět k pramenům.) Dva kilometry klesání po pěšině nás zavede do obce Suchý. Jedeme až do Žďárné, v níž najdeme červenou turistickou značku, která nás přes kopeček dovede do Valchova. Stále po červené pak dojedeme až do Boskovic.
Od této chvíle už pojedeme jen po asfaltové silnici s menším provozem směrem na Lhotu Rapotina a Oboru. V Oboře najedeme na červenou turistickou značku, díky níž se podíváme i na pole (letos s kukuřicí). Přejdeme velmi frekventovanou silnici Brno - Svitavy a již po zpevněných komunikacích dojedeme zbývající 3 km do Lysic. V závěru musíme dávat pozor na odbočení červené značky k silnici (k benzínové pumpě), jinak dojedeme k bráně nějakého zemědělského podniku.
skalky-mapka

Občerstvení: Lysice, Bedřichov, Kunštát, Boskovice, Kořenec, Benešov(!), Suchý, Valchov
Délka trasy: 75 km
Nejnižší místo: Mladkov (310 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Skalky 735 m.n m. (nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny)
Převýšení: 1633 m  profil
Povrch: 50 % asfalt, 50 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 10 hodin
Průměrná rychlost: 13,0 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: stoupání, zajímavosti
Vzdálenost od Zlína: 130 km (Zlín-Lysice)


25. Slavkovský les - odjeto
Popis trasy: Lázně Kynžvart (dále po CT2136) - Vysoké sedlo (dále neznačená) - Lesný (983 m.n m.) - Vysoké sedlo (dále po žluté) - Kladské rašeliny - Hvězda (dále po zelené) - Kladská (CT2135) - Prameny (modrá) - Vlčí kámen - Kyselka - Smraďoch - Přehrada - Lunapark - Mariánské Lázně, kolonáda (červená+CT361) - Zádub-Závišín (neznač.+žlutá+červená) - Podhorní vrch (847 m.n m.) (červená+CTII) - Zádub-Závišín (CT361) - Mariánské Lázně (červená+modrá) - Balbínův pramen - Král smrků - alej Svobody (CT2136) - Na Hvězdě - Lázně Kynžvart
(53 km)
Trasa

   Chráněná krajinná oblast Slavkovský les je tvořena třemi celky: karlovarským masivem, Slavkovským lesem a Tepelskou vrchovinou. Druhé dvě jmenované protíná popisovaná trasa. Oblast Slavkovského lesa je protkána rašeliništi, kde rostou například vzácné masožravé rostliny rosnatka okrouhlolistá a tučnice obecná. Za návštěvu určitě stojí naučné stezky v Kladské, věnované rašeliništím nebo na Smraďochu, kde jsou k vidění bahenní sopky. Podhorní vrch je zajímavou sopečnou vyvřelinou (se zajímavým výstupem).
   Kdo by měl zájem prodloužit si výlet o nějakých 25 km, může se dostat až do středu Evropy pod vrcholem Dyleň. (Varianta trasy na Dyleň.)
   Z Lázní Kynžvart začínáme asfaltovým stoupáním po cyklotrase 2136 v délce 4,5 km do Vysokého sedla. Tady se dáme vlevo na neznačenou lesní cestu, protože na Lesný žádná značená cesta v současnosti nevede (a je to škoda). Asi po 200 metrech přijedeme na rozcestí. Cesta vlevo je pokračování příjezdové cesty a mírně vpravo je méně zřetelná pěšina. My jsme zvolili cestu vlevo, po dalších cca 500 metrech lehkého stoupání jsme přijeli na mýtinu s rozcestím, kde "naše" cesta rovně začínala klesat. Pokračovali jsme asi 300 metrů z kopce a vpravo se objevila odbočka do prudkého kopce. Bohužel byla nesjízdná a navíc po chvíli končila. Nicméně intuitivně jsme dorazili lesem až na vrchol Lesný.
Lepší tedy je na prvním rozcestí za Vysokým sedlem sjet z projeté cesty vpravo na méně zřetelnou pěšinu. Po výjezdu z lesa přijde rozcestí, kdy je nutné se dát vlevo stále do kopce a za chvíli jste na vrcholu. Zpět se pak jede stejnou trasou. Nákres výše popsaných způsobů výjezdu v mapě je na stránce s fotografiemi z tohoto výletu.
Z vrcholu Lesného není v podstatě žádný rozhled. Polovina vrcholu je holá, ale stromy na úbočí přesto brání rozhledu. Je zde ale vrcholová kniha a na to, že zde nevede turistická značka, je tu docela provoz. Za druhé světové války měli na tomto vrcholu Němci stanoviště protivzdušné obrany a do roku 1997 byla na vrcholu vojenská stavba.
   Jakmile sjedeme zpět na rozcestí Vysoké sedlo, pokračujeme rovně přes silnici po žluté turistické značce už po asfaltu neustálým sjezdem až do Kladské. Zajímavostí Kladské je několik zdejších dřevěných staveb švýcarsko-tyrolského typu, které sem byly po roce 1873 převezeny z výstavy ve Vídni. Z Kladského rybníka, u něhož je krásná naučná stezka, vtéká voda do tzv. Dlouhé stoky. Umělý vodní kanál má délku 24 km a byl vybudován v letech 1531 až 1536. Přiváděl vodu pro pohon důlních strojů a také se po něm plavilo dřevo pro báňské provozy. Přímo kolem něj nevede žádná cesta, ale je možné udělat několik odboček ze silnice.
   Z Kladské se vydáme směrem na Prameny po CT2135 resp. silnici č.211. Asfaltová silnice zde stále klesá. Ještě před obcí Prameny je odbočka vpravo po asfaltové silnici směrem na Mariánské Lázně, jinak též po CT2139. Sledujeme ale modrou značku, která se odchýlí z hlavní silnice a časem, v levé zatáčce, zamíří rovně do dost prudkého kopce. Po vystoupání pod vrchol Vlčí kámen nás čeká jízda po hřebeni tak trochu cyklotrialového ražení kvůli kořenům, kamenům, loužím a ležícím kmenům. Po modré značce přijedeme až do přírodní rezervace Smraďoch. Tady je nezbytné prohlédnout si bublající jezírka, ochutnat nahnědlou Farskou kyselku a nalít do vhodné prohlubně vodu, která vzápětí začne také bublat.
Stále po modré a stále trochu obtížnějším terénem přijedeme k vodní nádrži Mariánské Lázně a následně Lunaparku s lanovým centrem i pro děti. A to už jsme v Mariánských Lázních. Silnice, na kterou jsme se napojili, vede kolem horní části Kolonády se zpívající fontánou. Kolonádu projdeme a pod zastřešením Rudolfova pramene se vydáme do kopce směrem vlevo, kde je už vidět červená značka. Po chvíli stoupání máme na vybranou: buď se dát po silnici doleva a projet na kole serpentinu pod nejvýše umístěnými hotely nebo jít pěšky po červené a zatáčku si zkrátit. Každopádně nás čeká stoupání ve směru na Zádub-Závišín po CT361. V Závišíně narazíme na červenou značku, které se můžeme chvíli držet, než přejedeme hlavní silnici č.230 z Bečova n.T. Z asfaltové silničky je asi po 100 metrech odbočka vpravo. Pojedeme po ní, dokud nenarazíme na červenou a žlutou značku - dáme se vlevo do kopce. Tato část turistické pěšiny není právě často používaná a připomíná trochu rostlinný prales. Kola je spíše nutno tlačit. Ale jdeme na sopečný vrchol, tak se není čemu divit. Závěr stoupání k vrcholu Podhorního vrchu ze sedla tohoto dvojvrcholu už tvoří schody a kdo se chce s koly vyfotit na úžasné skále, musí si ho hodit na záda. I kolo ten výhled určitě ocení!
   Dolů do Závišína jedeme po asfaltové cestě (přístupová k vysílači) a můžeme použít stejnou trasu jako k vrcholu, protože je krásně z kopce. V Mariánských Lázních sjedeme kolem spodní části kolonády (Rudolfova pramene) do nejnižšího bodu, k Úšovickému potoku, odbočíme vpravo a hledáme modrou značku. Bude to znamenat odbočit vlevo do stoupání, podjede se nadjezd, u hřbitova se jede mírně vpravo a narazíme na značení cyklotrasy 2136. My jsme jeli jinak, ale je vhodné jet na začátek aleje Svobody po CT a modré značce. Alejí, dlouhou 3,5 km, probíhají cyklotrasy 361 a 2136. Na jednom z rozcestí je odbočka vpravo k zajímavému Králi smrků. Prohlídku stojí za to absolvovat.
Než přijedeme na silnici, lesní asfaltka ještě jednou vystoupá a klesne. Po CT2136 pak zamíříme po asfaltové silnici do Lázní Kynžvart, což znamená trvalé stoupání.
   V Lázních Kynžvart se točila převážná část hudebního filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964).
lesný-mapka

Občerstvení: Kladská, Mariánské Lázně, Lázně Kynžvart
Délka trasy: 53 km
Nejnižší místo: alej Svobody (650 m.n m.)
Nejvyšší vrchol 1: Lesný 983 m.n m. (nejvyšší vrchol Slavkovského lesa)
Nejvyšší vrchol 2: Podhorní vrch 847 m.n m. (nejvyšší vrchol Tepelské vrchoviny)
Převýšení: 868 m  profil
Povrch: 70 % asfalt, 30 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 12,5 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, technicky náročný terén, filmová místa


26. Krušné hory - odjeto
Popis trasy: Abertamy (dále po CT2198) - Hřebečná (CT2198+červená KČT) - Mrtvý rybník - Pod Špičákem - Špičák božídarský - Boží Dar - Na Neklidu - Klínovec (1244 m.n m.) - Boží Dar (červená, dále neznač.) - Terasa, křiž. (dále CT2198) - Pod Špičákem (žlutá KČT) - pod Vrškem, křiž. (dále neznač.) - Abertamy
(34 km)
Trasa

   Projetá trasa je jen minimální variantou k dosažení cíle - vyjetí na nejvyšší vrchol Krušných hor (dříve Rudohoří). Ze stejného výchozího místa, Abertam, je možné naplánovat jednodenní výlet přes hornické město Horní Blatná, Vlčí jámy, v nichž je sníh i během léta, kolem Blatenského příkopu, obdoby Dlouhé stoky nebo i Schwarzenberského kanálu (viz. výlety č. 23 a 26) a třeba na rozhlednu na Plešivci (1028 m.n m.).
   Z Abertam vyjíždíme po asfaltové silnici a CT2198 do Hřebečné. Asi 1,5 km za Hřebečnou je ze silnice odbočka cyklotrasy 2198 vpravo na kamenitou cestu. Vede tudy i červená značka. Té se budeme držet prakticky až na Klínovec. Cesta několikrát změní povrch od cyklotrialového až po asfaltový, vede kolem Mrtvého rybníka, rašelinišť, Božidarského špičáku a po Ježíškově cestě.
    Asi na 12. kilometru dorazíme do nejvýše položené obce ve střední Evropě, Božího Daru (1028 m.n m.). Červená značka zde odbočuje vpravo mezi domy a, přesto že není vyznačena, vede po sjezdovce vzhůru na kopec Neklid. Stoupání není nijak zvlášť prudké. Dál se jede lesem až k silnici na vrchol Klínovce. V tomto místě je lepší červenou značku opustit a závěrečných pár stovek metrů absolvovat po asfaltu.
Vrchol Klínovce se nachází v nadmořské výšce 1244 m. Nachází se zde uzavřený hotel s nepřístupnou vyhlídkovou věží a nepřístupná telekomunikační věž Českých radiokomunikací. Na vrchol vede z Jáchymova (Černého potoka) jednosedačková lanovka dlouhá 1685 m, na níž je umožněna doprava kol. Možnosti občerstvení jsou na tak významný bod mizivé. Alespoň že je z vrcholu nerušený rozhled do všech stran.
   Pro cestu dolů zvolíme jednu z červených značek a zamíříme do Božího Daru. Z Božího Daru sjíždíme po hlavní silnici č. 25 na Jáchymov. V zatáčce, odbočce na Abertamy, se dáme vpravo ještě asi 500 m po silnici a pak odbočíme vpravo do lesa. Je zde most přes potok. Stoupáme k rozcestí Pod Špičákem, kudy jsme již jednou projížděli. Po pár desítkách metrů ale odbočíme vlevo na žlutou značku. Široká písčitá lesní cesta se vlní, ale je přímá. Dojedeme po ní až k asfaltové silnici do Abertam a to už je téměř konec výletu. V tomto místě je možné pokračovat přes cestu rovně na Plešivec s jeho rozhlednou.
klínovec-mapka

Občerstvení: Boží Dar, Klínovec, Abertamy
Délka trasy: 34 km
Nejnižší místo: Abertamy (880 m)
Nejvyšší vrchol: Klínovec 1244 m.n m. (nejvyšší vrchol Krušných hor)
Převýšení: 748 m  profil
Povrch: 80 % asfalt, 20 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 5,5 hodiny
Průměrná rychlost: 13,6 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, sjezdy, rozhledy


27. Brdská vrchovina - odjeto
Popis trasy: Rožmitál pod Třemšínem (dále po červené značce KČT) - Voltuš (dále po žluté) - mohyla J.J.Ryby - Štadruž (modrá) - Pod Třemešným - Kobylí Hlava - Třemšín (dále po žluté) - Pod srázem - Dlouhá - Na Burku - Nad Maráskem - U Dívčí studánky - Dolní Borovno - Borovno - Číčov (dále po neznač.) - Hořice (žlutá) - Trokavec (CT2273) - zpřístupněnou zónou vojenského výcvikového prostoru Jince) - Padrťské rybníky - Nepomuk - Praha (862 m.n m.) - Nepomuk (CT8190) - Rožmitál pod Třemšínem
(54 km)
Trasa

   Z Rožmitálu p.T. vyjedeme po červené značce směrem na Voltuš. My jsme ji na chvíli opustili a jeli stále po silnici. Ve Voltuši jsme se napojili na žlutou značku KČT a stále do kopce a s malou odbočkou k mohyle Jakuba Jana Ryby (autora České mše vánoční) jsme na ní vydrželi až k rozcestí Štadruž. Tady se odbočí doleva a už po modré značce se sjede k silnici. Odbočku na modrou je třeba si hlídat :-). Vcelku pohodovou lesní cestou se dostaneme až na vrchol Třemšín (827 m.n m.). Není tu žádné občerstvení, jen lehce ztrouchnivělá rozhledna; bohužel jsou vrcholky stromů již nějaký ten rok vyšší, než vyhlídková plošinka.
Námi projetá trasa z vrcholu Třemšín vedla po žluté značce. Prvních pár set metrů vede ale trochu náročným kamenitým terénem. Proto by bylo možná lepší jet po modré značce směrem na Vrchy, ale na rozcestí Pod Třemšínem přejet na červenou značku a dojet k rozcestí Dlouhá. Odtud už pak po žluté značce na zajímavý skalnatý vrchol Nad Maráskem. Následuje cca 4,5 km dlouhé klesání do Borovna, kde se na rozcestí u silnice nachází první dnešní restaurace (zhruba 22. kilometr). Po silnici a cyklotrase 2147 dojedeme do Čížova. Zde bych doporučoval pokračovat po silnici a žluté značce KČT do Hořic. Námi projetá zkratka přes pole není příliš vhodná, rozhodně ne za vlhkého stavu. Po žluté až do Trokavce, kde opustíme žlutou značku a necháme se vést značením cyklotrasy 2147. Asi po 1,5 km přijedeme k lesu, jehož okraj je současně hranicí vojenského výcvikového prostoru Jince. Průjezd po cyklotrase je od 1.6.2008 možný (SO, NE, svátky), nesmí se z ní ale nikam uhnout. Připomínají to každých 100 metrů výstražné tabule po obou stranách cesty resp. pěšiny. Pohodová cesta nás dovede na hráz Padrťských rybníků. Cyklotrasa se pak dále klikatí lesem, ale je zatím perfektně značena.
   K samotnému výjezdu na vrchol Praha (862 m.n m.) se musí překročit hranice volně přístupného prostoru. Za tímto účelem se musí zažádat nejméně měsíc předem o vyjádření Středisko obsluhy výcvikového zařízení Brdy a s tímto vyjádřením zažádat o povolení vstupu přednostu ÚÚř VÚ Brdy. Žádost musí obsahovat mapu se zakreslenou trasou, seznam osob (č.OP, bydliště, r.č.), datum akce a trasa nesmí vést přes dopadové plochy. Mapu aktuálně zpřístupněných oblastí je možné najít na vojujezd-brdy.cz na Úřední desce.
   Z Nepomuku (není to TEN Nepomuk Jana Nepomuckého) vede na vrchol samozřejmě neznačená šotolinová cesta. Na vrcholu byla roku 1999 zahájena stavba věže pro hydrometeorologický radiolokátor. Jedná se o protějšek radaru stejného účelu, který stojí na vrcholu Skalky v Drahanské vrchovině - viz. výlet č. 24. Tvoří náhradu za dříve využívaný radar v Praze-Libuši z roku 1971. Z vrcholu existuje varianta jinou trasou zpět do Nepomuku. Z něho můžeme jet po CT8190 až do Rožmitálu, jen je nutné si hlídat odbočku ze zelené značky ve sjezdu k obci Buková :-). Pak už jen jednou do kopce a pak stále dolů do Rožmitálu.
brdy-mapka

Občerstvení: Borovno, Číčov, Nepomuk, Rožmitál pod Třemšínem
Délka trasy: 54 km
Nejnižší místo: Rožmitál pod Třemšínem (520 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Praha 862 m.n m. (druhý nejvyšší vrchol Brdské vrchoviny)
Převýšení: 880 m  profil
Povrch: 50 % asfalt, 50 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7,5 hodiny
Průměrná rychlost: 12,8 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, sjezdy, rozhledy


28. Blaník - odjeto
Popis trasy: Ratměřice (dále po silnici) - Odlochovice (dále zelená KČT) - Šlapánov - Roudný - Předbořice - odb. k Dolejšímu Mlýnu (neznač.) - Dolejší Mlýn (červená) - Hrajovice - Býkovice - Malý Blaník (580 m.n m.) - Rozc. tří červených (neznač.) - U Chýše (červená) - Velký Blaník (638 m.n m.) - Louňovice pod Blaníkem (CT112) - Libouň - Zvěstov - Ratměřice
(35 km)
Trasa

