Popis trasy: Otrokovice - (3,5 km) Žlutava - (2,5 km) Nová Dědina - (2,0) Tabarky - (3,5) Kostelany - (4,5) Bunč - (4,0) Brdo - (1,5) Vlčák - (2,0) Pěkná hora - (3,0) Staré Hutě - (6,0) Buchlov - (7,5) Trnávky - (2,0) Stříbrnické paseky - (4,5) Stříbrnice - (4,0) Boršice u Buchlovic - (8,0) Staré Město u Uh.H. - (18,0) Otrokovice.

Výchozím místem může být rozcestník cyklotras KČT v Otrokovicích za mostem pro pěší přes řeku Moravu na Baťově. Odsud se vydáme po asfaltu směrem na Žlutavy a Koryčany po cyklotrase č. 473 do pořádného kopce. Ten vznikl splavováním hlíny do dřívějších bažin na Baťově, čímž na jedné straně řeky vznikl podklad pro výstavbu domů a na druhé straně prudký kopec. Za obcí Žlutava mineme lom a v lese na křižovatce tvaru T odbočíme vpravo. Po prvním sjezdu vpravo je u silnice pomníček lesnímu adjunktovi Karlu Mrazíkovi, který zde byl zabit v roce 1870 pytláky. Několik dalších klesání a stoupání a jsme u rozcestníku nad Novou Dědinou.
Dáme se vlevo směrem na Tabarky. Opět po asfaltu, teď o něco kvalitnějším. Po cca 1,5 km bude vlevo odbočka na asfaltovou cestu, kudy vede cyklotrasa 5016 Tabarky - Spytihněv a taky altánek. Pokud po ní pojedete asi 100 m z kopce a odbočíte opět vlevo do lesa, budete po dalších cca 150 metrech u tzv. mohylových hrobů. U altánku je zastávka Spáčilovy naučné stezky, věnovaná právě těmto hrobům.
Pokračujeme po předchozí cestě rovně a dojedeme k hájovně. Na T křižovatce se dáme vlevo na Kostelany a pojedeme chvíli do kopce. Ve sjezdu mineme odbočku do Kudlovické doliny, kde jsou skály Budačina. Jakmile po pravé straně skončí les, objeví se pumpy na ropu.
V Kostelanech odbočíme vlevo na Bunč. Před vrcholem stoupání budeme mít po levé straně zajímavý skalní útvar Komínské skály . Ze silnice k nim odbočuje žlutá značka. Pokračujeme dál a přijedeme do známého turistického střediska Bunče. Je zde hospoda.
Odsud pojedeme už po červené značce a lesní pěšině, zpočátku úzké.
Na vrcholu Brdo (587 m.n m.) stávalo kdysi hradiště asi 200 m dlouhé. Dnes je snaha zde postavit kamennou rozhlednu.
Pokračujeme po červené na Vlčák (hájovna). Odbočíme vlevo a po zelené značce a už zase asfaltové cestě nejdříve sjedem a pak vyjedeme na Pěknou horu. Odsud opět po červené (vpravo) a pěkným sešupem se octneme ve Starých Hutích. Zde by hned na začátku měla být odbočka vlevo lesem na Buchlov. Směrovka cyklotrasy tam je, ale v době mé návštěvy byla cesta tak navlhlá, že jsem tudy nejel. Po dalším příjemném sjezdu je možno odbočit opět vlevo a napojit se na hlavní tah Brno - Staré Město. Po cca 2 kilometrech stoupání i sjezdu je odbočka vlevo po asfaltové silnici na hrad Buchlov (cca 550 m.n m.). Existuje i varianta jít lesem po červené turistické značce. Kopec je tak prudký, že ho téměř určitě budete muset skoro celý vyjít. Červená značka křižuje hlavní silnici ještě o nějaký kilometr dál, než je výše zmiňovaná odbočka po asfaltové silnici.
Po návratu od hradu Buchlov na hlavní cestu sjíždíme z kopců směrem na Uherské Hradiště. Po vyjetí z lesa odbočíme na první odbočce vpravo do vesnice Újezda, kterou projedeme a po lesní asfaltové cestě jedeme pořád dál. V těchto místech je lepší mít v ruce dobrou mapu, nejlépe 1 : 50 000. V těch novějších by už mohla být zakreslena cyklotrasa, která vede z Trnávek na Stříbrnické paseky. Stříbrnické paseky jsou přírodní park, kde jsou zajímavá terasovitá pole a roztroušené chalupy u borového lesa.
Sjedeme po rozbitém asfaltu do Stříbrnic.
Po asfaltových silnicích se přes Boršice u Buchlovic, Staré Město, Huštěnovice atd. vydáme zpět do Otrokovic (asi 30 km).
Komu by se nechtělo na paseky, může rovnou z Buchlova sjet až do Starého Města (asi 12 km) a odsud kousek od Intersparu a čerpací stanice najet na polní cestu kolem Baťova plavebního kanálu, čímž si trochu zlepší poměr asfaltu a polních cest. Až do Spytihněvi je to asi 7 km. (viz. též trasa č. 2).

