Ostatní cyklistické trasy

(poslední aktualizace 18.9.2019)

1. Z Otrokovic na Buchlov
(Projeto v dubnu 2003)

Popis trasy: Otrokovice - (3,5 km) Žlutava - (2,5 km) Nová Dědina - (2,0) Tabarky - (3,5) Kostelany - (4,5) Bunč - (4,0) Brdo - (1,5) Vlčák - (2,0) Pěkná hora - (3,0) Staré Hutě - (6,0) Buchlov - (7,5) Trnávky - (2,0) Stříbrnické paseky - (4,5) Stříbrnice - (4,0) Boršice u Buchlovic - (8,0) Staré Město u Uh.H. - (18,0) Otrokovice.

Výchozím místem může být rozcestník cyklotras KČT v Otrokovicích za mostem pro pěší přes řeku Moravu na Baťově. Odsud se vydáme po asfaltu směrem na Žlutavy a Koryčany po cyklotrase č. 473 do pořádného kopce. Ten vznikl splavováním hlíny do dřívějších bažin na Baťově, čímž na jedné straně řeky vznikl podklad pro výstavbu domů a na druhé straně prudký kopec. Za obcí Žlutava mineme lom a v lese na křižovatce tvaru T odbočíme vpravo. Po prvním sjezdu vpravo je u silnice pomníček lesnímu adjunktovi Karlu Mrazíkovi, který zde byl zabit v roce 1870 pytláky. Několik dalších klesání a stoupání a jsme u rozcestníku nad Novou Dědinou.
Dáme se vlevo směrem na Tabarky. Opět po asfaltu, teď o něco kvalitnějším. Po cca 1,5 km bude vlevo odbočka na asfaltovou cestu, kudy vede cyklotrasa 5016 Tabarky - Spytihněv a taky altánek. Pokud po ní pojedete asi 100 m z kopce a odbočíte opět vlevo do lesa, budete po dalších cca 150 metrech u tzv. mohylových hrobů. U altánku je zastávka Spáčilovy naučné stezky, věnovaná právě těmto hrobům. Mohylový hrob Mohylový hrob
Pokračujeme po předchozí cestě rovně a dojedeme k hájovně. Na T křižovatce se dáme vlevo na Kostelany a pojedeme chvíli do kopce. Ve sjezdu mineme odbočku do Kudlovické doliny, kde jsou skály Budačina. Jakmile po pravé straně skončí les, objeví se pumpy na ropu. Těžba ropy u Kostelan
V Kostelanech odbočíme vlevo na Bunč. Před vrcholem stoupání budeme mít po levé straně zajímavý skalní útvar Komínské skály Komínské skály. Ze silnice k nim odbočuje žlutá značka. Pokračujeme dál a přijedeme do známého turistického střediska Bunče. Je zde hospoda.
Odsud pojedeme už po červené značce a lesní pěšině, zpočátku úzké.
Na vrcholu Brdo (587 m.n m.) stávalo kdysi hradiště asi 200 m dlouhé. Dnes je snaha zde postavit kamennou rozhlednu.
Pokračujeme po červené na Vlčák (hájovna). Odbočíme vlevo a po zelené značce a už zase asfaltové cestě nejdříve sjedem a pak vyjedeme na Pěknou horu. Odsud opět po červené (vpravo) a pěkným sešupem se octneme ve Starých Hutích. Zde by hned na začátku měla být odbočka vlevo lesem na Buchlov. Směrovka cyklotrasy tam je, ale v době mé návštěvy byla cesta tak navlhlá, že jsem tudy nejel. Po dalším příjemném sjezdu je možno odbočit opět vlevo a napojit se na hlavní tah Brno - Staré Město. Po cca 2 kilometrech stoupání i sjezdu je odbočka vlevo po asfaltové silnici na hrad Buchlov (cca 550 m.n m.). Existuje i varianta jít lesem po červené turistické značce. Kopec je tak prudký, že ho téměř určitě budete muset skoro celý vyjít. Červená značka křižuje hlavní silnici ještě o nějaký kilometr dál, než je výše zmiňovaná odbočka po asfaltové silnici.
Po návratu od hradu Buchlov na hlavní cestu sjíždíme z kopců směrem na Uherské Hradiště. Po vyjetí z lesa odbočíme na první odbočce vpravo do vesnice Újezda, kterou projedeme a po lesní asfaltové cestě jedeme pořád dál. V těchto místech je lepší mít v ruce dobrou mapu, nejlépe 1 : 50 000. V těch novějších by už mohla být zakreslena cyklotrasa, která vede z Trnávek na Stříbrnické paseky. Stříbrnické paseky jsou přírodní park, kde jsou zajímavá terasovitá pole a roztroušené chalupy u borového lesa.
Sjedeme po rozbitém asfaltu do Stříbrnic.
Po asfaltových silnicích se přes Boršice u Buchlovic, Staré Město, Huštěnovice atd. vydáme zpět do Otrokovic (asi 30 km).
Komu by se nechtělo na paseky, může rovnou z Buchlova sjet až do Starého Města (asi 12 km) a odsud kousek od Intersparu a čerpací stanice najet na polní cestu kolem Baťova plavebního kanálu, čímž si trochu zlepší poměr asfaltu a polních cest. Až do Spytihněvi je to asi 7 km. (viz. též trasa č. 2).

Délka trasy: 80 km
Nejvyšší vrchol: Brdo (587 m.n m.) - nejvyšší vrchol Chřibů
Převýšení: asi 800 m
Povrch: zpevněná cesta 90%, pěšina 10%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: prudká stoupání


 
2. Z Otrokovic za sekvojí
(Projeto v květnu 2003)

Popis trasy: Otrokovice - (10 km) Spytihněv - (7 km) Staré Město u Uh.H. - (6) Zlechov - (6) Břestek - (1) Chabaně - (5) Velehrad - (1) Modrá - (10) Bunč - (1) Komínské skály - (4) Kostelany - (4) Tabarky - (2) Nová Dědina - (2) U Mrazíka - (1) Žlutava - (2) Otrokovice.