   Jako výchozí bod byly zvoleny Ratměřice. V této obci se totiž nachází zámek s parkem, ve kterém rostou dvě sekvoje obrovské. Letos byly staré přes 150 let a vysoké 45 metrů. Údajně jsou to nejvyšší sekvojovce u nás. Až se budete v závěru trasy blížit k Ratměřicím, nezapomeňte sledovat linii stromů před sebou: tři vrcholky zcela jasně převyšují ostatní stromy kolem sebe.
   Z Ratměřic si najdeme zkratku kolem zřejmě bývalého JZD na Odlochovice. Do Odlochovic se krásně klesá alejí. V Odlochovicích najedeme na zelenou značku KČT a té se budeme držet dalších cca 6 kilometrů. Hned po výjezdu na první kopeček máme možnost se kochat výhledem na vrchol Velkého Blaníku, který neomylně poznáme podle siluety netradiční rozhledny na něm stojící. Cestou pojedeme kolem bývalého zlatého dolu Roudný, který patří mezi nejdéle využívané zlatonosné lokality. Za ním vede trasa po poli a není to dnes naposledy. A vlastně ani poprvé. V celém tomto úseku si musíte dobře hlídat zelenou značku. Projedeme kolem předbořického rybníčku a po necelém kilometru opustíme zelenou značku, když odbočíme doleva na příjezdovou cestu k bývalému Dolejšímu mlýnu. Přes potok Blanici vede úzká lávka, která se dá zdolat i v sedle. Za usedlostí vystoupáme k poli, které musíme překonat, abychom se dostali na silnici Kamberk - Hrajovice. Variantou je neodbočit ze zelené, ale jet po ní až do Kamberka a v něm odbočit vlevo na Hrajovice.
V této chvíli už sledujeme červenou turistickou značku přes obce Hrajovice, Rejkovice a Býkovice. Za Býkovicemi, za rybníčkem s naučným zastavením, budeme odbočovat doleva do lesa, stále po červené značce. Po chvíli kličkování mezi stromy po jehličí nás čeká stoupání na Malý Blaník (580 m.n m.). Pod vrcholem se nachází kaple sv. Máří Magdaleny. V rámci reforem Josefa II., který se snažil podřídit církevní život svému vlivu (a ne naopak, jako tomu bylo dosud), byly od roku 1783 zrušeny poutě na tento vrchol a kaple začala chátrat. Další oživení přinesl až rok 1887.
Ale to je "jen" Malý Blaník. Naším hlavním cílem je Velký Blaník, neboť "Čím jest lidu českému na severu Čech hora Říp, tím v jihovýchodních Čechách jest mu vrch Blaník." Z Malého Blaníku sjedeme po červené k silnici kousek za Louňovicemi p.Bl., která vede mezi oběma Blaníky. Dáme se po ní vpravo, mineme odbočku červené značky do lesa k vrcholu a jedeme ještě něco přes půl kilometru, než odbočíme doleva do lesa na neznačenou lesní cestu. Jedeme po ní tak dlouho, než narazíme na křížení se zelenou značkou, po níž se pak dáme doleva. Pomalu začínáme stoupat a než dojedeme pod závěrečné dřevěné schody na Blaník, máme toho docela dost. Zbývá vytlačit pár desítek metrů kolo podél schodů (spíš přírodně upravený terén) na vlastní vrchol dne - Velký Blaník.
   Na vrcholu Velkého Blaníku (638 m.n m.) se nachází zajímavá dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky, v jejíž patě je příjemná možnost občerstvení. Informace o rozhledně jsou třeba zde.
Pro cestu dolů jsme zvolili pokračování červené značky do Louňovic pod Blaníkem. Zpočátku je naprosto jasné, že i zde jsou kamenná moře a různé skalní výčnělky, proto je prvních pár stovek metrů lepší kolo vést zejména s ohledem na ostatní turisty. Dole pod Blaníkem narazíme na dříve míjený rozcestník, u něhož je položen kámen Václava Klause se slovy:
Zde Václav Klaus zanechal stopu
"Rytíři, hrrr na Evropu
květen 2005"
Památná slova, která by si měl promyslet každý obyvatel České republiky.
Pokračování dnešní vyjížďky už je jen po asfaltu po cyklotrase č. 112 přes Louňovice, Libouň, Zvěstov do Ratměřic.
blaník-mapka

Občerstvení: Odlochovice, Velký Blaník, Louňovice p. Bl., Libouň, Ratměřice
Délka trasy: 33 km
Nejnižší místo: Louňovice pod Blaníkem (390 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Velký Blaník 638 m.n m.
Převýšení: 640 m  profil
Povrch: 60 % asfalt, 40 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin
Průměrná rychlost: 11,8 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: zajímavá krajina


29. Oderské vrchy - odjeto
Popis trasy: Kozlov - pramen Odry - Fidlův kopec (680 m.n m.) - Strážisko - Velká Střelná - Smilov - Město Libavá - Domašov n. B. - údolí Bystřice - Smilov, žel.st. - Velká Střelná (Pozorovatelna) - Nová Ves nad Odrou - Zelený kříž - Kozlov
(63 km)
Trasa

   Psáno v roce 2010
Tento výlet se liší od ostatních zde popsaných možností přístupu. Téměř celá trasa se nachází ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá, který je posledních 17 let přístupný pouze 1. května, a to jen v rámci turistické a cyklistické akce Bílý kámen.

   Pohyb ve vojenském prostoru (vojenském újezdu) je možný pouze po vybraných cestách. Každý účastník dostane po zaplacení vstupného mapu vojenského prostoru a blízkého okolí s vyznačenými povolenými trasami. Tyto trasy jsou značeny bílými fáborky a na křižovatkách jsou umístěny srozumitelné směrovky s mapkou. Z tohoto důvodu je zbytečné, aby zde byl uveden podrobný popis projeté trasy. Podmínky ke vstupu se mohou měnit. V roce 2010 např. začala pro cyklisty platit povinnost mít na hlavě cyklistickou přilbu. Proto je nutné, aby si každý před odjezdem přečetl pokyny pořadatelů na stránkách www.akcebilykamen.cz. Zde jsou také popsány zajímavosti a aktuálně pořádané doprovodné akce, vztahující se k životu ve vojenském prostoru a zaniklých nebo ještě existujících obcích.
oderské-mapka

Občerstvení: Město Libavá, Domašov n. B., Pozorovatelna, Zelený kříž, Kozlov
Délka trasy: 63 km
Nejnižší místo: Smilovský mlýn (400 m.n m.)
Nejvyšší vrchol: Fidlův kopec 680 m.n m.
Převýšení: 1000 m  profil
Povrch: 80 % asfalt, 20 % nezpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6,5 hodiny
Průměrná rychlost: 15,6 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: nepřístupný prostor, snadný terén


30. Rychlebské hory - odjeto
Popis trasy: Větrolam (dále po červené) - Smrk (1125 m.n m.) (dále po zelené) - Brousek - Císařská lov. chata (dále po červené) - Petříkov - Větrolam
(22 km)
Trasa

   Trasa patří sice mezi nejkratší, přesto by nebylo dobré ji podceňovat.
   Výchozím bodem je bývalá chata VUT nad Ramzovou, abychom si ušetřili stoupání po asfaltu. Z parkoviště se začíná hned do kopce po sypané příjezdové cestě kolem chaty. Nad ní se napojíme na červenou značku a začneme ostře stoupat kolmo na vrstevnice. Některé úseky není téměř možné ustát. To trvá jen ale asi 2 kilometry, pak se terén umoudří a vcelku v poklidu vystoupáme až na vrchol Smrku. Vlastní vrchol ale není u rozcestníku na hranicích, kde je zastřešené posezení, ale o půl kilometru dříve, na mýtině.
Na rozcestí Smrk-hraničník odbočíme vlevo na zelenou značku. Po chvíli se na rozdvojení cest značka ztratí - je potřeba jet spíše vlevo, ne více do kopce vpravo. Přijde úsek přes rozmáčenou louku, kde se osvědčí řidičský talent a dobrý vzorek na pláštích nebo vodotěsné boty. Na křižovatce zelené značky s červenou se dáme vlevo a čeká nás prudší sjezd do Petříkova. Tady je vlastně jediná možnost občerstvení na této krátké trase. Po asfaltové silnici sjíždíme stále dolů, musíme si ale hlídat odbočení červené značky vlevo do kopce a za chvíli jsme na parkovišti.
rychlebské-mapka

Občerstvení: Petříkov
Délka trasy: 15 km
Nejnižší místo: Petříkov 760 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Smrk 1125 m.n m.
Převýšení: 517 m  profil
Povrch: 90 % pěšina, 10 % asfalt
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 5 hod.
Průměrná rychlost: 8,3 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: prudké výjezdy, prudké sjezdy, technicky náročný terén


31. Český les - odjeto
Popis trasy: Babylon (dále po zelené značce KČT) - Pec pod Čerchovem - Výhledy (dále po modré) - Capartice - Skalky na Sádku (dále po červené) - Haltrava - Škarmanka - Malá skála - Vranovské sedlo - Starý Herštejn - Vranovské sedlo (dále po CT36) - Nemanice - Lísková (dále CT36+modrá) - Nad Basilovým mlýnem (dále po CT36) - Čerchov (1041 m.n m.) (dále po zelené) - Tři znaky - Býv. Bystřice (dále CT36) - Babylon
(59 km)
Trasa

   Pohoří Český les je pokračováním Šumavy, z jejího severovýchodního konce, v oblati Domažlicka. Jeho vrcholy jsou v průměru o 300-500 metrů nižší. Po zkušenosti se Šumavou ale musím říct, že sice možná jsou nižší, ale rozhodně strmější.
   Český les je protkán sítí značených turistických tras i cyklotras a tak nebude problém popisovanou trasu pozměnit.
Začíná se v Babylonu, turistickém středisku s řadou hotelů a penzionů. Babylonské tenisové kurty s blízkým občerstvením Sauna byly oblíbeným místem kytaristy a zpěváka Karla Zicha. Najdeme zelenou turistickou značku směr Pec pod Čerchovem na cyklostezce podél hlavní silnice a lesem, už po pěšíně, pěkně po rovince vyjedeme. Přijde jeden kopeček a před vrcholem je ne příliš dobře viditelná odbočka zelené značky vpravo. Nebo jeďte ještě kousek rovně, kolem závory na silnici, vpravo a sjedete do Pece pod Čerchovem po silnici. Zelená značka nás pak zavede na Výhledy, odkud je pěkný výhled do roviny pod projížděným pohořím. Stojí zde pomník J. Š. Baarovi, chodský básník a spisovatel. Z Výhledů pojedeme po modré značce do Capartic, což není nic než pár chat, a změníme značku na červenou. Následuje pěkná cesta lesem, ne příliš nahoru a dolů, přes Skalky na Sádku, Haltravu, Škarmanku až na Vranovské sedlo, k asfaltové silnici. Odsud můžeme udělat odbočku (no teda jede se rovně přes cestu) ke zřícenině hradu Starý Herštejn. Cesta je poměrně náročná a dohromady tam i zpět to budou skoro 4 kilometry. Nemyslím, že by bylo nutné tam jet.
Na Vranovském sedle začíná asfaltová anabáze, která vydrží až na Čerchov. Nejdříve téměř nepřetržitě sjedeme až do Lískové k hraničnímu přechodu a protože jedeme na vrchol, dokonce nejvyšší, je jasné, že všechno budeme muset zase vystoupat. V Lískové jsou asi dvě restaurace, kam jezdí Němci na jídlo, když se jim nechce vařit a tomu jsou přizpůsobeny i ceny. Za benzínovou stanicí, přímo proti křižovatce při příjezdu z Nemanic, je silnička, která začíná nemilosrdně stoupat tak příkře, že pro někoho bude lepší i šlapat vedle kola. Je zde i pár klesání, ale stoupáni na těchto 7 kilometrech zcela logicky převažuje. Pod Čerchovem začíná houstnout síť cest, zřejmě bývalých vojenských, takže je lepší mít s sebou mapu.
   Vrchol Čerchova naštěstí umí odměnit unavené poutníky všeho druhu, protože je zde hezká a bytelná kamenná rozhledna, tzv. Kurzova věž, vysoká 25 metrů. Stojí zde od roku 1905, ale již v roce 1894 zde Klub českých turistů postavil rozhlednu dřevěnou. Vedle kamenné rozhledny stojí bývalá vojenská radiová věž, která má zajímavý tvar, připomínající věž na Poledníku. My jsme ale jako první zamířili do hospody a po vykonané práci nám bylo úplně jedno, v jakém je stavu. Výběr jídel je až neuvěřitelný a jídelníček je i v češtině.
   Rozhlednu na Čerchově jsme viděli už ráno z Babylonu a nebylo by nic snazšího než sjet dolů do výchozího místa. My jsme ale chtěli vidět ještě Tři znaky, místo, kde se stýkaly tři území: Bavorsko, Čechy a Falcko. K tomu je nutné sjet z Čerchova po příjezdové silnici, ale pozor: hned v první pravotočivé zatáčce je třeba odbočit spolu se zelenou značkou. K samotným Třem znakům vede stezka, po které se nesmí jet na kolech. Ono to částečně ani nejde. Od Třech znaků pokračujeme stále po zelené zpět na lesní cestu, ze které ale zelená asi po 1 km odbočuje doprava do lesa. Z následujícího úseku budou mít radost pouze DH jezdci a šílenci. Trasa není určena pro jízdu na kole, není tak ani značena v mapě. Normální lidé slezou z kola a příkrý kamenitý svah sejdou. Podobný úsek je na trase do Bývalé Bystřice ještě jeden. V B. Bystřici odbočíme vlevo a po necelém 1 km vpravo na CT36. Zbývající úsek asi 9 km je s asfaltovým povrchem. Popisuje se jen těžko, protože rozcestí v lese nejsou pojmenována a nejsou zde ani žádné osady - jde přece jen o bývalý vojenský prostor. CT36 se změní na CT2014 a závěr do Babylonu patří zelené značce.
   Nevýhodou této trasy je značná fyzická náročnost. Zanedbatelné není ani minimum občerstvení po cestě. Někomu by mohla připadat i zbytečně moc technicky náročná. Všem nám ale připomněla legendární trasu na Lysou horu (viz. číslo 1), kdy také od počátku Lysou horu vidíme, ale stále se nepřibližujeme. Nedoporučuju jet na Starý Herštejn a změkčilým a normálním povahám ani na Tři znaky kvůli nesjízdnému terénu.
český les-mapka

Občerstvení: Lísková, Čerchov, Babylon
Délka trasy: 59 km
Nejnižší místo: Babylon 390 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Čerchov 1041 m.n m.
Převýšení: 1538 m  profil
Povrch: 40 % pěšina, 50 % asfalt, 10 % zpevněný povrch
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 10 hod.
Průměrná rychlost: 10,5 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: prudké výjezdy, prudké sjezdy, technicky náročný terén


32. Plzeňská pahorkatina - odjeto
Popis trasy: Kdyně (dále po neznač.) - Starý Dvůr (CT2194) - Prudice (žlutá KČT) - Úlíkov - Kněžská Hůrka - Netřeb - Kanice (dále po neznač.) - Všepadly (dále po CT2042) - Úboč - Němčice (dále po CT2194) - Mezholezy (dále po CT2051) - U Sloupku (dále po zelené) - Koráb (772 m.n m.) - Pod Korábem (dále po žluté+CT2051) - silnice 184 (dále po CT2042) - Kdyně
(41 km)
Trasa

   Jestliže na západ od Domažlic byl cíl cesty na Čerchov, pak zhruba ve stejné vzdálenosti na východ od nich leží další cíl. Je jím nejvyšší vrchol Plzeňské pahorkatiny - Koráb.
   Kdyně je tím nejlepším startovním místem pro výlet do okolí. Výraz "pahorkatina" výstižně charakterizuje krajinu a téměř na každém kopečku je zřícenina hradu. Nejlépe na Náměstí najdeme ulici Americkou a žlutou turistickou zančku. Z Americké odbočíme na Dělnickou směr Starý Dvůr. Za posledními kdyňskými domy pokračujeme po tečně ze silnice po úzké silničce po úbočí. Po 2 km dojedeme na rozcestí, kde jsou u domu dva významné stromy - letité duby. Pokračujeme rovně, už po CT3. Po příjezdu na silnici od Nového Dvora odbočíme vpravo a stále po asfaltu jedeme po CT2194. Asi po 2,5 km kříží silnici žlutá značka, po které jsme jeli my. Doporučuju ale jet dalších 1,2 km na rozcestí a dát se vlevo do kopce na Úlíkov. Je to mnohem lepší varianta. Úlíkovem se projede za stálého stoupání, jen asfalt se změní na polní a lesní cestu, již před ním jsme přibrali žlutou značku. Žlutá značka vede následně kolem zříceniny hradu Netřeb až do Kanic. Nám se ale stalo, že jsme hradní torzo zcela přehlédli a zjistili to až v Kanicích. Také turistické značení v této oblasti má k dokonalosti daleko, protože řada značek chybí.
Pokud už jsme teda v Kanicích, jedeme po silnici do Únějovic, Všepadel, Úboče a Němčic. V Němčicích sjíždíme z kopce, dole odbočíme vlevo a asi po 150 metrech vpravo po CT2194. Ta nás zavede cestou mezi poli do Mezholez: při výjezdu na "hlavní" silnici odbočíme z kopce vpravo dolů. V Mezholezích pak už začíná stoupání, které potrvá až na Koráb, což je v této chvíli nějaké 4 km. Z Mezholez jsme po 3,1 km na rozcestí U Sloupku, které je ve výšce 675 m.n m. a nám tedy na posledním kilometru stoupání toho dne zbývá nastoupat zbylých 97 metrů. Vzpomínáme na včerejší Čerchov, kde bylo závěrečné stoupání velmi podobné tomuto.
   Vrchol Korábu (772 m.n m.) je opět odměnou. Stojí zde zajímavá rozhledna, nahoře prosklená. Dole v restauraci dostanete za 20 korun klíč od dveří do rozhledny a mapku horizontu. Vyhlídková gondola je trojboká, vysunutá tak, že jeden vrchol trojúhelníka je ukotven do tubusu se schody, takže na sever je trochu obtížnější rozhled. Nahoru vede 144 schodů.
Z časových důvodů jsme vynechali zřejmě nejzajímavější část zamýšleného výletu přes Nový Herštejn, Příkopy a Rýzmberk. Zato jsme si užili sjezd serpentinami po silnici č. 184, která nás zavedla přímo na horní konec Náměstí ve Kdyni.
   Utkvělo mi v paměti skutečně nevídané množství cedulí a tabulek, co všechno bylo postaveno s pomocí Evropské unie a jejich slavných fondů, které přerozdělují peníze, vybrané od členských států. Realita je bohužel taková, že v celkovém součtu nedokážeme z různých příčin dostat zpět ani to, co do Unie vložíme i přesto, že zrovna v roce 2010 je bilance kladná. Samozřejmě i ten aparát něco, a to dost, stojí. Počínají se také množit obvinění z rozkrádání dotačních fondů, což je logický důsledek přerozdělování, jinými slovy správy cizích peněz. Kdybychom si jako stát řídili sami, co budeme financovat, nemusely by krajinu zaplevelovat tyto pomníčky, spolu s modrými vlajkami tak připomínajícími dobu nedávno minulou. Jen ty vlajky bývaly červené. Jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat, než se jim budeme moci smát stejně, jako se usmíváme nad sousošími reálného socialismu.
plzeňská pahorkatina-mapka

Občerstvení: Kanice, Koráb, Kdyně
Délka trasy: 41 km
Nejnižší místo: Kanice 440 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Koráb 772 m.n m.
Převýšení: 897 m  profil
Povrch: 80 % asfalt, 20 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6,5 hod.
Průměrná rychlost: 13,3 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: sjezdy, zajímavá krajina