Popis trasy: Otrokovice - (10 km) Spytihněv - (7 km) Staré Město u Uh.H. - (6) Zlechov - (6) Břestek - (1) Chabaně - (5) Velehrad - (1) Modrá - (10) Bunč - (1) Komínské skály - (4) Kostelany - (4) Tabarky - (2) Nová Dědina - (2) U Mrazíka - (1) Žlutava - (2) Otrokovice.

Moje trasa vedla nejprve po hlavní silnici 1. třídy č. 55 z Otrokovic do Spytihněvi. Zde je možno těsně před (jedinou) zatáčkou vpravo odbočit vlevo mezi domy, částečně po cyklotrase 5015. Prokličkujeme až k nábřeží a po kousku jízdy kolem řeky Morava přijedeme k místu, kde začíná Baťův plavební kanál (začátek sezóny kolem 1.5.). U prvního zdymadla je i hospoda. Za mostem přes řeku je vodní elektrárna (dvě kaplanovy turbíny, dva generátory provozované každý na 2600 kW, spád 5,8 m). My však pojedeme po pravém břehu, kde zpočátku vede i Moravská cyklotrasa č. 47. Budeme se držet neustále kanálu , takže po chvíli přejedeme na polní pěšinu, využívanou hlavně rybáři. U prvního mostu přes kanál uvidíme mimoúrovňové křížení kanálu s potokem. Potok protéká náspem s kanálem. Zůstáváme na pravé straně až k plavební komoře v Babicích. Na následujícím mostu přejedeme na druhou stranu kanálu a po jeho levém břehu pokračujeme nějakých 300 metrů k naučné stezce Huštěnovice . Na malé ploše je zde představena fauna a flóra lužních lesů a také vznik slepých ramen meandrujících řek. Je tu 5 zastavení s pěknými panely. Na jaře se sem stahují žáby a tak je zde rámus jak v pralese . U stezky jsou i schůdky do vody, takže je možné zde vystoupit i z lodi, plující po kanálu.
Na nejbližším mostě pak přejedeme na pravou stranu a jedeme kolem dalšího zdymadla. Následující zdymadlo je už ve Starém Městě u Uh. Hradiště. Vyjedeme na hlavní cestu mezi Uherským Hradištěm a Starým Městem. Dáme se vlevo a projedeme Starým Městem směrem na Brno. Za městem nás čeká první menší stoupání a jsme ve Zlechově. Zde jedeme směr Břestek, ne na Velehrad, minuli bychom to hlavní. Téměř na konci Břestku je pravoúhlá zatáčka vpravo a začne půl kilometru stoupání do nebe. Ty, kdo měli mapu, to moc nepřekvapí, protože už od konce Zlechova bylo jasné, že strmý hřeben, zdvíhající se na pravé straně údolí, se musí nějak přejet. A na vrcholku už se před námi objeví mohutná sekvoj obrovská (Sequoia Gigantea). , Tento exemplář je 270 let starý. V roce 1972 byl strom bleskem rozpůlen a přišel i o vršek, takže dnes je o 5 - 10 metrů nižší, než by mohl být . Jeho výška je asi 55 metrů, obvod kmene je 5 metrů. Jeho domovem je Kalifornie. Stromy se dožívají až 3200 let a musí být proto odolné vůči požárům, bleskům atd. Proti požárům je chrání až 60 cm tlustá kůra, která asi překvapí svou měkkostí. Není nijak neobvyklé, že strom, který zevnitř vyhoří, se dál zelená. Stromy dorůstají výšky až 110 metrů (smrk kolem 40 metrů), takže není divu, že se za svůj dlouhý život potkají dosti pravděpodobně i s blesky. Dá se říci, že jsou to nezmaři.