Moje trasa vedla nejprve po hlavní silnici 1. třídy č. 55 z Otrokovic do Spytihněvi. Zde je možno těsně před (jedinou) zatáčkou vpravo odbočit vlevo mezi domy, částečně po cyklotrase 5015. Prokličkujeme až k nábřeží a po kousku jízdy kolem řeky Morava přijedeme k místu, kde začíná Baťův plavební kanál (začátek sezóny kolem 1.5.). U prvního zdymadla Zdymadlo u Spytihněvi je i hospoda. Za mostem přes řeku je vodní elektrárna (dvě kaplanovy turbíny, dva generátory provozované každý na 2600 kW, spád 5,8 m). My však pojedeme po pravém břehu, kde zpočátku vede i Moravská cyklotrasa č. 47. Budeme se držet neustále kanálu Baťův kanál u Starého Města, takže po chvíli přejedeme na polní pěšinu, využívanou hlavně rybáři. U prvního mostu přes kanál uvidíme mimoúrovňové křížení kanálu s potokem. Potok protéká náspem s kanálem. Křížení kanálu a potoka Zůstáváme na pravé straně až k plavební komoře v Babicích. Na následujícím mostu přejedeme na druhou stranu kanálu a po jeho levém břehu pokračujeme nějakých 300 metrů k naučné stezce Huštěnovice Úvodní panel naučné stezky. Na malé ploše je zde představena fauna a flóra lužních lesů a také vznik slepých ramen meandrujících řek. Je tu 5 zastavení s pěknými panely. Na jaře se sem stahují žáby a tak je zde rámus jak v pralese Lužní les. U stezky jsou i schůdky do vody, takže je možné zde vystoupit i z lodi, plující po kanálu.
Na nejbližším mostě pak přejedeme na pravou stranu a jedeme kolem dalšího zdymadla. Následující zdymadlo je už ve Starém Městě u Uh. Hradiště. Vyjedeme na hlavní cestu mezi Uherským Hradištěm a Starým Městem. Dáme se vlevo a projedeme Starým Městem směrem na Brno. Za městem nás čeká první menší stoupání a jsme ve Zlechově. Zde jedeme směr Břestek, ne na Velehrad, minuli bychom to hlavní. Téměř na konci Břestku je pravoúhlá zatáčka vpravo a začne půl kilometru stoupání do nebe. Ty, kdo měli mapu, to moc nepřekvapí, protože už od konce Zlechova bylo jasné, že strmý hřeben, zdvíhající se na pravé straně údolí, se musí nějak přejet. A na vrcholku už se před námi objeví mohutná sekvoj obrovská (Sequoia Gigantea). Celkový pohled, Pohled od paty stromu vzhůru Tento exemplář je 270 let starý. V roce 1972 byl strom bleskem rozpůlen a přišel i o vršek, takže dnes je o 5 - 10 metrů nižší, než by mohl být Nově dorostlý vrchol. Jeho výška je asi 55 metrů, obvod kmene je 5 metrů. Jeho domovem je Kalifornie. Stromy se dožívají až 3200 let a musí být proto odolné vůči požárům, bleskům atd. Proti požárům je chrání až 60 cm tlustá kůra, která asi překvapí svou měkkostí. Není nijak neobvyklé, že strom, který zevnitř vyhoří, se dál zelená. Stromy dorůstají výšky až 110 metrů (smrk kolem 40 metrů), takže není divu, že se za svůj dlouhý život potkají dosti pravděpodobně i s blesky. Dá se říci, že jsou to nezmaři.
Od stromu se vrátíme asi 50 m na křižovatku a pokračujeme po hlavní silnici místního významu, která po jednom prudkém sešupu a jednom prudkém výjezdu končí u lesa. Po lesní cestě jedeme směr Velehrad. Po okraji pole sjedeme do Velehradu. Velehrad
Na rozcestí u několika občerstvoven se dáme směr Modrá (mělo by to být vpravo) a jedeme asi 1 km po kostkové cestě zase jednou po rovině. Ne nadlouho. Odbočujeme vlevo do obce Modrá a začíná asi desetikilometrové stoupání na Bunč. Cesta je asfaltová, ale není příliš frekventovaná. Za obcí míjíme vlevo od silnice postavenou dřevěnou rozhlednu. Asi 2 km před Bunčem začne to pravé ořechové - serpentiny a ostré stoupání. Hospoda Bunč leží v sedle a tak k ní přijedeme vlastně z kopce.
Dáme se vpravo po červené značce, asfaltové silnici do Kostelan. Cestou se můžeme podívat na Komínské skály Komínské skály, k nimž je ze strany od Bunče po cca 1,5 km odbočka vpravo po červené značce a ve směru od Kostelan odbočka vlevo po žluté značce.
Projedeme Kostelany a za nimi uvidíme Saloon Ranč u Kostelan. Tato stavba mi silně připomíná novodobé napodobeniny, viděné v turisty navštěvovaných "Old" městech amerického západu (stavěné ovšem klidně i na východním pobřeží).
Kousek za ním po levé straně silnice, ještě než mineme z této strany první pumpu Těžba ropy u Kostelan, můžeme spatřit pozůstatek budované protektorátní dálnice (viz. též trasa č. 1 nebo www.dalnice.com). Po asfaltu pokračujeme dál až na Tabarky. U hájovny odbočíme vpravo (rovně je to do Vrbky) a po cca 0,5 km je odbočka vpravo, která by nás přivedla k mohylovým hrobům. Mohylový hrob Mohylový hrob
Z lesa se vrátíme zpět na asfalt a jedeme asi 1,5 km k rozcestníku nad Novou Dědinou. Zde se dáme vpravo na rozbitou lesní cestu. Po nějakých 2 km je vlevo turistický rozcestním "U Mrazíka" a pod stromem kámen U Mrazíka se jménem lesního adjunkta Karla Mrazíka, kterého zde v roce 1870 údajně zabili pytláci tak, že ho pověsili na strom hlavou do mraveniště.
Kdo chce, může zkusit žlutou značku do Žlutav, ostatní pojedou stále po asfaltu až k rozcestí tvaru T, kde se dají vlevo a kolem lomu sjedou do Žlutav. Po vyjetí z lesa se otevře krásný výhled na údolí Zlína a vzadu se zdvíhající Hostýnské a Vizovické vrchy. Bílé Karpaty zase prozrazuje vysílač na vrchu Velká Javorina (970 m.n m.).
Ve Žlutavách jedeme stále po trase č. 473 (nebo žluté značce) až do Otrokovic.