33. Pavlovské vrchy - odjeto
Popis trasy: Nové Mlýny (dále po červené značce KČT) - Bulhary (červená KČT+CT5043) - Lednice (CT412) - Janův hrad (zelená KČT) - Valtická alej, rozc. (neznač.) - Apollonův chrám (žlutá KČT) - Lednické rybníky (červená KČT) - Chrám Tří Gracií - Svatý Hubert - Dianin chrám - Valtice (modrá KČT) - Hlohovec - Sedlec - Mikulov (červená KČT) - Turold - Klentnice - Soutěska - Pod Děvínem (518 m.n m.) - Dívčí Hrady - Pavlov (CT5043) - Milovice - Nové Mlýny
(62 km)
Trasa

   Pavlovské vrchy jsou největším moravským vápencovým bradlem a současně nejmenším moravským pohořím. Ačkoliv se to nezdá, patří ke Karpatům - jsou jejich nejzápadnějším výběžkem. Nejvyšším vrcholem je Děvín s nadmořskou výškou 550 m.n m. V Pavlovských vrších se nachází chráněná krajinná oblast Pálava. V našich podmínkách je naprosto ojedinělou kombinací vápencového podloží a teplého a suchého klimatu na jihu naší republiky. Nejatraktivnější jsou části kolem nejvyššího vrcholu Děvína, v této oblasti nelze ale zapomínat ani na rozlehlý Lednicko-Valtický areál, kde se nachází nespočet zajímavých staveb a atrakcí. Níže popsaná trasa je jednou z variant, jak vidět hodně z toho, co zdejší kraj nabízí; zdaleka však ne všechno. Je to rovněž kraj Bobulí (2Bobulí) a řady jiných filmů.
   V Nových Mlýnech je snadné zaparkovat přímo u cesty, kde prochází červená turistická značka. Cesta se po chvilce změní na pěšinu vedoucí po náspu na louce. Před obcí Bulhary se přejede na asfalt, pak přes most a následných 5 kilometrů se jede po asfaltové silničce v mokřadních lesích až do Lednice. Silnička vyústí prakticky přímo před branou do areálu Lednického zámku, který si určitě zaslouží návštěvu. Kromě zámku se nabízí prohlídka tropického skleníku, akvária s živočichy z jezera Malawi, zámeckého parku, minaretu, možnost podržet si na ruce dravce a i pro cyklisty některé další lákadla.
   Následně je vhodné pokračovat vně zdi parku po silnici a na první odbočce vpravo odbočit vpravo k Janovu hradu. Stále po asfaltové silnici, zde už jen s minimálním provozem, dojedeme po cca 3 km k novodobé zřícenině Jana Lichtenštejnského (více třeba zde: www.pruvodce.com/januvhrad/). U Janova hradu je i malý stánek s občerstvením.
Od Janova hradu pokračujeme nejdříve přes dřevěný most přes Starou Dyji, až přijedeme k rozcestníku. Pokračujeme po zelené turistické značce lužními lesy až k rozcestníku Valtická alej. Zde opustíme zelenou značku odbočkou vpravo a po pár stech metrech se ocitneme už v jiném prostředí. Za chrámem Apollo sice ještě pojedem kolem rybníků, půda je zde již ale o poznání sušší. U Tří Grácií už projíždíme dubovými háji a borovicovými lesy, kde za pěkného teplého počasí můžeme vychutnat jejich vůni, připomínající jižní státy Evropy. Za Třemi Gráciemi pojedeme ještě kolem sochy svatého Huberta a empírového zámečku Dianin chrám, zvaném též Rendez-vous. To už jsme blízko města Valtice, které je významově rovnocenné s Lednicí. My ho ale mineme, najedeme na asfalt a po průjezdu Hlohovcem jsme za chvíli u rybníka Nesyt. Tento rybník je největší na Moravě a sedmý největší v republice. Téměř tři a půl kilometru pojedeme kolem jeho delší strany až do Sedlece. Za Sedlecem přijde první dnešní stoupání. Po asi kilometru a půl se ocitneme na vrcholu v osadě Na Mušlově. V době naší vyjížďky zde byla špatně vyznačena trasa modré značky, která vede do uzavřeného soukromého objektu, hlídaného psy. Správný průjezd vypadá tak, že po příjezdu do osady nejprve zahneme doprava a pak opět doprava mezi domy. Cestička se pak stáčí mírně vlevo, pak začne klesat. Dojedem k poli, dáme se vlevo, stále z kopce, až přijedeme k vedlejší silnici Mikulov - Lednice, kterou překřížíme u Mušlovských rybníků. Zde se napojíme na modrou značku a za stálého mírného stoupání mezi vinicemi přijedeme k Mikulovu.
   Mikulov je další město, které stojí za návštěvu, a určitě na více než jeden den. Namátkou: jeskyně Turold, Stolová hora, svatý Kopeček, Kozí hrádek a přímo ve městě zámek, Dietrichsteinská hrobka, náměstí a nespočet objektů, souvisejících s vinařstvím. My ho proto poznáme jen okrajově a raději se zaměříme na stoupání v délce nějakých 3 kilometrů, až na počátek Klentnice. V Mikulově a nad Klentnicí se natáčely záběry pro dětský film s horolezeckou tématikou Třetí skoba pro Kocoura. Dostaneme se do výšky 360 m.n m., které průjezdem Klentnicí ztratíme a dostaneme se do výchozí výšky asi 320 m, a to u odbočky červené značky ze silnice. Zde vstoupíme do CHKO Pálava. Přes rozcestí Soutěska stále stoupáme po červené značce, ovšem nesmíme na kolech jet, poněvadž to nedovolují pravidla pohybu v CHKO. Až na kótu Pod Děvínem (518 m.n m.) to znamená pěšky 2 kilometry, a až k hranici CHKO nad Pavlovem to je dalších 2,5 kilometru. Terén je k vedení kola příhodný, takže je nutné počítat pouze se snížením rychlostního průměru zaviněným chůzí. Nesmíme zapomenout udělat malou odbočku na zříceninu Dívčí hrady nebo též Děvičky (418 m.n m.).
Pak už zbývá jen krátký úsek vedení kola z kopce, následuje sjezd do obce Pavlov až k silnici, vedoucí po jižní straně vodní nádrže Nové Mlýny. Stále po asfaltu dojedeme zbylých 5 kilometrů z Pavlova do obce Nové Mlýny.
Devin-mapka

Občerstvení: Nové Mlýny, Bulhary, Lednice, Janův hrad, Hlohovec, Mikulov, Klentnice, Pavlov, Milovice
Délka trasy: 62 km
Nejnižší místo: Nové Mlýny 165 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Pod Děvínem 520 m.n m.
Převýšení: 655 m  profil
Povrch: 80 % asfalt, 20 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,25 hod.
Průměrná rychlost: 13,4 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: rovina, zajímavá krajina, hospody, filmová místa


34. Slezské Beskydy - odjeto
Popis trasy: Bystřice (dále CT6087) - Nýdek (dále zelená KČT + neznač.) - Velká Čantoryje (995 m.n m.) (dále červená KČT) - Velký Sošov - Velký Stožek - Bukovec (CT56+zelená) - nejvýchodnější bod ČR - Na Dílku (červená) - Girová (839 m.n m.) (neznač. + zelená KČT + CT6080)- Jablunkov (dále neznač.) - Hrádek - Bystřice
(58 km)
Trasa

   V následujících odstavcích popisovaná trasa je vhodná pro drsnější povahy. Vyskytuje se zde řada velmi strmých stoupání i klesání, nezřídka na nebezpečném povrchu. Přesto je dostatečně atraktivní díky možnosti pokořit dva nejvyšší vrcholy českých pohoří, vydat se na nejvýchodnější bod České republiky a ještě stanout na jednom ze čtyř trojmezí v ČR a to vše na jeden zátah. No, faktem je, že my jsme toto všechno nezvládli.
   Náš výlet začal na parkovišti před obecním úřadem v Bystřici u Jablunkova. Počátečních 6 kilometrů je pohodových a po asfaltu. Pak přijde odbočka vlevo ze zelené značky KČT na neznačenou lesní cestu a stoupání, které místy nelze vyjet v sedle kola. Tak tomu je nějakých 5 km. Jako odměnu si můžeme vychutnat občerstveni v Chatě na Čantoryji. Při naší návštěvě byl před chatou stánek s grilovanými specialitami a gulášovou polévkou. Nic lepšího jsme už dlouho nejedli. Využít toho doporučujeme už jen proto, že na vlastní Velké Čantoryji, nacházející se o pár set metrů dál, bude pravděpodobně plno Poláků a výběr jídel už nebude tak velký (r.2011).
   Velká Čantoryje je pro Slezany totéž co pro Čechy Blaník; také k tomuto místu se váže podobná pověst o spících rytířích v nitru hory. Z Nýdku sem vede Naučná stezka rytířská.
   Při sjezdu z Velké Čantoryje jsme ocenili volbu směru jízdy, protože rozbitý povrch pěšiny bylo rozhodně lepší sjíždět než vyjíždět.
   Následujících zhruba 16 kilometrů se nese v rytmu neustálých sjezdů a výjezdů v rozpětí 850 - 950 m.n m. Delší klesání si užijeme až za Velkým Stožkem přes Bahenec (viz. fotografie) do obce Bukovec. My jsme využili zdejšího pohostinství k restauraci pošramocené psychiky.
   V Bukovci se napojíme na CT56, vedoucí po asfaltce ke státní hranici s Polskem. Přímo před hraniční závorou, za sjezdem, odbočíme doprava na zelenou značku KČT. Jsou zde i šipky k naučné stezce Bukovec. Je lepší mít s sebou GPSku nebo vytištěný popis, abyste si ušetřili bloudění.
   Od NS Bukovec pokračujeme za stálého stoupání dál. Nám už je jasné, že na Trojmezí u Hrčavy se nám nebude chtít. Proto jsme u rozcestí Na Dílku odbočili ze zelené značky vpravo na červenou (a chvíli zelenou a žlutou) a jeli až k chatě Girová pod Girovou. Girová je se svými 839 metry nejvyšší vrchol Jablunkovského mezihoří. Přezdívá se jí "česká Fudžijama". Už nevím, kolik výškových metrů nám zbývalo od chaty na vrchol, ale je to nezapomenutelný zážitek: je to jeden z těch kopců, kde nevíte, jestli už máte jít po čtyřech nebo ještě po dvou. S koly teda těch možností zase tolik není. Ale pochopili jsme, proč tam nevede ani značka. Na druhou stranu nahoře je mapka horizontu, informační tabule a posezení. Rozhled díky okolním stromům ale není prakticky žádný.
   Sjezd z Girové (jinou cestou) je snad ještě krkolomnější než výšplh. Naštěstí po chvíli se vše vrátí do rozumných mezí a my si můžeme vychutnat asi tak pětikilometrový sjezd do Jablunkova a následný asfaltový dojezd po hlavní silnici do Bystřice.
Velká Čantoryje-mapka

Občerstvení: Chata na Čantoryji, Velká Čantoryje, Bukovec, tur.ch. Girová, Jablunkov, Bystřice
Délka trasy: 58 km
Nejnižší místo: Bystřice 375 m.n m.
Nejvyšší vrchol 1: Velká Čantoryje 995 m.n m. (nejvyšší vrchol Slezských Beskyd)
Nejvyšší vrchol 2: Girová 839 m.n m. (nejvyšší vrchol Jablunkovského mezihoří)
Převýšení: 1848 m  profil
Povrch: 75 % pěšina, 25 % asfalt
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 11 hod.
Průměrná rychlost: 10,8 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: prudké výjezdy, technický terén, prudké sjezdy


35. Povážský Inovec - odjeto
Popis trasy: Trenčianske Stankovce (dále neznač.) - Selec (zelená) - Inovec (1042 m.n m.) (dále po červené) - Ostrý vrch (modrá) - Ivanov vrštek - Kalnica - Beckov (CT2301 + 002 + žlutá) - Trenčianske Stankovce
(48 km)
Trasa

   Jestliže jsme si původně, před více než deseti lety, dali za cíl zjišťovat průjezdnost tras pro kola, pak v tomto případě musíme říct: "Tudy ne, přátelé!" Není se moc čemu divit - část v pohoří Povážského Inovce není vyznačena jako cyklotrasa a slovenské hory ve střední a západní části Slovenska mají převážně strmější sklon a jsou členitější. Škoda, že jsme takovou úvahu neprovedli ještě před výjezdem. Pokud už se přesto rozhodnete na Inovec vyjet, pak určitě zvolte výjezd ze směru od Trenčianského Jastrabia a cestou nahoru to máte i s občerstvením v Chatě pod Inovcom.
   My jsme trasu zvolili s ohledem na co nejkratší vzdálenost přesunu z předchozího místa a byl to omyl. Proto trasu z Trenčianských Stankoviec přes Selec a dále po zelené značce kolem Hradiska na Inovec nedoporučujeme. Nepředpokládám, že nás bude někdo následovat, takže ani nebudu upozorňovat, že je třeba si hlídat zelenou značku po sjezdu do údolí za kamenným mořem; tam se musí vpravo nahoru do přibližně 45° stoupání (tj. 100% :-) ), a ne jet rovně po široké lesní cestě mírně do kopce... Jinak tedy nejprve pohodová vyjížďka po asfaltu do obce Selec ihned po vstupu do lesa rázně končí velice prudkým stoupáním, které se pak snad ještě zhorší právě za zmíněnou dolinkou, oznamující počátek stoupání na vlastní Inovec. Už dávno nejedeme v sedle, ale tlačíme. Mohlo nás to napadnout: začátek trasy ve 200 m.n m., po 11 km Inovec 1042 m.n m.. To hovoří za vše. Na vrcholu Inovce není nic, kromě vrcholové knihy a oploceného vysílače. Dokonce ani výhled ne. Nyní máme za sebou asi 7 kilometrů asfaltu a 5 kilometrů tvrdého stoupání. O kousek dál po červené je ale nádherný rozhled do údolí Váhu směrem na Nové Mesto nad Váhom. Výhled je díky strmosti hor jako z letadla, v našem případě ještě umocněn nízkými, dramatickými mraky. Kdyby se v této chvíli profil tratě umoudřil, asi bychom na počáteční tlačící epizodu zapomněli.
   Nebylo tomu tak. Že hřebenovka neznamená jízdu téměř po rovině, to víme už hodně dávno. Ovšem co předvádí tady, to jsme už dlouho neviděli. Při pohledu na profil tratě se zdá, že z Inovce se pořád v podstatě klesá, jenže jsou tam i stoupáky (a hlavně ty), v nichž se prostě musí dolů z kola. Také sjezdy nejsou zrovna vhodné pro jízdu na kole, určitě ne bez odpružení a s dobrým řidičem v sedle. Tak to je asi 16 km za Inovec, kdy přijde hezké klesání do Kálnice. Těsně před ní si dokonce sjedete i sjezdovku a můžete i po trase pro downhillová kola.
   Jedním z důvodů, proč jsme jeli právě sem, byla i informace, že z této strany se nabízí obdivuhodný pohled na zříceninu hradu Beckov. Pokud jste někdy jeli po slovenské dálnici D1 z Trnavy na Žilinu, pak jste ho museli vidět. Tyčí se nad údolím na kamenném ostrohu a je to skutečně úchvatný pohled, zejména z větší dálky, kdy je jakoby vystrčený do údolí Váhu. Takže jsme se těšili a... bylo to pěkné. Předtím jsme ale museli absolvovat poslední výrazné stoupání, a tak jsme možná měli sůl v očích.
   Po sjezdu do obce Beckov zbývá posledních asi 15 km po asfaltu do výchozího místa.
Inovec-mapka

Občerstvení: Selec, Kalnica, Beckov, Trenčianské Stankovce
Délka trasy: 48 km
Nejnižší místo: Trenčianské Stankovce 200 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Inovec 1042 m.n m. (nejvyšší vrchol Povážského Inovce)
Převýšení: 1454 m  profil
Povrch: 55 % pěšina, 45 % asfalt
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hod.
Průměrná rychlost: 11,2 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: prudké výjezdy, technický terén, prudké sjezdy, výhledy


36. Šluknovská pahorkatina - odjeto
Popis trasy: Brtníky - Hrazený (610 m.n m.) - Šluknov - Lobendava - nejsevernější bod ČR - Mikulášovice - Brtníky
(58 km)
Trasa

   Bylo by hříchem nepřidat si k výjezdu na nejvyšší vrchol Šluknovské pahorkatiny ještě jedno "nej": nejsevernější bod České republiky. Přitom se nám v tomto relativně nepříliš náročném výletu podařilo projet ještě i kousek národního parku České Švýcarsko, kterému ovšem stojí za to věnovat více času.
   Z výchozích Brtníků začne silnička ihned stoupat po červené značce k železniční stanici. Projedeme kolem ní a po přejezdu kolejí se dostaneme k pastvině, kde je nutné odpojit dráty ohrady a po průjezdu je opět zaháknout. Z tohoto místa pak není příliš patrné, kudy vede značení KČT; patrně nedošlo k dohodě s majitelem pastviny. My jsme šli mírně vpravo do kopce mezi řadou stromů a pak dále nahoru k lesu a na značku jsme, po přehození kol přes dráty ohrady, narazili. Dále se pokračuje lesem po pěšině až pod vrchol Hrazeného. Zde je rozcestník, podle něhož červená značka obchází kopec vpravo po jeho úpatí, na vyhlídku vede značka ve tvaru červeného trojúhelníku (značka KČT), přičemž ta by nás vedla do kopce a mírně vpravo. My však potřebujeme přímo nahoru do kopce a když se budeme stále držet nepříliš znatelné pěšiny, dojedeme až na vrchol Hrazený (610 m.n m.). Je lepší mít s sebou přístroj GPS, protože na vrcholu žádné označení není. Pro další pokračování se musíme vrátit kousek zpět ke skalce z čedičové horniny vulkanického původu (šestihranná sloupcová struktura) a buď projedeme přes vyhlídku a dále po schodech dolů na kraj lesa, nebo se vrátíme až ke zmiňovanému rozcestníku a kopec v pohodě objedeme.
V následujícím sjezdu je nutné si hlídat červenou značku, jinak vyjedeme na silnici o pár set metrů výš, což může vyvolat zbytečné zmatení. Sjezd po asfaltu do Šluknova je příležitostí k odpočinku. Ze Šluknova se vyjíždí do kopce přes železniční přejezd s historickými závorami. Trasa je zvlněná, střídá se rozbitý asfalt s pěšinou vysypanou kamínky. Na asfalt se napojíme před obcí Lipová a to už se blížíme k nejsevernějšímu bodu naší republiky. Na asfalt najedeme až před obcí Severní. Po jejím průjezdu se brzy dostaneme k hranici, kde odbočíme doleva a jedeme po pěšině po dřevěných směrovkách s nápisy Nordkap. Tuto cestu vyznačili kupodivu Němci, nikdo z našeho státu o to neprojevil zájem. Pěšina pak klesne k potoku, kolem něhož se pak přijde až ke kýženému místu. Je zde postaven přístřešek s německým nápisem "Am Nordkap" (Na Nordkapu), naučná tabule v němčině se stručnými českými informacemi a informace o souřadnicích tohoto bodu na svépomocí vyrobené tabulce od turistů ze Vsetína a Hulína. Místo si nepleťte s norským Nordkapp - nejsevernějším bodem Evropy. (nejsevernější bod pevninské Evropy leží ale jižněji na poloostrově Nordkinn).
   Pro cestu zpět jsme zvolili tutéž cestu do Severní a dále jsme pokračovali do Lobendavy. Zde je hospoda U Hraničáře, kde si můžete dát asi nejsevernější pivo v ČR. Z Lobendavy jsme pokračovali po silnici na Dolní Poustevnu a v místní části Markéta jsme odbočili doprava do Vilémova a do Mikulášovic. Ty jsou jednak šíleně dlouhé a jednak jsou i docela zajímavé. Kromě několika kostelů, hvězdárny a bývalého větrného mlýna je tu i továrna na nože Mikov, která byla založena již v roce 1794 (!). Muzeum nožířství se buduje.
   Za Mikulášovicemi odbočíme vpravo a zakrátko opustíme asfalt. Přejedeme koleje a jsme na tzv. Pašerácké cestě (jak to tak u hranic chodí). Sjezdem se dostaneme do osady Kopec, kde na křižovatce tvaru "T" odbočíme doprava dolů po asfaltce modré značce a přes CHKO Labské pískovce se dostaneme až do žádaného NP České Švýcarsko. Jistě, jde o okrajovou část, takže nejhezčí výhledy tu neuvidíme, ale jede se hezky téměř po rovině, kolem potoka, takže jde o pohodový úsek. V Zadních Doubicích vyměníme značku za červenou a za Turistickým mostem za CT3033 a trasa také začne trochu stoupat. Samotný závěr ale patří krásnému, nepříliš dlouhému sjezdu do Brtníků.
Šluknovská-mapka