Od stromu se vrátíme asi 50 m na křižovatku a pokračujeme po hlavní silnici místního významu, která po jednom prudkém sešupu a jednom prudkém výjezdu končí u lesa. Po lesní cestě jedeme směr Velehrad. Po okraji pole sjedeme do Velehradu.
Na rozcestí u několika občerstvoven se dáme směr Modrá (mělo by to být vpravo) a jedeme asi 1 km po kostkové cestě zase jednou po rovině. Ne nadlouho. Odbočujeme vlevo do obce Modrá a začíná asi desetikilometrové stoupání na Bunč. Cesta je asfaltová, ale není příliš frekventovaná. Za obcí míjíme vlevo od silnice postavenou dřevěnou rozhlednu. Asi 2 km před Bunčem začne to pravé ořechové - serpentiny a ostré stoupání. Hospoda Bunč leží v sedle a tak k ní přijedeme vlastně z kopce.
Dáme se vpravo po červené značce, asfaltové silnici do Kostelan. Cestou se můžeme podívat na Komínské skály , k nimž je ze strany od Bunče po cca 1,5 km odbočka vpravo po červené značce a ve směru od Kostelan odbočka vlevo po žluté značce.
Projedeme Kostelany a za nimi uvidíme Saloon . Tato stavba mi silně připomíná novodobé napodobeniny, viděné v turisty navštěvovaných "Old" městech amerického západu (stavěné ovšem klidně i na východním pobřeží).
Kousek za ním po levé straně silnice, ještě než mineme z této strany první pumpu , můžeme spatřit pozůstatek budované protektorátní dálnice (viz. též trasa č. 1 nebo www.dalnice.com). Po asfaltu pokračujeme dál až na Tabarky. U hájovny odbočíme vpravo (rovně je to do Vrbky) a po cca 0,5 km je odbočka vpravo, která by nás přivedla k mohylovým hrobům.
Z lesa se vrátíme zpět na asfalt a jedeme asi 1,5 km k rozcestníku nad Novou Dědinou. Zde se dáme vpravo na rozbitou lesní cestu. Po nějakých 2 km je vlevo turistický rozcestním "U Mrazíka" a pod stromem kámen se jménem lesního adjunkta Karla Mrazíka, kterého zde v roce 1870 údajně zabili pytláci tak, že ho pověsili na strom hlavou do mraveniště.
Kdo chce, může zkusit žlutou značku do Žlutav, ostatní pojedou stále po asfaltu až k rozcestí tvaru T, kde se dají vlevo a kolem lomu sjedou do Žlutav. Po vyjetí z lesa se otevře krásný výhled na údolí Zlína a vzadu se zdvíhající Hostýnské a Vizovické vrchy. Bílé Karpaty zase prozrazuje vysílač na vrchu Velká Javorina (970 m.n m.).
Ve Žlutavách jedeme stále po trase č. 473 (nebo žluté značce) až do Otrokovic.

Popis trasy: Nové Mlýny - (pěšina, 3,5 km) Bulhary - (pěšina, asfalt) Lednice - (pěšina) Minaret - Janův hrad - (asfalt) Lednice - Bulhary - Milovice - Pavlov - (pěšina) Dívčí hrady (469 m.n m.) - Dolní Věstonice - (asfalt) vodní nádrž Nové Mlýny - (panely) - Nové Mlýny.