Délka trasy: 65 km
Nejvyšší místo: Bunč (asi 480 m.n m.)
Převýšení: asi 480 m
Povrch: zpevněná cesta 85%, pěšina 15%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: prudká stoupání, přírodní zajímavosti


 
3. Lednice a Pálava
(Projeto v září 2004)

Popis trasy: Nové Mlýny - (pěšina, 3,5 km) Bulhary - (pěšina, asfalt) Lednice - (pěšina) Minaret - Janův hrad - (asfalt) Lednice - Bulhary - Milovice - Pavlov - (pěšina) Dívčí hrady (469 m.n m.) - Dolní Věstonice - (asfalt) vodní nádrž Nové Mlýny - (panely) - Nové Mlýny.

Z vesnice Nové Mlýny jedeme kolem koryta Dyje Kolem Dyje asi 3,5 km do obce Bulhary, kde na chvíli opouštíme násep řeky, ale jen na chvíli. Po dalším kilometru přijedeme k jezu s vodní elektrárnou. Pak už řeku opustíme definitivně a po asfaltové cestě a současně cyklotrase č. 5043 přijedeme lesem až do Lednice. Zde je vhodné si prohlédnout zámecký areál, kde je kromě zámku i skleník, akvária, minaret Kolo je nutné vést. a po vodě jezdí lodní doprava. K Janovu hradu, ležícím trochu mimo zámecký areál, se lze dostat několika způsoby. Podle způsobu prohlídky parku si každý zvolí ten nejvhodnější. V zámeckém parku je zakázána jízda na kole, jeho vedení je samozřejmě možné Kolo je nutné vést.. My jsme překročili Lednický náhon a po pěšině a následně asfaltové cestě jsme se dostali až k němu.
Zvláštností Janova hradu Janův hrad je to, že byl v roce 1807 postaven už jako zřícenina.
Po přejetí dřevěného mostu nad Starou Dyjí se po cyklotrase č. 41 dostaneme opět do Lednice. Tu projedeme a stejnou cestou jako předtím se vrátíme do Bulhar a pokračujeme dále do Milovic a Pavlova. Zde se nám naskytne krásný pohled na Pavlovské vrchy Výhled na Pálavu a na prakticky celé převýšení trasy, zhruba 300 metrový rozdíl mezi hladinou jezer (160 m.n m.) a Dívčími hrady (469 m.n m.). Před Pavlovem je křižovatka, na níž je výhodnější jet rovně (ne doprava). Je zde menší provoz a cesta je méně strmá Před Pavlovem. V Pavlově začne prudké stoupání, nejprve ještě na asfaltu, později, v lese, po pěšině. To už jsme ale v chráněném území a zde je jízda na kole zakázána. Kola jdou vytlačit až na Dívčí hrady, ale vhodné je to spíše za sucha Tlačení kol na Dívčí hrady. Z hradu je nádherný výhled Výhled na Pavlov, směrem na Děvín poněkud ztížený zdí hradu bez oken.
Náročnému "výjezdu" odpovídá i sjezd do Dolních Věstonic. Za Dolními Věstonicemi projedeme po hrázi mezi 2. a 3. nádrží (Nové Mlýny II a Nové Mlýny III). Za hrází využijeme skutečnosti, že kolem III. nádrže vede panelový chodník Cesta kolem III. nádrže. Ten je hojně využíván rybáři, proto má jízda svá specifika. Notně vydrncaní a vyfoukaní přijedeme kolem kempů MARS, Unicamp a Pálava opět až do Nových Mlýnů.

Délka trasy: 50 km
Nejvyšší místo: Dívčí hrady (asi 469 m.n m.)
Převýšení: asi 330 m
Povrch: asfalt 40%, zpevněná cesta 40%, pěšina 5%, panely 15%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Hodnocení: rovina, přírodní zajímavosti


 
4. NP Podyjí a okolí
(Projeto v červenci 2005)

Popis trasy: Znojmo - Hradiště (dále po silnici a CT5000, modrá) - Králův stolec - Mašovice - Podmolí (neznač) - Příčky (CT5002+zelená) - Nový Hrádek, zříc. - Příčky (CT48, červená) - Žlebský potok - U Milíře - Železné schody - vinice Šobes - Pod Šobesem (CT48, žlutá) - Šatov - Havraníky - Popice (zelená) - Sealsfieldův kámen - Popice (CT5000, červená) - Konice - Kraví hora - Znojmo.