Občerstvení: Šluknov, Lobendava, Vilémov, Mikulášovice, Brtníky
Délka trasy: 58 km
Nejnižší místo: Zadní Doubice 300 m.n m.
Nejvyšší vrchol: Hrazený 610 m.n m. (nejvyšší vrchol Šluknovské pahorkatiny)
Převýšení: 1138 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 25 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7,5 hod.
Průměrná rychlost: 13,0 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, kopečky, zajímavosti (nejsevernější bod), hospody


37. Lužické hory - odjeto
Popis trasy: Kytlice - chata Luž - hranice ČR/D - Luž (792 m.n m.) - Tolštejn - Kytlice
(31 km)
Trasa

   Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách nebo taky "mezi těmi dvěma výčnělky na mapě ČR". V minulosti zde probíhaly sopečné výlevy magmatu, takže řada vrchů má charakteristický kuželovitý tvar. Naše cestování po Lužických horách bylo, jako vždy, velmi krátké a určitě by stálo za to vidět třeba Zlatý vrch, Panskou skálu z Pyšné princezny, Bílé kameny, Suchý vrch s ledovou jeskyní a další přírodní zajímavosti a města. Samotné startovní místo - víska Kytlice - také není bez zajímavostí. Měl zde například svou chalupu herec Miroslav Horníček, který je pochován na zdejším hřbitově, a jeho životní filozofie je vepsána do zdí místního kostela. V lese nad obcí se při autonehodě zabil dětský herec Tomáš Holý.
   Pokud budete sledovat námi navrženou trasu, pak prvních asi 6 kilometrů z Kytlic není vůbec špatných. Asfalt s mírným stoupáním ve stínu lesa. Kolem Bouřného se ale už musí trochu stoupat (žlutá značka), abychom pak výšku zase ztratili před stoupáním (po zelené) k chatě Luž. Ta je ještě na české straně, ale počet německy mluvících osob a německy psaných nápisů silně vzrostl. Od chaty s možností občerstvení opět o něco klesneme, a to přímo k hranici s Německem. Ihned za hraničním sloupkem vede z německé strany asfaltová cesta k hotýlku na severní straně hory Luž. To je ale jen asi 0,5 km, pak už je jen kamenitá pěšina, jejíž sklon se rychle změní (také díky povrchu a turistickému provozu) na nejetelný. Ostatně co nás čeká jsme měli možnost pozorovat od hranice. Kužel hory dával tušit zase jednou nezapomenutelné zážitky. Celé stoupání nemá příliš přes 1 kilometr, navíc je skryto mezi stromy, takže ani v letních vedrech není strádání umocněno. Bude hůř.
   Z vrcholu Luž (792 m.n m.) je krásný, úžasný, téměř kruhový rozhled - odhaduji na 300°. Není zde žádná možnost občerstvení, takže co si na oslavu zdolání vrcholu nepřivezete, to nemáte.
   Dolů na českou stranu se s výjimkou prvních 10 metrů dá celkem v pohodě jet. "Česká" pěšina na vrchol nám připomínala stoupání na Milešovku z Milešova, a to jak šířkou, povrchem a sklonem, tak typem porostu na svahu hory. Už z vrcholu Luže jedeme po červené značce KČT. Po sjezdu následuje překrásná pasáž po pískovcové pěšince prakticky po vrstevnici a poblíž státní hranice. Tak tomu je až k rozcestí Pod Ptačincem. Tady vyměníme červenou značku za modrou a začneme prudce klesat po asfaltové lesní cestě. Tím ztratíme na 2,5 km asi 200 výškových metrů. Sjezd to je pěkný. Nyní jsme ale ve 450 m.n m. v obci Lesné a máme jet na Tolštejn, který má nebetyčných 670 m.n m. Je to tedy rozdíl 220 metrů na vzdálenosti 1 km. To je stoupání 22%. Část vede po asflatu, takže ubývá jeden důvod k tlačení kola. Stín tady nehledejte. Už dlouho ze mě pot tak nelil.
   Ani hodinová přestávka na "nejlépe zachované hradní zřícenině v Lužických horách", tedy spíše v její restauraci ve venkovní části, nestačila k úplnému vysušení všech součástí oděvu, a tak je následný sjezd pěkně chladivý. Nejdříve jedeme po silnici a CT3015, na rozcestí Tolštejnská cesta přibereme ještě žlutou a zelenou značku, abychom je o kousek dál vyměnili za CT3013. Značení je tady trochu zmatečné, protože CT3013 měla podle naší mapy vést jinudy. Bude stačit, když pojedete na "Kytlice, Hraniční rybník" po CT3013, přestože dodatková tabulka hlásí, že je "cyklotrasa přes Jedlovské rybníky neprůjezdná". Na jednom z nich je totiž protržená přehrada, místo se ale dá objet a nečiní to vážné potíže.
   Asi po kilometru už najedeme na asfaltovou silnici do Kytlic, po níž jsme jeli opačným směrem už ráno. Zbývá příjemných 5 kilometrů do konce cesty.
Lužické-mapka

Občerstvení: chata Luž, Tolštejn, Kytlice
Délka trasy: 31 km
Nejvyšší vrchol: Luž 792 m.n m. (nejvyšší vrchol Lužických hor)
Nejnižší místo: Kytlice (450 m.n m)
Převýšení: 1047 m  profil
Povrch: 70 % asfalt, 20 % pěšina, 10 % rozbitý asfalt
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7,5 hod.
Průměrná rychlost: 13,0 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: prudké výjezdy, zajímavá krajina


38. Děčínská vrchovina - odjeto
Popis trasy: Jílové u Děčína - Děčínský Sněžník (723 m.n m.) - Kristinin Hrádek - Dolní Žleb - krajem pískovcových skal - Děčín - Jílové u Děčína
(52 km)
Trasa

   Děčínský Sněžník (723 m.n m.) je nejvyšším vrcholem Děčínské vrchoviny. Jde o stolovou pískovcovou horu. Náhorní plošina má rozměry asi 1,5 x 0,5 km. V blízkosti Děčínského Sněžníku se nacházejí další zajímavá místa jako například Vlčí jezero, Tiské stěny, Ostrovské skály a další.
   Start v Jílovém u Děčína má tu nevýhodu, že hned zpočátku nás čeká stoupání do kopce v délce asi 7 km. Nejdříve přijedem do osady Sněžník, odkud již vede jen úzká asfaltová silnička, kterou na vrcholuý vystřídá jen vyježděna pěšina. Z tohoto směru se octneme nejdříve u tzv. Drážďanské vyhlídky. Je nutno říct, že z okraje hory, s kolmými okraji, je výhled jako z letadla. I na dalších vyhlídkových místech po pěšině směrem k rozhledně jsou výhledy naprosto úchvatné. K povznášejícímu pocitu napomáhá i zdejší příroda, jejíž vizáž se dost liší od té pod horou.
   Jak již bylo zmíněno, na vrcholu Děčínského Sněžníku stojí rozhledna. Rozhodně není ledajaká; byla postavena v roce 1864 a jde o jednu z nejstarších kamenných rozhleden v ČR (nejstarší je z roku 1825 na Kleti). Neméně zajímavé je i to, že je zde celoroční bufet s poměrně velkými prostory a dobrým zásobováním.
   Následné klesání chvíli po červené, pak po neznačené pěšině, nás na úbočí hory donutí slézt na chvíli z kola, protože je třeba překonat několik skalek, ale zejména při cestě z kopce to nestojí ani za zmínku. Na rozcestí Pod Koňskou hlavou sjedeme opět z červené značky, dáme se doleva a vyjedeme na silnici na rozcestí Kristinin Hrádek, BUS. Po silnici s názvem "Krušnohorská magistrála" pojedeme vlevo po CT3017+CT23. V levé zatáčce pojedeme rovně a už nebudeme na asfaltu, nýbrž lesní cestě. Našim cílem bylo projet trasu se zajímavým názvem Telefonka, ale popravdě - nic zajímavého na ní nebylo. Po lesních cestách různé kvality přijedeme na rozcestí pod Kristininým Hrádkem, což byla v roce 2012 lepší restaurace. Vedle se však stavěl hotel. Kdo by si ovšem myslel, že zde najde nějakou středověkou památku, mýlil by se.
   Z Kristinina Hrádku cesta spíše klesá, ale vlní se. Našim cílem bylo se dostat k toku Labe a prohlédnout si zdejší pískovcové skály. Naplánovali jsme ji tedy přes Mlýnský rybník a rozcestí U Buku a Dolní Žleb,přívoz a dále po levém břehu Labe přes okraj Děčína zpět do Jílového.

   Nakonec jsme si ale trasu zkrátili a na rozcestí U Buku jsme jeli po žluté TZ do Maxiček, kde jsme se napojili na silnici "Krušnohorská magistrála", po níž je značena CT23. Po ní se téměř po rovině přijede do osady Sněžník. Pokud se Vám tedy nechce šlapat do kopce až z Jílového a při jednom výletu oželíte děčínské pískovcové skály nad Labem, jde si tuto trasu zkrátit z 52 km na 32 km na trase Sněžník - Děčínský Sněžník - Telefonka - Kristinin Hrádek - Mlýnský ryb. - U Buku - Maxičky - Sněžník. Tuto trasu zvládnete za 4 hodiny i s přestávkama. Výjezd na Děčínský Sněžník ale rozhodně stojí za to absolvovat.
Děčínský Sněžník-mapka

Občerstvení: Děčínský Sněžník, Kristinin Hrádek, Děčín, Jílové, Sněžník
Délka trasy: 52 km
Nejvyšší vrchol: Děčínský Sněžník 723 m.n m. (nejvyšší vrchol Děčínské vrchoviny)
Nejnižší místo: Dolní Žleb-přívoz (160 m.n m)
Převýšení: 1544 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Průměrná rychlost: 13,2 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, rozhledy


39. Novohradské hory - odjeto
Popis trasy: Pohorská Ves - Pohoří na Šumavě - Kamenec (1072 m.n m.) - Pohoří na Šumavě - Janovy Hutě - Stříbrné Hutě - Skelná Huť - Žofín - Huťský rybník - Pohorská Ves
(37 km)
Trasa

   Novohradské hory jsou zajímavé zejména svou zachovalou přírodou, protože se nacházely dlouhá léta v pohraničním pásmu. Naleznete zde pralesy, rašeliniště a horské louky. V lokalitě Za Tanky byste také údajně mohli nalézt utopené tři německé tanky ze 2. světové války.
   Naplánovaná trasa vede z Obce Pohorská ves po kvalitní asfaltové silnici, stoupající neustále až do Pohoří na Šumavě, tedy na 10 km z nadmořské výšky asi 780 m.n m. do 900 m.n m. V Pohoří na Šumavě není nic než zbořený kostel, který se zřítil v roce 1999. Z Pohoří vede zelená TZ na vrchol Kamenec (1072 m.n m.), což obnáší asi 4,5 km. Kamenec je nejvyšší vrchol Novohradských hor na české straně. V Rakousku je to pak vrch Viehberg s výškou 1112 m.n m., vzdálený asi 4 km vzdušnou čarou na JZ od Kamence. Patrně by šel vytvořit okruh z Kamence po hranici na území Rakouska do Pohoří, my jsme se ale vrátili zpět do Pohoří na Šumavě stejnou cestou a plánovali jet kolem řady místních skelných hutí (Janovy Hutě, Stříbrné Hutě, Skelnou Huť a Terčí Huť), zakládaných hrabětem Buquoyem ve druhé polovině 18. století. Cíl trasy měl být opět v Pohorské Vsi.
   Místní nás ovšem předem varovali, abychom nenechávali vozidla v Pohorské Vsi, protože je zde velké procento cikánů, kteří zde vybydleli už jednu bytovku. Nechtěli jsme riskovat a proto jsme vyjeli až z Pohoří na Šumavě. Tím se stal výjezd na vrchol Kamence vyjížďkou pro rodiny s malými dětmi (převýšení asi 170 m na 4,5 km). Navíc se přidaly i technické problémy a silný děšť, takže jsme zbytek trasy kolem hutí neprojeli.
Kamenec-mapka

Občerstvení:
Délka trasy: 37 km
Nejvyšší vrchol: Kamenec 1072 m.n m. (nejvyšší vrchol Novohradských hor)
Nejnižší místo: Stříbrné Hutě (715 m.n m)
Převýšení: 821 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Průměrná rychlost:
Hodnocení: zajímavá krajina, nenáročný terén


40. Smrčiny - odjeto
Popis trasy: Aš - Krásná - býv. obec Újezd - Most přátelství - nejzápadnější bod ČR - Trojmezí, CZ/D - Dreiländereck - Ebmath - Hranice, CZ/D - Hranice - Pastviny - Podhradí - Háj (757 m.n m.) - Aš
(48 km)
Trasa

   Pahorkatina Smrčiny (německy Fichtelgebirge) má na české straně nejvyšší vrchol Háj (757 m.n m.) a na německé Schneeberg (1051 m.n m.). Schneeberg je ale od Aše trochu z ruky, a stejně bylo pro naše účely lepší spojit výjezd na vrchol Háje s dobytím nejzápadnějšího bodu České republiky.
   Výhodné je začít na severním okrají Aše. Vede tam cyklotrasa CT2058, zprvu po asfaltu předměstím Aše, po odbočení ze žluté značky KČT po široké lesní hlinité silnici. Mineme Štítarský vrch, klesneme, vystoupáme a v klesání, téměř v údolí, odbočíme vlevo do pole. Cesta není nijak zvlášť značená, proto je dobré mít navigaci nebo dobrou mapu. Nejprve jedeme kolem památníku padlých v 1. sv. válce a po polní cestě pokračujeme dál. Po necelém kilometru v místě, kde se polní cesta rozděluje a jedna část vede mírně do kopce vpravo podél lesa, jeďte rovně dolů do jiného lesíku. Po chvíli už dojedete k Mostu přátelství nebo též Mostu Evropy, což je obyčejná lávka. Jejím přejetím se ocitnete v SRN a to je pro příjezd k nejzápadnějšímu bodu špatně. Musíte se proto vrátit asi 100 metrů zpět a z tohoto směru obočit vlevo na travnatou pěšinu. Tento úsek je ještě méně používaný než ten předchozí, nicméně vede spolehlivě k našemu cíli. Závěrečný úsek je trochu krkolomnější, protože vede po poměrně úzkém náspu mezi potokem a nižší úrovní lesa, ale to jsme už jen asi 300 metrů od jedné z dnešních met. Jakmile dojedeme na soutok dvou potoků, poznáme i podle informačních cedulí, o co tu jde.
   Stejnou trasou se vrátíme na širokou lesní silnici (tam a zpět je to asi 3 km) a pokračujeme hned stoupáním na horizont, kterému dominují větrné elektrárny (byly 3, ale teď už jsou tam asi nejméně 4). Stále po CT2058 jedeme podél hranice. Po jednom stoupání dojedeme k červené značce KČT, kde se dáme vlevo směrem na Trojmezí. Ovšem ne do obce Trojmezí, která je na druhou stranu. Hranice do Německa se překračuje po nových dřevěných chodnících. Cestu po německé části lze absolvovat celou po asfaltu nebo si vložit malou terénní etapu. My jsme jeli po asfaltu. Možnost nějakého občerstvení byla až těsně u hranic zpět do ČR, kde nějaká Němka prodávala ve stánku u silnice grilované buřty. To už máme v nohách a kolech asi 30 km a nutnost občerstvení se stává stále akutnější. V Hranicích je, zdá se, v tomto roce pouze jedna funkční restaurace. Sice příjezd šesti a následně asi dalších 15 cyklistů jediného vietnamského zaměstnance trochu zaskočil, ale do hodiny jsme své jídlo dostali. Stejně jsme čekali 3 hodiny, až přejde bouřka.
   Z Hranic jsme vyjeli po CT2057 a asi 1 km za posledním domem jsme odbočili na červenou značku do Studánky. Idylická železniční trať v lese. Následně po modré značce a pěšině jsme přijeli do Podhradí se zříceninou hradu Neuberg, který má nápadnou věž kruhového půdorysu. Následuje zhruba 3 kilometry dlouhé stoupání stále po modré značce na Háj (757 m.n m.) s Bismarckovou rozhlednou (neplést s Bismarckovou rozhlednou u Chebu). Závěr na vrchol byl asi špatně značený, ale když pojedete po sjezdovce vzhůru, neuděláte chybu.
   Bismarckova rozhledna z roku 1904 byla v době našeho výletu krátkodobě uzavřená. Informace o ní naleznete všude na internetu, jen si dávejte pozor na více objektů téhož názvu, ale s různým umístěním.
   Zbývá krátký sjezd do Aše po hlavní přístupové stezce k rozhledně. Pokud byste potřebovali, je hned v první ulici vlevo voda tekoucí z lesa, která je vhodná k umytí kol nebo nohou. Nám se po bouřce hodila výborně. Snad tam vydrží.
Smrčiny-mapka

Občerstvení: Hranice, Aš
Délka trasy: 48 km
Nejvyšší vrchol: Háj 757 m.n m. (nejvyšší vrchol české strany Smrčin)
Nejnižší místo: Wieden (D) (540 m.n m)
Převýšení: 856 m  profil
Povrch: 50 % asfalt, 40 % pěšina, 10 % lesní silnice s nezpev. povrchem
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 5 hodin
Průměrná rychlost: 12,4 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: zajímavá krajina, nenáročný terén


41. Komorní hůrka - odjeto
Popis trasy: Cheb - Bismarckova rozhledna - Komorní hůrka (503 m.n m.) - Amerika - Františkovy Lázně - Žírovice - SOOS - Třebeň - Chocovice - Jindřichov - Cheb
(46 km)
Trasa