Z vesnice Nové Mlýny jedeme kolem koryta Dyje asi 3,5 km do obce Bulhary, kde na chvíli opouštíme násep řeky, ale jen na chvíli. Po dalším kilometru přijedeme k jezu s vodní elektrárnou. Pak už řeku opustíme definitivně a po asfaltové cestě a současně cyklotrase č. 5043 přijedeme lesem až do Lednice. Zde je vhodné si prohlédnout zámecký areál, kde je kromě zámku i skleník, akvária, minaret a po vodě jezdí lodní doprava. K Janovu hradu, ležícím trochu mimo zámecký areál, se lze dostat několika způsoby. Podle způsobu prohlídky parku si každý zvolí ten nejvhodnější. V zámeckém parku je zakázána jízda na kole, jeho vedení je samozřejmě možné . My jsme překročili Lednický náhon a po pěšině a následně asfaltové cestě jsme se dostali až k němu.
Zvláštností Janova hradu je to, že byl v roce 1807 postaven už jako zřícenina.
Po přejetí dřevěného mostu nad Starou Dyjí se po cyklotrase č. 41 dostaneme opět do Lednice. Tu projedeme a stejnou cestou jako předtím se vrátíme do Bulhar a pokračujeme dále do Milovic a Pavlova. Zde se nám naskytne krásný pohled na Pavlovské vrchy a na prakticky celé převýšení trasy, zhruba 300 metrový rozdíl mezi hladinou jezer (160 m.n m.) a Dívčími hrady (469 m.n m.). Před Pavlovem je křižovatka, na níž je výhodnější jet rovně (ne doprava). Je zde menší provoz a cesta je méně strmá . V Pavlově začne prudké stoupání, nejprve ještě na asfaltu, později, v lese, po pěšině. To už jsme ale v chráněném území a zde je jízda na kole zakázána. Kola jdou vytlačit až na Dívčí hrady, ale vhodné je to spíše za sucha . Z hradu je nádherný výhled , směrem na Děvín poněkud ztížený zdí hradu bez oken.
Náročnému "výjezdu" odpovídá i sjezd do Dolních Věstonic. Za Dolními Věstonicemi projedeme po hrázi mezi 2. a 3. nádrží (Nové Mlýny II a Nové Mlýny III). Za hrází využijeme skutečnosti, že kolem III. nádrže vede panelový chodník . Ten je hojně využíván rybáři, proto má jízda svá specifika. Notně vydrncaní a vyfoukaní přijedeme kolem kempů MARS, Unicamp a Pálava opět až do Nových Mlýnů.

Popis trasy: Znojmo - Hradiště (dále po silnici a CT5000, modrá) - Králův stolec - Mašovice - Podmolí (neznač) - Příčky (CT5002+zelená) - Nový Hrádek, zříc. - Příčky (CT48, červená) - Žlebský potok - U Milíře - Železné schody - vinice Šobes - Pod Šobesem (CT48, žlutá) - Šatov - Havraníky - Popice (zelená) - Sealsfieldův kámen - Popice (CT5000, červená) - Konice - Kraví hora - Znojmo.