Ze Znojma, třeba od vlakového nádraží, vyjedeme po silnici č. 38 směr Jihlava. Odbočka na Hradiště je u budovy Policie ČR a má tvar ypsilon. Vede z kopce a poté v serpentinách do kopce. V Hradišti je možno se dát značenou cyklotrasou 5000 (modré cyklistické pásové značení = žlutá základní barva pruhů, modrý pruh uprostřed), která vede vlevo dolů mezi domy, nebo setrvat na silnici v mírném stoupání a po cca 1,2 km za obcí odbočit vlevo na polní cestu. Ta se u lesa napojuje na CT5000. Les je zároveň hranicí NP Podyjí. Lesem dojedeme až k vyhlídce Králův stolec. Je to jedna z mála vyhlídek v tomto parku, z níž se nemusíme vracet stejnou cestou zpět. Dále pokračujeme po CT5000 s modrým značením až do obce Mašovice. Těsně před ní je lom a v něm jezírko. I přes četné zákazy se v něm koupe spousta lidí. V obci je hospoda U lesa (doporučujeme) a U Šobů. Po silnici pokračujeme až do Podmolí a v místě, kde je po pravé straně bunkr, odbočíme vlevo na polní neznačenou cestu. U rozcestníku Příčky narazíme na zelenou značku, která nás po cca 1,5 kilometru dovede ke zřícenině hradu Nový Hrádek. Při prohlídce si můžete vybrat ze dvou okruhů. Lepší je ten s vyhlídkou, kdy se z vrcholku hradu můžete rozhlédnout po kraji, kde v kopcovité krajině meandruje řeka. Uvidíte celkem tři řeky, a pořád to bude Dyje. Zpět k rozcestníku Příčky je to po stejné cestě.
Po příjezdu od Nového Hrádku se u Příček dáme vpravo po asfaltové silnici. Po necelém kilometru musíme odbočit vlevo do lesa, pak vpravo dolů z kopce, pod kopcem vpravo a jsme u Žlebského rybníka. Původně k němu vedla cesta přímo od Příček, nyní je ale uzavřená.
Od rybníka se dáme do kopce po asfaltové silnici, po níž dojedeme k rozcestníku nad Železnými schody. K nim se musí sjet asi 200 metrů (a pak zase vyjet), ale stojí to za to. Pod námi je nyní opuštěný meandr Dyje a vidět je i jeden ze dvou visutých mostů.
Stále po asfaltové silnici vjedem do oblasti, kde se rozkládá vinice Šobes. Celé Podyjí má díky půdnímu složení středozemní charakter podnebí, a tak zde v létě dosahují teploty vždy vyšších hodnot, než jinde na jižní Moravě. Nejinak tomu bylo i při naší návštěvě, kdy i normálně rostly teploty ke 37 °C, tady se vše doslova peklo. Na vyhlídce Nad Šobesem se nedalo vydržet déle, než několik minut a blahořečili jsme si, že jedeme právě tímto směrem. Cesta zde totiž vede velmi strmě dolů a šlapat ji nahoru by bylo i za běžných okolností náročné.
U vinice Šobes je postaven typizovaný degustační stánek, kde je možno zakoupit láhve vína z výroby Znovínu Znojmo, nebo jen ochutnat 1 dl kteréhokoliv z nabízených druhů nebo zakoupit třeba skleničku jako suvenýr. K dostání jsou i vychlazené nealkoholické nápoje.
Po kamenité cestě vede cesta asi 300 m dále z kopce a pak nějakého půl kilometru po louce a jsme u visutého mostu přes Dyji. Visutý most se jmenuje, já bych spíš použil termínu závěsný nebo lanový. Je pouze pro tři osoby, dost se houpe a doporučuji na něm zrušit krok.
Za mostem se dáme vlevo po asfaltové silnici, která po chvíli začíná stoupat v délce asi 1 km, čímž se dostaneme na druhou stranu kaňonu Dyje a zároveň na chvíli za hranice NP Podyjí.
Po silnici dojedeme do Šatova. Zde je možné si prohlédnout Malovaný sklep, pevnost typu Zahrádka a výbornou restauraci U Fandy, která je u odbočky k opevnění.
Ze Šatova vyjedeme směr Havraníky. V Havraníkách odbočíme na "návsi" vlevo a vyjedeme na horní konec obce, kde se dáme polní cestou vpravo mezi vinicema. Zde stojí opět jeden z typizovaných degustačních stánků. Následující úsek cesty patří mezi ty nejkrásnější, protože vede tzv. Havranickým vřesovištěm. Po příjezdu do Popic odbočíme na křižovatce mírně vlevo po asfaltové silnici. Z té sjedeme po pár stech metrech vlevo a po zelené značce začneme stoupat zprvu mezi poli, pak lesíkem opět do NP Podyjí k Sealsfieldovu kameni. Výjezd není přehnaně náročný a vyhlídka rozhodně stojí za to!
Po návratu stejnou cestou k silnici se dáme vlevo a pokračujeme až do Popic. Zde se nenecháme zmást silnicí, zahýbající vpravo, ale pokračujeme stále rovně. Cesta už pak prakticky neustále klesá, a to i přes Kraví horu. V posledním úseku před Znojmem, sjezdu k řece, jsme se opět museli pochválit, že jsme směr vybrali tak dobře. Strmé klesání (v našem směru) bychom opravdu nechtěli vyjíždět. Sjet trochu krkolomný svah bylo příjemným povyražením.
Svah končí přímo u řeky Dyje, vytékající ze Znojemské přehrady. Ta má sypanou hráz, která byla při povodních v roce 2002 poškozena a v roce 2005 byla opravována. Proto byla ze Znojemské přehrady vypuštěna prakticky všechna voda a z Vranovské přehrady vytékal pouze minimální proud. V Dyji bylo z toho důvodu tak málo vody, že byly vidět i objekty (většinou základy starých mlýnů), které jinak nebyly vidět od roku 1935 (dostavění Vranovské přehrady).
Dále každý pokračuje podle svého cíle. Ke krásnému koupališti, postavenému v roce 2003, se například dostaneme, když po přejetí mostu na konci posledního svahu odbočíme vpravo (rovně by se muselo po schodech na kamenné terasy) a stále podél řeky Dyje přijedeme k Louckému klášteru, prodejně Znovínu Znojmo, v jehož těsné blízkosti je i koupaliště.