   Na této trase je co bod, to perla. My jsme jeli zkrácenou variantu, kdy jsme si odpustili jižní větev s výjezdem na Bismarckovu rozhlednu na Zelené hoře (tato byla postavena v roce 1909). Tím se z výletu stala pohodová vyjížďka s převýšením 250 metrů při délce 34 km.
   Jen nějaké 4 km od Chebu se nachází sopka Komorní hůrka (503 m.n m.). Teprve v roce 1837 bylo ale potvrzeno, že se skutečně jedná o sopečný vrchol. Málokdo ale ví, že se o tento poznatek zasloužil i J.W.Goethe, známý jako básník, a nikoliv jako přírodovědec. Kopec je celý zalesněný, takže není nijak výrazný a není z něj ani možný rozhled. Také kvůli velmi krvežíznivým komárům.
   Dále se přesuneme do rekreační oblasti Amerika. Její součástí jsou jezero, kempy, výletní restaurace a od nedávna i malá volně přístupná ZOO v lesoparku. Odsud je to asi 2 km do Františkových Lázní. Navržená trasa nás nejprve zavede na jižní okraj lázeňského parku. Jako první přijdeme ke krytému pavilonku s Františkovým pramenem. Poblíž se nachází známá socha Františka (kopie). Originál je v městském muzeu. Po průjezdu lázeňským městem jedeme do Žírovic, kde se nachází další dnešní zajímavost: motýlí farma. V místnosti kolem vás poletují různě velcí motýli a pokud se jim líbíte (např. máte pestrobarevné oblečení), klidně si na vás i sednou.
   Od motýlů pokračujeme k další dnešní přírodní zajímavosti, rezervaci SOOS. Na jejím území se kdysi nacházelo slané jezero. Po jeho obyvatelích, rozsivkách, zde zbyly jejich schránky a tím vznikl tzv. křemelinový štít. Je to také rašeliniště a místo s výskytem mofet (vývěr oxidu uhličitého z puklin na zemský povrch, někdy nesprávně nazývaných bahenní sopky). Voda a půda zde mají roztodivné barvy. Abyste dobře využili nemalé vstupné, přečtěte si o této rezervaci předem a seznamte se s tím, co vás čeká.
   Zbývá návrat na trase asi 14 km do Chebu po asfaltové silnici. Cheb je historické město. Nezbytností je vidět historické náměstí s jeho soustavou domů zvaných Špalíček. Další aktivity už zvolí každý sám podle svého uvážení.
Komorní hůrka-mapka

Občerstvení: Amerika, Františkovy Lázně, SOOS, Cheb
Délka trasy: 46 km (34 km bez Bismarckovy rozhledny)
Nejvyšší vrchol: Komorní hůrka 503 m.n m.
Nejnižší místo: Jindřichov (430 m.n m)
Převýšení: 494 m  profil (250 m na trase bez Bismarckovy rozhledny)
Povrch: 95 % asfalt, 5 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4 hodiny
Průměrná rychlost: 15,5 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: zajímavosti, nenáročný terén


42. Středomoravské Karpaty - odjeto
Popis trasy: Koryčany - Brankovice - Hradisko (518m) - Nesovice - U Slepice (438m) - Ždánice - Babí lom (417m) - Bukovany - Koryčany
(72 km)
Trasa

   Nejvyšší vrchol Středomoravských Karpat je vlastně Brdo ve Chřibech - výlet č.11. Do Středomoravských Karpat ale patří ještě geomorfologické celky Ždánický les, Litenčická pahorkatina a Kyjovská pahorkatina. Asi nejzajímavější z těchto tří částí je Ždánický les, o kterém se můžete nejčastěji dočíst, že "Jihovýchodní, nižší část je bezlesá a přeměněná na pole a vinohrady, vyšší severovýchodní partie pokrývá rozsáhlý listnatý les. Ždánický les patří zeměpisně do karpatské oblasti, v níž zaujímá jisté výsadní postavení - ze všech u nás přítomných karpatských celků je totiž nejnižší. Maximální nadmořská výška činí pouhých 437 m."
Ano, nějak tak to je. Pokud vyjedete podle tohoto popisu z Koryčan na sever, budete nejprve projíždět méně záživnou krajinou mezi poli. To platí až po Nesovice, kde začíná lesnatá část, po jejímž projetí se objevíte v kraji vinohradů. Celkově se tento výlet dá nazvat také "Středomoravské trojvrší". A přestože maximální výšky nejsou nijak závratné, ke slovu se dostane celé spektrum vašich převodů.
   V Koryčanech je možné nechat vozidla na náměstí. Dnešní etapa je poněkud asfaltovitá a začátek je právě po něm. Vyjedeme směr Kyjov, ale na kopečku za Koryčany už jedeme rovně směr Slavkov a Nemotice. Projedeme Nemotice a za přejezdem odbočíme doprava mezi domy. Silnička přejde na travnatou pěšinu v údolí. Asi po 1,5 kilometru podjedeme železniční trať a začne stoupání podél pole. Není dobré zde jet za mokra. Následuje asfaltový sjezd do Brankovic, kde přejedeme hlavní tah na Brno, zahneme vpravo, vlevo, vpravo a jedeme stále po asfaltu směr Nemochovice a Chvalkovice. V těchto místech je vidět první dnešní výškový cíl. A to už jsme se napojili na červenou turistickou značku a držíme se jí i při výjezdu z Nemochovic, za nimiž mineme v poli stojící krásný větrný mlýn. Ve Chvalkovicích se stále držíme červené značky KČT a ta nás dovede po asfaltové silničce až na vrchol Hradisko (518 m.n m.), nejvyšší vrchol Litenčické pahorkatiny. Zde jsou dva vysílače, ale ani jeden z nich není přístupný jako vyhlídka. Docela dobře poslouží pro výhled jižním směrem altánek kousek pod vrcholem. Dolů se sjíždí do Chvalkovic stejnou cestou. Na křižovatce se dáme vpravo a sjedeme asi 500 metrů na křižovatku. Cesta rovně dolů je značena jako slepá a rozhodně to platí. Na křižovatce tedy zahneme doprava a asi po 1,5 kilometru se na křižovatce dáme vlevo na Nesovice a Uhřice. Cesta zde spíše volně klesá celých 5 km do Nesovic. Zde musíme opět přejet hlavní silniční tah Brno - Uherské Hradiště, jako předtím v Brankovicích. V Nesovicích jsme vzhledem k silně podmáčenému terénu zvolili asfaltovou variantu úseku Nesovice - U Kříže. V Nesovicích jsme proto přejeli hlavní tah rovně a po CT5029 jsme po 200 m odbočili vlevo na Snovídky. Po vystoupání v lese jsme na horizontu odbočili vpravo na lesní asfaltovou cestu a asi po 2 kilometrech jsme se napojili na výše zakreslenou trasu. V tomto místě již začíná místní největší zajímavost: ropné vrty na vrcholu kopce. Z "hlavní silnice" sice nejsou moc vidět, ale jsou jich tam desítky. Zkrátka "český Kuvajt". Na rozcestí U Kříže narazíme na červenou značku, podle níž odbočíme doprava a po 2,5 km jsme na vrcholu U Slepice, nejvyššího vrcholu Ždánického lesa. Tedy: rozcestí evidentně není na vrcholu, také zde uvedená výška na rozcestníku (423 m) je o 15 m nižší. Skutečný vrchol je pak asi 200 m dále po červené. Protože je ale celý rozlehlý vrchol zalesněný, není nic vidět ani odsud.
Nyní nás čeká klesání do Lovčic a následně Ždánic. Za mokra nedoporučuji jet po žluté značce resp. po CT5096, tzn. na rozdvojení vpravo. Spíše se držte asfaltové silnice vedoucí vlevo. Obě cesty se ještě nad Lovčicemi spojí. V Lovčicích odbočíme jednou vpravo a jsme skoro ve Ždánicích. Na jejich začátku budeme míjet místní hvězdárnu z roku 1965. Na této stavbě se mi líbí hlavně to, že byla budována velkoryse s tím, že zde bude někdo potřebovat při pozorováních i ubytovat, takže stavba je prostorově skutečně velkorysá. Na křižovatce ve Ždánicích pak jedeme směrem na Kyjov. Po příjezdu na křižovatku se silnicí č.54 Kyjov - Slavkov zahneme vlevo na Kyjov. Po celkem frekventované silnici 1.třídy stoupáme až do Strážovic. V obci začíná značení na vrchol Babí lom. Toto přibližně kilometrové stoupání je asi nejprudší z celého dne. Naštěstí je alespoň stále po asfaltu.
Na vrcholu Babí lom (417 m.n m.) stojí opět vysílač a opět je nepřístupný veřejnosti. Zato je z vrcholu pěkně vidět Pálava, která vystupuje zpoza oblých kopečku jako přízrak. Babí lom se někde vyskytuje jako "Babylon", takže se nenechte zmýlit. Je to totéž.
Sjezd z vrcholu už není po asfaltu, ale lesní pěšině, která končí prudší částí. Za mokra je to trochu adrenalin, ale dá se to zvládnout, pokud svůj stroj dobře ovládáte. Na kolech nebo po hlavě se tedy ocitneme v Sobůlkách. Ty projedem po zelené značce KČT a jsme opět na polní cestičce. A opět platí, že za mokra není dobré se do tohoto 1,5 kilometru dlouhého úseku pouštět. Jiná varianta ale prakticky neexistuje, protože jízda přes Kyjov by prodloužila o dobrých 6 km už tak dost dlouhou etapu.
Polní cesta končí u silnice Bukovany - Lovčice. Opustíme zelenou značku a dáme se vpravo do kopce do Bukovan, kde projíždíme kolem repliky větrného mlýna, jinak penzionu Bukovanský mlýn. Ve sjezdu v Bukovanech přibereme červenou značku KČT, po které pojedeme asi 2,5 km do Bohuslavic. Zde podjedeme železniční trať a zabočíme doleva po silnic směr Koryčany. Následuje přibližně 7 km po asfaltové silnici s proměnlivým stoupáním až na křižovatku nad Koryčany, kterou jsme jiným směrem projížděli na začátku. Závěrečný krátký sjezd na náměstí v Koryčanech umožní trochu oschnout.
Středněmoravské trojvrší-mapka

Občerstvení: přibližně v 15 obcích po trase
Délka trasy: 72 km
Nejvyšší vrchol 1: Hradisko 518 m.n m. (nejvyšší vrchol Litenčické pahorkatiny)
Nejvyšší vrchol 2: U Slepice 438 m.n m. (nejvyšší vrchol Ždánického lesa)
Nejvyšší vrchol 3: Babí lom 417 m.n m. (nejvyšší vrchol Kyjovské pahorkatiny)
Nejnižší místo: křiž. u Archlebova (200 m.n m.)
Převýšení: 1248 m  profil
Povrch: 90 % asfalt, 10 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 14,9 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: nenáročný terén, hospody


43. Frýdlantská pahorkatina - odjeto
Popis trasy: Nové Město pod Smrkem (po trase singltreku) - Hřebenáč část 1,2 - CT3006 - Andělský vrch (572 m.n m.) - CT3006, dále po singltreku - Lomnický most - Asfaltový traverz - Libverdská strana - Obří sud - Ludvíkovský traverz - Novoměstská strana - U Spálené hospody - Lomnický most - Rapický okruh část 4 - Nástupní - Nové Město pod Smrkem
(32 km)
Trasa

   Trasa kombinuje jízdu po singltreku s výjezdem na jinak míjený nejvyšší vrchol Frýdlantské pahorkatiny Andělský vrch (572 m.n m.). Nejvyšším bodem navržené trasy je ale rozcestí turistických tras Streitův obrázek (700 m.n m.) na trase singltreku.
   Od Singltrek Centra se nejprve jede po tzv. Nástupní stezce, která je narozdíl od všech ostatních obousměrná. Je dost široká, po rovině, akorát na rozjetí. Odbočením na Hřebenáč (lehký singltrek) na stezce přibudou zatáčky a později i mírný výjezd. Druhý den po vydatném dešti jsme díky četným kalužím získali i drsňáckou patinu, která jinak lehkému terénu příliš neodpovídá. My jsme si pochopitelně dali za cíl vyjet na jinak objížděný nejvyšší vrchol Frýdlantské pahorkatiny Andělský vrch. Proto jsme při křížení s asfaltovou cestou neradi singltrek opustili a několik výškových metrů sjeli. Na menší mýtině vlevo od silnice jsme našli nepříliš projetou lesní cestu a vrátili se trochu zpět, aby po zatočení vpravo přešla silnice do mírného stoupání na krásně vysypaném povrchu. V lesním průseku je nutné se dát vlevo do kopce, přičemž se přibližujeme hranicím s Polskem. Vrchol není nijak označen, není z něho ani žádný rozhled, protože je uprostřed lesa.
   Stejným způsobem se vrátíme na silnici a dojedeme opět do Singltrek Centra, když využijeme ještě pár stovek Hřebenáče (část Zippelbusch) k dojezdu do centra. Tady projedeme mezi rybníky po rybářské stezce, dáme se vlevo kolem rybníka a na rozdvojení pěšin spíše vpravo. Po chvíli přijedeme k silnici směřující z Nového Města pod Smrkem k hranicím. My po ní pojedeme asi 1 km a odbočíme z ní za malým "družstevním" areálem doprava na silnici se zákazem vjezdu pro všechna motorová vozidla směrem k Lomnickému mostu. Už u odbočky začíná asfaltová silnice stoupat a bude tomu tak i při Asfaltové agónii (1,3 km) a na Měděné cestě (1,0 km). Obě stezky již patří ke středně obtížnému singltreku. Toto stoupání však bude bohatě vynahrazeno při klesání již v terénu po singltreku k Hubertce. A co víc, uprostřed lesů u Hubertky je možné se občerstvit způsobem, jaký není úplně obvyklý. Zejména mám na mysli přichystané domácí ovocné koláče (např. borůvkové) nebo chleby se sádlem a pažitkou (jinak známé z cyklistických závodů). Obsluha rychlá, ceny přijatelné, místa dost.
   Od Hubertky singltrek pokračuje nadále sjezdem až k Obřímu sudu, kde je též možnost občerstvení. To bylo téměř 6 km více či méně sjezdu. Nyní se bude i stoupat, nebude toho ale moc. Jde o úseky Pod táborem, Nad Přebytkem a Winkel, dohromady 3 km. Pak už se jede asi 3 km po rovině nebo zase z kopce až k druhému centru singltreku - Nad Kyselkou. Sem je možno přijet po silnici z N.M.p.S. autem, je tu i občerstvení.
   Kdo zde neskončí, může pokračovat podle navržené trasy Novoměstskou stranou úsekem Nad Liščí farmou k Rapickému okruhu, kde po Pilařské přijede k odbočení na obousměrnou Drtírnu. Přejde hlavní silnici a obousměrnou nástupní se vrátí do výchozího Singltrek Centra v N.M.p.S.
Andělský vrch-mapka

Občerstvení: Hubertka, Obří sud, U kyselky, Singltrek Centrum, Nové Město pod Smrkem
Délka trasy: 32 km
Nejvyšší vrchol 1: Andělský vrch 572 m.n m.
Nejvyšší vrchol 2: Streitův obrázek 700 m.n m.
Nejnižší místo: Nové Město pod Smrkem (500 m.n m)
Převýšení: 872 m  profil
Povrch: 70 % pěšina, 30 % asfalt
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4,5 hodiny
Průměrná rychlost: 12,5 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: technický terén, sjezdy


44. Krkonošské podhůří - odjeto
Popis trasy: Rokytnice n.Jiz. - Hejlov (835 m) - Studenov - Pod Čertovou horou - Kořenov (viadukt a žel.st.) - Jizersko-krkonošská magistrála - Vilémov - Rokytnice n.Jiz.
(37 km)
Trasa

   Jízda na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor. Alespoň letmý pohled na železniční ozubnicovou trať Tanvald - Harrachov s největším stoupáním na tratích v ČR 58 promile. Na rozhraní Krkonoš a Jizerek přejíždí Jizeru na 25 metrů vysokém a 116 metrů dlouhém mostě z roku 1902.
   Z Rokytnice nad Jizerou se začíná ihned stoupat a ne naposledy přijde ke slovu nejlehčí převod. Každý si nejpozději nyní uvědomí, že to převýšení 1550 metrů na 37 kilometrech bude znát. V prvních 6 km na Hejlov asfalt prostřídá i pěšina, ale jen krátce. Samotný vrchol je ukryt v hustém lese, ale nadmořská výška je v podstatě stejná, jako na silnici vedoucí okolo, ze které jsou navíc hezké rozhledy na Krkonoše a v dáli i Jizerské hory.
   Z "vrcholu" se vrátíme asi 2 km po asfaltové silnici zpět a v neustálém klesání se vrátíme do Rokytnice n.Jiz. Tady hledáme modrou značku KČT nebo cyklotrasu č.5. Po této cyklotrase budeme stoupat po asfaltu až do Studenova. Ve Studenově je stánek s občerstvením a už nyní jsme výš než když jsme před chvílí byli na protějším hřebeni na Hejlově. Po cyklotrase č. 4 budeme ještě chvíli a už mírněji stoupat na rozcestí Pod Čertovou horou. V této chvíli budeme ve výšce 950 m.n m. a na nejvyšším bodě dne. Kousek dál po zelené značce KČT a asfaltové silničce se nacházejí skokanské můstky včetně mamutího K 180. A jestliže jsme z Rokytnice asi 4 kilometry stoupali, teď budeme asi 5 kilometrů klesat do nadmořské výšky asi 570 m.n m. stále po CT 4. Přijedeme k hlavní silnici z Harrachova, vedoucí podél řeky Mumlavy. Po ní klesneme ještě asi 700 m a odbočíme doprava na silnici E65 směrem na Prahu a Liberec. Mírně stoupáme. Před mostem přes Jizeru je odbočka doprava na silničku vedoucí po levém břehu Jizery. Pokud bychom ji minuli, je možné odbočit doprava hned za mostem na Polubný, Jizerku a Kořenov a stoupat Martinským Údolím až do levé zatáčky, ve které je u sloupového transformátoru odbočka doprava; po cca 500 metrech narazíme na červenou značku KČT a po ní pojedeme mírně vlevo až do vracečky pod železničním viaduktem. Zde začíná žlutá turistická značka a my konečně po dlouhé době sjedeme z asfaltu na pěšinu. Tato stoupá podél trati, kde je výhled na nejkrásnější úsek železniční trati Tanvald - Harrachov vyrubaný ve skále. V tomto zářezu se točily záběry zavaleného vlaku ve filmu Kalamita s Bolkem Polívkou v hlavní roli. (Ostatně míst z tohoto filmu je v okolí Dolního Polubného a Kořenova víc, například i ten železniční viadukt.) U krásného vodopádu je vytvořena dřevěná vyhlídková plošina. Pěšina dále pokračuje už téměř po rovině s nadhledem nad tratí až k nádraží Kořenov.
   Nyní budeme klesat po asfaltu až k onomu silničnímu mostu v zatáčce, ale budeme pokračovat rovně dolů kolem továrny Cutisin až k soutoku Jizery a Mumlavy.
   Po CT 22 (Jizersko-Krkonošská magistrála) se vrátíme z Jizerských hor do Krkonoš a jedeme téměř po vrstevnici nad kaňonem řeky Jizery. Cesta ale vede lesem, takže výhledy nejsou nijak oslnivé. Po této cyklotrase je lepší pokračovat až k rozcestí Havírna a potom sjet k mostu přes Jizeru po silnici. Existuje i zkratka po soukromém pozemku pěšinou - viz. mapa trasy na Cykloserveru.
   Od mostu přes Jizeru se musí opět vystoupat až k hlavní silnici Harrachov - Jablonec n.Jiz. Další strmé stoupání čeká ihned po přechodu této silnice a to až na rozcestí Nad Vilémovem. Odměnou je neustálé klesání až do Rokytnice n.Jiz.
Hejlov-mapka