Ze Znojma, třeba od vlakového nádraží, vyjedeme po silnici č. 38 směr Jihlava. Odbočka na Hradiště je u budovy Policie ČR a má tvar ypsilon. Vede z kopce a poté v serpentinách do kopce. V Hradišti je možno se dát značenou cyklotrasou 5000 (modré cyklistické pásové značení = žlutá základní barva pruhů, modrý pruh uprostřed), která vede vlevo dolů mezi domy, nebo setrvat na silnici v mírném stoupání a po cca 1,2 km za obcí odbočit vlevo na polní cestu. Ta se u lesa napojuje na CT5000. Les je zároveň hranicí NP Podyjí. Lesem dojedeme až k vyhlídce Králův stolec. Je to jedna z mála vyhlídek v tomto parku, z níž se nemusíme vracet stejnou cestou zpět. Dále pokračujeme po CT5000 s modrým značením až do obce Mašovice. Těsně před ní je lom a v něm jezírko. I přes četné zákazy se v něm koupe spousta lidí. V obci je hospoda U lesa (doporučujeme) a U Šobů. Po silnici pokračujeme až do Podmolí a v místě, kde je po pravé straně bunkr, odbočíme vlevo na polní neznačenou cestu. U rozcestníku Příčky narazíme na zelenou značku, která nás po cca 1,5 kilometru dovede ke zřícenině hradu Nový Hrádek. Při prohlídce si můžete vybrat ze dvou okruhů. Lepší je ten s vyhlídkou, kdy se z vrcholku hradu můžete rozhlédnout po kraji, kde v kopcovité krajině meandruje řeka. Uvidíte celkem tři řeky, a pořád to bude Dyje. Zpět k rozcestníku Příčky je to po stejné cestě.
Po příjezdu od Nového Hrádku se u Příček dáme vpravo po asfaltové silnici. Po necelém kilometru musíme odbočit vlevo do lesa, pak vpravo dolů z kopce, pod kopcem vpravo a jsme u Žlebského rybníka. Původně k němu vedla cesta přímo od Příček, nyní je ale uzavřená.
Od rybníka se dáme do kopce po asfaltové silnici, po níž dojedeme k rozcestníku nad Železnými schody. K nim se musí sjet asi 200 metrů (a pak zase vyjet), ale stojí to za to. Pod námi je nyní opuštěný meandr Dyje a vidět je i jeden ze dvou visutých mostů.
Stále po asfaltové silnici vjedem do oblasti, kde se rozkládá vinice Šobes. Celé Podyjí má díky půdnímu složení středozemní charakter podnebí, a tak zde v létě dosahují teploty vždy vyšších hodnot, než jinde na jižní Moravě. Nejinak tomu bylo i při naší návštěvě, kdy i normálně rostly teploty ke 37 °C, tady se vše doslova peklo. Na vyhlídce Nad Šobesem se nedalo vydržet déle, než několik minut a blahořečili jsme si, že jedeme právě tímto směrem. Cesta zde totiž vede velmi strmě dolů a šlapat ji nahoru by bylo i za běžných okolností náročné.
U vinice Šobes je postaven typizovaný degustační stánek, kde je možno zakoupit láhve vína z výroby Znovínu Znojmo, nebo jen ochutnat 1 dl kteréhokoliv z nabízených druhů nebo zakoupit třeba skleničku jako suvenýr. K dostání jsou i vychlazené nealkoholické nápoje.
Po kamenité cestě vede cesta asi 300 m dále z kopce a pak nějakého půl kilometru po louce a jsme u visutého mostu přes Dyji. Visutý most se jmenuje, já bych spíš použil termínu závěsný nebo lanový. Je pouze pro tři osoby, dost se houpe a doporučuji na něm zrušit krok.
Za mostem se dáme vlevo po asfaltové silnici, která po chvíli začíná stoupat v délce asi 1 km, čímž se dostaneme na druhou stranu kaňonu Dyje a zároveň na chvíli za hranice NP Podyjí.
Po silnici dojedeme do Šatova. Zde je možné si prohlédnout Malovaný sklep, pevnost typu Zahrádka a výbornou restauraci U Fandy, která je u odbočky k opevnění.
Ze Šatova vyjedeme směr Havraníky. V Havraníkách odbočíme na "návsi" vlevo a vyjedeme na horní konec obce, kde se dáme polní cestou vpravo mezi vinicema. Zde stojí opět jeden z typizovaných degustačních stánků. Následující úsek cesty patří mezi ty nejkrásnější, protože vede tzv. Havranickým vřesovištěm. Po příjezdu do Popic odbočíme na křižovatce mírně vlevo po asfaltové silnici. Z té sjedeme po pár stech metrech vlevo a po zelené značce začneme stoupat zprvu mezi poli, pak lesíkem opět do NP Podyjí k Sealsfieldovu kameni. Výjezd není přehnaně náročný a vyhlídka rozhodně stojí za to!
Po návratu stejnou cestou k silnici se dáme vlevo a pokračujeme až do Popic. Zde se nenecháme zmást silnicí, zahýbající vpravo, ale pokračujeme stále rovně. Cesta už pak prakticky neustále klesá, a to i přes Kraví horu. V posledním úseku před Znojmem, sjezdu k řece, jsme se opět museli pochválit, že jsme směr vybrali tak dobře. Strmé klesání (v našem směru) bychom opravdu nechtěli vyjíždět. Sjet trochu krkolomný svah bylo příjemným povyražením.
Svah končí přímo u řeky Dyje, vytékající ze Znojemské přehrady. Ta má sypanou hráz, která byla při povodních v roce 2002 poškozena a v roce 2005 byla opravována. Proto byla ze Znojemské přehrady vypuštěna prakticky všechna voda a z Vranovské přehrady vytékal pouze minimální proud. V Dyji bylo z toho důvodu tak málo vody, že byly vidět i objekty (většinou základy starých mlýnů), které jinak nebyly vidět od roku 1935 (dostavění Vranovské přehrady).
Dále každý pokračuje podle svého cíle. Ke krásnému koupališti, postavenému v roce 2003, se například dostaneme, když po přejetí mostu na konci posledního svahu odbočíme vpravo (rovně by se muselo po schodech na kamenné terasy) a stále podél řeky Dyje přijedeme k Louckému klášteru, prodejně Znovínu Znojmo, v jehož těsné blízkosti je i koupaliště.