Délka trasy: 57 km
Nejvyšší místo: U Milíře (asi 430 m.n m.)
Převýšení:
Povrch: asfalt 70%, nezpevněná cesta 30%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 11 hodin
Průměrná rychlost: 11,5 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: přírodní zajímavosti, pěkné výhledy

 
5. Rychlebské stezky
(Projeto 12.6.2010)

Popis trasy: Černá Voda - (les) - Černá Voda.

Tato trasa se vymyká všem zde publikovaným. Jde o tzv. singltrek, jednosměrnou úzkou stezku, v tomto případě po zrekonstruovaných starých loveckých chodnících, které byly upraveny pro horská kola. Rychlebské stezky tvořil v roce 2010 24 kilometrů dlouhý "okruh", který začínal a končil v Černé Vodě. Cyklistům nabízí neobvyklý zážitek z jízdy často téměř neschůdným členitým terénem přes žulové plotny a dřevěné lávky, cestou klikatící se podél potoka nebo i přes něj a proplétající se mezi balvany. Jsou určeny zkušeným terénním cyklistům. V žádném případě nečekejte běžnou rekreační cykloturistiku. O to zde nejde ani omylem. Podrobnosti a aktuální mapu tras najdete na www.rychlebskestezky.cz. V roce 2010, k němuž se vztahuje zdejší popis, bylo možné využít v podstatě jednu trasu. Každým rokem ale dochází k otevření dalších úseků, dokonce i pro méně zdatné jedince, proto mějte na paměti, že popisuji asi tu nejtěžší variantu.

   Naše zkušenosti:
   Rychlebské stezky se nacházejí v kopcích nad obcí Černá Voda. Zprvu se tedy jede po asfaltce do kopce, pak přijde brod, pěšina, lesní cesta a za dalším brodem přes potok to začne. Zpočátku ještě do kopce, po atraktivních dřevěných lávkách, kolem skály, kde je zima jak v ledničce i při teplotách kolem 30 °C, pak i po lesní silnici až na vrchol. Ten ale zde není důležitý. Pak už následuje jízda spíše po rovině, ovšem to neznamená, že si odpočinete. Zatím jsem nezažil, že bych se tak zadýchal i při jízdě po rovině nebo dokonce z kopce. Nebyli jsme jediní, komu se únavou už v polovině klepaly ruce. Na závěr se jede opět po asfaltu, z kopce, do Černé Vody.

   Doporučení:
   Pro jízdu terénem Rychlebských stezek tvůrci stezek doporučují horská kola, výhodou bude určitě celoodpružené. Nutností je odpružená přední vidlice. Jezdec musí mít zkušenosti s jízdou v terénu, dokonale ovládat své kolo a musí být fyzicky zdatný. Jinak bude ostatní zdržovat a sám riskuje nebezpečí vážného úrazu. Dá se to projet i na trekkingovém (crossovém) kole. Důležité je si vzít dostatek pití, protože těchto 24 km určitě neujedete za hodinku. Jízdu si nedovedu představit bez cyklistické přilby a lékárničky (např. obvaz, náplast, Septonex). Povrch kamenů není vysloveně kluzký (jako třeba vápenec, čedič), takže se to dá projet asi i za vlhka. Každopádně je lepší sucho a doba mimo frekventovaný čas, abyste nemuseli neustále čekat u složitějších úseků, což by bylo v podstatě pořád. Možnost předjíždění je velmi omezená.

Délka trasy: 21 km
Nejnižší místo: Černá Voda (320 m)
Nejvyšší místo: pod Sokolím vrchem (750 m)
Převýšení: 831 m  profil
Povrch: nezpevněná cesta 90%, asfalt 10%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 4,5 hodiny
Hodnocení: technicky náročný terén, zajímavá trasa

 
6. Nejnižší místo na Moravě
Trasa

Popis trasy: Břeclav - Pohansko - Ruské domy - soutok Dyje a Moravy - bývalá signálka - Břeclav

   Dvě zajímavosti jednou ranou: nejjižnější (48°37'1" s. š., 16°56'26" v. d.) a nejnižší (148 m.n m.) místo na Moravě. Převýšení trasy dlouhé 43 km je celých 10 metrů.
   Na této trase jde především o to, usedět v sedle 3-4 hodiny. Prakticky celá popsaná trasa vede oborou Soutok a to převážně po bývalých vojenských asfaltových silnicích. Cílem není jen nejnižší a nejjižnější místo na Moravě, ale také hranice tří států - Česka, Slovenska a Rakouska. Celou cestu míjíme bunkry a skoro polovina trasy vede kolem signálky. (Signálka je plot s vestavěnou elektrickou signalizací 24 voltů, k níž patřila obslužná silnice, tj. ta, po které se nyní s výhodou může jezdit). Zajímavé je také zastavení (informační tabule) o smrti dvou rakušanů v roce 1956, Waltra Wawry a Karla Benedikta. Doporučuju si o tom najít informace na Internetu - W. Wawra byl údajně agentem StB, což se na tabuli nedočtete...
   Kromě výše uvedeného je cestou možné vidět čapí hnízda, meandry Kyjovky, zámeček Pohansko (1810-1812), hradiště Pohansko (9. stol.n.l.), sochu Rostislava, který povolal Cyrila a Metoděje, zámeček Lány (1810-1812) a to vše zasazeno do krajiny lužních lesů a luk mezi řekami Moravou a Dyjí. Krajiny, která dýchá nedotčeností pralesního lužního lesa a strohostí pohraničního pásma.