Občerstvení: Rokytnice n.Jiz., Studenov, Martinské údolí, Kořenov, Vilémov
Délka trasy: 37 km
Nejvyšší vrchol: Hejlov 835 m.n m.
Nejnižší místo: Havírna (480 m.n m)
Převýšení: 1554 m  profil
Povrch: 85 % asfalt, 15 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6,5 hodiny
Průměrná rychlost: 11,4 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: stoupání, zajímavá krajina, technické památky, filmová místa


45. Dyjsko-svratecký úval - odjeto
Popis trasy: Židlochovice - Nosislav - Výhon (355 m.n m.) - Blučina - Syrovice - Dolní Kounice - Medlov - Hrušovany u Brna - Židlochovice
(57 km)
Trasa

   Výhon je nápadnou dominantou u řeky Svratky jižně od Brna vystupující nad hladinu řeky o více než 170 metrů a tím je také nejvyšším vrchem Dyjsko-svrateckého úvalu. Proto také byla jeho strategická poloha od pradávna často vyhledávána. Prudké svahy jsou dnes charakterizovány mozaikou vinohradů, intenzívních a extenzívních sadů, políček a zahrad, travnatých mezí podél cest a stepních travnatých lad. Výhon je jednou z nejbohatších třetihorních paleontologických lokalit na Moravě.
   Na východním okraji města Dolní Kounice se nachází zřícenina kláštera premonstrátek Rosa coeli (z latiny Růže nebes). Na Zámeckém kopci v Dolních Kounicích stojí také původně gotický hrad, přestavěný na renesanční zámek.
   V Hrušovanech u Brna stojí od roku 1882 budova cukrovaru, který byl jedním z největších na Moravě. Výroba byla ukončena v roce 1998. Cukr byl od počátku vyvážen a byl naším bílým zlatem. Bohužel, z rozhodnutí úředníků Evropské unie byly pro Českou republiku stanoveny tak nízké limity produkce cukru, že byla drtivá většina cukrovarů uzavřena a z tradičního exportéra se stal importér(!).
Výhon-mapka

Občerstvení: Vojkovice, Syrovice, Bratčice, Dolní Kounice, Medlov, Hrušovany, Židlochovice
Délka trasy: 57 km
Nejvyšší vrchol: Výhon 355 m.n m.
Nejnižší místo: Nosislav 170 m.n m.
Převýšení: 477 m  profil
Povrch: 90 % asfalt, 10 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7 hodin
Průměrná rychlost: 15,3 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: nenáročný terén, výhledy, občerstvení, filmová místa, hospody


46. Zábřežská vrchovina, Hanušovická vrchovina - odjeto
Popis trasy: Štíty - Cotkytle - Lázek (714 m.n m) - Heroltice - Moravský Karlov - pramen Rudolf - Jeřáb (1002 m.n m.) - Červená Voda - Štíty
(60 km)
Trasa

   Zábřežská vrchovina dříve spolu s Mohelnickou brázdou a Hanušovickou vrchovinou tvořící Jižní podhoří Hrubého Jeseníku, se rozprostírá na severozápadě Moravy a odděluje Hornomoravský úval a Mohelnickou brázdu od Orlických hor.
   Výchozí město Štíty se v dobách, kdy tyto kraje obývalo německy mluvící obyvatelstvo, jmenovaly Schildberg (česky Šilperk), což v podstatě znamená Kocourkov. Dnes ho spíše proslavuje Acrobat park Aleše Valenty. Začíná se krátkým stoupáním po CT4224 a červené značce KČT do Cotkytlí. Na kopečku je odbočka červené značky KČT do polí. Zpočátku je to dobrá volba, ale později se cestička změní na místy ani nevyšlapanou pěšinu. Tento úsek nelze doporučit, leda snad před Samotami vystoupat zpět na silnici a pokračovat do Cotkytlí. Místní jméno Cotkytle je německého původu a skládá se ze dvou částí. A sice Zott, což znamená chlupatý a -kittel, což je výraz pro kytlici neboli halenu. Po projetí obcí brzy narazíme na vyznačenou odbočku na Lázek, kde je také pěkná dřevěná rozhledna. Ta byla ovšem nyní (05/2016) zavřena. Pro cestu dále jsme si vybrali modrou značku KČT, aby nebyl podíl asfaltu tak vysoký, ovšem ani toto nebyla dobrá volba. Je lepší se vrátit do Cotkytlí a na křižovatku u Herbortic přijet po silnici.
   Následuje asfaltový úsek Chudoba - Horní Heřmanice - Rýdrovice - Heroltice - Mlýnický Dvůr. Je to část s přiměřeným stoupáním ve venkovské krajině plné luk a chalup. Za Mlýnickým Dvorem začíná trochu prudší stoupání po lesní šotolině po červeně značené cyklotrase 4071. V místě, kde se kácely stromy, jsme ale značku ztratili, ale najeli jsme na neznačenou cestu, která vede přímo před restauraci v Moravském Karlově. V době našeho příjezdu měli ještě zavřeno, ale velmi ochotný pan vedoucí odešel od své práce na zahradě, otevřel nám, pozval nás na zahrádku restaurace a zahrnul nás vším, co jsme potřebovali. Tímto bychom mu chtěli ještě jednou poděkovat.
   Nyní jsme v nějakých 590 m.n m. a musíme vystoupat do 1002 m na 12 kilometrech. To se dá zvládnout, zvlášť když pod pneumatikami šustí hezký asfalt a na silnici je zakázán vjezd. Asfalt je jen k rozcestí Svatá Trojice. Pak se stoupá dál, poněkud strměji a po lesní pěšině. Z rozcestí jsou to na vrchol 2 kilometry po modré značce. Z vrcholu Jeřábu není téměř žádný rozhled, ale asi 300 m před ním je pěkně vidět Králický Sněžník a okolní hřebeny. Rozcestník na Jeřábu a některé prameny uvádějí výšku 1003 m.n m., já se zde ale držím hodnoty z mapy Cykloserveru.cz, aby nedošlo ke zmatení.
   Sjezd z Jeřábu ve směru do Horní Orlice je velmi prudký, ale určitě je lepší ho sjíždět než tlačit tudy kolo na vrchol. Pokud chcete vidět pramen Tiché Orlice (nejvýchodnější bod úmoří Severního moře) ve výšce 865 m.n m., musíte v náročném sjezdu sledovat odbočení modré značky, jinak jej minete (jako my). Bez problémů ale můžete pokračovat až ke kolmo probíhající lesní cestě vedoucí po vrstevnici, po které se dáte vpravo. Po chvilce minete rozcestník s modrou značkou a za další chvíli narazíte na asfaltovou silnici se značením CT4077. V další cestě je možná varianta po asfaltu nebo lesem kolem Kamenáče. Nakonec se ale objevíte v Šanově, odkud je možné se podívat na zajímavou rozhlednu na Křížové hoře (735 m.n m.).
   Dosud byl sjezd z Jeřábu přerušen jedním stoupáním kolem Kamenáče, ale po hlavní silnici z Červené Vody do Mlýnického Dvora a dále přes Březenský Dvůr a Březnou do Štítů už vlastně není žádný. Rychlostní průměr se nám tedy na posledních 18 km zvýšil z 9,9 km/h na Jeřábu na 11,6 km/h v cíli ve Štítech.
Hanušovická-mapka

Občerstvení: Cotkytle, Horní Heřmanice, Heroltice, Moravský Karlov, Červená voda
Délka trasy: 60 km
Nejvyšší vrchol 1: Lázek 714 m.n m. (nejvyšší vrchol Zábřežské vrchoviny)
Nejvyšší vrchol 2: Jeřáb 1002 m.n m. (nejvyšší vrchol Hanušovické vrchoviny)
Nejnižší místo: 440 m.n m. (Štíty)
Převýšení: 1560 m  profil
Povrch: 70 % asfalt, 25 % pěšina, 5 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8,5 hodiny
Průměrná rychlost: 11,6 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: výhledy, dlouhé sjezdy


47. Svitavská pahorkatina - odjeto
Popis trasy: Polička - Baldský vrch (692 m.n m.) - Polička - Borová - Toulovcovy Maštale - Budislav - Polička
(58 km)
Trasa

   Celkem prochází hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Severního moře (Chrudimka, Loučná, Tichá Orlice atd.) a Černého moře (Svitava). Je to členitá pahorkatina se sedimentárním podložím různého stáří a složení. V severní části vznikla oblast pískovcových skal Toulovcovy maštale. Většinu sedimentů tvoří glaukonitické pískovce.
Ještě pár kilometrů dál nad obcí Budislav se nachází zámek Nové Hrady, přezdívaný "české Versailles". V jeho špýcharu je umístěno první české muzeum cyklistiky s nejrozsáhlejší expozicí v České republice. Pro cyklistické nadšence je poblíž ještě jedno soukromé muzeum: Jiřího Vavrouška v Košumberku.
   Hned na začátek musím říct, že nás Vysočina opět nezklamala a připravila pro nás pohodové kopečky. Pohodou začíná i výjezd z Poličky po červené značce, samozřejmě kolem rybníků. Těch je na Vysočině přes 9000 a neustále se budují další. Možná jsme nenašli nejlepší výjezdovou cestu na Baldský vrch, ale po krátkém tlačení jsme se stejně octli na rozlehlém plochém vrcholu, kde jsme pomocí GPS našli nejvyšší bod. Značka KČT sem nevede a není tady tudíž ani rozcestník. Cesta z kopce zpět vedla kousek mladým smrčím, ale dále už byl asi tříkilometrový sjezd parádní. Následuje průjezd Poličkou směrem na Hlinsko. Jede se po hlavní silnici asi 5 kilometrů, než přijde neznačená odbočka na Široký Důl. Ještě kousek po asfaltu a je tu lesní cesta. Pak zase asfalt se žlutou značkou, pak lesní cesta po žluté a je tu Budislav. Ta má několik předností, například jsou tu dvě hospody, malá benzínka s potravinami a obyvatelé tu mají na zahradách pískovcové skály. Z Budislavi jedeme po CT4024, kterou u osady Borek vyměníme za CT9 (zelenou) a to už se v podstatě noříme do Maštalí, to znamená mezi pískovcové skály. Název dostala oblast podle pověsti o loupeživém rytíři Vavřinci Toulovcovi. Čím blíže Jarošovu, tím je skalních útvarů více. V Jarošově přibereme modrou značku a ve vracečce dorazíme k rozcestníku Vranice. Zde se stýká modrá, červená a žlutá značka a cyklotrasy Maštalema č.1, 4 a 8. Nejvíce prostředkem Toulovcových Maštalí z tohoto místa prochází cyklotrasa č.1. Ta vede nejprve spolu se všema třema barvama tur. značení, pak se odpojí žlutá a pak ona cyklotrasa. Nám se ale podařilo jet po červené kolem studánky Džberka a Hrnčířovy skály. Bylo to určitě zajímavější a nebyli jsme sami. Dále už projíždíme po "jedničce" tou méně zajímavou částí Maštalí k hájovně Posekanec, a dále po "devítce" až k silnici č.357 Zderaz-Borová. Tady jsme vynechali terénní úsek přes Svatou Kateřinu do Cerkytel a užili si mírného sklonu silnice nižší třídy, abychom byli co nejdřív v hospodě Švandova roubenka v Borové. Tady jsou schopni poskytnout veškeré restaurační služby pod střechou i pod slunečníkem, a to stranou hlavního tahu v lesíčku.
   Po občerstvení jsme uvítali, že další cesta vede po asfaltu a opět s mírným sklonem (4,5 km). Pak se vjede do polí, přijde řepka a nějaké to stoupání. Do Poličky přijedeme k Synskému rybníku.
Baldský-mapka

Občerstvení: Polička, Budislav, Jarošov, Borová
Délka trasy: 62 km
Nejvyšší vrchol: Baldský vrch 692 m.n m.
Nejnižší místo: 430 m.n.m. (Vranice)
Převýšení: 827 m  profil
Povrch: 70 % asfalt, 25 % lesní cesta, 5 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4,5 hodiny
Průměrná rychlost: 13,6 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: nenáročný terén, zajímavá krajina


48. Železné hory - odjeto
Popis trasy: Hlinsko - Jeníkov - Pešava (697 m.n m.) - Kameničky - Hamry - Studnice - Vitanov - Veselý kopec - Kocourov - Horní Vestec - Vestec (668 m.n m.) - Křemenice - Možděnice - Trhová Kamenice - Hlinsko
(50 km)
Trasa

   Geologové se neshodují na hranici Železných hor. Podle některých prochází hranice více na východ až u obce Svratka, podle jiných (asi pravdivější, ale méně rozšířený názor) je hranicí od západu Hlinsko. V prvním případě se do oblasti Železných hor vejde i Pešava se svými 697 metry, ve druhém případě už ne a nejvyšší horou je Vestec s 668 metry. Abychom nešlápli vedle, projedeme se raději po obou kopcích. Naštěstí nejsou tak moc daleko od sebe.
   "O poněkud nadnesené geografické ocenění nepříliš členité a ploché vrchoviny se zasloužil výrazný jihozápadní svah, kopírující průběh hlubinného zlomu, podél něhož došlo v mladších třetihorách k asymetrickému výzdvihu celé oblasti. Přívlastek "železný" pak souvisí s rozmanitým nerostným bohatstvím, daným velmi pestrou a komplikovanou geologickou stavbou. Právě díky malé členitosti a "nehorskému" charakteru skýtají Železné hory ideální terén pro nenáročnou cykloturistiku." (Zdroj: cestovani.idnes.cz)
   Tím je řečeno prakticky vše. Vysočina je zkrátka na kolo ideální, pokud nehledáte adrenalin a cyklistickou torturu. I na tomto výletě se projedete po asfaltu i v lehkém terénu, z kopce i do kopce. Je možné navštívit skanzen na Veselém Kopci, známý z několika pohádek (např. Lotrando a Zubejda) nebo rozhlednu na Zuberském vrchu.
Pešava-mapka

Občerstvení: Jeníkov, Kameničky, Hamry, Studnice, Vitanov, Trhová Kamenice, Srní, Hlinsko
Délka trasy: 52 km
Nejvyšší vrchol 1: Pešava 697 m.n m.
Nejvyšší vrchol 2: Vestec 668 m.n m.
Nejnižší místo: 530 m.n.m. (Trhová Kamenice)
Převýšení: 776 m  profil
Povrch: 75 % asfalt, 20 % lesní cesta, 5 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 3,75 hodiny
Průměrná rychlost: 13,7 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: nenáročný terén, filmová místa


49. Kunětická hora - odjeto
Popis trasy: Sezemice - Kunětice - Kunětická hora (307 m.n m.) - Srch - Lázně Bohdaneč - Staré Ždánice - elektrárna Opatovice - Hrobice - Brozany - Sezemice
(55 km)
Trasa

   Kunětická hora je samostatnou geomorfologickou částí subprovincie Česká tabule, oblasti Východočeská tabule, celku Východolabská tabule, podcelku Pardubická kotlina, okrsku Kunětická kotlina a podokrsku Sršská plošina, aby bylo jasno. Tvoří ji pevná lávová vyvřelina (láva). Podobně je tomu s kopci jako Trosky, Bezděz či Říp.
   Opět je zde problém s udávanou nadmořskou výškou. V různých pramenech lze nalézt výšky 295, 305, 307 a 308 metrů. V Mapách.cz je výška 307 m.n.m.
   První zajímavostí tohoto výletu je kousek bokem ležící velký sezemický akvadukt. Kromě nezvyklého pohledu na dva potoky nad sebou jsou cestou k vidění i krásné meandry Mlýnského potoka.
Stejnou cestou se vrátíme na okraj Sezemic a po levém břehu řeky Loučná jedeme přes Počaply, Kunětice a Ráby, kolem muzea perníku a pak už do kopce ke hradu Kunětická hora z poč. 15. stol. Od parkoviště pod kopcem je zákaz vjezdu, takže se kola musí po asfaltové cestě tlačit.
Po návratu k silnici se dáme směrem na Srch do Lázní Bohdaneč. Kousek za nimi u silnice I/36 směrem na Bukovku a Chýšť leží Bohdanečský rybník. Na jeho poloostrově je od roku 2016 postavena hezká patrová ornitologická pozorovatelna, která poskytuje úkryt, krásné výhledy na rybník a poučení.
Nebyli bychom v Česku, kdyby i tady nebyl nějaký zmatek přinejmenším v mapě. Na mapě Cykloserveru je po levé straně rybníka vyznačena naučná stezka "NS Bohdanečský rybník", která zde ale v tomto století určitě nikdy nebyla. Od rybníka se tedy vrátíme na křižovatku na okraji Lázní Bohdaneč a dáme se vlevo na Dolany po naučné stezce. CT4040 nás zavede až do Podůlšan, kde uvidíme další zajímavost dnešního dne: Opatovický kanál. Je to vodní kanál-přivaděč, který využívá vodu z Labe. Byl vystavěn k napájení původně rozsáhlé rybniční sítě, kterou založil Vilém z Pernštejna, a jejíž funkce je zachována dodnes. Dobu zahájení výstavby neznáme. V letech 1498 až 1521 byl upraven a podstatně prodloužen. Koryto se muselo v téměř celé délce těsnit jílem. Opatovický kanál začíná u Opatovic n.L. a do Labe se opět vlévá u obce Semín. Vytváří tak přeponu pardubického oblouku Labe. Kanál dosahoval délky 34,42 km, dnes je jeho délka 32,69 m a spád 18,5 m. Šíře koryta se pohybuje od 15 m (na počátku kanálu) a 2,5 m (u ústí do Labe), hloubka se pohybuje mezi 1 a 2 metry.
Kolem kanálu pojedeme asi 2,5 km, potom odbočíme na CT4039 a zbývajících 18 kilometrů dojedeme po CT4126 a následně CT4125 přes Kunětický les a podél Labe zpět do Sezemic.
Kunětická-mapka

Občerstvení: Kunětická hora, Srch, Lázně Bohdaneč, Dolany, Čeperka, Hrobice, Brozany, Sezemice
Délka trasy: 55 km
Nejvyšší vrchol: Kunětická hora 307 m.n m.
Nejnižší místo: celá trasa
Převýšení: 189 m  profil
Povrch: 100 % asfalt
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4 hodiny
Průměrná rychlost: 15,6 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: asfalt, hospody, zajímavá krajina, nenáročný terén


50. Orlická tabule, Podorlická pahorkatina - odjeto
Popis trasy: Solnice - Černíkovice (U Rozhledny (451 m.n m.) - Voděrady - Podbřezí - Prázova bouda - Špičák (841 m.n m.) - Deštné v O.h. - Antoniino údolí - Kvasiny - Solnice
(56 km)
Trasa

   Orlická tabule
   "Opočenský hřbet vrcholí nad lesem Křivinou partiemi zvanými odedávna Vrcha. Tam při obci Vyhnanice vystupuje též Vyhnanický vrch a název jeho nejvyšší kóty U rozhledny (451 m n. m.) prozrazuje, že tu kdysi bývala rozhledna, využívaná ovšem jako vojenská pozorovatelna.
Mnohem lákavější je nyní veřejnosti přístupná rozhledna severním směrem na návrší Osičina (416 m n. m.). Je součástí zdaleka nápadné telekomunikační věže a najdeme ji poblíž obce Vojenice, přímo na okraji lesa při silnici do Opočna. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 33 m „vysupíme“ po 165 schodech a odměnou nám bude jeden z nejpůvabnějších výhledů na pásmo Orlických hor i daleko do přilehlého Podorlicka. Ve směru hřbetu bývají dobře vidět Krkonoše, polabským rovinám dominuje Hradec Králové a za záplavou lesů snadno rozpoznáme též Kunětickou horu s částí Pardubic."
   Podorlická pahorkatina
   "Výrazný vrch Špičák (833 m) dominuje severozápadnímu podhůří Orlických hor. Vystupuje mezi obcemi Deštné v Orlických horách a Plasnice, proto se mu také někdy říká Deštenský nebo Plasnický Špičák.
Na vrcholu se nacházela tzv. Mědílkova vyhlídka, která byla roku 1937 rozrušena těžbou kvalitního kamene gabrodioritu na západním svahu.
Na vrchol stoupá neznačená, ale zřetelná cesta od turistického rozcestí kolem někdejšího lomu. Nad odlesněným vrcholkem, který je nad hranou kamenolomu, se otvírá krásný výhled."
   Nejprve k nejvyššímu vrcholu Podorlické pahorkatiny - Špičáku. Na webu panují zmatky. Na stránkách spicak-orlicke.ceskehory.cz se píše o výšce 833 m a názvu Plasnický Špičák. Na www.treking.cz/vrcholy/spicak.htm se píše o výšce 841 m. Na Wikipedii se píše jen o Špičáku a výšce 841 m. Na mapě Cykloserveru je uveden vrch Špičák (833 m) v místě skutečně tohoto vrcholu, ale vrchol s 841 metry (nad lomem) zde vůbec není. V Mapách.cz je nad lomem uveden vrch Špičák (841 m), na JJV od něj je Plasnický Špičák (833 m). Tohoto označování a výškopisu se budu držet i já.