Popis trasy: Černá Voda - (les) - Černá Voda.

Tato trasa se vymyká všem zde publikovaným. Jde o tzv. singltrek, jednosměrnou úzkou stezku, v tomto případě po zrekonstruovaných starých loveckých chodnících, které byly upraveny pro horská kola. Rychlebské stezky tvořil v roce 2010 24 kilometrů dlouhý "okruh", který začínal a končil v Černé Vodě. Cyklistům nabízí neobvyklý zážitek z jízdy často téměř neschůdným členitým terénem přes žulové plotny a dřevěné lávky, cestou klikatící se podél potoka nebo i přes něj a proplétající se mezi balvany. Jsou určeny zkušeným terénním cyklistům. V žádném případě nečekejte běžnou rekreační cykloturistiku. O to zde nejde ani omylem. Podrobnosti a aktuální mapu tras najdete na www.rychlebskestezky.cz. V roce 2010, k němuž se vztahuje zdejší popis, bylo možné využít v podstatě jednu trasu. Každým rokem ale dochází k otevření dalších úseků, dokonce i pro méně zdatné jedince, proto mějte na paměti, že popisuji asi tu nejtěžší variantu.

   Naše zkušenosti:
   Rychlebské stezky se nacházejí v kopcích nad obcí Černá Voda. Zprvu se tedy jede po asfaltce do kopce, pak přijde brod, pěšina, lesní cesta a za dalším brodem přes potok to začne. Zpočátku ještě do kopce, po atraktivních dřevěných lávkách, kolem skály, kde je zima jak v ledničce i při teplotách kolem 30 °C, pak i po lesní silnici až na vrchol. Ten ale zde není důležitý. Pak už následuje jízda spíše po rovině, ovšem to neznamená, že si odpočinete. Zatím jsem nezažil, že bych se tak zadýchal i při jízdě po rovině nebo dokonce z kopce. Nebyli jsme jediní, komu se únavou už v polovině klepaly ruce. Na závěr se jede opět po asfaltu, z kopce, do Černé Vody.

   Doporučení:
   Pro jízdu terénem Rychlebských stezek tvůrci stezek doporučují horská kola, výhodou bude určitě celoodpružené. Nutností je odpružená přední vidlice. Jezdec musí mít zkušenosti s jízdou v terénu, dokonale ovládat své kolo a musí být fyzicky zdatný. Jinak bude ostatní zdržovat a sám riskuje nebezpečí vážného úrazu. Dá se to projet i na trekkingovém (crossovém) kole. Důležité je si vzít dostatek pití, protože těchto 24 km určitě neujedete za hodinku. Jízdu si nedovedu představit bez cyklistické přilby a lékárničky (např. obvaz, náplast, Septonex). Povrch kamenů není vysloveně kluzký (jako třeba vápenec, čedič), takže se to dá projet asi i za vlhka. Každopádně je lepší sucho a doba mimo frekventovaný čas, abyste nemuseli neustále čekat u složitějších úseků, což by bylo v podstatě pořád. Možnost předjíždění je velmi omezená.

Popis trasy: Břeclav - Pohansko - soutok Dyje a Moravy - bývalá signálka - Břeclav

Dvě zajímavosti jednou ranou: nejjižnější (48°37'1" s. š., 16°56'26" v. d.) a nejnižší (148 m.n m.) místo na Moravě. Převýšení trasy dlouhé 43 km je celých 10 metrů.

Popis trasy: Přízeř - Vyšší Brod - Čertova stěna - Krásná Pole - nejjižnější bod ČR - Dolní Drkolná - Rožmberk n.Vlt. - Přízeř

Výlet je logickým pokračováním po hraničních bodech (možná by šlo říct i "mezních bodech") České republiky. O nejvýchodnějším bodě a nejsevernějším bodě se dozvíte v popisech výletů po vrcholech.

Popis trasy: Bynovec - Hřensko - nejnižší místo v ČR (116 m) - u Malé Pravčické brány - Na Tokáni - Falkenštejn - Jetřichovice - Bynovec

Nejnižší místo v ČR (116 m.n m.) je v místě, kde u Hřenska opouští Labe naši republiku směrem do Německa.