Občerstvení: Pohansko, Břeclav
Délka trasy: 43 km
Nejnižší místo: soutok Dyje a Moravy (148 m)
Převýšení: 10 m  profil
Povrch: asfalt 95%, pěšina 5%
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 6 hodin
Průměrná rychlost: 13,2 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení:

 
7. Nejjižnější bod ČR
(Projeto 6.10.2012)
Trasa

Popis trasy: Přízeř - Vyšší Brod - Čertova stěna - Krásná Pole - nejjižnější bod ČR - Dolní Drkolná - Rožmberk n.Vlt. - Přízeř

Výlet je logickým pokračováním výletů po hraničních bodech (možná by šlo říct i "mezních bodech") České republiky. O nejvýchodnějším bodě, nejsevernějším bodě a nejzápadnějším bodě se dozvíte v popisech výletů po vrcholech.
   Pokud pojedete do této části republiky, měli byste se zastavit v některém z muzeí koněspřežné dráhy Č. Budějovice - Linz (1828, 120 km), například v Bujanově. Pro start jsme vybrali Rořmberk nad Vltavou, ovšem je nutné sem přijet před nebo po skončení vodácké sezóny, kdy je město příjemně vylidněné a parkovací místa zejí prázdnotou. K našemu překvapení však restaurace fungovaly a na závěr nás jedna z nich velice mile překvapila rychlostí i kvalitou jídla a obsluhy.
   Z Rožmberka začínáme asfaltovým stoupáním směrem na Vyšší Brod. Navržená trasa vede přes Přířez a po červené značce KČT, my jsme ovšem pro urychlení jeli po silnici a cyklotrase 1188 přímo do Vyššího Brodu. Stále po červené vystoupáme k parkovišti u Čertovy stěny (Opera B. Smetany z r. 1882). V údolí Vltavy měl čert vystavět hráz, která by zatopila klášter v Rožmberku. Nyní už po hlavní silnici do Lipna nad Vltavou jedeme asi 3 km do Loučovic. Na jejich konci se odbočí vlevo na lesní asfaltovou silnici a začne se tvrdě stoupat (250 m na 3 km). Na rozc. Krásná Pole odbočíme po červené značce KČT vpravo a asi po # km dojedeme do blízkosti rozc. Vyklestilka, odkud je to kousek na skálu stejného jména s rozhledem, který je však již z větší části kryt vzrostlými stromy. Červenou značku KČT vyměníme asi na 3 km za žlutou a následně, v bývalém Martínkově, za zelenou až do Studánek.
Dále jsme měli trasu naplánovánu po modré značce na rozc. Radvanov, odb. a dále po žluté až k hranicím s nejjižnějším bodem, ale z technických důvodů jsme zvolili trasu po lepším povrchu a přes Rakousko. Protože jsme ale neměli mapu rakouského území, hodně jsme si zajeli. Je potřeba si dobře hlídat odbočení červeno-bílého značení z hlavní silnice. K nejjižnějšímu bodu ČR tímto způsobem přijedeme od jihu po široké šotolinové polní cestě.
   Samotný mezní bod nijak nevybočuje z kvality všech tří zbylých: chabé vyznačení kusem papíru v igelitu, příjezdová silnice pochybné kvality. Na ten nejjižnější je alespoň značení k "hraničnímu přechodu" solidní. Posledních pár desítek metrů však stejně musíte v mokřine.
   Vzápětí přestáváme litovat změny trasy přes Rakousko, protože v Česku znamená trasa po žluté zčásti jízdu po makadamu. Buď se jedná o jeden ze "zlepšováků" dotační mašinerie Evropské unie dovedeném k dokonalosti našimi úředníky, nebo jsme měli smůlu a jeli zde před položením asfaltu na budoucí (cyklo)stezku. Peklo tohoto povrchu jsme museli okusit ještě jednou, když jsme zkusili jet po (v naší mapě ještě nevyznačené) modré značce v údolí Větší Vltavice. Na makadamový povrch na úseku asi 3 km nezapomeneme ještě dlouho. Tím jsme se ocitli u Herbertova, dali se vpravo po silnici č.163 směr Dolní Dvořiště, Rožmberk n.Vlt. a po 6 km asfaltu jsme opět v Rožmberku nad Vltavou.

Délka trasy: 52 km (58 km přes Rakousko)
Nejjižnější místo: poblíž býv. Radvanova (50°15'08" s. š., 12°05'26" v. d.)
Převýšení: 1261 m  profil
Povrch: 85 % asfalt, 10 % pěšina, 5 % makadam
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 8 hodin
Průměrná rychlost: 14,7 km/h (počítaná z čisté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: přírodní zajímavosti

 
8. Nejnižší místo v ČR
(Projeto 2.6.2012)
Trasa

Popis trasy: Bynovec - Hřensko - nejnižší místo v ČR (116 m) - u Malé Pravčické brány - Na Tokáni - Falkenštejn - Jetřichovice - Bynovec