   Ze Solnice směrem na vrchol U Rozhledny vyjedeme po CT4241 a v mírném zvlnění po asfaltových cestách II. a III.třídy přijedeme do Ježkovic, kde tuto cyklotrasu vyměníme za CT4262, po níž po 2 kilometrech dorazíme k vrcholu. Není ovšem nijak výrazný ani značený, tudíž na něj nevede ani turistická značka. Ještě že zde mobilní operátoři postavili pár stožárů a je tu objekt vodařů. Nějaké rozhledy jsou možné už cestou. Komu by nestačily, musí na Osičinu.
Dalších 20 kilometrů ubíhá velmi podobně, jakoby mezi pomenšími náhorními plošinami. Charakter se začne měnit kolem 30. kilometru u obce Rovné, kde je již stoupání stálejší. Přijde Prázova bouda, kostel sv. Josefa a už po lesní cestě dojedeme nejdříve na mýtinu se dvěma rozcestníky "Pod Špičákem" - jižní a severní rozcestí. Tu musíme přejet a za severním rozcestím najít pěšinu k lomu. Na vrchol nevede značená turistická stezka. Nejdříve přijedeme na louku pod bývalým kamenolomem. Zde teprve uvidíme, co nás čeká na posledních 200 metrech. Na vrchol vede po hřbetu lomu zřetelná kamenitá pěšina. Vynaložená námaha při hledání a finálním výstupu rozhodně stojí za to. Odměnou je výhled ze Špičáku 841 m.
   Byli jsme se podívat i na Plasnickém Špičáku 833 m, ale to je pro normálního člověka ztráta času a zřejmě je nutné se vracet stejnou cestou k severnímu rozcestí Pod Špičákem.
   V podstatě už zde začíná snad nejdelší sjezd našeho života, byť je zapotřebí párkrát šlápnout. Do Solnice je to z jižního rozcestí Pod Špičákem přes 20 kilometrů.
Špičák-mapka

Občerstvení: Černíkovice, Houdkovice, Podbřezí, Prázova bouda, Deštné v O.h. Skuhrov nad Bělou, Solnice
Délka trasy: 65 km
Nejvyšší vrchol 1: U Rozhledny 451 m.n m. (nejvyšší vrchol Orlické tabule)
Nejvyšší vrchol 2: Špičák 841 m.n m. (nejvyšší vrchol Podorlické pahorkatiny)
Nejnižší místo: 290 m
Převýšení: 1040 m  profil
Povrch: 95 % asfalt, 5 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4,25
Průměrná rychlost: 15,0 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: výhledy, dlouhé sjezdy


51. Vraní hory, Rýchory - odjeto
Popis trasy: Bernartice - (CT4210+žlutá KČT) - Bernartice, vodojem - (modrá KČT) - Královecký Špičák (881 m. n.m.) - Královecký Špičák, odb. - Královec - (CT4081+modrá KČT) - Žacléř - skiareál Prkenný Důl - (Vernířovická cesta) - Nad Babím (CT26B+červená KČT) - V Končinách - Bystřice - (CT26+modrá KČT) - Kutná,Rýchory - (pěšky červená KČT) Dvorský les (1033 m.n.m.) - Kutná-Rýchory - (CT26D) - Rýchorský kříž - skiareál Prkenný Důl - (neznač) - Křenov - Bernartice
(46 km)
Trasa

   Vraní hory patří do Žacléřské vrchoviny, která je západní částí Broumovské vrchoviny (patří do ní ještě třeba Javoří hory, Jestřebí hory, Broumovské stěny, Stolové hory, Ostaš atd.). Královecký Špičák je se svýmí 881 m. n.m. nejvyšší vrchol Vraních hor a celé Broumovské vrchoviny.
   Trasa jde prodloužit až do Rýchor, kdy se jede přes Žacléř a v Rýchorách se zajde na Dvorský les (1033 m. n.m.) - nejvyšší vrchol. Po velkou část trasy v Rýchorách je možno vidět různé typy pevností a pevnůstek bývalého Československého opevnění z let 1935 - 1938. Rýchory jsou východní částí Krkonoš s dnes již nepokračující těžbou zlata a stříbra.    Z Bernartic vyjedeme po CT4210 a žluté značce na jihovýchod. Po dvou kilometrech odbočíme na polní cestu, čímž začíná stoupání na Královecký Špičák. V lese pak narazíme na modrou značku, které se budeme držet až na vrchol. Na Královeckém Špičáku je ohniště, posezení, odpadkový koš, vysílač a rozběhová plocha pro paraglidisty. Směrem dolů dojedeme až na rozcestí Královecký Šp., odbočka opustíme modrou značku a sjíždíme po Lomové cestě s výhledy na východní svahy Špičáku až do lomu společnosti Eurovia. Ten se dá projet a následuje pokračování sjezdu po asfaltové cestě do Královce. Cestou se napojí modrá značka, kterou ovšem krátce za křižovatkou u Královce opustíme a jedeme po málo frekventované silnici č.300 a CT4081 do Žacléře. Cestou je vidět jednak zdolaný Královecký Špičák s vedlejším Kozlíkem a Mravenčím vrchem (tento pohled ostatně doprovází prakticky celý výlet), a také bývalý uhelný důl Jan Šverma, kterému dominuje zatravněná halda.
   V Žacléři je možné se občerstvit. Jeho projetí je snadné - jede se pořád rovně. Krátký sjezd při výjezdu z města nás dovede do lyžařského areálu u Prkenného Dolu. Zde je trochu složitější křížení cest. Je třeba jet ke konci sjezdovky, ale odbočit vlevo na stoupající asfaltovou silničku, tzv. Vernířovickou cestu. Ta vede k vleku Bobík, my ale jedeme mnohem dál, a to za stálého stoupání. Po necelých 2 kilometrech přijedeme na rozcestí s červenou značkou Nad Babím. Po dalším kilometru přijde další rozcestí, u něhož se nachází pěchotní srub T-S 82. Zde se odpojuje červená značka. Ta vede na vrchol Dvorský les, což by bylo 5 km pěšky do kopce, protože vede národním parkem. My pojedeme po CT26B dalších 6 km směr Bystřice. Přitom klesneme z 800 m.n.m. do nějakých 600 m.n.m.
   Poblíž rozcestí je v lese kamenný most ze 16. století. Z tohoto místa je lepší držet se modré značky, tzn. přejít most a stoupat po asfaltové silnici. Pokračovat do bývalých Sklenářovic a následně stoupat do velmi prudkého kopce po pastvině nedoporučujeme.
   Z rozcestí Kutná,Rýchory v nadmořské výšce téměř 1000 m.n.m. se můžeme zajet občerstvit na Rýchorskou boudu nebo si po červené značce pěšky zajít na nejvyšší vrchol Rýchor, kterým je Dvorský les (1033 m.n.m.). Je to 1,5 km dlouhá procházka krásnou přírodou. Jde o tzv. Dvorský les nebo Rýchorský prales s pokroucenými buky a rodinami smrků, což dohromady vytváří až pohádkovou krajinu. Vlastní vrchol je téměř neznatelný, není nijak označen a není zde absolutně žádný rozhled. Dál je to údajně ještě zajímavější, takže je možné pokračovat po červené značce pěšky až ke zmiňovanému rozcestí s pěchotním srubem.
   My jsme si vybrali sjezd na kole, za kterýmžto účelem jsme se vrátili po červené na rozc. Kutná,Rýchory a pokračovali po zelené s červenou na rozc. Rýchorský kříž. Zde jsme odbočili doprava na CT26D na lesní cestu, která má občas nepříjemný podklad z jemného drceného lomového kamene, takže se kola mohou bořit. Přijedeme po ní opět do lyžařského areálu u Prkenného Dolu. Přejedeme hlavní cestu č.300 na silnici směrem k Penzionu Zelený Mlýn v Prkenném Dole. Dosud jsme z vrcholu Rýchor klesali a nebude tomu jinak ani následující více než kilometr, čímž celková délka klesání z Rýchor přesáhne 5 kilometrů. Z Křenova do Bernartic je to již "jen" po rovině. Cestou podjedeme zajímavý železniční most. Tvoří ho horní železný most pro železnici, a spodní kamenný most, který vypadá jako pro pěší, ale nemá žádná napojení a slouží jen jako opěra. Do centra Bernartic od něj zbývá 500 metrů.
Královecký Špičák-mapka

Schéma Špičáků

Občerstvení: Žacléř, Rýchorská Bouda, Prkenný Důl, Bernartice
Délka trasy: 46 km
Nejvyšší vrchol 1: Královecký Špičák 881 m.n m. (nejvyšší vrchol Vraních hor a Broumovské vrchoviny)
Nejvyšší vrchol 2: Dvorský les 1033 m.n m. (nejvyšší vrchol Rýchor)
Nejnižší místo: 460 m.n m.
Převýšení: 1482 m  profil
Povrch: 50 % asfalt, 40 % lesní cesta, 10 % štěrk
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4,5 hodiny
Průměrná rychlost: 10,8 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: výhledy, zajímavá krajina, technické zajímavosti


52. Jestřebí hory - odjeto
Popis trasy: Radvanice (CT4093) - Slavětín - (neznač.) pěchotní srub Na Pahorku - (zelená KČT) - Slavětínská rozhledna - Jestřebí Bouda - Žaltman (739 m. n.m.) - Pod Kolčarkou (červená KČT) - Radvanice
(16 km)
Trasa

   Tato 16 kilometrová trasa představuje minimum pro přejetí části Jestřebích hor s jejich nejvyšším vrcholem Žaltmanem. Celková délka Jestřebích hor je asi 13 kilometrů po Hronov, dál pak ještě 6 kilometrů, jejich šířka je asi tak 2 kilometry. Je to taková nepříliš dlouhá úzká nudle. Nejznámějším městem v okolí jsou Malé Svatoňovice, rodiště bratří Čapků. Ze Svatoňovic se také pořádaly mistrovství světa a Evropy v běhu do vrchu. To něco napovídá. Hřeben byl také zastavěn Československým opevněním, které je možno v této oblasti potkat na každém kroku.
   My jsme zvolili jako výjezdní místo Radvanice. Začíná se pohodovým rozjezdem téměř po rovině po asfaltové silnici do Slavětína, kde končí. Pokračuje se po neznačené polní cestě k rozcestí Slavětín-bunkr menším stoupáním. Odbočíme doleva po zelené značce do lesa a do poctivého kopce (18 %). Mineme přístřešek, kolem něhož vede Bunkrtrail ze soustavy Trutnovských singltreků. Za zatáčkou pak od roku 2014 stojí dřevěná Markoušovická nebo Slavětínská rozhledna. Stojí na nejvyšším bodě Markoušovického hřebene v nadmořské výšce 708 m.n.m., vyhlídková plošina je ještě o 18 m výš. Markoušovický hřeben podle všeho nepatří do Jestřebích hor. To až Žaltman, který je o 4,5 km dále. Cestou ale po 2,5 kilometrovém sjezdu přijedeme k Jestřebí Boudě, kde je celoroční možnost občerstvení. Dále od ní už se zase stoupá až k rozcestí Žaltman, rozhl., odb. Přímo na vrchol Žaltmanu vede už jen kratičká odbočka po skalkách. Na vrcholu Žaltman (739 m.n.m.) je ocelová rozhledna z roku 1967. Z plošiny je omezený rozhled kvůli vzrostlým stromům. V době naší návštěvy (2019) se provádí sbírka na výstavbu rozhledny nové.
   Ze Žaltmanu se poměrně prudce klesá, ale ne stále. Po nějakých 2 kilometrech přijedeme k rozcestí s červenou značkou, my musíme doleva dolů. Zpočátku je klesání prudké, pak už se to dá. Jde o zhruba 1 kilometr. Červená pak překračuje asfaltovou silnici vedoucí do Radvanic. Po ní je možné cestu dokončit nebo se dá pokračovat po červené na Jívku a po cestě si prohlédnout měděný důl Bohumír. Prohlídky bývají v červenci a v srpnu v 10, 12, 14 a 16 hodin, v jiných měsících po telefonické dohodě.
Žaltman-mapka

Občerstvení: Jestřebí Bouda, Radvanice
Délka trasy: 16 km
Nejvyšší vrchol: Žaltman 739 m.n m. (nejvyšší vrchol Jestřebích hor)
Nejnižší místo: 540 m.n m.
Převýšení: 344 m  profil
Povrch: 50 % asfalt, 50 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 1,75 hodiny
Průměrná rychlost: 11,2 km/h (počítáno z čisté doby jízdy bez zastávek)
Hodnocení: hřebenovka, technické zajímavosti


53. Javoří hory
Popis trasy: Meziměstí (modrá KČT) - Vižňov - pod Světlinou - Ruprechtický Špičák (880,5 m. n.m.) - (nezn.+žlutá KČT) - Ruprechtice (žlutá KČT+CT4002) - (červená KČT+CT4020) Meziměstí
(17 km)
Trasa

   Javoří hory patří do Meziměstské vrchoviny, která je severovýchodní částí Broumovské vrchoviny (patří do ní ještě třeba Jestřebí hory, Broumovské stěny, Vraní hory, Stolové hory, Ostaš atd.). Ruprechtický Špičák je se svýmí 880 m. n.m. nejvyšší částí české části Javořích hor, v Polsku, kde se ale Javoří hory jmenují Góry Suche, je ještě vyšší kopec: Waligóra (937 m. n.m.). Takto navržená trasa je záměrně tak krátká, aby šla zvládnout spolu s vrcholem Královecký Špičák (881 m) - nejvyšší vrchol Vraních hor a celé Broumovské vrchoviny.
   Jízda po hřebenu po modré nebude nejspíš nic moc. Kdyby navržené odbočení dolů z hřebene po neznačené cestičce nebylo ani trochu vhodné, jde pokračovat až po odbočení žluté značky za Javorovým vrchem. Tím se trasa prodlouží asi o 8 kilometrů na nějakých 25 km. Dalo by se pokračovat ještě dál, ale musíme zvážit, kolik vrcholů chceme odjet. Milan Silný o Javořích horách psal, ale jel opačným směrem: "Po modré značce se zlehka noříme do Javořích hor. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel, ale dnes vím jistě, že na ně nikdy nezapomenu. Sjeli jsme z kopce dolů a tam s otevřenou hubou civíme na téměř kolmou stěnu před námi. Do prudšího kopce jsem v životě netlačil. Hrudníkem ležím na řídítkách, kotníky ohnuté v ostrém úhlu. Nárty s holeněmi se téměř dotýkají. Stoupám zvolna metr za metrem. Slunce pálí. Pot štípe v očích. Stoupání na Ruprechtický Špičák je neuvěřitelné. Na vrcholu kopce přichází bolestivé poznání. Tohle není Ruprechtický Špičák. Tohle je jen taková předehra. Jsme na vrcholu kopce Široký v nadmořské výšce 839 metrů. Odtud prudce dolů a teprve pak nezdolně strmé stoupání na Špičák. "Kurwa górska," ulevuji si z plných plic polsky. ... Opouštíme kopec, ale sjezd za odměnu nás nečeká. Pěšina dolů je často nesjízdná. Pakárna! A zase pakárna!"
   Ono to nebude tak žhavé, zejména pro nás, pokud nepojedeme celý hřeben jako oni. Také ten nesjízdný sjezd (pro nás výjezd) je jen relativně krátký úsek - podle jiného popisu jiných cyklistů jedoucích v našem směru. Já bych to tipnul na něco podobného jako bylo na Povážském Inovci.
Ruprechtický Špičák-mapka

Schéma Špičáků

Občerstvení:
Délka trasy: 17 km
Nejvyšší vrchol 1: Ruprechtický Špičák 880 m.n m. (nejvyšší vrchol české části Javořích hor)
Varianta: Nejvyšší vrchol 2: Waligóra 937 m.n m. (nejvyšší vrchol Javořích hor i s polskou částí)
Nejnižší místo:
Převýšení: 562 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Průměrná rychlost:
Hodnocení:


54. Broumovské stěny
Popis trasy: Broumov - Martínkovice - (CT4001) - Božanovský Špičák (773 m. n.m.) - Slavenská vyhlídka, odb. - Suchý Důl - (CT4000, modrá KČT) Hvězda - Strážná hora (688 m) - Honský Špičák (652 m) - Honské Sedlo, Pasa - (zelená KČT, neznač.) - Broumov
(33 km)
Trasa