Nejnižší místo v ČR (116 m.n m.) je v místě, kde u Hřenska opouští Labe naši republiku směrem do Německa.
   Oblast, ve které leží nejnižší místo v ČR, je lepší poznávat pěšky než na kole. Hřensko a vůbec Národní park České Švýcarsko je protkán sítí turistických značek, ale v pro kolo nedostupných partiích. Nicméně i s kolem se sem dá vypravit.
   Navržená trasa pro cyklovýlet začíná v Bynovci. Zvolili jsme ji záměrně, neboť není daleko od Hřenska a přitom je stranou turistického ruchu, který je v Hřensku abnormální. Do Hřenska se jede přes Arnoltice po neznačené polní cestě. Arnolticemi prochází modrá značka KČT, po níž pojedeme směrem do Hřenska. Lesní úsek je trochu krkolomný a u potoka Suchá Kamenice bude pravděpodobně nutné slézt z kola - viz. fotografie. Po nájezdu na širokou asfaltovou silnici do Německa si ale spravíte chuť. Za nejnižším místem v ČR musíte projet Hřenskem až k hranicím. Pak, když se podíváte na Labe, uvidíte i nejnižší místo naší republiky. Od tohoto místa, kamkoliv pojedete zpět do Čech, budete stoupat. Nyní se vrátíme k odbočce doleva mezi skály ve směru na Jetřichovice. Kousek za odbočením je jedno z míst, kam by bylo lepší nemít kolo - kaňon Kamenice s jejími soutěskami. My však pokračujeme po CT21 a červené značce KČT až k rozcestí Tři prameny. Červená značka nyní uhýbá vlevo do lesa směrem k Pravčické bráně. Kolo je možné si zamknout k plotu poblíž silnice nebo ho vzít s sebou (vedení kola není zakázáno nikde, ani v národním parku, nejvyšším stupní chráněného území v ČR). Pěšina je pohodlně schůdná a k Pravčické bráně jsou to asi 2 kilometry.
   Od Pravčické brány sejdeme opět k rozcestníku, kde jsme opustili asfaltovou silnici na Jetřichovice a budem po ní pokračovat asi 9 km stále do kopce z nějakých 130 m až do 350 m.n m. k rozcestí U Malé Pravčické brány. To už jsme ale asi kilometr na CT3030, která vede po silničkách různé kvality mezi pískovcovými skalami. Nejprve se klesá asi 3 kilometry, a po té opět stoupá na jedno z nejvyšších míst této trasy - do sedla Na Tokáni (410 m.n m.). Poblíž je lesní chata, kde je možné se v polovině trasy občerstvit. Po cyklotrase 3076 sjedeme 5 kilometrů do Jetřichovic, kde je další možnost občerstvení. Kromě toho, pokud máte jak hlídat kola, se určitě vyplatí vyjít na Mariinu skálu (428 m.n m.). V Jetřichovivích najedem na cyklotrasu 21 a už zcela po asfaltové silnici dojedeme zbývajících 14 kilometrů až do Bynovce. Za Srbskou Kamenicí je křižovatka, kde je možno odbočit z naplánované trasy vlevo na Jánskou. V této obci se nachází přístupná podzemní továrna z 2. světové války. Její vchod je maskován textilní továrnou - Rabštejn u České Kamenice. Zájemci se také mohou podívat na mlýn, kde se v roce 1952 filmovala Pyšná princezna. Bylo to v Dolském mlýně poblíž Srbské Kamenice. Dostat se tam lze různě, povětšinou ale pěšky. V této oblasti se v roce 2008 filmovalo i Peklo s princeznou.
Jinak pokračujte vpravo na Děčín. Asi 4 km za touto křižovatkou má naplánovaná trasa odbočit vlevo podél Bynoveckého potoka na pěšinu bez značení, do tzv. Vřesové doliny. V době naší návštěvy však nebyla cesta po nějaké chvíli zřetelná a značně jsme se zdrželi hledáním vhodného pokračování a vedením kol po pastvinách v trávě. Proto pokud nejste dobrodružnější povahy, jeďte stále po asfaltové silnici. Na křižovatce odbočíme doprava na Bynovec a po průjezdu obcí Kámen jsme prakticky doma.

Délka trasy: 46 km
Nejnižší místo: Labe na hranicích u Hřenska (116 m.n m.)
Převýšení: 1250 m  profil
Povrch: 40 % asfalt, 30 % rozbitý asfalt, 30 % lesní cesta
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 7 hodin
Průměrná rychlost: 11,9 km/h (počítaná z čísté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: zajímavá příroda, přírodní zajímavosti, filmová místa

 
9. Manínská tiesňava
(Projeto 11.5.2019)
Trasa

Popis trasy: Pov. Bystrica-Kráľovský Dvor - Bodiná - Vrchteplá - (žlutá cyklo) - Súľov - Hradná - Rajec - Zbyňov - Budzogáň - Súľov - chata Súľov - (zelená cyklo) - Vrchteplá - Záskalie - Manínská tiesňava - Povážská Teplá - Pov. Bystrica-Kráľovský Dvor

   Súľovské vrchy spadají pod Strážovské vrchy. Nejvyšším vrcholem Súľovských vrchů je Veľký Manín (890,6 m). Na ten ale nevede žádná cesta. Manínská tiesňava je přímo pod ním.
   Trasa je poměrně náročná jak délkou, tak převýšením. Tvoří přibližně osmičku. Ovšem nemohl jsem odolat nevést trasu kolem hory Petrová a přes Zbyňov.
   Navržená trasa začíná na okraji Povážské Bystrice u nákupního centra Tesco. Vyjíždí se po silnici č. 517 směr Rajec. V obci Prečín se odbočí do Bodiné, kde silnice končí. Na tomto úseku jsem po dlouhé době viděl hnát ovce přes cestu, až jsme museli zastavit. V Bodiné bude nutné překonat první dnešní stoupání, a to buď po modré TZ nebo po cyklotrase vedoucí po asfaltu kolem hřiště a dále už po lesní pěšině. V obou případech to znamená vystoupat ze 420 m do 570 m na necelých 2 km. Do Vrchteplé se pak klesá. Za Vrchteplou jsme ze dvou možných cest do Súľova zvolili žluté cykloznačení přes hřeben vysoký 590 m a následným klesáním do Súľova do nějakých 390 m, což bylo téměř jako na startu.
   Ze Súľova jsme jeli po sfaltu do Hradné zpočátku po silnici se žlutou TZ, potom ale už jen po neznačené. V Hradné silnice končí a dále se jede opět po pěšině až na rozcestí Studená ve výšce 570 m. Zde se napojíme na žlutou z Vrchteplé a pokračujeme po ní až do sedla Marek ve výšce 673 m. n m. Následuje vcelku příjemný sjezd nejprve po lesní pěšině, pak po asfaltové silnici přes Malou Čiernou, kolem Petrové až do Rajce.
   Z Rajce do Zbyňova jsme chtěli jet mimo silnici a proto jsme si vybrali údajnou cyklotrasu s modrým značením v polích mezi Rajcem a Jasenovou. Nebýt ale uložení trasy do GPS, asi bychom to otočili a vrátili se, protože nebyla vůbec značená a místy to vypadalo, že tudy nikdy nikdo nejel. Ve Zbyňově silnice končí a proto jsme se posilnili v Hostinci u Martina a ze zdejších 440 m.n m. jsme začali stoupat k Budzogáni přes 600 metrový kopeček. Skalní útvar Budzogáň leží ve výšce 700 m.n.m. a odbočkou k němu se musí na 500 metrech překonat převýšení více než 100 metrů, což je sklon 20 %.
   Odměnou je asi 5,5 kilometrové klesání nejprve lesem po lesní a potom po asfaltové silnici Súľovem. Projedeme Súľovem, mineme parkovisko ke hradu Súľov a ve chvíli, kdy se cesta stáčí mezi skalami doprava, odbočíme doleva přes most. Vede tam zelené cykloznačení. V této chvíli jsme ve výšce 370 m.n.m. a čeká nás tříkilometrové stoupání do 630 m, ale potom asi tak 10 kilometrů z kopce, z toho 9 km po asfaltu. Na 53. kilometru projedeme Manínskou tiesňavou, která má v nejužším místě šířku jen 3,4 metru. Je to skalní vápencový kaňon mezi vrcholy Malý a Veľký Manín (813 a 891 m). Na tyto vrcholy nevede žádná značená cesta a nacházejí se v CHKO, proto jsme proti našemu zvyku od nich upustili.
   Potom už zbývá asi 10 km po rovině do výchozího místa v Povážské Bystrici.

Délka trasy: 66 km
Nejnižší místo: Považská Bystrica (290 m)
Převýšení: 1889 m  profil
Povrch: 65 % asfalt, 35 % pěšina
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy: 5,5 hodiny
Průměrná rychlost: 12,4 km/h (počítaná z čísté doby jízdy bez přestávek)
Hodnocení: výhledy, louky, prudká stoupání, dlouhé sjezdy, zajímavá krajina

 
10. Strážovské vrchy
Trasa a)
Trasa b)

Popis trasy a): Mojtín - Zliechov - Košecké Rovné - Košecké Podhradie - Rohatá skala - Mojtín
Popis trasy b): Košecké Podhradie - Košecké Rovné - Zliechov - Strážov (1213 m n.m. - nejvyšší vrchol Strážovských vrchů) - Čičmany - Zliechov - Mojtín - Košecké Podhradie

   Strážovské vrchy nejsou příliš navštěvované. Svým reliéfem, který tvoří výrazné kopce, dají zabrat každému, kdo se přes ně vydá. Navrhl jsem trasu pro důchodce (trasa a)) s převýšením něco málo přes 1000 metrů, a trasu pro zkušené borce (trasa b)), kteří se nezaleknou ani tlačení kola, hlavně že budou na nejvyšším kopci pohoří. Odměnou jim bude kromě leteckého pohledu z vrcholu Strážova i návštěva vesničky Čičmany se světoznámou a unikátní architekturou v podobě vápnem zdobených dřevěnic.
   Případně by šla udělat ještě trasa c), která by vedla jižněji kolem Horné Poruby a kolem nádherného vrchu Vápeč po části trasy ultramaratonu "1000 miles adventure" pořádaném Janem Kopkou.

Délka trasy: a) 30 km, b) 46 km
Nejnižší místo: Košecké Podhradie (340 m)
Převýšení: 1150 m  profil a), 2006 m  profil b)
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Hodnocení:

 
11. Velká Fatra - Krížna
Trasa

Popis trasy: Špania Dolina - (bývalá lesní železnice) - Staré Hory - Horný Jelenec - Rybovské sedlo - Liška - Krížna (1574 m n.m.) - Kráľova studňa, pramen - Panská koliba - Boboty - Dolný Harmanec - Harmanec - Uľanka - Špania Dolina

Délka trasy: 52 km
Nejnižší místo: Staré Hory (500 m)
Převýšení: 2417 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Hodnocení:

 
12. Velká Fatra - Ostredok
Trasa

Popis trasy: Liptovké Revúce - Vyšná Revúca - Hajabačka - Prašnické sedlo - Rybovské sedlo - Liška - Krížna - Frčkov (1585 m n.m.) - Ostredok (1592 m n.m.) - Suchý vrch (1550 m n.m.) - Chyžky (1340 m n.m.) - Vyšná Revúca - Liptovské Revúce

Délka trasy: 27 km
Nejnižší místo: Liptovské Revúce (700 m)
Převýšení: 1374 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Hodnocení:

 
13. Velká Fatra - Smrekovica
Trasa

Popis trasy: Ružomberok - Vlkolínec - Grúň (911 m n.m.) - Zábava - Podsuchá - Smrekovica (voj. zotavovna) - Malá Smrekovica (1485 m n.m.) - Nižné Šiprúnske - Vyšné Šiprúnske - Vtáčnik (1090 m n.m.) - Malino Brdo - Ružomberok

Délka trasy: 45 km
Nejnižší místo: Ružomberok (500 m)
Převýšení: 2228 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Hodnocení:

 
14. Malá Fatra - malý okruh s tlačením kola
Trasa

Popis trasy: Šútovo - Hlásná skala (680 m n.m.) - Zajacová - Chata pod Chlebom - (tlačení kola v NP) - Mojžišove pramene - Šútovský vodopád - Rieka - Šútovo

V průběhu trasy je s ohledem na předpisy NP Malá Fatra nutné kolo vést. Jde o 3 km dlouhý úsek po modré turistické značce v úseku Chata pod Chlebom - Šútovský vodopád.

Délka trasy: 21 km
Nejnižší místo: Ružomberok (500 m)
Převýšení: 1381 m  profil
Povrch:
Sjízdnost: alespoň trekkingové kolo
Celková doba jízdy:
Hodnocení:

na hlavní stránku  |  na trasy po nejvyšších kopcích  |  na trasy v Dolomitech