   Broumovské stěny patří do Polické vrchoviny, která je jihovýchodní částí Broumovské vrchoviny (patří do ní ještě třeba Javoří hory, Jestřebí hory, Vraní hory, Stolové hory, Ostaš atd.). Božanovský Špičák je se svýmí 773 m. n.m. nejvyšším vrcholem Broumovských stěn.
   Broumovské stěny se dají pěkně objet a částečně projet, proto je nechávám na samostatný výlet. Bohužel to nejde spojit s Ruprechtickým Špičákem, protože trasa pak narůstá k 70 kilometrům.
   Protože úsek Hvězda - Strážná hora - Honský Špičák není v mapě značena jako cyklistická, dotázal jsem se pána, který to tam zná. Prý se tam párkrát musí kolo přenést, ale problematický úsek je dlouhý jen 1,5 km, takže to snad zvládneme (fotka z úseku).
Božanovský Špičák-mapka

Schéma Špičáků

Občerstvení:
Délka trasy: 33 km
Nejvyšší vrchol: Božanovský Špičák 773 m.n m. (nejvyšší vrchol Broumovských stěn)
Nejnižší místo:
Převýšení: 862 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Průměrná rychlost:
Hodnocení:


55. Boskovická brázda - odjeto
Popis trasy: Letovice (CT5164) - Kladoruby - Kochov - (červená KČT) - Kamenná svatba - Velká Roudka - Rýbrcoulovo srdce - (neznač.) - Borotín - (CT5147) - Vanovice - most dálnice A88 - (neznač.) - Drvalovice - Nad Amerikou (553 m.n.m.) - (neznač., zelená KČT) - Vísky - (neznač., CT5147) - Letovice
(33 km)
Trasa

   Boskovická brázda je protáhlá, asi 95 km dlouhá sníženina v oblasti Brněnské vrchoviny. Táhne se zhruba od severu k jihu mezi Drahanskou a Českomoravskou vrchovinou, na jihu končí u Moravského Krumlova. Je to pruh nezalesněné krajiny kontrastující s okolím. Nejvyšším bodem je kopec Nad Amerikou (553 m) ve Svárovské vrchovině (součást Malé Hané). Severní částí Boskovické brázdy vede projektovaná dálnice D43 Brno - Moravská Třebová (ve stopě rozestavěné německé dálnice A88 Vídeň - Vratislav z období 1939-1942 za druhé světové války).
   Trasa výletu je naplánována z Letovic. Zprvu vede po silnici s mírným stoupáním. Za Kochovem se přejde na lesní cestu s výraznějším stoupáním. V oblasti skalního útvaru Kamenná svatba se dostaneme do nadmořské výšky kolem 530 m. Odbočka k tomuto útvaru je sice značená, ale jen provizorně a z "našeho" směru až "za" ním. Nicméně jde to najít, jen jsme čekali zřetelnější přístupovou cestu a snad i značení KČT podobně jako kupříkladu později u Opatovického hradiska. Následně se sjede do Velké Roudky, kdysi známé svými lázněmi založenými roku 1839. Odsud pokračujeme po naučné stezce Hanýsek (podle Hané) do Borotína. Z Velké Roudky jsme se cestou chtěli jet podívat na Rýbrcoulovo srdce po této naučné stezce, ale zřejmě jsme za Roudkou minuli odbočku doprava, takže jsme jeli a později tlačili po červené turistické značce až k rozcestí v sedle pod Opatovickým hradiskem u vodárny. Možná to nakonec bylo i lepší. Odsud to bylo asi 150 metrů ještě trochu do kopce k tomuto zajímavému útvaru.
U Opatovického hradiska na druhé straně zmiňovaného sedla jsou skalní reliéfy Petra Bezruče a J.B.Foerstra z let 1947 a 1952. Další sjezd je trochu krkolomný a určitě je lepší zavčas slézt z kola. Po sjezdu po červené značce z ní odbočíme doprava a už jen po naučné stezce dojedem lesem do Borotína, kde se napojíme na silnici vedoucí z Velkých Opatovic.
Za Borotínem by se dalo odbočit k jednomu z nedostavěných mostů říšské dálnice A88, ale zřejmě pohodlnější to je z Vanovic.
Z Vanovic pokračujeme do Drvalovic a konečně i na nejvyšší vrchol Nad Amerikou (553 m.n.m.). Na vrchol nevede žádná stezka, která by stála za řeč. Není odsud ani rozhled, takže popravdě pro normálního člověka není vůbec nutné sem zajíždět.
Vůbec letošní vyjížďka byla charakterizovaná lesními cestami upravenými pro těžkou lesní techniku potřebnou pro těžbu dřeva po kůrovcové kalamitě. Díky tomu byly cesty sice široké a relativně upravené, ovšem s obnaženým hlinitým popřípadě hlinito-písčitým podložím, takže po sebemenším dešti se z cesty stalo kluziště a kola se po chvilce zcela obalily blátem. Za normálních okolností by bylo zajímavé sledovat půdní proměny od červené hlíny obvyklé na Žatecku (Kochov) až po písčitý povrch s borovým lesem jako někde na Hodonínsku (Rýbrcoulovo srdce). Z vrcholu Nad Amerikou sjedeme do Vísek a tady si můžeme vybrat, jestli do Letovic pojedeme částečně po NS Katné nebo NS Písečné. Závěrečný sjezd do Letovic v délce necelých 2 kilometrů je třešínkou na dortu za zajímavým a nečekaně náročným výletem.
Boskovická brázda, Nad Amerikou-mapka

Občerstvení:
Délka trasy: 33 km
Nejvyšší vrchol: Nad Amerikou 553 m.n m. (nejvyšší vrchol Boskovické brázdy)
Nejnižší místo: Letovice 330 m.n.m.
Převýšení: 698 m  profil
Povrch: 60 % asfalt, 40 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin
Průměrná rychlost: 11,3 km/h
Hodnocení: zajímavosti, nenáročný terén


56. Žulovská pahorkatina
Popis trasy 1: Žulová - Boží hora (525 m.n.m.) - R.s. Černý potok - R.S. Vidnavský okruh - Kobylá n. Vidnavkou - Žulová - Nýznerovské vodopády - Žulová
(42 km)
Trasa

   Tato 42 kilometrová trasa je teoreticky o něco méně náročnou variantou výletu kvůli Boží hoře. Obsahuje ale dvě Rychlebské stezky - Černý potok, Vidnavský okruh - což bude určitě znamenat zvýšenou náročnost trochu jinak.

Popis trasy 2: Žulová - Boží hora (525 m.n.m.) - Žulová - Nýznerovské vodopády - Sokolí skály - pramen Peklo - Hraničky - Lánský vrch - Žulová
(49 km)
Trasa

   Na této 49 kilometrové trase přejedeme hned na začátku také Boží horu, pak se ale otočíme o 180° a zamíříme do Rychlebských hor přes Nýznerovské vodopády. Žádné singltreky, jen kopečky.
Boží hora-mapka

Občerstvení:
Délka trasy: 42 km resp. 49 km
Nejvyšší vrchol: Boží hora 525 m.n m. (nejvyšší vrchol Žulovské pahorkatiny)
Nejnižší místo:
Převýšení: 707 m resp. 1308 m
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Průměrná rychlost:
Hodnocení:


57. Zlatohorská vrchovina
Popis trasy 1: Zlaté Hory - pod Zámeckým vrchem - Hornická naučná stezka - Příčný vrch (974 m.n.m.) - Kazatelny - Bublavý pramen - Rejvíz - Zlaté Hory
(38 km)
Trasa

   Tato 38 kilometrová trasa je o něco méně náročnou variantou výletu kvůli Příčnému vrchu. Seznámíme se s těžbou zlata a mědi na Hornické naučné stezce a projedeme se po největším rašeliništi na Moravě u Rejvíze.

Popis trasy 2: Zlaté Hory - Rejvíz - Kazatelny - Příčný vrch (974 m.n.m.) - Petrovy boudy - Biskupská kupa - Zlaté Hory
(46 km)
Trasa

   Tato 46 kilometrová trasá kvůli Příčnému vrchu je variantou výše uvedené, ale v opačném směru, kdy pojedeme nejdříve přes rašeliniště na Rejvízi a i zde se seznámíme s těžbou zlata a mědi na Hornické naučné stezce. Díky zajížďce na Biskupskou kopu je ale trasa poněkud náročnější, musíme se podřídit jednosměrkám a najdou se i těžší úseky.
Příčný vrch-mapka

Občerstvení:
Délka trasy: 38 km resp. 46 km
Nejvyšší vrchol: Příčný vrch 974 m.n.m. (nejvyšší vrchol Zlatohorské vrchoviny)
Nejnižší místo:
Převýšení: 1111 m resp. 1532 m
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Průměrná rychlost:
Hodnocení:



-. Malá Fatra
je to v modrém čtverci
Popis trasy: Začiatok je z Rajeckej Lesnej (Frivald). Vydáme sa Frivaldskou dolinou modrou značkou po asfaltke asi na 8 km asfalt končí a smerom doprava po zvážnici. Natrafíme na križovatku zvážnic, odbočíme doľava nahor k sedlu pod Úplazom. Komu došlí tekutiny môže ich doplniť na sedle pod Úplazom od turistickej tabuli asi 5 minúť peši je studnička je zaznačená aj na tabuli. Po občerstvení pokračujeme po červenej značke doprava smerom Skalky (Kľak). Po náročnom stúpaní (dúfam že budete mať šťastie na suché počasie a nebudete musieť tlačiť bike) sa dostaneme na Jankovu 1163 m.n.m.. Je tu nádherný výhľad na Martinské Hole, Kľak na Rajeckú aj Martinskú dolinu. Z Jankovej pokračujeme stále po červenej značke nadol, potom nasleduje stúpanie na Skalky (1190 m.n m.)chodníkom pomedzi kosodrevinou sa dostaneme na vrchol. Naskytuje sa nám ďalší krásny výhľad Na Malú Fatru a Strážovské vrchy. Zo Skaliek pokračujeme stále po červenej značke. Po dlhšom zjazde sa dostaneme na Vrické sedlo je tam kríž. Tí ktorí toho majú dosť môžu odbočiť doprava po žltej značke do Rajeckej Lesnej. My pokračujeme po žltej značke doľava smer Vricko. Po zjazde sa dostaneme do Vrickej doliny odbočíme doľava po žltej značke, prejdeme cez Vricko, už po asfaltke. V dedine Predvricko odbočíme doprava na Klačno. Na Vríckem sedle (jiném, než předtím) odbočíme na lesní cestu doprava na červenou značku č. 0801 směr Fačkovské sedlo. Z Fačkovského sedla po asfaltové silnici č. 64 přes Fačkov do Rajecké Lesné.
Délka trasy: asi 42 km
Nejvyšší vrchol: Skalky (1190 m.n m.)
Vzdálenost od Zlína: 150 km
Mapa: (192 kB)

-. Velká Fatra
je to v modrém obdélníku
Popis trasy: Z Liptovské Revúce po asfaltce k začátku žluté značky u myslivny "Hajabačka". Nejdřív po žluté, pak po čárkované lesní cestě ("Ide najprv Suchou dolinou po zelenej znacke, cca 2-3km nad dedinou je nalavo horaren. Tam este pred nou sa odboci vlavo po dobrej lesnej ceste a dlho sa kopiruje hreben za staleho stupania. Na najvyssom bode cesty sa odboci dolava (cesta dalej kopirujuc hreben klesa do doliny a vyusti pred odpojenim stupajucej zelenej znacky od potoka na lavu stranu doliny) a kusok vyssie prejde Prasnickym sedlom. Dalej temer po rovine ide subezne s hrebenom popoden (ktory je totalne neprejazdny pre MTB a velmi obtiazny pre pesich (Zvolen-Krizna)) az sa vyjde z lesa a dojde do Rybovskeho sedla."). Z tohoto sedla ne po červené, ale stále po neznačené cestě ("Pohled na smer a sklon cervene znacky, ktera odtud vede na hlavni hreben mne snadno presvedcuje o tom, ze je lepsi vyuzit delsi, ale mene strme neznacene cesty vedouci na hreben Krizna - Majerova skala.") Střídavě v sedle i vedle kola to jde až na modrou značku (c.2628) pod kopcem Liška (1445 m.n m.). Zde odbočíme vpravo a dojedeme na Križnou (1574 m.n m.). Další cesta bude asi málo pohodlná, neboť chodník je hluboko zaříznutý a kvůli travním drnům po bocích cesty se nedá moc šlapat. Trasa je sjízdná přes nejvyšší vrchol Velké Fatry Ostredok (1592 m.n m.) až téměř k Suchému vrchu, kde jsou drobné problémy s kameny vyčnívajícími z cesty. Sjezd ze Suchého vrchu po nově vedené stezce na západním svahu kopce je velice strmý a ztížený množstvím balvanů v cestě, ale s jednou nohou v pohotovosti se to dá zvládnout. Následuje poměrně rovný úsek ovšem balvánky a skalky rychlou jízdu značně znepříjemňují. Krátký sestup ke křižovatce na Kyškách (1340 m.n m.) je ale nesjízdný. Od křižovatky až téměř do poloviny svahu Ploské ještě jedu na kole. "Zbytek (stale po cervene) tlacim." Na vrcholu Ploské (1532 m.n m.) odbočíme doprava na žlutou (c.8604) do Sedla Ploskej a pak stále po ní až do Vyšnej Revúcej a po asfaltce do Liptovskej Revúcej.
Úsek ze Sedla Ploskej dále po zelené na Čierny kameň v délce asi 3 km je v podstatě nesjízdný ("Dalsi usek traverzujici Cierny kamen je tak kamenity, ze je lepe jizdu zde vubec nezkouset. Ja, tlacen casem, jsem to zkusil a odnesl to zub na velkem tacu. Na kolo sedam az na krizovatce zelene a cervene znacky pred Mincolom."). V případě dostatku času by šlo zkusit to projet (projít) po zelené až ke křižovatce s červenou (0858) a po ní přímo do Lipt. Revúcej.
Další variantou je cesta z Lipt. Revúcej po asfaltce na hřeben (cyklotrasa) do sedla Velký Šturec a odsud vpravo po červené (0801) směr Prašnické sedla. Nesměla by se ale minout křižovatka s výše doporučenou lesní cestou, nahrazující červenou značku do Rybovského sedla.
Délka trasy: asi 25 km
Nejvyšší vrchol: Ostredok (1592 m.n m.) - nejvyšší vrchol Velké Fatry s kruhovým výhledem
Vzdálenost od Zlína: 240 km
Mapa: (184 kB)

-. Nízké Tatry
Popis trasy: Ráno vyrážame z Telgártu.Vychádzajúc z Telgártu si obzeráme (za jazdy) príbytky našich rómskych spoluobčanov a čudujeme sa kde všade sa dá žiť. Na ceste nám núkajú rôzne lesné plody. My však nezastavujeme a pokračujeme cez Červenú skalu na dedinu Šumiac. Zatial cesta ide príjemne z kopca. Obrat nastáva pri odbočení z hlavnej cesty na Šumiac. Cesta stúpa aj cez dedinu celkom slušne sa začíname zahrievať. Na námestíčku pri obchode sa pýtame na cestu a pokračujeme. Cesta vedie po modrej značke vľavo od kostola. Asfalt končí, strieda ho šotolinová široká cesta. Modrá značka odbáča strmo hore, ale my pokračujeme ďalej po ceste. Vchádzame do lesa. Stále stúpame a po niekoľkých zákrutách sa opät ocitáme na slnku. Tu začína byť úsek náročnejší. Šotolina je málo spevnená a kolesá sa zabáraju. To nás pri takom stúpaní stojí viac síl. Dorážame na Predné sedlo, kde sa pretíname s modrou značkou. Odtialto vedie asfaltová cecta neobvyklej šírky až na vrch Kráľovej hole.(stúpanie Šumiaca - Kráľova hola cca 13 km.) Z Kráľovej hole je nádherný výhľad na Vysoké Tatry a Veporské vrchy. Rozhodujeme sa pokračovať ďalej po hrebeni. Prvý úsek na hrebeni hneď preveruje techniku jazdy. A neskôr sa ukáže, že aj zvyšok hrebeňa nie je práve určený na pohodlnú jazdu v sedle. Kamene rôznych velkostí a rôzneho tvaru svojim usporiadaním zavádzajú viac akoby sme chceli. Tušíme, že dnes nás budú bolieť viac ruky ako svaly na nohách. Stúpanie na Orlovú je riadný záber, ktorý ešte dopľňajú trsy trávy na úzkej cestičke. Naozajstná "lahôdka" na nás čaká za Bartkovou - zjazd (po vlastných) do Ždiarského sedla. Odtialto pokračujeme modrou značkou na Pohorelú. Na začiatku modrej značky(treba ju hladať!) je studnička. "Cesta" je málo používaná a pripadáme si skôr ako kosačky na malinčie. Po asi 2km sa cesta zlepšuje a vzchádza na zvažnicu horšej kvality, ktorá prudko klesá. Modrá značka pokračuje húštinou ďalej prudko do lesa. My však odbáčame vpravo po zvažnici, ktorá nás stále dole kopcom privádza až do Pohorelej. Odtial ideme už po hlavnej ceste späť do Telgártu.
voda - prameň pod Kráľovou holou
- Ždiarské sedlo
Délka trasy: 62 km
Nejvyšší vrchol: Kráľova hoľa (1948 m.n m.)
Vzdálenost od Zlína: 340 km

na hlavní stránku  |  na ostatní trasy  |  na trasy v Dolomitech
na fotky z Lysé hory  |  na fotky z Pradědu  |  na fotky ze sopek  |  na fotky z Radhoště
na fotky z Orlických hor a Broumovských stěn
na fotky z Krkonoš a Jizerských hor  |  na fotky z Javorníků
na fotky z Vysočiny  |  na fotky z Chřibů  |  na fotky z Hostýnských vrchů
na fotky z Vizovických vrchů  |  na fotky z Jihlavských vrchů
na fotky z Vsetínských vrchů  |  na fotky z Milešovky  |  na fotky z Řípu
na fotky z Bílých Karpat  |  na fotky z Králického Sněžníku
na fotky z Ještědu a Trosek  |  na fotky z Plechého a Kleti
na fotky ze Skalek  |  na fotky z Lesného a Podhorního vrchu  |  na fotky z Klínovce  |  na fotky z Brd a Blaníku
na fotky z Oderských vrchů  |  na fotky z Rychlebských hor  |  na fotky z Českého lesa  |  na fotky z Plzeňské pahorkatiny
na fotky z Pálavy  |  Slezských Beskyd a Povážského Inovce  |  Šluknovské pahorkatiny a Lužických hor
na fotky z Děčínské vrchoviny  |  Novohradských hor
ze Smrčin, nejzápadnějšího místa ČR a Komorní hůrky  |  Středomoravských Karpat
z Krkonošského podhůří  |  z Frýdlantské pahorkatiny a Singltreku pod Smrkem  |  z Krkonošského podhůří
z Dyjsko-svrateckého úvalu
ze Zábřežské a Hanušovické pahorkatiny
ze Svitavské pahorkatiny  |  ze Železných hor
z Orlické tabule + Podorlické pahorkatiny  |  z Kunětické hory
z Vraních hor + Rýchor  |  z Jestřebích hor